Jak prezit ve slovenske
divocine?
Slovenske hory jsou rozsahle, hluboke a carokrasne. Jejich stity
sice nedosahuji vysek alpskych velikanu a ledovce, po kterych
zustaly jen zaretusovane stopy, nehrozi svymi zakernymi trhlinami,
presto maji tyto hory neco, co v Alpach nenajdeme. Znaji
to horsti turiste, trampove, meststi sberaci hub a boruvek i lazensti
pacienti ze svych lesnich prochazek. Znaji to i lide mistni. Zkratka
ke slovenskym horam jaksi uz patri jiste simrani v zadech,
nejistota kradmych pohledu a ulevne navraty do ochranneho luna
civilizace.
Ano, prave zde clovek proziva onu odvekou zkusenost, se kterou
se museli bezne vyrovnavat nasi predkove od sveho prvopocatku
az do doby relativne nedavne. Totiz s vedomim, ze v prirode nejsou
absolutnimi pany. A to je v soucasne stredni Evrope fakt zcela
vyjimecny. Rec je pochopitelne o medvedu.
Moznost setkani s nejvetsi evropskou selmou je vzrusujici.
Vlastni setkani lze pak zajiste navic oznacit za jedinecny adrenalinovy
zazitek. Ale protoze, jak jiz receno, v tomto prostredi nejsme
temi vsemocnymi vladci my, nemusi jit vzdy o vzruseni a zazitek
dle nasich predstav. Historek o takovychto stretnutich dvou velkych
vsezravcu tvari v tvar panuje prespocet. Chcete-li si je
ozivit ci obohatit jejich rejstrik, doporucuji zavitat pred nastupem
na horsky chodnik do nejake te krcmy dole v udoli. Mistni
stamgasti radi poslouzi.
Zvlaste potesi pribehy o hladovych selmach specializovanych na
chudaky turisty, na ktere si jiz dlouho pred zacatkem sezony delaji
laskominy a ktere dokazi s obratnosti leoparda stahovat i
z nejvyssich vetvi stromu. Budou-li vsak tito lidovi vypraveci
milosrdni, vzdy nakonec, po vsech tech hruzostrasnych hororech,
dodaji, ze na Slovensku jeste zadny medved nikoho docista nezabil.
Po par sklenickach borovicky to muze byt i docela prijatelna utecha.
Ale jak se opravdu zachovat, potkate-li sveho "maca"?
Zalezi samozrejme na okolnostech. Prikladem muze byt i zivotni
zazitek meho pritele Ladi z Pysneho sedla. Tajemny nocni
navstevnik mu nejprve jemne drapy otestoval steny jeho single
stanu, kdyz nebyl pozvan, dovolil si "vlastnorucne"
vyrobenym otvorem predstavit svoji ochlupenou tlapu. Mily pritel
bleskove pochopil. A pak jiz to slo raz na raz. Novym otvorem
putovaly k neznamemu nakrajena kolecka znackoveho salamu,
narychlo otevrene konzervy, susenky vseho druhu i, jako vrcholny
desert, sladoucka cokolada. Rano pripominalo okoli Ladova docasneho
pribytku mensi smetiste. A jemu samotnemu, vycerpanemu fyzicky,
psychicky i materialne nezbylo nic jineho nez spesne sbalit a
obratit k domovu.
Takove chovani, kdy hlavni akter, vedom si sve sily a prevahy,
si bere podle sve chuti a potreb neni nam lidem nikterak vzdalene.
Nocnimu lupici vsak nelze nepriznat i jistou davku korektnosti,
ba snad az dzentlmenstvi. Ale na to nesmime samozrejme spolehat.
Mezi medvedy, tak jako i mezi lidskymi selmami nikdy presne nevite,
na koho natrefite.
Obecne pri blizkem kontaktu s medvedem plati neutikat, nepokouset
se merit si s nim sve sily, nedivat se mu primo do oci, ale
naopak nabidnout mu coby zastupnou obet svuj drahocenny batoh
se vsim vsudy a pomalu, zvolna vyklizet bojiste. Caste byva doporuceni
sehrat vrcholnou hereckou roli, roli mrtveho brouka. S odmenou
v podobe Oskara vsak radeji nepocitejme.
Inspirujici je i udajna praxe mistnich polovniku, kteri pry ponechavaji
na ulovene zveri, jez nemohou ihned odtransportovat, pouzitou
nabojnici. Ze by se pach strelneho prachu dal vyuzit i k ochrane
bezbrannych turistu?
Zaverem prozradim jednu, zcela cerstvou radu, kterou mi nezistne
poskytl vehlasny chatar Duro z utulne utulne pod Chabencom:
"To sa musis takto postavit," rozkrocil se a vystrelil
ruce uhlopricne ke stropu sveho obydli, "ako ze si velky
chlap a mohutne zarevat."
Nacez se ozvalo mocne "UUAAAHRRR!!!" a chata se otrasla
jako pri naporu celeho tuctu medvedu. I Durova visaz byla impozantni.
Zvirene vlasy mu coby bujara hriva statneho samce divoce vlaly
a planouci oci svitily jako dva policejni reflektory. Avsak zdaleka
ne kazdy se muze pochlubit takovymto dominantnim vzezrenim. Snad
i proto chatar, a nyni i muj novy pritel Duro, stejne energicky
dodal: "No a ked to nepomoze, musis sa celkom jednoducho
posrat. - Jo, jednoducho posrat. Medved ta onucha a odide,"
a jeho temperamentne gestikulujici ruce klesly, predstavujice
zaverecnou tecku, bezvladne k telu. Uz nebylo co dodat.
Ziral jsem na nej jako ve vytrzeni a az po chvili mi doslo, ze
tato posledni rada, na rozdil od vsech tech predeslych, nema fakt
chybu. Uz jen proto, ze se na ni netreba vubec, ale vubec pripravovat.
S vyuzitim vlastnich letosnich zkusenosti
mirek petr