Dale Carnegie kurs
Asi mesic pote, co jsem nastoupil u male firmy, pravil Mr. Stone,
spolumajitel: "Mame takovy navrh, muj partner a ja. Sami
uz jsme to absolvovali a i pro tebe to bude vyborna zkusenost.
Podnik zaplati polovinu zapisneho."
Jednalo se o slavny kurs Dale Carnegieho.
Souhlasil jsem a v uvodni hodine byl informovan, ze osobnost absolventa,
snad ponekud nedokonala, zatizena tim ci onim problemem, zmeni
se po absolvovani kursu k nepoznani. Absolvent se zbavi stresu
a jinych problemu moderni doby a bude ziskavat nove pratele (a
zakazniky) s lehkosti, zivotem se zacne ubirat v milovych botach.
Videl jsem, ze mi nezbyva nez souhlasit a zaplatit polovinu pozadovaneho
obnosu. Upsal jsem se na kazdy ctvrtecni vecer, na dalsi tri mesice,
k poslechu nauk D. Carnegieho. Vzpomnel jsem si, ze kdysi, jeste
doma, v Praze, cetl jsem cesky preklad jedne z autorovych knih
...O umeni jak zalibit se lidem.
Uvital nas mlady chlapik, predstavil se a zadal, aby kazdy z nas
povstal a ucinil take tak. Sdelil svoje jmeno a par informaci
o sobe. I my jej nasledovali. Vetsina ucastniku kursu mela svoje
osudy spojeny spolecnym jmenovatelem mensich ci vetsich nezdaru
... rozvody, zklamani, nesplnena ocekavani, stres, touha po tom
dramaticky zmenit svuj zivot ...
Z prvni lekce odchazel jsem nadsen a bohatsi o mechanickou tuzku,
odmenu za dobre provedene pametove cviceni. Mel jsem pocit, ze
kurs bude velice uzitecny. Ziskal jsem pak dost rychle po sobe
jeste dve nebo tri mechanicke tuzky s napisem D.Carnegie.
Pak ale stedrost instruktora zacala stridat jeho nelibost s moji
malickosti. Z prvotniho nadseni vyvedla mne jeho otazka polozena
po trech tydnech trvani kursu vsem ucastnikum ...Jak dosavadni
jeho prubeh zapusobil jiz na kazdeho z nas. Studenti sdelovali
neuveritelne zmeny ve svych zivotech, v pristupu k nemu, fenomenalni
zlepseni v jejich styku se svymi zakazniky, predstavenymi nebo
podrizenymi. Tesili se z navazani novych pratelstvi.
"Ano, byl jsem sobec, ale uz nejsem!" volal posluchac
a obezni posluchacka se pridavala: "Ja se vzdycky stydela
a mela komplexy, neverila si, ale ted se tesim na kazde setkani
s novymi lidmi!" a rozvedeny muz, otec tri malych deti, informoval:
"Ja chodim do prace desetkrat radeji nez pred mesicem!"
"Jakou zmenu jste zaznamenal vy?" zeptal se me instruktor.
"Pozoruji, ze ubylo tech pametovych cviceni," rekl jsem.
Pohled mladeho instruktora ztvrdnul a od onoho vecera neobdrzel
jsem uz jedinou tuzku. Ani zapisnik nebo kalendar. Netrvalo pak
dlouho a stal jsem se doslova jeho nepritelem.
"Dnes moderni rychla doba mnohym z nas zpusobuje napeti,
vycerpani," zacal jednoho vecera dobre a zcela v souladu
s mym nazorem. "To jsou ovsem stavy, ktere si nikdo z nas
nepreje, nebot pusobi zhoubne na nase zdravi. Ucinnou obranou
proti tomu je relaxace, uvolneni. Doporucuje se plavani, chuze,
kondicni beh, cyklistika. a pokud je hezky a mate zahradu, rypani
se v ni. My tady ale zadnou z tech moznosti nemame a pristoupime
tedy k improvizaci," pravil s tajuplnym usmevem a vynal z
brasny nekolik novin, zavinul je do delsi role a tu zajistil lepenkou.
Pote jsme byli vyzvani, abychom jeden kazdy pristupovali ke stupinku,
sdelovali pricinu sveho stresu a tu pak divokymi a doslova nepricetnymi
udery papirove role o katedru likvidovali.
Toho vecera se staly dve veci: ke katedre jsem nenastoupil odmitaje
tu saskarnu jako jalovou a rozhodl jsem se, ze si diplom z kursu
neodnesu.
Na posledni dve lekce uz jsem se nedostavil
"Well, how was it ... the course I mean?" tazal se Mr.Stone
s netajenym napetim.
"0K, it worked for some for sure, but not for me," sdelil
jsem a bylo mi ho trochu lito.
"Ehm ... I hope that you found useful at least something
..."
Rekl jsem, ze rozhodne ano.
Chudsi o dvestepadesat dolaru uvedomil jsem si ono vytouzene,
ale tezko splnitelne prani nekterych lidi promenit se natrvalo
z dr.Jekylla v pana Hyda"
Vladimir Cicha - Vancouver