Realisticka ostravska poezie Martina Sulika porazila na
body Cesky sen
Patrim ke generaci, ktera si pri slove Festival vybavi spise Woodstock
nez Mezinarodni festivaly mladeze a studentstva. Pri
festivalu ma clovek dost casu, aby se soustredil na jednu vec
a nechal se ji unaset. Chvili se neohlizel na to, co se deje kolem
a soustredil se na hudbu, film, divadlo. Hovoril o tom s lidmi,
ktere zna i s temi, ktere nezna. Posedel s prateli dlouho do noci
a pokud takovy festival trva dost dlouho, vydrzi i to, co se mu
jindy nepodari, sledovat radu filmu s rozlicnou tematikou dlouhe
hodiny za sebou. Prekonava unavu, nekdy i spanek, ktery se ozyva
pravidelne okolo pate odpoledne a kupodivu nejcilejsi je v okamziku,
kdy ma jit spat. Vecer se mu jaksi nechce usnout a tak pokud neni
jeste nejake nocni predstaveni, rozebiraji se opet dojmy z predchoziho
dne.
Plzensky filmovy festival Finale nepatri k velkym festivalum,
coz neni nevyhodou, ale spise prednosti. Nemusite zadat vedeni,
aby vam sjednalo interview s prednim hercem, hereckou ci reziserem.
Staci za nimi zajit po predstaveni a sednout si na okamzik na
schody kina. Pri tom behem tydne mate prakticky moznost shlednout
vse, co se v Cechach a na Slovensku natocilo. Neni vyjimkou, ze
v ceskem filmu hraji slovensti herci a naopak. Co vsak bylo novinkou
hned v uvodu, ze prevazne cizinci zijici v Praze udelaji cesky
film. Bylo-li to Silny kafe, jak se film jmenoval, je otazkou,
ale byl to zajimavy film, ktery bylo mozno videt jako rozjezd
jeste pred oficialnim zahajenim festivalu.
Silny kafe
V Praze zijici islandsky spisovatel Börkur Gunarsson napsal
tri romany, vystudoval FAMU a v tomto filmu se predstavil jako
debutujici reziser. Dej se odehrava v Praze a pak v Ceskem Stemberku,
kam vecne rozhadana dvojice Chorvata Tomislava a jeho finsko-egyptske
pritelkyne Mayi odjizdi na vylet, spolu s dvojici filmaru, rezisera
Davida a herecky Renaty. Na filmu je videt, ze Gunarsson je spisovatel
a dokaze az neobycejne presne pracovat s ceskym slangem, ktery
je v tomto filmu nejen funkcni, ale kdyz ho pouzivaji cizinci
i svym zpusobem poeticky. To, ze se Renata zamiluje na venkove
do jakehosi uzavreneho odepsaneho dospivajiciho filosofickeho
samouka trochu pripomina Starce na chmelu. Kdyby film byl
udelan v islandstine asi by nikoho toto prirovnani nenapadlo a
otazkou je, jestli islandsky reziser tento film zna. Rozhodne
ho neovlivnil tak jako nasi generaci, ktera film Starce na
chmelu videla nescetnekrat nez sel do trezoru.
Byl to dobry uvod na zacatek festivalu, ktery koncil pulnocnim
promitanim Formanova Taking off.
Slunecni stat/Slunecny stat
Druhemu dni dominoval novy film Martina Sulika, kteremu predchazely
pomerne velke reklamy v televizi. Nekdy takova reklama spise filmu
uskodi nez mu pomuze, obzvlaste kdyz je do upoutavky vybrana vetsina
prekvapujicich a humornych scen, takze mizi velice casto moment
prekvapeni. Dat ceskoslovensky ci slovensko-cesky film do ceskeho
mesta, kde je nejsilnejsi slovenska mensina, do mesta, ktere ma
svuj zvlastni charakter a lidi maji svoji specifickou vitalitu,
ale i viru, do mista kontrastu, kde se krizi zboznost s hornickou
tvrdosti, nekdy az brutalitou, bylo rizikem. Do jake miry se v
tomto experimentu mohlo jit dal, aby Ostrava nezustala jen jako
kulisa je otazkou. Skutecnosti je, ze Ostrava ma v sobe neco,
co je tezko prenosne na platno nebo do literatury, navic Ostrava
se hodne zmenila od doby, kdy se drancovala zeme, az se ulice
propadaly. Pribeh ctyr kumpanu, kteri se snazi resit svou situaci
tim, ze se pokouseji podnikat s nakladakem, ktery jim nakonec
nekdo ukradne, vykresluje jejich charaktery v krizovych situacich.
Zatimco skupina se neda prakticky nicim rozdelit, jejich manzelky
zustavaji osamele, bez pratel. Festival je prave jedinecny tim,
ze temer po kazdem filmu jsme meli moznost s tvurci pohovorit.
Nejprve jsem se tedy zeptal slovenskeho rezisera Martina Sulika,
kdy a jak vznikla myslenka natocit Slunecni stat v
Ostrave.
MS: Napsali jsme film s Markem Lescakem a meli jsme pocit,
ze z filmu se vytratila realita. Normalni zivot zmizel z platna
a dokonce i z televize. Chteli jsme udelat film, ktery by tuto
realitu na filmove platno vratil. Napsali jsme scenar, ale nemohli
jsme nalezt na Slovensku producenta a tak jsme zasli za ceskym
producentem Cestmirem Kopeckym. Jemu se pribeh libil, pouze navrhl,
aby se to odehravalo v Ostrave. Jeli jsme se tam podivat a mesto
se nam neuveritelne zalibilo. Protoze mesto ma strasne moc vizualnich
tvari. Od rothschildovskych Vitkovic po komunistickou Porubu,
ktera je zvlastnim zpusobem malebna. Jsou tam neuveritelne socialni
kontrasty. Hlavne se nam vsak zalibil charakter lidi. Maji v sobe
zvlastni zivotaschopnost, humor a svuj vlastni pestrobarevny jazyk.
ABE: V tvem filmu jsou jak lidi z Ostravy, tak lidi ze Slovenska.
Jak se ti darilo skloubit tyto dve mentality?
MS: Ostrava je odjakziva mesto ceskoslovenske. Lidi ze Slovenska
sem jezdili za praci a mnozi tam zustali. Naopak lidi z Ostravy
jezdili na Slovensko na houby. Tam prolinani kultur je naprosto
prirozene a stale tam zije. Navic je tam jeste polsky zivel, takze
je to skutecne multikulturni mesto. Je to zde citit i v pisnickach.
Ostrava neni tak depresivni, jak si lide predstavuji. Po tom,
co zde skoncily doly je tam pomerne hodne zelene, vznika tam novy
prumysl, meni se charakter mesta, je to kulturni metropole, jsou
tam tri divadla, je tam dobry i vytvarny zivot, hudebni zivot.
Na jednom miste je asi sedesat krcem, ale v kazde z nich hraje
jina kapela, jazz nebo rock. Zvou tam skupiny z cele republiky.
ABE: Jak jste dospeli k pribehu ctyr postav?
MS: Meli jsme hodne materialu, material byl ruznorody. Kdyz
jsme to dali dohromady, zjistili jsme, ze nam to vyjde na ctyri
postavy. Tento film vnimam take jako film o pratelstvi a solidarite,
protoze spolecnost se neuveritelne zindividualizovala. Podsouva
se nam, ze je dulezity zdravy individualismus a budovani kariery.
Ja mam pocit, ze dulezitejsi je pocit spolupatricnosti.
ABE: Tato spolupatricnost je u muzu, ale nikoliv u zen, kde
je naopak jeji absence?
MS: Ty zeny jsou neuveritelne dulezite a osamele a o tom asi
musim natocit dalsi film.
Pri tomto rozhovoru jsme jeste netusili, ze film Martina Sulika
Slunecni stat ziskal Lednacka, hlavni cenu festivalu Finale.
Vojtech, receny sirotek
Predsedou mezinarodni poroty, ktera udeluje hlavni cenu festivalu
Lednacka byl letos reziser Zdenek Tyc. Pred casem byl na festivalu
uveden jeho film Smradi a letos byla v Malem sale projekce
zrekonstruovaneho filmu Vojtech, receny sirotek. Ve stejnou
dobu bezel ve velkem salu komercne uspesny film Snowbordaci.
Dal jsem tentokrat prednost cernobilemu absolventskemu filmu,
ktery byl natocen v roce 1989 v jiznich Cechach. Vojtech, ktery
byl propusten z vezeni chce nalezt misto mezi lidmi. Neustale
vsak dochazi ke konfliktum mezi nim a okolim. Vojtech, ktereho
hraje Petr Forman se vsak nedokaze svemu okoli prizpusobit. Zajimavy
byl i rozhovor s reziserem po filmu, kdy se divaci mohli dovedet,
jak takovy film tesne pred listopadem 1989 vznikal. Pres nedostatek
financi, v te dobe alibisticke FAMU, ktera byla producentem filmu,
se podarilo neco vyjadrit a cernobila verze jakoby uzavirala dobu,
kdy se v spatnych podminkach tocily vynikajici filmy, ktere zde
divaci meli rovnez moznost videt: Intimni osvetleni, Obchod
na korze nebo O slavnosti a hostech. Na rozdil od lonskeho
roku, kdy jsem videl po letech film Ivana Pasera Intimni osvetleni,
letos to byl snimek Jana Nemce O slavnosti a hostech. Ve
filmu hraji i Zdena a Josef Skvorecti ci Ivan Vyskocil. Pribeh
vyletniku, kteri jsou terorizovani psychopatem je alegorii na
totalitu a zdaleka presahuje obdobi druhe poloviny sedesatych
let, kam lze zaradit i dej noveho filmu Viktora Polesneho Milenci
a vrazi podle Vladimira Parala. I kdyz se jedna take o jakousi
alegorii, nebyl jsem timto filmem nadsen a patril k tem, ktere
jsem videt nemusel. Do teto skupiny bych zaradil i snimek, ktery
dostal cenu divaku, film Filipa Rence Roman pro zeny. Naopak
nic jsem necekal od rekonstrukce pripadu tzv. Orlickych vrazd
Jiriho Svobody a prestoze film trval 133 minut a bezel pozde vecer,
dal se sledovat s napetim. Pozitivni byla i analyza zmeny hodnot,
kdy uspesny podnikatel bez etickeho zakladu je idealem pro spolecnost.
Zivot neni jen sranda
Mezi mnozstvim komedii byly na festivalu i dva filmy, ktere
se vracely az do obdobi padesatych let. Oba odesly bez oceneni.
Kousek nebe podle Jiriho Stranskeho. Milostny pribeh z
padesatych let mezi vezni Lubosem a Danou pripomina spise sen
mukla nez skutecnost. Film je prave krasny svou neznosti, ale
nedovedu si predstavit, ze by se v padesatych letech mohli v kriminalu
setkat, a dokonce nekolikrat, dva milenci. O filmu jsme si popovidali
s reziserem Petrem Nikolaevem a s herci Pavlem Landovskym a Jakubem
Doubravou, ktery hral v hlavni roli.
ABE: Pane rezisere, kdy jste se rozhodl natocit tento film?
PN: Tento film jsem se rozhodl natocit vice nez pred peti
lety. Byla to nabidka Jiriho Stranskeho, ktery se nejakym zpusobem
o mne dovedel. Jiri Stransky ho psal spolu s dramaturgy dva roky
a ja jsem to pak dotahoval a rozvinul.
ABE: V dobe, kdy jsme svedky urciteho az presyceni sexem ve
filmu, vy prichazite s romantickym pribehem, proc?
PN: Ja jsem to bral jako vyzvu. Mne tento film bavil prave
kvuli te romanticke poloze, ktera v tom kriminale je velmi kontrastni.
Byl jsem rad, ze tam ta laska je, protoze delat muklovsky film,
kde je jen nasili a bezpravi by mne tolik neinspirovalo. Vezenskou
latku znam z nekolika dokumentu a ze spoluprace s Jirkou Stranskym,
ktery ma na toto obdobi pohled velice humorny a dokaze se na to
divat s odstupem. Skoro je potiz z neho vymlatit neco, co by bylo
nejak zle. Skutecne jsem mel problem dostat do filmu veci, ktere
by byly krute. Jiri Stransky to vnima jako dobu, kdy se vyskytl
sem tam nejaky problem. Pri tom ve vezeni stravil radu let. On
se drzi Zahradnickovych slov, ktery mu pry rekl, aby dostal ze
sebe nenavist, jinak ze ta ho zabije. To si vzal za sve zivotni
kredo. Odpovida to jeho pristupu k zivotu. Je to clovek, ktery
se nevraci, ktery jde stale dal.
ABE: Mel jste take moznost slyset nazor z druhe strany, tedy
nazor komunistu na tento film?
PN: Tak tuto moznost jsem nemel. Prestoze by me tato reakce
zajimala, protoze jsme z nich nedelali nejake karikatury. Snazili
jsme se o jakousi objektivitu. Nechtel jsem cely pribeh politizovat,
podle nejakeho schematu. To by me nebavilo.
Pozadal jsem o zhodnoceni filmu Pavla Landovskeho, ktery v nem
hral starsiho bachare.
PL: Ja hodnotim tento film velice vysoko, podle mne je
to nejlepsi film, ktery se ted hraje. Neni pravda, ze to neni
vec politicka, je to politicky film, protoze politika pojednava
o sprave veci verejnych. Neni to vsak propaganda.
Jestlize Pavel Landovsky hraje stareho bachare, pak mladeho mukla
hraje Jakub Doubrava, ktereho jsme mohli videt nedavno s Ypsilonkou
v Kanade. Zeptali jsme se ho jestli to byla jeho prvni role ve
filmu.
JD: Ano je to prvni moje role ve filmu. Pred tim jsem mel
malou roli v televizi.
ABE: Jak jste se citil jako mukl?
JD: Ve filmu neni rada veci, ktere jsme natocili. Takze pro
mne to je jako sestrihany denik cele doby, co jsme tocili. Mam
samozrejme smisene pocity, protoze jsem hral hodne s Petrem Formanem.
Hodne casu jsme treba travili spolu, ale v tom filmu to neni tak
videt. Pri nataceni bylo dost legrace, ale kdyz se clovek ocitne
sam v cele, tak to na neho i pri tom nataceni padne a pak to napomaha
i tomu autentickemu hrani ve filmu. Zajimavy byl vztah s Karlem
Zimou, ktery byl ve filmu mym uhlavnim nepritele. Dokonce jsme
se tak sblizili, ze se spolu stale stykame. Ale ve filmu to napeti
diky jemu nejak fungovalo. Na druhou stranu s Tanou, ktera hrala
Danu jsme se neznali a tak jsme se vlastne tim "okoukavanim"
seznamovali a poznavali. Pak bylo mozne hrat i prirozene.
ABE: Jaka byla kritika tisku?
JD: Kritici byli shovivavi, ale nyni vysla v Literarnich
novinach od pana Stropnickeho nemilosrdna kritika. Byly tam
i veci, ktere s filmem nesouvisely a tak nevim, jak mam tuto kritiku
brat.
ABE: Je pribeh napsan podle reality nebo podle snu?
JD: Zaklad je realny. Realisti take psali romany, ktere byly
pozdeji upraveny. Takze nebylo vse tak, jak to bylo ve filmu.
ABE: Jak se vy, jako clovek mladsi generace diva na obdobi
z padesatych let?
JD: To je otazka. Myslim si, ze nase generace nema moc zajem
o toto obdobi. Jakmile uz slysi slova: padesata leta, komunismus,
tak ma vypestovanou jakousi averzi na toto obdobi. Podobne jako
vase generace byla presycena valecnymi filmy, valecnou literaturou.
Nejak tak to ob generaci funguje. Ale zamer filmu byl, aby se
to podalo prijatelne pro tuto generaci. Kdyz vsak nekdo z teto
generace ten film vidi, tak to nakonec prijme. Cili je nutne prekonat
tuto barieru. Pro mne byly objevne obzvlaste rozhovory s panem
Stranskym a panem Landovskym, kteri to prozili v konkretnich detailech.
ABE: Nebylo by tedy zajimave natocit dokument, jak nekdo z
mlade generace toci film z padesatych let?
JD: To by bylo urcite velice zajimave. Udelat nejaky takovy
polodokument.
Makedonska invaze
Druhym filmem z obdobi brutality komunismu byl snimek Vysoka
voda ve Skopji narozeneho Ivo Trajkova. Film se odehrava v
Makedonii v obdobi po skonceni druhe svetove valky. V zemi je
mnozstvi sirotku a komunisticti vojaci je davaji na prevychovu
do sirotcincu, kde existuje ostry vojensky rezim - prevychova.
Film je jakousi reflexi vyznamneho politika, na ktereho byl spachan
atentat a on v okamziku umirani vzpomina na to, jak ho ovlivnil
starsi chlapec, ktery se nepodvolil brutalni prevychove a zustal
sam svuj. Zajimavosti je, ze tohoto starsiho chlapce hrala ve
skutecnosti divka. Po promitani jsme se zeptali rezisera, co bylo
u zrodu tohoto zajimaveho filmu?
IT: Zacatek byl velice jednoduchy, volal mi producent z
Makedonie, ze by byly penize na film. Cetl jsem nektere romany
popularniho autora Zivko Cinga, ale tento jsem zrovna neznal.
Kdyz poprve vysel, tak jsem byl maly a pak byl dlouho zakazany.
Mnoho se o nem nemluvilo. Teprve zacatkem devadesatych let byl
autor plne rehabilitovan, ale to uz jsem nezil v Makedonii, ale
v Praze. Kdyz jsem si knihu precetl, tak mne zaujala literarni
forma, ale take skutecnost, ze podle takoveho romanu nelze udelat
film. Problem byl v tom, ze je to tak trochu kultovni roman. Je
dnes zarazen do makedonskych ucebnic, ale to neni ukazatelem,
kolik lidi ho cetlo. Je to uzasna kniha, ktera je napsana v magickem
symbolismu. Jedna se o tezkou literaturu. O to byla vetsi vyzva
delat podle nej tento film, protoze vetsina literarnich vyrazovych
prostredku se nekryla s filmovymi a ja rad delam nemozne veci.
ABE: Co na filmu prekvapuje, ze v tomto detskem koncentracnim
tabore byly dohromady divky a chlapci?
IT: Byly tam samostatne loznice, ale jinak tam byli chlapci
a divky spolecne a jak jsem hovoril s pametniky, obcas se stalo,
ze nektere z tech starsich devcat otehotnelo. Ono to vychazelo
spis ze skutecnosti, ze byl nedostatek vhodnych objektu. Musime
si uvedomit, ze v roce 1945 byla Makedonie feudalne ruralni zeme,
kde neexistovalo temer nic. Nesmime vsak zapominat, ze jednotlive
postavy zastupuji i ruzne symboly, ktere odhalujeme. Vyjimkou
je manzelka velitele tabora, kde nejprve poznavame symbol a pak
teprve objevujeme jeji ulohu, ze tam existuje fyzicky a ze je
manzelkou reditele tabora a zaroven jeho svedomim.
ABE: Jak byl tento film prijat v ostatnich zemich na Balkane?
IT: Tento film nemel jeste distribucni premieru v Makedonii
ani v ostatnich zemich byvale Jugoslavie. Verim, ze se tam dostane,
protoze ty narody poji spolecna historie. Nevim, jestli bude promitan
v Bulharsku a Recku, kde je silna makedonska mensina. To je vsak
otazka pro distributora.
ABE: Je sance, ze se dostane na festival do Toronta?
IT: Nektere zeme jako Australie, Izrael jiz podepsaly smlouvy,
ale o Torontu nevim. Jsem rad, ze nemusim delat distribuci, protoze
tvurci nebyvaji v tomto oboru nejlepsi. Ja jsem schopen rezirovat
film, nikoliv ho prodavat. Jsem rad, ze nekdo vzal tuto zodpovednost
na sebe.
ABE: Jedna se o novy film, jaka byla reakce?
IT: Neznam zatim reakci divaku, ale v tisku byla pozitivni.
To cloveka potesi, ale zase to moc nesleduji, protoze s tim filmem
se uz nic neda delat, film je na rozdil od divadla hotovy jednou
provzdy.
Symboly minule a soucasne
Osobnosti, ktere byl venovan festival byl scenarista a spisovatel
Vladimir Körner. I zde jsme mohli videt jeho novy film Krev
zmizeleho. Rodinna saga - pribeh divky Dorli, ktera se narodila
ceske zene a lotysskemu vojakovi, ktery se necha naverbovat do
finske armady, je ranen a leci se v moravskych horach, nenavidi
valku a spacha sebevrazdu. Presto divku provazi tento osud cely
zivot. Film ji sleduje ve ctyrech obdobich, pri narozeni, po valce,
v druhe polovine padesatych let a v sedesatych letech v Kongu,
kde umira jako radova sestra. Zaroven jsou zde i ctyri rocni obdobi.
Vladimir Körner, ktery je rovnez autorem scenare k vynikajicim
filmum Adelheid a Udoli vcel, se castokrat vraci
k obdobi po druhe svetove valce, ale neni to vzdy tak kvalitni.
Na festivalu jsme mohli videt pri retrospektive Zanik samoty
Berhof, ktery nepatril k nejkvalitnejsim. Polehcujici okolnosti
je doba, kdy vznikl - rok 1983. Naopak do soucasnosti a na prazske
letiste v Ruzyni je situovan film Petra Zelenky Pribehy obycejneho
silenstvi. Hlavni roli Petra hraje Ivan Trojan, kteremu se
rozpada manzelstvi a je vazan na rodinu, kde otec zije v minulosti,
kdy namlouval komunisticke filmove tydeniky. Nasleduje jedna absurdita
za druhou. Kdyz se konecne zda, ze ho manzelka vzala na milost,
necha se k ni poslat v bedne. Jenze dojde k vymene a manzelka
z bedny vytahne velkozasilku toaletnich potreb a Petr putuje neznamo
kam.
Juraj Jakubisko ve filmu Post coitum se snazi ukazat, kam
az muze vest skutecnost, kdyz se oddeli sex od lasky - kdyz z
kostela zmizi strecha. Z zivota, ktery je urcovan pouze vedlejsimi
produkty vztahu jako je zarlivost se pak stava peklo. Slovenske
herecky Beaty Greneche jsem se zeptal, jestli mela pocit, ze se
jedna o neco jako peklo, do ktereho se clovek dostava skrze sex,
pokud ten se zbozsti, tak zmizi strecha z chramu?
ABE: Mela jste pocit, ze jste v pekle?
BG: Vubec ne. Brala jsem to jako herecka, ktera vzala urcitou
roli. Uvedomila jsem si, ze je takova doba. To, co je ve filmu,
je zhusteny jeden zivot. Kdyby se cely film roztahl na cely zivot,
pak to neni tak tvrde. Zijeme v tom kazdy den a tento film ukazuje,
jak se nema hledat laska. Kazdy z hrdinu chce cistou lasku, honi
se za ni, ale hleda ji spatnou cestou. Kdyz ji uchopi, tak mu
zase vyklouzne z ruky. Tam je dulezity hlavne Jarousek, ktery
chce byt cisty, ale i on se zacne uchylovat k ruznym podvodum.
Kazdy z nas se muze nalezt v nektere z tech postav.
Nejen velkofilmy je festival ziv
K festivalu patri i rada besed, promitani dokumentu a starsich
filmu. Zajimavy je dokument Cesty viry - prostor ticha
reziserky Marie Sandove o zalozeni noveho klastera v zapadnich
Cechach. Starou usedlost prestavel svetoznamy britsky architekt
John Pawson spolu s ceskym kolegou Janem Soukupem. Rad cistercianu
klade duraz na mlcenlivost a kontemplaci, proto bylo velice tezke,
a pro zenu zvlast, v takovych prostorach natocit tento dokument.
Dalsim tematem, o kterem se hovorilo byla otazka exilu a exiloveho
filmu. Besedu vedl dr. Jiri Vorac, autor knihy Cesky film v
exilu. Zucastnili se ji dva reziseri, kteri pusobili v zahranici
pan Janek a Bernard Safarik. Film Bernarda Safarika Psi dostihy
jsme mohli videt v osmdesatych letech na Mezinarodnim torontskem
festivalu a nyni na festivalu bezely dalsi dva filmy Chladny
raj a Muj zaklety zamek. Prvni je pribehem dvou emigrantu,
kterym svycarska vlada odmita dat azyl. Druhy je vlastne o zamku
ve Zruci nad Sazavou, ktery Safarikova rodina ziskala v restituci
a nakonec ho za symbolickou cenu prodala mestu.
Finale se dostalo do Finale
Zatimco v minulych letech se mohlo z Finale odjet pred zaverecnym
vikendem, protoze pres vikend se promitaly pouze zahranicni filmy,
tentokrat byl i zaverecny vikend nabity. V sobotu se hralo jeste
sest filmu a v nedeli tri. Z postmodernich filmu stoji za snimku
slovensky film Zostane to medzi nami, kdy v klasickem trojuhelniku
Michal-Danica-Tomas se jedna o souboj mezi "zivotem v pravde"
a "zivotem v emoci". Resi se zde otazky, na kterych
zalezi. Film Skritek se pokousi zase o klasickou grotesku.
Misto zvuku jsou zde jen citoslovce a skreky, presto dokazete
sledovat cele dve hodiny pribeh o rodince, ktera se prestehuje
z venkova do mesta, kde otec pracuje na jatkach. Jsou zde jeste
dva filmy, ktere stoji za zminku a to Cesky sen a debut
Marie Prochazkove Zralok v hlave.
Cesky sen ziskal uznani Mezinarodni poroty. Dva studenti FAMU
se zabyvaji fenomenem vikendoveho nakupovani a vyletu do obchodnich
domu. Rozjedou kampan, ze se bude otevirat hypermarket se jmenem
CESKY SEN Heslo je HYPERMARKET, JAKY TU JESTE NEBYL a reklamy
jsou NECHODTE, NEUTRACEJTE, NIC NECEKEJTE. Hypermarket se ma otevrit
31. kvetna 2004, ale nikdo nevi kde. Teprve par hodin pred otevrenim
je sdeleno i misto. Davy Prazanu se tedy zenou za nakupem za vyhodne
ceny. Nekteri zakaznici maji s sebou vozicky. Duchodci na berlich
se vlaceji pres celou Prahu. Podobne jako pred casem v Torontu
na nejake ceske akci, i zde jsou nuzky pri prestrihovani pasky
tupe. Obchodni dum je jaksi v polich. Dav uprkem specha k obchodnimu
domu, ale zjisti, ze se jedna pouze o kulisu. Dav se rozdeli na
dve skupiny. Jedna to bere s humorem a jaksi se stydi, ze se nechala
takto lacino napalit. Druha cast by nejradeji lyncovala filmare.
Film konci diskusi ministerskeho predsedy Spidly s filmari, kteri
mu dokazuji, ze kdyz se daji penize na reklamu treba pro vstup
do EU, pak neni ani tak tezke lidi presvedcit, aby koupili zajice
v pytli nebo aby - podobne jako sli do obchodniho domu, ktery
neexistuje - podporovali vstup do EU aniz vedi, co to obnasi.
Pritom jsou ve filmu neuveritelne zabery, kdy lide vysvetluji,
proc zamenili vylety do obchodnich domu za vylety do prirody a
jak deti v prirode trpi, zatimco je jim v obchodnich domech dobre.
Mne osobne nejvice zaujal film Marie Prochazkove Zralok v hlave.
Pribeh se odehrava u prizemniho okna jednoho prazskeho domu, kde
zije podivin, ktery oslovuje kolemjdouci, rovna popelnice, nabizi
jim starsi veci, kouri. Osamely clovek, ktery zije svuj vlastni
zivot. Reziserka je animatorka a ve filmu vyuzila svou umeleckou
zkusenost pri zobrazovani snu. Film nakonec dostal zvlastni oceneni
studentske poroty. Tentokrate jsme se reziserky zeptali, jak dospela
k tomu natocit film, ve kterem hraje jeden herec (vynikajici Oldrich
Kaiser), film se odehrava pred jednim oknem a v jedne ulici.
MP: Problem je v tom, ze se lidi takoveho filmu boji. Navic
se ve filmu jeste malo mluvi a ke vsemu je v takovem experimentu
jeste animace. Takze reakce na zacatku vetsinou byla: "Moc
se nam to libi a drzime vam palce." O penezich na film se
vsak vetsinou cudne mlcelo. Pro mne je vsak dulezite, co se tomu
cloveku odehravalo v hlave, proto take nazev Zralok v hlave.
ABE: Ale tento film byl skutecne nizkorozpoctovy, tam se
snad utratilo jen za pivo pro zedniky na leseni?
MP: Oficialni rozpocet je kolem 20 milionu, ale v tom jsou
honorare, material. Penez v hotovosti vsak byla polovina a skutecne
jsme ty lahve pocitali nez jsme je sli kupovat. Setrili jsme na
vsem, bylo nam lito i penez za material, kdyz bezela klapka. Tocili
jsme ale na 35 mm a na drahy material, jelikoz se pracuje hodne
s detailem.
ABE: Nemate strach, ze film hodne ztrati, tim, ze se pusti
v televizi?
MP: Tam je problem s formatem. V CT nam ho pusti s listou
nahore a dole, takze nam ho neokraji. Mensi obrazek je problemem,
ale ja jsem to strihala na male obrazovce, takze mne to uchvatilo,
kdyz jsem to videla poprve na platne a uvidela jsem vrasky pana
Kaisera. Ty informace tam zustavaji, ale neni to film urceny pro
televizi.
ABE: Jako animatorka musite mit cely film v hlave, je to vyhoda
proti tomu, kdyz nekdo toci na digitalni kameru?
MP: Ve filmu se snazime neco sdelit a nezalezi moc na technice,
kterou to sdelujeme. Prostredky jsou ovlivnene moznostmi. Pristi
film bych chtela delat digitalni kamerou, protoze tam budou deti
a budou tam zviratka a nerada bych se pri tom starala o to, jak
usetrit material. Pro mne bude dulezite, aby kamera bezela porad.
Budu tam chtit mit dokumentarni zabery, zatimco zde jsem mela
vsechno nalajnovane, dopredu jsem vedela, jak to bude vypadat.
Nejprve jsem si film prehrala v hlave a pak jsem zacala tvorit.
To je zaklad animace. Tam si nemuzete dovolit kreslit jednu scenu
mesic a pak zjistite, ze je to spatne. To udelate pouze jednou
v zivote, po druhe si to uz radeji rozmyslite. Nemusi to byt spravne,
ale musi to v hlave fungovat. Hlavni cenu studentske poroty pak
ziskal Vaterland - lovecky denik, ktery se bud lidem libil
nebo nelibil a ja jsem patril do druhe skupiny. Cenu filmovych
klubu Dona Quijota ziskal film Horem padem. Zvlastni oceneni
pak Zelenkovy pribehy obycejneho silenstvi. V dokumentech
to pak byly filmy Marty Veci a Bretislava Rychlika Kamenolom
Bozi.
Zhodnoceni festivalu slovy povolanych
ABE: Cim se 18. rocnik Finale lisil od rocniku predchozich?
Ing. Ivan Jachim, reditel festivalu: Urodilo se hodne celovecernich
filmu. V soutezi jich bylo celkem uvedeno 24, takze bylo trochu
narocnejsi vejit se s nimi do programu.
ABE: Po organizacni strance?
IJ: Festival je stale ve stejnem rozsahu jiz nekolik let.
Je to dane prostory i poctem divaku, kteri mohou festival navstivit.
ABE: Jak vam pri organizaci pomahaji nebo naopak celou organizaci
ztezuji pocitace?
IJ: To je velke tema, do jake miry to ma byt takto organizovano,
ale nedovedu si to dnes uz jinak predstavit. Parkrat se stalo,
ze pocitace nefungovaly a ty vypadky byly, ale v zaveru vse fungovalo
perfektne. Myslim si, ze pomahaji.
ABE: Kolik bylo dobrovolniku?
IJ: Ani jeden. My si vsechny lidi najimame. Vetsinou jsou
to studenti, kteri to berou jako hodne prijemnou brigadu. S dobrovolniky
bych se bal pracovat pri takoveto akci.
ABE: Mate slusne zasobenou video-knihovnu, jak tato knihovna
funguje behem roku?
IJ: Tu pouze udrzujeme behem roku, aby pri festivalu navstevnici
meli moznost si jednotlive kazety pujcovat. Snazime se, aby to
byly filmy s titulky. Behem roku je k dispozici, ale hlavne je
pro festival. Co je jeste zajimavejsi, ze mame ke spouste filmu
fotograficky archiv.
ABE: Sponzori?
IJ: Generalnim partnerem je Ceska sporitelna, pak jsou to
silne mistni firmy pocinaje Prazdrojem, pres Skodovku a Plzenskou
teplarenskou az k Zapadoceske energetice. Z verejnych zdroju je
nejsilnejsi Mesto Plzen, Statni fond pro rozvoj kinematografie,
Ministerstvo kultury a Plzensky kraj.
Makedonska herecka Labina Mitevska zhodnotila festival
takto: Byla jsem clenkou mezinarodni poroty, byla to tezka prace
hodnotit filmy. Mam rada napriklad filmy Petra Zelenky, libil
se mi film Zralok v hlave. Pripadal mi zajimavy film Ivo
Trajkova, ktery je natocen v Makedonii, ale jako clenka poroty
jsem musela byt objektivni. Je to dulezita cast makedonske historie.
Po kazdem promitani jsme o filmu hovorili. Bylo to velice tezke
kazdy den videt sest filmu. Snazila jsem se na to vzdy koncentrovat.
Nevyhodou bylo, ze dva nebo tri filmy byly bez titulku a tak jsem
musela pouzit prekladatele a pro mne jako pro herecku je velice
dulezity zvuk. Mam tuto praci rada, ale chtela bych take pracovat
na dalsich filmech.
A jeste nekolik myslenek predsedy poroty, rezisera Zdenka Tyce:
Problem poroty byl v tom, ze festival je staven tak, aby zajimavejsi
filmy bezely okolo 19:30 a v tu dobu jsme meli za sebou tri nebo
ctyri promitani. Film ma vsak tu silu, ze i kdyz je clovek unaven
a jestlize je dobry, tak na unavu zapomenete. Jsem rad, ze jsem
tento festival videl. Nelituji ani cas, ktery jsem stravil na
spatnych filmech. Protoze mne to varuje, abych se nesnizil k prumernemu
filmu, jen kvalitni film ma totiz smysl, jak si uvedomuji na filmech
ze sedesatych let. Polovicaty film je pak promrhanou energii.
Problem je v tom, ze na lidi utoci kyc a ten se nejvice libi.
Drive byla snaha, aby byl film pro publikum a zaroven byl chytry,
ale to uz se dnes nedela. Napriklad Chaplin byl lidovy, ale byl
take chytry. Dnes se delaji chytre filmy pro mensinu a pak filmy
pro vetsinu. To plati i o letosnim vitezi divacke souteze.
***
Epilog
Kdyz skonci festival, najednou se cloveka zmocni nostalgie. Jako
kdyby chtel jeste o chvili natahnout pekne okamziky. Mezi Plzni
a Prahou letos jezdila festivalova auta od firmy z Ostrova nad
Ohri. Nekdy jsme byli i za ctyricet minut v Praze. Vetsinou se
i v aute hovorilo o filmech. Jednou se hovor stocil na romskou
otazku. Neshodli jsme se, ale presto jsem se zeptal, jestli ridic
nezna nejakeho Juraje Didu. "Znam, takovy maly tlustsi!"
Juraje jsem poznal v kriminalu. Udelal by pro cloveka prvni posledni.
Kdyz byl hlad, Juraj nekde sehnal chleba. Kdyz nebylo co kourit,
sehnal cigarety. Chtel si nechat vytetovat Krista jako David Beckham.
Mel to zduvodnene tim, ze to je jedinej, kdo je porad s nim. Ridic
dodal: "To je pracovity a moc slusny clovek." Popis
souhlasil, jen Juraj byl hubeny. I rekl jsem si, ze jsem take
za tu dobu pribral. Prece ho vsak nenabonzuju, ze ho znam z kriminalu.
Tak jsem ridicovi nechal cislo sveho mobilu a rozloucili jsme
se. Asi za tri dny zazvonil telefon. Tady Pavel Dido. Ja rikam.
Mohl bych hovorit s Jurajem. Nastala chvilka pomlky: "Juraj,
to byl muj bratr, pred sedmi lety zemrel na rakovinu. Bylo mu
sedmatricet let." "A maminka Aranka zije?" "Tak
ji pozdravujte, byl jsem jednou u vas, to uz je ale petadvacet
let."
Ales Brezina, Plzen/Praha