O prezidentech, dustojnosti
a syreccich
Vaclav Klaus chce prezidentske obrady spojene s uctivanim hrdinu
v dustojnejsi forme nezli tomu bylo doposud - tahle kuriozita
mi pripada ze soucasnych zbytecnosti ceske politicke sceny suverenne
nejpitomejsi, pominu-li dalsi Klausovu eskapadu s jeho udajne
odposlouchavanymi telefonaty. (Jestlize tajna sluzba skutecne
prezidenta odposlouchavala, pachatele zaslouzi prisny trest pro
plytvani verejnymi penezi!)
Uctivat hrdiny je krasny a starobyly zvyk. Pred dvaceti lety jsem
navstevoval mestecko Cernay ve francouzskem Elsasu, kde za prvni
svetove valky polozili sve zivoty za svobodu take cesti a slovensti
vojaci. Francouzi nase hrdiny jednou za rok uctivali odedavna,
i v dobach, kdy si na ne nekdejsi komunisticti prezidenti nejen
ani nevzpomneli, ale nejspis ani nemeli potuchy o jejich existenci.
Chodili jsme po meste v nevelikem hloucku, k nemuz se s obrovskym
potesenim pridalo i nekolik klientu z mistniho blazince. Zpivali
jsme nasi a francouzskou hymnu, na hrbitove jsme v tiche chvilce
mysleli na kluky, drimajici ve vecnem snu pod drnem.
"Valka je blbec," vypravel mi staricky cesky vystehovalec,
kdysi poddustojnik ve francouzske cizinecke legii, kdyz jsme nakonec
zasli do mistniho hostince na tradicniho kohouta upraveneho na
bilem vine. Kdo na nej nemel, za toho to zatahli ostatni. Francouzsky
prezident sice neprijel, ale za to dorazil univerzitni profesor,
bohemista z nedalekeho Nancy. "Touzi se vam po vlasti?"
vyptaval se krasne prkennou cestinou nas cerstvych emigrantu.
Jeho otec byl francouzsky general, maminka Ceska. "Drzim
vas za palec!" slibil povzbudive na rozloucenou.
Obrady v Cernay na mne zanechaly trvalou stopu jednoduchou a prirozenou
dustojnosti, o niz si Vaclav Klaus myslim muze nechat jenom zdat.
Ale zase na strane druhe, popatrit v novinach na fotografii prezidenta
Klause, jak s plastikovym pytlikem na hlave v tvaruzkarne vyklada
zasnoucim vyrobcum, ze olomoucke syrecky preziji Evropskou unii,
to taky neni spatne! Pri vsi zdrave skepsi k EU a s nepredstiranou
laskou k syreckum: Klaus zde predvedl zebricek svych hodnot vpravde
dustojne. Narodil jsem se za prezidenta Hachy, pamatuji Benese,
Gottwalda, Zapotockeho, blahe pameti Novotneho, Svobodu, Husaka
a Havla, ale s zadnym nebyla takova sranda jako s profou Klausem!
Petr Chudozilov - Basilej
Listopad 2004 - psano pro Babylon