Rozhovor s fararkou z Ceskeho Brodu,
ktera vystudovala v Kanade
Minulou sobotu byli v Praze na Vinohradech behem Synodu Ceskobratrske
cirkve evangelicke predstaveni novi duchovni, mezi nimi i fararka
Magdalena Stajfova. Pro nas je zajimave, ze Magdalena dosahla
stredoskolskeho vzdelani v Manitobe. Tato skutecnost sama o sobe
stoji za to, abychom si s ni popovidali.
ABE: Jak jste se dostala do Kanady?
MS: Dostala jsem se tam pres studentskou organizaci ASSE,
ktera zprostredkovala pobyty ceskych studentu v Kanade. Bydlela
jsem tam v rodine. Zivot tam byl zcela odlisny, protoze jsem z
Prahy, ale v Manitobe jsem byla na vesnici, presne receno v malem
mestecku Mather, ktery je blizko Cartwrightu. Chodila jsem tam
do posledniho rocniku a udelala jsem tam zaverecne zkousky, coz
je na urovni maturity.
ABE: Byla jste v Kanade ve styku s cirkvi,
nebo jste se rozhodla pro studium teologie az po prichodu z Kanady?
MS: Byla jsem v kontaktu s cirkvi jiz v Cechach, protoze
jsem z verici evangelicke rodiny. V Kanade jsem chodila s rodinou,
kde jsem zila do United Church, coz bylo velice prijemne spolecenstvi.
Mela jsem pocit, ze to byl zivy sbor. Spolecne delali ruzne akce.
ABE: Jak bys srovnala zivot v cirkvi v Kanade
a zde v Ceske republice?
MS: Zalezi na velikosti sboru. V mestecku, kde jsem zila
se jednalo o mensi sbor. Lide se mezi sebou znali. V Praze se
take lide v jednotlivych sborech znaji. Ve vetsich sborech vsak
neni kontakt tak uzky a ve vetsich sborech nemohu znat vsechny
lidi. Mohu rici, ze jejich usilovani o urcite veci bylo prakticky
stejne.
ABE: Mela jste moznost videt i neco jineho
z Kanady nez Manitobu?
MS: Byla jsem s rodinou, v ktere jsem zila v Britske Kolumbii
a v Saskatchewanu. V zaveru za mnou prijeli rodice, kteri chteli
videt moji maturitu a spolecne jsme se vypravili do Ontaria. Bylo
to nadherne a rada na to vzpominam.
ABE: V cem byl pobyt v Kanade dulezity pro
zivot v Cechach?
MS: Uvedomila jsem si, ze si lide v Kanade vazi starych
lidi. Jeden z projektu, ktery mne oslovil byl projekt For Age.
Kde se starsi lide mohou delit o sve zkusenosti s mladsimi. Jedna
se o dobrovolnou aktivitu. Mladsi se neco nauci, nejake remeslo,
sit apod. Pro starsi je to zase kontakt s temi mladsimi. Nejenom
v tomto projektu bylo videt, ze mladsi lide si vazi tech starsich.
To u nas casto obzvlaste ve velkomestech chybi. V Kanade bylo
zajimave, ze lidi meli uctu k jinym kulturam a ze rozmanitost
je muze obohatit.
ABE: Mela jste moznost setkat se s nekym
s emigrace?
MS: V mestecku, kde jsem zila bylo asi jen sto padesat
lidi a byl tam pouze jeden pan, ktery mel ceske predky.
ABE: Co byste naopak lidem v Kanade prala,
aby si vzali od lidi z Cech?
MS: Kdyz vychazim z prostredi, v kterem se pohybuji, tak
mam pocit, ze zde lide vic ctou a maji sirsi vseobecny rozhled.
Mame predstavu, kde je jake mesto. Takova vseobecna predstava
tam nebyla.
S Magdalenou Stajfovou rozmlouval Ales
Brezina