Big Island
Nejvetsi z havajskych ostrovu je rozhodne nejbohatsi na prirodni
krasy a zajimavosti. A tak nase desetidenni navsteva, po docela
kraticke prohlidce informacnich materialu, jevila se rozhodne
nedostatecnou k dokonalemu poznani ostrova. Nicmene, diky tomu,
ze jsme meli k dispozici automobil, snazili jsme se poznat co
nejvice.
Tento ostrov zvany tez Hawaii ma rozlohu 4028 ctverecnich mil
a zije na nem kolem 150,000 tisic obyvatel. Vyznacuje se dvema
sopkami, z nichz ta malinko vetsi, Mauna Kea, naposledy chrlila
lavu pred 4500 lety, jak sdeluji ucenci. Jeji vyska je 4208 m,
druha Mauna Loa (4171 m) byla aktivnejsi i pozdeji. Navic v ohromnem
parku (National Volcano Park) na jihu ostrova naleza se krome
ohromneho krateru (Kilauea Caldera) nespocet dalsich mensich,
ktere byly aktivni nejednou i v letech sedmdesatych a osmdesatych
minuleho stoleti. Ostrov produkuje cukr, kavu Kona, dobytek a
macadamia orechy. Informacni udaje take pripominaji, ze na ostrove
se naleza rozlohou 225 000 akru nejvetsi (snad jsem pochopil spravne,
ze na svete) sveho druhu ranc.
Nasledujici den po priletu vyjeli jsme si na nejblizsi plaz, na
niz dle prospektu mel byt i svetly pisek, ale nebyl. Nicmene nevalnost
plaze je vynahrazena moznosti pohledu na kmitajici exoticke rybky.
Po dalnici vyjeli jsme dalsi den severne na krasnou plaz Hapuna,
pak na nedalekou Mauna Kea, ktere dominuje mohutny resort s nespoctem
dokonalych tenisovych kurtu a nezbytnym golfovym hristem. Plaz
je kouzelna, ale asi padesatilety pohledny Havajan, ochrance bezpecnosti,
zakazal nekolika malo navstevnikum krasne plaze a tedy i nam,
koupani, nebot vlny byly znacne a snad i spodni proudy ponekud
nebezpecne. Jeste o par mil dale na sever naleza se plaz Spencer,
kde voda je poznamenana nedalekym pristavem a navstevovana je
nepochybne chudsim obyvatelstvem ostrova.
S krajankou pred sesti lety provdanou za Americana jeli jsme dalsi
den na jih, na nejjiznejsi misto Spojenych statu... South Point
(Ka Lea), jez lezi cca 4,5 stupnu pod Obratnikem Raka. Cesta k
nemu vede kolem instalace tri sad vetrnych mlynu. Pro toho, kdo
do tohoto zdroje budouci energie investoval na burze, naskyta
se sklicujici podivana. Nekolik vrtuli chabe se otaci, dalsi jsou
nehybne, jine ulomene a zcela mimo provoz. Rad bych videl, jak
takova energeticka pole vypadaji v jinych zemich.
Po chvilce chuze od zaparkovaneho automobilu ovanula nas docela
presvedciva vune marihuany. A zahy spatrili jsme dve zaparkovana
obstarozni terenni auta a mezi nimi ve stinu stromu u kamenneho
ohniste sedeli tri muzi a jedna zena, nepochybni prislusnici zestarle
generace hippies. Na pozdravy nam odpovedeli prijemnymi usmevy.
Tvar jedince nejblizsiho nesla stopy nejake drivejsi bitvy nebo
nehody, nos rozdelen byl na dve casti, vous mohutny, stejne jako
u dvou jeho kolegu. Vypadali nadmiru spokojene. A na zpatecni
ceste bezmala po dvou hodinach, zastihli jsme je na stejnem miste,
ve stejne pozici.
Z parkoviste cestou mezi lavou a stejne tak zelenymi loukami dosli
jsme po necele hodine k Zelene plazi. Je nevelika, v podkovovitem
zalivu tvorenem okolnimi skalami a ma barvu vojenskych khaki kosil.
Cestou zpet sjeli jsme po klikatici se silnici k rybarske osade
Miloli'i, po chvili chuze mensim pralesem s bujnou tropickou vegetaci
dospeli k romanticke Cerne plazi (tato na vetsine turistickych
mapek vyznacena neni, zatimco jina a vetsi Black Beach na jinem
miste vyznacena je na vsech mapkach), coz je pro nasince zvlastni
podivana. Pisek je samozrejme o poznani teplejsi nez na plazich
s piskem bilym, je doslova horky.
Kratce pote, co jsme vysplhali zpet na dalnici, sjeli jsme opet
dolu do zatoky s exotickymi rybkami (Pu'uhonua o Honaunau - Place
of Refuge) a nedalekym posvatnym mistem a pohrebistem valecniku
Stare Havaje. Pro jeho velikou rozlohu jsme misto nenavstivili.
Par mil odtud, na miste bidne pristupnem pesky, lepe kanoi nebo
kajakem, je monument venovany kapitanu Jamesu Cookovi, slavnemu
badateli, moreplavci a navigatorovi. Zde, na samem brehu ostrova,
po pruzkumnych cestach po americkem pobrezi dnesniho Oregonu,
byl slavny moreplavec v sarvatce kolem kradeze jeho lodi v roce
1779 domorodci zavrazden.
Nasledovala dalsi cesta na sever ostrova. Udolim mezi masivy zminenych
sopek vede silnice zvana Saddle Road. Mirnymi kopecky se klikati
mezi loukami, stromoradim, a pohled kolem pripomina Ceskomoravskou
vysocinu, dokud se neocitnete na rovine z obou stran lemovane
nekonecnem lavovych poli. V polovicce cesty lze odbocit severne
a vyjet az na vrchol sopky Mauna Kea. Chlapik starajici se o informovanost
hostu v resortu den pred vyletem mi rekl, ze cesta je zasnezena,
pristupna jen vozidlum s nahonem na vsechna kola a odtazeni vozu
v pripade nezbytnosti stoji 500 americkych dolaru. Informace byla
spatna, vanem s pohonem nez na dve kola vyjeli jsme az do vyse
4300 metru a jenom zacinajici dychavicnost (ciziho) vozidla zpusobila,
ze jsme nevystoupali poslednich 230 metru. Presto pohled, ktery
se naskytl byl uchvatny. Na vrcholku masivu naleza se svetoznama
observator. Odbornici tvrdi, ze malokde lze hledet na oblohu tak
dokonale jako tady.
Sestersky masiv (Mauna Loa) na druhe strane udoli je velmi jednolity
a k vrcholu se pozveda pozvolna. Na nem skvel se snih a ve svitu
slunce vypadal jako ze stribra.
Dalsi den vyjeli jsme opet na jih po dalnici k ohromnemu sopecnemu
masivu Hawaii Volcanoes National Park. Ohromny krater Kilauea
Caldera lemuje rada krateru mensich a v letech sedmdesatych jeste
aktivnich. Lze videt radu nehybnych lavovych poli. Na mnoha mistech
z prasklin vystupuje belostna para. Pred lety pak na jiznim konci
lava zavalila dokonce silnici a dodnes steka do oceanu, podzemnimi
koryty. Hojne dostupna literatura nabizi zabery aktivni a zhave
cinnosti.
V parku naleza se tez asi 80 metru dlouhy podzemni tunel zanechany
proudem lavy (Thurston Lava Tube ci Nahuku). Je v nadhernem pralese,
kterym pak na druhe strane okruzni silnice kolem Caldery da se
sestoupit az na dno krateru Kilauea Iki. Prales na Boubine pripadal
mi oproti tomuto havajskemu jako mily zertik.
Big Island se vyznacuje neuveritelnou rozmanitosti pudy stejne
jako kveteny. Jednotlive oblasti prechazeji zvolna v jinou. Vegetace,
stejne jako na ostatnich havajskych ostrovech je tu barevna, prosperujici,
pro oko doslova pohadkova.
V posledni den pobytu dorazili jsme na plaz snad nejpuvabnejsi,
jakou jsem kdy videl. Mozna proto byla to takova nadhera, ze cesta
na ni vede krkolomnou stezkou, ac nakonec autem s opatrnosti sjizdnou
(to se jeden ocitne na dvou peknych plazich), ale kdyz se pak
vyda dvacetiminutovou prochazkou po sire rovine lavovym polem,
spatri belostnou plaz mezi lavovymi utesy, z jedne strany roubenou
blankytne modrymi vodami Pacifiku, na druhe stromy vcetne palem
a za nimi rozklada se nekonecno vyhasle lavy. Zde, pod palmami,
nalezl jsem male sladkovodni jezero, spise jezirecko, s prihodnym
jmenem Queen's Bath.
Takhle predstavoval bych si raj, chybel tu jen strom s jablkem
hrichu. Na ukonceni pobytu nemohli jsme nalezt misto vhodnejsi.
Vylet podnikli jsme ctyrmi letadly spolecnosti Northwest Airlines
(dva prestupy v Seattlu) a ja si uvedomil, ze dnes pojem letuska
pozbyl aury svudne krasy a puvabu. Mozna, ze na jinych linkach
to clovek jeste muze videt, ale ja to stesti na teto ceste na
Havaj nemel...
Vladimir Cicha- Vancouver