Lazio nebo Vatikan?
"Do Vatikanu v tyhle dny? Jste normalni?" Claudio, rodily
Riman a jinak take ucitel italstiny na mezinarodni jazykove skole
pobliz rimskeho nadrazi Termini, si nad otazkou, jak bych se co
nejrychleji dostala do stredobodu krestanskeho sveta, udivem malem
ukroutil krk. Bylo utery 19. dubna, prave se volil novy papez
a na namesti Svateho Petra mohl v ocich zkuseneho Rimana chtit
jet jenom blazen, poutnik nebo cizinec. Jako Ceska, ktera italskou
metropoli znala sotva par hodin, jsem jeste v utery spadala do
te treti kategorie. Po vikendu poznamenanem nejen inauguraci,
ale i vymenou vlady, stavkou dopravnich podniku, demonstracemi
vsech moznych profesnich i spolecenskych skupin a pripravami na
pondelni statni svatek, uz jsem ovsem nemela daleko ke skupine
prvni. Vecne mesto se docasne pomatlo.
Paradoxni je, ac to tak vetsina svetovych medii nepodala, Rim
sam byl vlastne ve svem silenstvi nevinne. Co se jeho stalych
obyvatel tyce, kdo mohl, utekl uz v predvecer zahajeni konklave
a kdo nemohl, sedel alespon dokonale zabedneny doma a pro jistotu
si ani nepoustel televizi. V patek uz v Rime zbyly pouze zastupy
turistu a organizovanych skautu, kteri se v supermarketech svolavali
vysilackami a vylet do velkeho sveta brali jako prazdninove dobrodruzstvi.
Spokojene mohly byt pouhe dve skupiny mistnich: stavkujici ridici,
kteri meli volno v den nejvetsi spicky a jeste tim vyvolali potrebny
chaos. A pak take pristehovalecti poulicni prodejci, jimz se konecne
podarilo rozprodat vsechny ty neuveritelne suvenyry od blikajicich
krizu po flakonky s penou do koupele ve tvaru Panny Marie. Dokonce
i lahve s mineralkou San Benedetto, ktere jindy lezi v regalech,
protoze normalne nejlip prodava tvar cyklistickeho borce na vode
jine znacky, nebyly od uterka k sehnani. A do novin se kvuli stovkam
inzeratu, anoncujicich vydani dalsi biografie Karola Wojtyly,
malem nevesly zadne zpravy.
Tezko rict, pro koho vlastne vsechny ty specialni tiskove prilohy
na tema papezuv dum, hospodyne, vecere ci obleceni vlastne vychazely.
Urcite ne pro Italy: ti se totiz zajimali o uplne jine udalosti.
Napriklad ze budou mit po desate hodine kazdy den vsechno drazsi.
Ze v cele vlady stane Silvio Berlusconi s druzinou vernych, ackoli
kazdy Ital na otazku, koho volil, odpovida: Berlusconiho rozhodne
ne. Nebo ze den pred velkolepymi oslavami sedesatileteho vyroci
porazky nacismu nejaci bijci (patrne extremiste z La Forza Nuova,
demonstrujici o par bloku dal) zmlatili dvojici gayu, kteri se
vedli za ruce. V prave poledne, na hlavni tride Via del Corso,
za bezradne asistence turistu a po zuby ozbrojenych policistu,
kterymi metropole doslova pretekala.
Tohle byl skutecny Rim v dobe, kdy cely svet zajimal jen nastup
Benedikta XVI. Vymluvne je, ze se o jeho zvoleni vetsina pritomnych
dozvedela nikoli skrze nejaky kour nad Vatikanem, nybrz pekne
"po globalnu", mobilnim telefonem. "Byla jsem primo
na namesti, kdyz ho zvolili, ale vyhled na komin v tu chvili zakryvaly
mraky," shrnuje za vsechny Danka Karen, ktera se o Benediktovi
dozvedela az v tramvaji - volali nadseni pribuzni z Kodane. A
zatimco vecer na CNN bezely nonstop zpravy z Vatikanu, italska
RAI 1 klidne vysilala vedomostni soutez s milionovym bankem.
Jen abych nezapomnela: jeste jedna udalost v techto dnech otrasala
Rimem. Fotbalovy zapas Lazio - Juventus. Nedelnim ranem se uz
v osm hodin neslo mohutne We Are The Champions. Teprve pak se
rozeznely zvony.
Pro Satellite Tereza Spacilova - Rim