Navrat na hlavni stranu

Je Yuri Dojc jenom dite Stesteny?


Uprimne se doznavam, ze uz jsem dlouho nezazila tak prijemnou spolecnost jakou mi byl Yuri Dojc pri priprave rozhovoru: chcete humor? Mate ho mit. Touzite po "perlach" moudrych lidi? Prosim, tady jsou: Radi byste chteli slyset zkusenosti prinesene zivotem? Ani to neni problem. To tedy predevsim. Cloveku se az zda, ze tomuto sarmantnimu muzi vsechno v zivote vyslo.
Ovsem existuji i u neho chvile, ktere odkryva nerad a ktere si nechava jenom pro chvile nejvzacnejsiho a toho nejintimnejsiho vzpominani. K nim patri i moment posledniho vydechnuti jeho maminky. Moment, ktery zvecnil, aniz by s nim prirozene dopredu pocital, svym fotoaparatem. A dalsi takove, ktere dnes a do budoucna budou hovorit o tichem hrdinstvi lidi, jejichz utrpeni dokaze pochopit jen ten, kdo jim prosel. Prezivsi. "Kolekce o techto lidech se udelat musela, nebot tato generace lidi, kteri byli v koncentracich, umira a svet musi o teto katastrofe vedet, nebot kdyz se nenaucime z historie ted, tak se nenaucime nikdy. Tecka. A mnozi tito lide, coz me nejvice fascinovalo, se narodili v Rakousko-Uhersku, prezili prvni republiku, druhou, fasismus, komunismus a stale maji v sobe dustojnost. A to je neskutecne. Oni nejsou hrdinove, oni jsou pro me superstar, ne hollywoodske hvezdy se svoji prazdnotou. Clovek, ktery v jedne zemi, mnohdy v jednom meste vsechno v zivote trikrat ctyrikrat ztratil a pokazde se umel postavit na nohy a videl i v te mizerii nejakou nadeji, to je pro me maximum. A tito lide to do jednoho dokazali. Nikdo nezil v chudobe, kazdy se postavil na nohy," obdivuje sve hrdiny z cernobilych fotografii jejich autor. A puvabne, dramatem nabite fotky strida jedna druhou. Ze se jedna o obdobi zidovske perzekuce za druhe sv. valky, neni treba zduraznovat. Prave tito o ni vedi sve... Mozna stejne tolik i jeho kanadsti hrdinove z valky. Projekt Portraits of Bravery, na kterem nyni pracuje.

Bozi zeme
S mistrem svetove digitalni fotografie jsem se setkala v jeho atelieru v centru Toronta. V centru, ale presto v tichem jeho zakouti. Prostor, vzduch, svetla, vysoky strop, kolem dokola same - take proc ne, pan Dojc je fotograf - policky s roztodivnymi rekvizitami. Ale zase ne tolik, kolik bych predpokladala. Fotograf mi totiz vzdycky pripadal jako aranzer okamziku - teticky s kloboukem, deticky s micem, maminka s kvetinou, braskove v namornickych obleccich - pamatujete si to jeste? - klasika. Kazdy moment byl vypocitany s vyhledem poslouzit pamatce pro pozustale. Tady, opomenu-li oprosteni od tradicnich rekvizit a dekorace, panuje svatost okamziku myslenky. Vize a barvy. Pohledu a originality napadu. Netradicnost se tady nejak obzvlastne snoubi s letitou tradici, ktera na vas dycha treba z obrazku mest ci obycejneho zivota obycejnych lidi.
Autor progresivnich komercnich fotografii pricestoval do Toronta se sesti dolary v kapse koncem osmasedesateho. "Mel jsem puvodne dvanact, ale v letadle jsem neprozretelne souhlasil s objednavkou sklenicky na kuraz a to me stalo onech prvnich sest. Letel jsem z Londyna, kde jsem prodelaval letni aktivitu po studiu stredni prumyslove skoly," vzpomina s usmevem na sve zacatky. V Kanade nemel nikoho - ani zname, ani rodinu, ani vizi, odkud zacit. Pomalu byl presvedceny, ze Kanada nebyla pro nej to nejspravnejsi misto, ackoliv se pro ni rozhodl sam a s nadsenim po navsteve kanadskeho velvyslanectvi v Londyne. Pak ale chtel do Spanelska. Jeho rozhodnuti vsak zvratil jednak navrh jeho pritele stat se fotografem a jednak osudove setkani se samotnym dekanem photo departmentu, kam se zasel podivat. Byl prijat do "Ryersonu". "Teprve potom jsem zacal panikarit, jdu do skoly, a nemam nic - ani vedomosti, ani fotoaparat...," doznava se Yuri k tomu, ze nikdy predtim se fotografii nezabyval. Ale mel tatinka, ktery dokazal i nemozne a do tri mesicu fotoaparat pres Viden dorazil do Toronta. Byla to Exakta. Jini se ve skole skveli svymi Nikony a Cannony a dalsim pristrojem, ktery nasemu budoucimu fotografovi do te chvile nikdy nechybel - expozimetrem. I ten v zaveru pricestoval stejnou cestou. " Ted jsem byl frajer..." A tak se zacalo Yuriho putovani po fotografickem nebi. "Pochopil jsem, ze se toho ve skole mnoho nenaucim a pozadal jsem o moznost pracovat ve skolskem casopise. Smali se mi. Byl jsem tam snad jediny v redakci s prizvukem. 'Sure, sure... to odnes, to prines, to vycisti a to uklid,' proste devce pro vsechno. A ve tretim rocniku jsem tam byl foto editorem . Tam jsem se naucil pracovat na terminy, vymyslet predni stranky, a mel jsem za to uz placeno. A take jsem se naucil, co jsou to reklamni fotografie a reklamni firmy, o kterych jsem nic nevedel"


K nejznamejsim pracim fotografa, ktery pouziva ke sve praci vyhradne digitalni fotoaparaty, jsou dnes jiz mj. vehlasne knizky The American Dreams, venovana vlastnim jinosskym snum o Americe. Obdobnou historii ma i sbirka s nazvem Praha. "V Praze jsem byl za sveho zivota v komunismu celkem asi trikrat, z toho dvakrat na spartakiade. Ale v povedomi se mi ulozily pojmy (podobne tomu bylo i ve sbirce o Americe - kupr. Marilyn Monroe, Elvis Presley, zakazane filmy i hudba ) jako Dvorak, Smetana, Vltava, Karluv most atd. A Praha zila v mych predstavach svym zivotem. A kdyz jsem tam pak prijel po roce 1989, pusobila na me jako objeveni noveho." Musim potvrdit, ze obrazky s prazskymi motivy jsou jednoduse nadherne a objevne. Dale je to vyzrala, s uzasne jemnou fotografickou linii koncipovana sbirka Eros e Fotografia, kterou vydal svetovy italsky magazin L'espresso, v niz se slovensky fotograf, rodak z Humenneho, postavil na scenu s umelci svetove fotografie Robertem Mapplethorpem, Davidem Lachapellem, Manem Rayem a Billem Brandtem aj. Konecne i povestna kolekce Amorous Nature, v niz opevuje sexualnost, kazdeho vybudi: "No a co je zivot bez sexualnosti?" pta se bezprostredne uprimne Yuri Dojc. "Rikal jsem vam, ze na vsechno se divam vlastnima ocima. Tuto vystavu jsem mel i v Pezinku na Slovensku a jedna starsi dama se me ptala, zda v tech fotkach "neco" vidi ona anebo jsem mel "neco" na mysli ja - ale mel jsem neco na mysli - odpovidam. No, to jsem rada, uz jsem se bala," pridal zase novou zkusenost z pusobeni vlastnich praci na divaky. Cernobile osobni odvazne studie aktu Marble Woman, o ktere autor rekl, ze je vlastne oslavou zeny, je snad knizkou nejpopularnejsi. "Ano," doznal, " tato knizka je skutecne komercne vypocitana, jak ma na divaka pusobit. Zena je ale pro me vzdy bohyne, kterou jsem v teto publikaci postavil na piedestal. Jsem komercni fotograf a v podstate jsem prisel na to, ze aby clovek mohl byt umelecky fotograf, musi byt nejdrive ze vseho komercni, jinak to nejde. Nebot je to jako jing a jang, jedno dotuje to druhe. Je to jako v krasobrusleni - zvladnes-li povinne jizdy, muzes uspet ve volnych. Povinne jizdy je pro me reklama, kde jsem se naucil discipline, naucil jsem se dodrzovat dateline a respektovat zakaznika. Pak nasleduje umelecka fotka, a to je pro me uvolneni - jedno bez druheho u me nefunguje ani emocionalne a ani financne." Yuri Dojc nepreferuje zadnou z nich. "Kazda je neco jako dite. Mam rad vsechny a pritom je kazde jine," charakterizuje vztah ke svym fotografiim. Mozna by vas zajimalo, nac takovy fotograf mysli, co se odehrava v jeho hlave, kdyz porizuje sve zabery. "Nic. To je zaklad vseho. Prazdnota, kdyz clovek tvori, to je to nejdulezitejsi. To je princip zen. Aby se tam veslo to nove...", ohromuje svou jednoznacnosti odpoved. Fotografovat se zda byt jednim slovem jednoduche. Zmacknes spoust a "ono" se to uz nejak ulozi a vyjde. Vzdyt existuji automaty a digitaly... co ale musi clovek predevsim, jestlize chce fotit, dopovedel az pan Dojc: "Zit. Naucit se zit. Uspesna fotka neni v technice, je v prozivani zivota. Myslim, ze stary Sudek rekl, ze moje prace je nalezat krasu v kazde situaci. Lide si mysli, ze musi fotit exoticka mista. Ale krasa je vsude, clovek ji musi umet vytahnout." Fotoaparaty strida tak jednou za osmnact mesicu. "Ty doby, kdy se fotaky dedily z otce na syna a dale, jsou nenavratne pryc. A rychlost, s jakou se pracuje dnes, je neskutecna. Hned, jak neco odfotim, hodim to primo do pocitace, takze ve stejnou hodinu se uz rozesilaji zakaznikum ve formatu .jpg male rezoluce. Fotky tisknu Epsonem, ktery jediny zarucuje stoletou trvanlivost barvy," obraci pozornost hostitel na techniku. "Ton a styl ve svete fotografie udavaji kuratori a casopisy, ne fotografove, jak by se dalo logicky ocekavat," objasnuje dale budoucnost teto kdysi tajuplne umelecke prace. Dnes se o fotografii jako o umelecke praci nediskutuje. Ty doby jsou pryc. Konecne, uz se fotka ani fotkou nenazyva, ale v galeriich ji vidime pod nazvem Photo Based Art a originaly porizujete za castky desitek a stovek tisicu dolaru u spickovych umelcu. Urcite nikoho neprekvapi, ze prace Yuriho Dojce zdobi muzeum soucasne fotografie v Ottawe a a mnohych soukromych sbirek. Jmeno Yuri Dojc se neobjevuje jen v souvislosti s digitalni fotografii, ale i s plakaty. "To je neco uplne jineho nez fotka," rika, "s plakatem jsem zacinal v 80. letech a chytily se. Mel jsem stesti," dodava. Ostatne, kdy jej tento umelec nemel. Anebo je to v tom, ze se umi divat na svet, ze umi zit a prozivat, ze nosi v sobe ty spravne parametry clovecenstvi a byznysu soucasne, ci ze ma shury nadeleno to spravne chemicke slozeni pro vnimani situace? At je tomu jakkoliv, s mistrem fotografie, kterou oznacuje za poezii, s ucitelem fotografie, prednasejicim i hodnotitelem ruznych soutezi a konecne s drzitelem mnoha prestiznich cen i vyznavacem plnohodnotneho zivota a filozofem prihodneho okamziku a originality je v kazdem pripade prijemne a inspirativni se setkat.
Pobyt v jeho spolecnosti je jako otevrit velkou knihu a nalezat v ni inspiraci. K zivotu. K radosti z nej. K radosti ze seberealizace a ze samotneho konani. Protoze, jak sam rika a vyznava: "Ja delam presne to, co chci, nyni. Nesnim o nejakem case, ze budu fotit to, co chci. Ja fotim, co chci. A myslim, ze jsem to delal od prvniho dne. Clovek musi delat to, co chce dnes a ne zitra. A ostatni prijde."
Vera Kohoutova

Navrat na hlavni stranu