Nenechali jste si ujit,
my take ne
Dohromady jich bylo devetatricet. Prileteli puvodne na Festival
500 do St. John's. Ale kdyz uz tady meli byt, tak abychom
z jejich pritomnosti meli uzitek a poteseni take my, co milujeme
vokal v kazde jeho podobe, rozhodli se organizatori zcela
logicky o rozsireni jejich pobytu. A na druhe strane zase - jsme
prakticti lide, ze - kdyz uz tady jsou, tak aby take sami videli,
co si pod pojmeme Kanada vlastne maji predstavovat...
O priletu Vysokoskolskeho univerzitniho souboru z Pardubic
jsme nase ctenare informovali. Uvitali se s Kanadou zrovinka na
jeji 138. narozeniny jeji hymnou na letisti. A pridali jeste neco
malo ryze ceskeho ze sveho sirokeho repertoaru, aby odleteli
o kousek dal - do Montrealu, kde je uvedla Beseda Montreal. Pobyt
v Montrealu a Lavalu hodnotili jako zajimavou zkusenost a
mile setkani s pani Alenou Valdstejnvou a Karlem Velanem.
Tam to bylo sice poprve v tom zpevem naplnenem pobytu, ale
ne naposledy, protoze vysoka ucast zajemcu o zpev Pardubickych
se opakovala temer vsude, kam jejich noha vstoupila, a hlavne
tam, kde propagacni cinnost dobrovolnych aktivistu nezklamala.
A tak ve Whitby bylo na 250 posluchacu, v kostele sv. Vaclava
snad kolem sto padesati, v Ceskoslovenskem baptistickem kostele
pres stovku a na posledni koncertni staci v kostele Willowdale
United Church v Toronte jsem osobne napocitala kolem 120
(a to se pry propagace malounko zadrhla). Cinovnici na obou stranach
se opravdu snazili a vysledkem neni jen spokojeny soubor a na
druhe strane navstevnici koncertu, ale i prazdne krabice, v nichz
se pred priletem tlacily kazety se CD s nahravkami souboru,
jimz dominovaly Te Deum G. B. Tomanka ci Ave Maria F. Biebla
a skladby dalsich klasiku, kupr. L. Morenzia, J. D. Zelenky, J.
S. Bacha, J. Haydna ci J. V. Stamice.
Cely pobyt doprovazela pohoda vyplyvajici z prizne obdivovatelu,
a fakt, ze organizatori jako by proutkem mavnutim umeli zaridit
i nemozne na pockani. Take pocasi pralo, a nebyt poslednich dvou
dnu, kdy se vlhkost a teplota vysplhaly k temer ukazkove
nesnesitelnosti, nebylo lze si na co stezovat. Splnilo se dokonce
i zbozne prani sefdirigenta Jiriho Koznara, aby nikdo ze sboru
neonemocnel, nezranil se nesmyslnym urazem a nezatoulal se.
Ovsem vratme se k poslednim okamzikum pobytu. Jeho svedkem
se stal onen uz zminovany Willowdale United Church, kde jsem
si mj. vyzpovidala i Ottu Cerala, znameho fletnistu. Vite, ze
sveho casu ucil hrat na fletnu producentku ceske TV v Toronte
Marketu Slepcikovou a ze se na koncertu setkal i s dalsi
svoji zackou Janou Martanovou - tedy za svobodna se tak jmenujici.
Ano, je to predevsim ucitel hudby. Potom milovnik jazzu a propagator
hry na fletnu. Pro me takova ponekud prazvlastni kombinace: jazz
a fletna. Kdysi si zahral spolecne s vehlasnym jazzmanem,
dnes uz jen ve vzpominkach zijicim Ludkem Hulanem - to bylo Ottovi
tak dvacet let. "Pro jazz se clovek musi narodit. To neni
jako hrat klasiku. Tou se musi zacit, a do jazzu se musi dorust.
Ovsem jen v tom pripade, ze ses narodil s "cernym"
srdcem... Sam mam rad modernejsi jazz, i kdyz onim tradicnim muzikant
jako skolou projit musi. Ale hraji i klasickou fletnu," ujistoval
me Otta, ktery se prateli s Jirim Koznarem, sefdirigentem
VUS Pardubice, a odtud tedy jeho cesta do souboru. Jirkovi se
zalibila moznost protknout repertoar souboru i jinym hudebnim
zanrem, a tak jej vybidl, aby take pro nej neco zkomponoval...,
a pak uz to slo jednoduse. Otta tedy po skladbe Cas navratu
napsal i jazzovou baladu Vzacny host. Sam ve zhruba sestiminutove
skladbe hraje solo na svou oblibenou fletnu. "Tihnu k baladam,
ale to neznamena, ze jsem veskrze smutny clovek, naopak, legraci
mam rad." Kdyz se vyjadroval k dalsi otazce, jak zapadl
pardubicky soubor do programu Festival 500 v St. John's,
uvedl, ze byl mile prekvapen. Kdyz totiz soubor prijal pozvani,
meli vsichni zato, ze se setka s velkou konkurenci a ze
ze sebe bude muset opravdu moc a moc vydat. "A ono tomu tak
docela nebylo. Meli jsme velikansky uspech. Snad i diky nasemu
repertoaru, v nemz nechybi ani Janacek, Dvorak, Martinu aj.
svetovi klasikove. To je docela neco jineho, nez bylo slyset tam.
Ne ze by nebyla konkurence a ne ze bychom nemeli vydat, ale s repertoarem
tohoto charakteru jsme byli snad jedini. Na druhe strane jsem
byl fascinovan muzikalnosti a repertoary ostatnich souboru. To,
co jsme tam slyseli - ty ruzne folklorni i indianske rytmy, ta
spousta nadherne hudby, spontannost a vrelost obecenstva, to se
hned tak nevidi. Ja jsem instrumentalista, ale dobry pevecky
sbor me dokaze take ohromit, a tady se to stalo."
Docela me zajimalo, jake synonymum si mladi lide (kteri jakoby
lepkave horko ani nevnimali, ale na konci koncertu bylo zretelne
znat, jak uz by radi meli tento bod programu jejich zivota za
sebou) na slovo Kanada odvazeji. Ted jejich predstava uz mela
prece jen konkretni tvar a pojem pozbyl bezhranicnosti: vetsina
z nich se shodla na pojmu "javor", prirozene, a
to dalsi bylo nadherna priroda, nadherne mili, ochotni a obetavi
lide. Vekem nejstarsi clen souboru Jiri Chraska si zase odnasel
pocit nekonecnosti: "Kanada je proste velika, velika a zase
velika..." Tomuto nadsenci sboroveho zpevu, dnes sedmdesatiletemu,
se splnily vsechny predstavy o Kanade: "Odvazim si krasny
dojem ze setkani s obetavymi lidmi, kteri nas hostili a
starali se o nas, nadherne dojmy z Niagary, Toronta i Montrealu
a ze setkani se senzacnim obecenstvem." Tajemnice VUS Jitka
Dusilova s tezce skryvanou emoci dekovala vsem, kteri pecovali
o soubor. Odnasela si celou radu neopakovatelnych zazitku.
Pro Jirku Koznara byl pobyt v Kanade predevsim velkou osobni
zkusenosti. Povazuje za uspech, ze se podarilo seznamit se nejen
s mistnimi podminkami, ale ze mohl on i ostatni byt svedky
operativniho reseni problemu. "Na druhe strane jsme meli
moznost v kolektivu poznat se navzajem, naucili jsme se potlacit
nektere emoce ve prospech klidneho chodu umeleckeho telesa. Byla
to vsestranne uzitecna cesta. Ale co jsem si uvedomil snad nejmocneji,
je fakt, ze nebyt cirkevniho zazemi, tak by se nase koncerty snad
ani konat nemohly, coz je situace obdobna jako u nas doma uz vzhledem
k tomu, ze koncertni sine jsou pro nas financne nedostupne...
a musim podekovat vsem, kteri se v tomto pobytu jakymkoliv
zpusobem angazovali. Pece byla uzasna."
Nu a tem, kteri nesli toto "brime" po celou dobu pobytu
souboru v Kanade, stejne jako sponzorum, uz nezbyva, nez
ono podekovani s radostnym konstatovanim uspesne zavrseneho
dila predat. Patrila i tem nekolika malo ochotnym rukam, ktere
se dnes, stejne jako na akcich predchozich, prace ujaly - za
MMI a torontskou odbocku CSSK to byla (jedina osoba!) Radmila
Locherova, Sokol za pultikem s hromadou servirovaci prace prezentovala
take v nedeli 17. cervence obetava Hana Juraskova. A jako jednim
hlasem znela kladna odpoved organizatoru Pavla Zemana, Jitky
Hortonove a Brigity Hamvasove na otazku, zda jeste nekdy nanovo...
Zejmena po techto cennych zkusenostech by uz vedeli, jak ucinneji
a ekonomicteji jit na vec... takze se treba na nekdy jeste tesme.
Vera Kohoutova