Na okraj
Prodejny obuvi bez Batova jmena
Na podzim roku 1939 pribyla do ontarijskeho Frankfordu
skupina zamestancu firmy Bata ze Zlina. V priblizne stejne dobe
jina lod privezla do Kanady strojni zarizeni na vyrobu obuvi a
dalsi lod s nakladem pres 800 dopravnich kleci s obrabecimi stroji
a presnymi nastroji mela do Montrealu priplout pred koncem zari,
ale pred pristanim se jeji kapitan snazil lod obratit a vratit
se na otevrene more. Ackoliv valka jeste nezacala, na zadost Tomase
Bati kanadska jizdni policie lod zastavila a donutila kapitana,
aby slozila naklad v Montrealu. Lod se rychle vydala na zpatecni
cestu (valka visela nad hlavou), ale do Hamburku nedoplula. Byla
potopena nekde uprostred Atlantickeho oceanu. Tak zacala jedna
z nejslavnejsich emigrantskych kapitol v nasi historii.
Slava Batovych zavodu se vetsinou poji s vyrobou bot. A pravem.
Jenom v Kanade, firma Bata se sidlem v Torontu zamestnavala po
leta kolem 2,500 lidi a jeji mezinarodni organizace Bata International
Service Centre slouzila 87 nezavislym Batovym spolecnostem
v 84 zemich, ktere zamestnavaly pres 71 000 osob a vyrabely kolem
ctvrt miliardy paru bot rocne. Nebyla skoro zeme, kde by navstevniky,
uprchliky ci emigranty z Ceskoslovenska pratelsky nepozdravilo
z vykladnich skrini obchodu s obuvi jmeno Bata.
Ale Batova tovarna v Batawe, diky nejmodernejsim obrabecim strojum
a vyspelosti jejich zamestnancu , vychovanych ve Zline, hrala
vyznacnou roli i v kanadske valecne vyrobe. Zde byly vyrobeny
prvni kanadske soustruhy, presne merici nastroje a citlive vahy
na trideni naboju
Ale ani organizace tak silna a uspesna nedokazala odolavat prisunu
lacine obuvi z vyvojovych zemi. V roce 1999 Bata Shoe Company
of Canada zastavila vyrobu obuvi v Kanade, v roce 2003 prodala
budovu, v ktere sidlila jeji ustredni kancelar a letos v breznu
vsechny vyznamne publikace v Kanade prinesly clanky s fotografii
Tomase Bati, ze jeho spolecnost rusi vsechny prodejny v Kanade.
Batova organizace i nadale zustava mamutim podnikem, hlavne v
Asii, ale v Kanade uz nas jmeno Bata z vykladnich skrini
prodejen a obuvi nepozdravi. Alespon po nekolik pristich let
dnesni sef Batova koncernu, Thomas Bata II, jehoz ustredni kancelar
je ve Svycarsku, planuje navrat do Kanady s novym typem prodejen
za dva tri roky.
Ale to neznamena, ze jmeno Bata zmizi z mapy Kanady uplne.
Pysni se jim mestecko Batawa, skvele muzeum obuvi v Toronte, knihovna
univerzity v Trentu, park v oblasti Frankfordu a nepochybne bude
po Tomasi Batovi pojmenovano i nekolik ulic. Pocty, o ktere se
bohate zaslouzila i Sonja Bata a stovky zamestnancu Batovych podniku.
***
Za Miltonem E. Harrisem.
26. brezna zemrel v Torontu Milton E. Harris. Jeden z nejnenapadnejsich
piliru kanadskeho zivota, Milton zalozil Harris Steel Company
a leta byl predsedou spravni rady a prezidentem Harris Steel Group
Inc., jedne z nejuspesnejsich kanadskych prumyslovych spolecnosti;
byl clenem spravni rady Livington Industries, Canadair Ltd.,
a Air Canada. Zastaval funkci predsedy financniho vyboru
Liberalni strany Kanady, byl clenem senatu University of Western
Ontario a clenem spravni rady Tel-Aviv University, presidentem
Kanadskeho zidovskeho kongresu, clenem reditelske rady Kanadske
opery, Mount Sinai Hospital atd. Mezi pocty, kterych se mu dostalo
je Rad Kanady (Officer rank).
Harrisuv lidsky profil je jeste bohatsi: byl stedrym podporovatelem
umeni a ruznych organizaci, ktere nejsou obvyklym tercem stedrosti:
v pohrebnim oznameni jsou napriklad zmineny dve charity, kterym
darci mohou poslat dary k ucteni Harrisovy pamatky: Native Men's
Residence a The Jewish National Fund for trees in Israel...
S cleny nasi komunity se Harris poprve setkal hned na zacatku
sve skvele kariery. Mezi temi, kteri mu byli napomocni byl Alexander
Kerney, Cechoslovak slovenskeho puvodu, sam brilantni podnikatel
v ocelarskem prumyslu. Milton Harris a jeho pani Ethel (basnirka
a malirka) zustali cely zivot jeho vernymi prateli a po jeho smrti
prateli jeho vdovy Gizelly.
Milton miloval hudbu. Kazdy rok sponzoroval provedeni jedne opery
Kanadskou operni spolecnosti - pred nekolika roky sponzoroval
provedeni Janackovy opery (ackoliv jsem o tom tehdy psal, nejsem
si jist ktere, ale myslim, ze to byla Vec Makropulos).
Z hudebnich nastroju si zvlast oblibil varhany. Nasel si skvelou
ucitelku v nasi profesorce Dagmare Ledlove Kopecke. Kdyz se od
ni dozvedel, ze varhany v kostele Sv . Vaclava v Toronte jsou
u konce sve uzitecnosti, daroval kostelu nove varhany.
Povazuji si za vysadu, ze jsem ho znal.
Josef Cermak