Navrat na hlavni stranu

Na okraj
"Polsky papez" odesel k svemu Bohu

Katolicka cirkev - stejne jako mocne monarchie (a v minulosti faraonove a rimsti cisari) - je si vedoma role, kterou pompa a ritual hraji v osudu narodu, organizaci i jedincu. Umocnuji nas citovy vztah prinalezitosti, zahaluji vsedni skutecnost do zavoje tajemstvi a napaji okamzik z pramenu vecnosti. Smrt papezu a uvedeni jejich nastupcu na Petruv stolec patri mezi jedinecne prilezitosti velkolepe manifestovat casnou, laickou nesmrtelnost rimsko-katolicke cirkve.
Karol Wojtyla byl - at pouzivame jakakoliv meritka - mimoradnou osobnosti. Byl muzem viry, zivene od detstvi rodinnym prostredim - jeho otec, dustojnik polske armady, travil dlouhe hodiny na modlitbach, spoluzaci ho nazyvali "sveteckym ucednikem"; byl hercem (nez se rozhodl vstoupit do seminare, uvazoval o kariere v divadle), ktery nakonec ucinil svym jevistem cely svet; psal verse, napsal divadelni hru a dlouhou radu knih, clanku a pojednani; mluvil sedmi jazyky; rad lyzoval az do vysokeho veku...
Jeho cirkev si brzy povsimla, ze tento mlady atleticky muz, jehoz ranny zivot byl poznamenan smrti matky a milovaneho bratra, je nadan mimoradnymi schopnostmi. Wojtyla je nepromarnil. Ve svych 47 letech se stal kardinalem a v 58 byl zvolen papezem.
S Lechem Walesou, Michajlem Gorbacevem a Ronaldem Reaganem se nejvice zaslouzil o pad komunismu nejen v Polsku, ale v cele vychodni Evrope; zuzil propast mezi krestanstvim a Zidy, mezi katoliky a protestanty (i kdyz se mu nesplnil sen o sblizeni rimske cirkve s pravoslavim); modlil se v synagogach a mesitach; vyznal se z hrichu sve cirkve v minulosti (vcetne odsouzeni a upaleni Jana Husa) a zadal o odpusteni; polibil zem v 129 statech (jen navsteva Ruska a Ciny mu byla uprena); jmenoval 114 novych kardinalu a prohlasil za svate stovky osob. Ne vsechna svatoreceni se setkala s jednomyslnym souhlasem: Edith Stein opustila svoji zidovskou viru ve 14 letech, prijala krestanstvi, stala se karmelitskou jeptiskou ve triceti a zemrela v Osvetimi v den, kdy do tabora pribyla. Jeden z kritiku, rabin Marmur konstatoval: "(Edith Stein) nezemrela jako krestanska mucednice, ale proto, ze byla Zidovka."
Mel sve kritiky i ve vlastni cirkvi: skupiny zen a liberalni kruhy mu vytykaly doktrinalni konzervatismus, ktery zpusobil vytvoreni dvou kridel a odchod mnohych clenu cirkve. Byl kritizovan, ze zanedbal reseni sexualnich prohresku knezi zvlast ve Spojenych statech; ze byl laxni v dohledu na vatikanskou byrokracii; ze prilis zduraznoval roli kapitana na ukor muzstva...
Ale at mel jakekoliv nedostatky jako (chcete-li) cirkevni funkcionar, patril mezi titany sve doby. Tento evangelizujici cestujici papez donutil prezidenty a krale - dokonce i diktatory, aby mu naslouchali s respektem: byl napriklad proti obema irackym valkam, protoze byl proti valkam vubec, a prece vsichni americti prezidenti vyhledavali jeho radu.
Dovedl prilakat zastupy a stat se idolem mladi. Jeho osobnost presvedcovala zastupy i v dobe, kdy uz byl sotva schopen mluvit. Mel nejsirsi srdce ze vsech papezu posledniho stoleti (snad jen s vyjimkou Jana XXIII.), polskou (a slovanskou) citlivost, jez mu dovolila priblizit se se stejnou uctou k zebraku i krali. Nemyslim, ze bych ho nazval pokornym clovekem - pred Bohem ano, ale ne pred clovekem. Pri jeho navsteve v Midlandu jsem nahodou stal par kroku od mista, kde se jeho popemobil zastavil. Na zlomek vteriny se nase oci setkaly a ja jsem mel pocit, ze se divam do oci rimskeho cisare: tomuto muzi nebyl pojem moci cizi.
Byl statecnym clovekem v tom nejhlubsim slova smyslu: prvne navstivil Polsko v dobe, kdy nikdo nedovedl posoudit miru sovetske nenavisti. Raneny Parkinsonovou nemoci, strelnou ranou a osatkou ruznych neduhu, nesl svuj kriz a slouzil svemu Bohu. Nejen proto, ze to citil jako svoji povinnost, ale snad jeste vice proto, aby demonstroval solidaritu s telesne a mentalne postizenymi. Nesl i jejich kriz.
Veril v nepomijivou a absolutni hodnotu kazdeho zivota. Veril v lasku jako nejmocnejsi silu v osudu cloveka a kdekoliv prosel, svet na okamzik zprusvitnel jeho pritomnosti. Zanechal hlubokou stopu.
***
Ceske sklo
Gala zahajeni vystavy ceskeho skla v prostorach spolecnosti Hudson's Bay Company, kterou zalozil cesky princ Rupert, bylo 31. brezna 2005 udalosti vpravde svatecni. Nejen proto, ze se ceske sklo zaskvelo v cele sve nadhere - kdyz jsem se dival na tabuli vyzdobenou krasnymi pohary, mel jsem pocit, ze kazdou chvili v celo stolu zasedne nejmilovanejsi a nejvetsi z ceskych kralu, Karel IV.
Tato vystava je dilem lasky. Nemam po ruce jmena vsech, kteri se o ni zaslouzili - doufam, ze budou zverejnena. Jen bych se alespon zminil o dvou muzich, kteri veceru dodali lesku nejen urady, ktere zastavaji, ale hlavne svymi osobnostmi a svymi projevy: velvyslanci Ceske republiky v Kanade Pavlu Vosalikovi a prezidentu Hudson?s Bay Company (prvnimu Cechu v cele teto spolecnosti od r.1682), George Jason Hellerovi. Byli jsme na oba hrdi.
P.S. Nenechte si tuto vystavu ujit, a mate-li par dolaru nazbyt, kupte si onu nadhernou tabuli) a pozvete me na veceri.
Josef Cermak
***

Navrat na hlavni stranu