Sestup do Husitske ulice
V tom case kratce po monstroznim procesu s R. Slanskym
a jeho bandou zradcu doslo k prvnimu konfliktu se strycem Hubertem.
Tento manzel otcovy sestry Anny byl profesionalnim boxerem v dobe
prvni republiky a jeho kariera dovedla jej az k utkani se slavnym
borcem Nekolnym. V rodine se tradovalo, ze teta Anna rozhodla,
aby tento nevydareny strycuv souboj byl poslednim v jeho kariere.
Nevim, cim se pak zivil, ale po skonceni druhe svetove valky stal
se komunistou a po Unoru jeho aktivita ve strane dovedla jej az
do rad tajne policie.
Lec pribuzenske vztahy mnohdy nedbaji na politickou prislusnost
a tak se konaly necetne nedelni navstevy u stryce a tety na Zizkove
nebo u nas v Libni a pozdeji na Starem Meste. Kdyz hladina alkoholu
v te ci one lahvi ponekud poklesla, stryc Hubert a otec pousteli
se do politickych debat, zprvu mirnych a vedenych v duchu vzajemne
ucty a pribuzenstvi. Jednou vsak, ve chvili, kdy jsem se zacinal
nudit a venoval se choulostivym myslenkam, jez rodi se z mladistve
neuspokojene zvedavosti, vytrhl me z nich nahle zostreny, huhlavy
hlas stryce Huberta (huhnavost pochazela z ran, ktere utrzil v
ringu) a stale silnejsi klapot jeho silnych prstu do stolu s hackovanym
ubrusem. A teta Anna zvolala: "Sakra chlapi, nechte toho,
copak to ma cenu?"
Ale jeji manzel rozhorlene huhlal: "Jakpak by to nemelo cenu,
tohle je strasna urazka strany, delnickyho hnuti, soudruhu Gottwalda
a Zapotockyho!" a ja se pres jeho mohutna ramena zahledel
na obraz prvniho delnickeho prezidenta na stene a na fotografii
vedle, z niz zachmurene na me pres boxerske rukavice hledel stryc
Hubert a muj pohled spocinul na vitrine kde staly trofeje jeho
boxerske kariery ponekud predcasne ukoncene jeste zdatnejsim bijcem
evropske urovne a tu jsem slysel, jak otec neuvazene rika: "No
neblbni, Huberte, jak to, ze najednou je z prvniho tajemnika zlocinec,
co je to za stranu, co je to za bordel?"
"Dost, dost, jeste jediny slovo, jedinou urazku a uvidite!"
volal stryc od tajne policie a zvedal se od stolu zbrunatnely
v obliceji, bile kapicky slin v koutku ust a v tom se mati nakrkla
a pravila: "Prece nechces, Huberte, abysme si mysleli, ze
ses blb?" A tahle slova uz mi nedovolila pomyslet, co se
asi deje v mysli tetinky Anny, to uz nas dvoumetrovy stryc strkal
do temne predsine, ktera vonela cerstve napastovanym lenolem,
oteviral dvere na chodbu a volal: "Ven, ven! Uz mi sem nelezte,
vy reakce!" ... a tak jsme spesne sestupovali schodistem
zizkovskeho cinzaku a stryc Hubert, naklonen pres zabradli, volal
hlasem, v nemz uz jakoby zaznivala i litost: "Tady nebudete
urazet delnickou tridu ani stranu! Strana je neomylna, to si pamatujte,
vy zradci!" a jeste jsem slysel jak jej teta chlacholi: "Uklidni
se, vzdyt to je nejake nedorozumeni..." Lec stryc boxer ve
vysluzbe ji okrikl: "Ty tomu nerozumis! Tady role bratra
nema zadnou cenu!"
Kdyz jsme ze ctvrteho patra sestoupili do Husitske ulice drobne
mrholilo. Otec pravil jeste ponekud stisnenym hlasem: "Von
to ma z toho boxu prece jenom vygumovany!" A k tomu mati
dodala: "Mne je ale lito Anicky. Ta to chytla, holka neboha!"
"No, aspon vidis jak ty na tom ses docela dobre," pravil
otec. A myslim, ze mel pravdu.
Vladimir Cicha, Vancouver