Na okraj
"Polsky papez" odesel k svemu Bohu
Katolicka cirkev - stejne jako mocne monarchie (a v minulosti
faraonove a rimsti cisari) - je si vedoma role, kterou pompa a
ritual hraji v osudu narodu, organizaci i jedincu. Umocnuji nas
citovy vztah prinalezitosti, zahaluji vsedni skutecnost do zavoje
tajemstvi a napaji okamzik z pramenu vecnosti. Smrt papezu a uvedeni
jejich nastupcu na Petruv stolec patri mezi jedinecne prilezitosti
velkolepe manifestovat casnou, laickou nesmrtelnost rimsko-katolicke
cirkve.
Karol Wojtyla byl - at pouzivame jakakoliv meritka - mimoradnou
osobnosti. Byl muzem viry, zivene od detstvi rodinnym prostredim
- jeho otec, dustojnik polske armady, travil dlouhe hodiny na
modlitbach, spoluzaci ho nazyvali "sveteckym ucednikem";
byl hercem (nez se rozhodl vstoupit do seminare, uvazoval o kariere
v divadle), ktery nakonec ucinil svym jevistem cely svet; psal
verse, napsal divadelni hru a dlouhou radu knih, clanku a pojednani;
mluvil sedmi jazyky; rad lyzoval az do vysokeho veku...
Jeho cirkev si brzy povsimla, ze tento mlady atleticky muz, jehoz
ranny zivot byl poznamenan smrti matky a milovaneho bratra, je
nadan mimoradnymi schopnostmi. Wojtyla je nepromarnil. Ve svych
47 letech se stal kardinalem a v 58 byl zvolen papezem.
S Lechem Walesou, Michajlem Gorbacevem a Ronaldem Reaganem se
nejvice zaslouzil o pad komunismu nejen v Polsku, ale v cele vychodni
Evrope; zuzil propast mezi krestanstvim a Zidy, mezi katoliky
a protestanty (i kdyz se mu nesplnil sen o sblizeni rimske cirkve
s pravoslavim); modlil se v synagogach a mesitach; vyznal se z
hrichu sve cirkve v minulosti (vcetne odsouzeni a upaleni Jana
Husa) a zadal o odpusteni; polibil zem v 129 statech (jen navsteva
Ruska a Ciny mu byla uprena); jmenoval 114 novych kardinalu a
prohlasil za svate stovky osob. Ne vsechna svatoreceni se setkala
s jednomyslnym souhlasem: Edith Stein opustila svoji zidovskou
viru ve 14 letech, prijala krestanstvi, stala se karmelitskou
jeptiskou ve triceti a zemrela v Osvetimi v den, kdy do tabora
pribyla. Jeden z kritiku, rabin Marmur konstatoval: "(Edith
Stein) nezemrela jako krestanska mucednice, ale proto, ze byla
Zidovka."
Mel sve kritiky i ve vlastni cirkvi: skupiny zen a liberalni kruhy
mu vytykaly doktrinalni konzervatismus, ktery zpusobil vytvoreni
dvou kridel a odchod mnohych clenu cirkve. Byl kritizovan, ze
zanedbal reseni sexualnich prohresku knezi zvlast ve Spojenych
statech; ze byl laxni v dohledu na vatikanskou byrokracii; ze
prilis zduraznoval roli kapitana na ukor muzstva...
Ale at mel jakekoliv nedostatky jako (chcete-li) cirkevni funkcionar,
patril mezi titany sve doby. Tento evangelizujici cestujici papez
donutil prezidenty a krale - dokonce i diktatory, aby mu naslouchali
s respektem: byl napriklad proti obema irackym valkam, protoze
byl proti valkam vubec, a prece vsichni americti prezidenti vyhledavali
jeho radu.
Dovedl prilakat zastupy a stat se idolem mladi. Jeho osobnost
presvedcovala zastupy i v dobe, kdy uz byl sotva schopen mluvit.
Mel nejsirsi srdce ze vsech papezu posledniho stoleti (snad jen
s vyjimkou Jana XXIII.), polskou (a slovanskou) citlivost, jez
mu dovolila priblizit se se stejnou uctou k zebraku i krali. Nemyslim,
ze bych ho nazval pokornym clovekem - pred Bohem ano, ale ne pred
clovekem. Pri jeho navsteve v Midlandu jsem nahodou stal par kroku
od mista, kde se jeho popemobil zastavil. Na zlomek vteriny se
nase oci setkaly a ja jsem mel pocit, ze se divam do oci rimskeho
cisare: tomuto muzi nebyl pojem moci cizi.
Byl statecnym clovekem v tom nejhlubsim slova smyslu: prvne navstivil
Polsko v dobe, kdy nikdo nedovedl posoudit miru sovetske nenavisti.
Raneny Parkinsonovou nemoci, strelnou ranou a osatkou ruznych
neduhu, nesl svuj kriz a slouzil svemu Bohu. Nejen proto, ze to
citil jako svoji povinnost, ale snad jeste vice proto, aby demonstroval
solidaritu s telesne a mentalne postizenymi. Nesl i jejich kriz.
Veril v nepomijivou a absolutni hodnotu kazdeho zivota. Veril
v lasku jako nejmocnejsi silu v osudu cloveka a kdekoliv prosel,
svet na okamzik zprusvitnel jeho pritomnosti. Zanechal hlubokou
stopu.
***
Ceske sklo
Gala zahajeni vystavy ceskeho skla v prostorach spolecnosti Hudson's
Bay Company, kterou zalozil cesky princ Rupert, bylo 31. brezna
2005 udalosti vpravde svatecni. Nejen proto, ze se ceske sklo
zaskvelo v cele sve nadhere - kdyz jsem se dival na tabuli vyzdobenou
krasnymi pohary, mel jsem pocit, ze kazdou chvili v celo stolu
zasedne nejmilovanejsi a nejvetsi z ceskych kralu, Karel IV.
Tato vystava je dilem lasky. Nemam po ruce jmena vsech, kteri
se o ni zaslouzili - doufam, ze budou zverejnena. Jen bych se
alespon zminil o dvou muzich, kteri veceru dodali lesku nejen
urady, ktere zastavaji, ale hlavne svymi osobnostmi a svymi projevy:
velvyslanci Ceske republiky v Kanade Pavlu Vosalikovi a prezidentu
Hudson?s Bay Company (prvnimu Cechu v cele teto spolecnosti od
r.1682), George Jason Hellerovi. Byli jsme na oba hrdi.
P.S. Nenechte si tuto vystavu ujit, a mate-li par dolaru nazbyt,
kupte si onu nadhernou tabuli) a pozvete me na veceri.
Josef Cermak
***