Z Cech az do Cerne Hory
V osmdesatych letech se promital v Torontu film Dusana Makavjeva
s poetickym nazvem Monte Negro. Obyvatele samotne Cerne Hory,
chcete-li Crne Gory, kteri tento film videli vsak tvrdi, ze se
nejedna o nekoho z nich, nybrz o Srba z okoli Kragujevace. Uz
tato obrana napovida, ze film skutecne vystihuje neco z jejich
zivota. Odehrava se ve Svedsku, kam prijede usmudlane devce z
hor na jihovychode zeme. Jiz na letisti nas ceka prvni prekvapeni.
Toto nevinne stvoreni pasuje sestnact litru rakije a clovek jen
s nevyslovnou bolesti sleduje, jak tento poklad odteka v detailnim
zaberu odpadem umyvadla na letisti. Predem vas mohu ujistit, ze
s takovymto barbarstvim se v Cerne Hore dnes nesetkate. I pravoslavny
mnich Pavle, ktereho jsme potkali na upati hor nad Petrovacem
se pred napitim tohoto lahodneho napoje pokrizoval.
Metamorfoza usmudlane Cernohorky se vsak priletem nekonci. Jiz
cestou z letiste potka sve krajany, z nichz jeden ma zapichnuty
nuz v prostredku cela. Nastava okamzik pro skupinove foto, protoze
ani tato situace neznamena, ze by se narusil rytmus zivota teto
skupiny.
Vymena pneumatiky neni jednoducha, obzvlaste, kdyz i rezervy uchazi.
Kazdy chce mit pamatku na setkani s timto hrdinou s perorizkem
v hlave. Kdyz Cernohorka dorazi na misto, nastava okamzik premeny.
Ze smudly se stava exoticka tanecnice, o ktere si mohou nechat
zdat majitele modnich casopisu i agenti filmovych hvezd. Jeji
kolegove nenechavaji nic nahode. Skvela je napriklad situace,
kdy sve budouci star cisti ponekud tvrdsim kartackem cerne zuby
az do okamziku, kdy vypadaji jako zuby z perlete. Uz tento film
napovida, ze v Monte Negru clovek muze prozit nejen neco, o cem
by mohl psat National Geographic, ale i casopis zabyvajici se
kulturou ci historii.
Narozdil od ostatnich zemi byvale Jugoslavie Cerna Hora neni ani
samostatna ani ve Federaci.
Delnik opravujici kostel
Pripomina to chytrou Horakyni, ktera nebyla ani naha ani oblecena.
Oficialni nazev je Srbsko a Cerna Hora, jestlize vsak prejedete
hranice z Chorvatska vita vas velky napis CRNA GORA a po Srbsku
neni ani pamatky. To vsak neni jedine prekvapeni, ktere vas ceka.
Cerna Hora je snad jedinou zemi mimo EU, kde se plati Eurem. To,
o cem se dohaduji politici v nove pristoupivsich zemich, jestli
se zde zacne platit Eurem v roce 2009 nebo v 2015 a jestli o tom
bude referendum, to udelali v Cerne Hore pres noc. Skutecnosti
je, ze jsou zde aspon na pobrezi ceny velice podobne cenam v ostatnich
zemich Evropske unie. Tim vsak podobnost s Evropskou unii konci.
Dalsi globalizace se zemi jaksi vyhyba.
Uz jen skutecnost, ze letadlo pristava v sousednim Chorvatsku
v Dubrovniku a ze musite do Cerne Hory pres do nedavna ostre sledovanou
hranici hovori samo za sebe. S vizy je to opet jako s chytrou
Horakyni. Viza jsou zapotrebi i nejsou zapotrebi. Zalezi na tom,
v kterou rocni dobu cestujete a s jakym pasem. Pokud mate cesky
pas, tak v lete viza nepotrebujete. V zime ano.
Jeden z klasteru nad Petrovacem
Podobne je to i s vymenou penez. Pokud prijedete do turisticke
perly Kotoru, je bankomat na kazdem rohu. V Petrovaci, kde jsme
bydleli, byl pouze jeden a ten fungoval na MasterCard, nikoliv
na VISA. Takova situace by vedla kdekoliv jinde ke vzniku soukromych
smenarniku nebo-li vexlaku. V Petrovaci jsme vsak nevideli ani
jednoho. Teprve v den odjezdu jsme se dovedeli, ze penize lze
vymenit v dopolednich hodinach na poste.
S radosti jsem videl, ze i zde podobne jako v Satellitu, inzeruje
WESTERN UNION a tak jsem byl hrdy nejen na tuto spolecnost, ale
i na inzercni radius naseho torontskeho ctrnactideniku.
Prichod ke klasteru
Do Cerne Hory se lze dostat bud s Chorvatskymi aerolinkami do
Dubrovniku a pak autobusem nebo pres Belehrad. Mezinarodni letiste
je i v Podgorici a na pobrezi v Tivatu. Toto letiste je pouze
nekolik metru od brehu more a nelze na nem pristavat v dobe, kdy
je snizena viditelnost, to jest v mlze a v noci.
Z Ceske republiky se k Jaderskemu mori dostanete nejlepe s turistickou
kancelari Vitkovice Tour. Obzvlaste zajezdy na posledni chvili
jsou velmi popularni a levne (okolo 10000 Kc). S touto kancelari
se muzete dostat pomerne levne do Egypta ci Tuniska. Specializuje
se vsak hlavne na okoli Splitu. A to dokonce tak, ze zde vysila
pres leto i Cesky rozhlas, ktere tato cestovni kancelar sponzoruje.
Olivy v okoli klastera
Cestu do Dubrovnika obstaravaji Chorvatske aerolinie na lince
Dubrovnik-Brno-Praha-Dubrovnik. Takze cestujici z Brna leti nejprve
do Prahy a pak teprve k mori. Zatimco zpatky ma linka mezipristani
v Brne. Zajimavosti je, ze se jedna o nocni let, coz je docela
prijemna zalezitost, protoze se na misto dorazi okolo desate dopoledne
a odjizdi vecer v pul osme. Takze muzete jak prvni, tak i posledni
den stravit na pobrezi. Nevyhodou je, ze k nocnimu letu v Praze
neexistuje mestska doprava. Posledni autobus jede kratce po pulnoci
a prvni autobus z letiste jede o pul pate. Pokud prijedete drive
a chcete si dat ve dvou lidech dvojite espreso, tak vas to prijde
na 260 korun, coz odpovida 13 dolarum. Proti tomu je torontske
letiste vskutku lidove. Chorvatske aerolinie pouzivaji Airbus
320. Pravda servis na palube letadla byl ponekud slabsi. Kdyz
jsem si objednal Bloody Mary, tak mne bylo sdeleno, ze si musim
priplatit a k svacince nam nabidli sendvice, kde jaksi mezi dvema
tvrdymi chleby chybela pomazanka, ale podobny sendvic jsem dostal
pri letu Tanga do Vancouveru za pet dolaru. Ani tentokrat jsem
si nemohl stezovat. Co se tyka ceny kavy na letisti byla jeji
cena v Dubrovniku velice podobna jako na letisti v Praze.
Boka Kotorska
Po pristani v Dubrovniku kratce pred sestou hodinou nas cekala
v cervene slusive uniforme slecna Veronika, jinak studentka prav,
ktera nas nasmerovala do autobusu. Bylo videt, ze dba, aby vsechny
nalezitosti mezi chorvatsko-cernohorskou hranici byly v poradku.
Prvni odbaveni na chorvatske strane bylo hladke, ale pred druhym
na cernohorske strane jsme chvili cekali. Celnice se tu stavi
mohutne, pry z penez EU, ale zatim odbavovani probiha pomalu.
Nakonec jsme se dostali do Boky Kotorske a na prevoz pres zaliv.
Jestlize se chcete vyhnout tomuto prevozu, muzete jet padesatikilometrovou
objizdkou po pobrezi. Odmenou pro vas bude neuveritelna navsteva
Kotoru. Nakonec po zastavce v Budve koncime v Petrovaci.
Kotorska katedrala z roku 1166
Z Ceske Republiky je nas tam asi deset nebo dvanact. Navic jsme
videli jeste dve auta s ceskou znackou. Pokud hledate na Jadranu
pisecne plaze, pak jsou prave zde, pobliz albanskych hranic.
Nasi vyhodou bylo, ze jsme meli sveho Mr. Monte Negra, ktereho
jsme znali z Toronta. Podobne jako vsude ve stredni Evrope, tak
i v tomto byvalem kralovstvi krale Nikolaje I. vladnou mobily.
Zajimave bylo, ze jsme se z Prahy na mobil nemohli dovolat, ale
z hotelu to za jedno euro prece jen slo.
Predrag prave kupoval nekde v horach kuzle. Jeho vuz z doby, kdy
se jeste v Jugoslavii delala auta, byl vyspraven leukoplasti a
jaksi chybelo predni sedadlo. Misto nej byla vedle ridice sbirka
stavebniho materialu, ktera s ridicem neustale putovala. Na jedine
hlavni ulici v Petrovaci nebylo problemem ho nalezt i bez mobilu.
Budva
Druhy den slibil Predrag navstevu kozi farmy pani Mileny. Kdyz
jsme nasedli do jeho stroje, tak prislo ujisteni, ze se jedna
o automobil bezpecny, prestoze unika benzin z nadrze. Na otazku
me zeny, jestli se skutecne jedna o bezpecnou jizdu, prislo dalsi
ujisteni, ze ano, pokud nekourime. Zacali jsme stoupat do vrchu.
Na upati hory byla tradicni balkanska policejni stanice. Tu jsme
stastne minuli. Po chvili se ozvalo rytmicke klapani. Predrag
usoudil, ze je to vyfuk. Tentokrat se mylil. Byla to praskla pneumatika.
Klapani se zesilovalo az po nekolika desitkach metru jsme zabocili
ke kraji. Nas pruvodce nas nejprve upozornil, ze nema klice od
zadnich dveri, kde ma kvalitnejsi rezervni pneumatiky, pak vsak
zacal tahat starsi pneumatiky ze skladky stavebniho materialu,
ktera byla na miste, kde vedle ridice byva normalne sedadlo. Opakoval
se ritual, ze se pokusil starsi pneumatiku nafouknout. Pri prvnim
pokusu zjistil, ze mu chybi horni cast pumpicky. Ve stejnem okamziku
nas sponzor zjistil, ze ma take topurko bez sekyrky. Zkombinoval
tyto dve casti dohromady v jakesi nafukovaci zarizeni. Ritual
nafukovani se nekolikrat opakoval do okamziku nez zjistil, ze
pneumatika byla dana do rezervy proto, ze uchazela. Po kazde,
kdyz zjistil, ze jeho test byl neuspesny odlozil pneumatiku na
strechu automobilu. Nakonec se pri poslednim pokusu podarilo dusi
nafouknout. To jiz ho vsak opustila vira, ktera i pneumatiky nafukuje,
ba i zdejsi automobily pres hory prenasi a pouzil vzdypritomneho
mobilu. Vysledek byl vice nez povzbudivy, do dvou minut se objevil
luxusni VW s profesorem Slobem. Ten takticky zaparkoval pred strojem,
ktery prave dostaval nove obuti. To, co trva pri zavodech Formule
1 nekolik vterin, oni zvladli za nekolik malo minut. Z pohledu
historie Cerne Hory se nezda v techto casovych usecich nejaky
rozdil. Presto jsme auto nechali u kraje a na dalsi cestu, ktera
merila asi sedm set metru do prudkeho stoupani k pani Milene,
jsme pouzili novejsiho klimatizovaneho stroje nemecke vyroby.
Skadarske jezero
Pani Milena opravovala pred domem nabytek. Pobliz byl starodavny
kostel, zednici, kteri ho opravovali a hrbitov. Krome ikon, ktere
jsou zde v kazdem kostele a daji se nekdy spise tusit nez videt
nas zaujala stara zaprasena rakev u zdi. Jak jsme se pozdeji dovedeli,
nejednalo se o zapomenuteho neboztika, ale o recyklovanou rakev
na vice pouziti. Kdyz umrel nekdo chudsi, dali ho do teto rakve.
Po pohrbu dali neboztika do hrobu a rakev ponechali v kostele
pro dalsiho nemajetneho neboztika. V Praze se nyni z uspornych
duvodu zase pouzivaji ekologicke papirove rakve. Inu, kultura
pohrbivani je ruzna. Zatimco jsme meditovali nad rakvi neznameho
neboztika ci neboztiku, pani Milena nachystala pro Predraga nekolik
kol velikosti pneumatiky koziho syra.
Cetinje
Doslo k druhe fazi nasi prvni cesty do hor - k sestupu. Predrag
kdysi koupil na upati hor ve vesnici Grabovica pul domu. Druhou
polovinu jiz dvacet let nikdo neobyva. Behem doby se vsak Grabovica
zacala vylidnovat a dnes je poslednim Grabovcanem. Spolu s nim
tam ziji tri psi. O jejich vyjimecne inteligenci nas hostitel
nepochyboval a byl o ni opravnene presvedcen, jako je presvedcena
kazda normalni matka o nadprirozene inteligenci svych deti a o
podprumerne inteligenci sveho manzela. Kozi a ovci syry, tu slane,
jindy zase v olivovem oleji se na nas usmivaly jako mesic nad
rekou v pribehu Frani Sramka. Mezitim mobilni telefon delal zazraky
a na samotu se zacala trousit jedna navsteva za druhou. Nadeje,
ze i kdyz se nepodari nastartovat motor, samospadem dojedeme k
mori nas uklidnovala. Prvni ze tri velkych cest byla za nami.
K prekvapeni nejen nas, ale i samotneho Mr. Predraga duse v kole,
ktere vzdalene pripominalo pneumatiku, zustavala nahustena, prestoze
se denne se svym strojem spoustel z Grabovice do Petrovace, aby
se venoval oblibene karetni hre. Nas druhy vystup do klastera,
kde zije osamely mnich Pavle byl stejne uspesny. Dokonce jsme
byli pritomni pravoslavnym bohosluzbam, ktere trvaly pouhou pulhodinu
a Otcenas byl za rekordnich patnact vterin.
Hory v Cerne Hore
Prestoze jsme ani na okamzik nezapochybovali o automechanickych
schopnostech naseho dobrodince, uvitali jsme, kdyz na treti okruzni
cestu po Cerne Hore si nas pruvodce, jinak torontsky taxikar,
pujcil stroj silnejsi kubatury a novejsiho data. Pres starobyly
Kotor, kde katedrala sv. Tripuna pochazi z roku 1166 a byla poskozena
pri zemetreseni v roce 1979, jsme se dostali do byvaleho hlavniho
mesta Cetinje, kde sidlil princ Nikolaj, ktery byl u moci od roku
1860 do roku 1918. Cernohorskym kralem Nikolajem I. se stal az
v roce 1910. Pruvodci nam dovolili v palaci vyfotografovat i tri
Cermakovy obrazy, vcetne krasneho portretu princezny Darinky.
Kral Nikolaj I. dostaval i dary z celeho sveta.
Vcetne kovove sosky Jana Zizky z Trocnova od obdivovatelu z Prahy.
Je datovana 1910. Ze stejneho obdobi pak pochazi podobny dar z
Hradce Kralove. Ackoliv podle knizniho pruvodce ma mit muzeum
otevreno do 17 hodin, Cernohorci, a v tomto pripade Cernohorky,
byly velkoryse a muzeum zaviraly uz o hodinu drive. Mesto bylo
vylidnene a mnozstvi prazdnych kavaren hovorilo o lepsich casech.
O dobe, kdy zde bylo jedenact velvyslanectvi a kdy do mesta mirily
celebrity z celeho sveta.
Dar z Cech - Jan Zizka
Na pobrezi to vypadalo, ze by se Cerna Hora mohla stat Andorrou
vychodu. Opustene vesnice v horach a rozpadle domy nenaznacovaly,
ze by se sem v dohledne dobe stehovali milionari, i kdyz pani
Milena, od ktere jsme meli ty dobre syry, zila temer cely zivot
v Parizi, nakonec tento krok ucinila. Je zde stastna podobne jako
nas pritel Mr. Predrag, ale vice lidi z Cerne Hory miri do sveta,
tak jako ve filmu Dusana Makavjeva, a pokud se Cerna Hora definitivne
odtrhne, bude pro ne navrat zpet zrejme dost tezky. Podminky pro
cernohorske obcanstvi budou tvrdsi a zivot bude prosperovat pouze
na brehu more a pri tom hory jsou zde snad jeste hezci nez krasne
pisecne pobrezi a cista voda more.
Ales Brezina - Petrovac/Praha
Cigaretka po ranu