Anitcharta
(V lednu si muzeme pripominat, jak Chartu 77, tak i Antichartu
77)
Na narychlo svolane mimoradne schuzi vsech zamestnancu usteckeho
Stavoprojektu nam predseda ROH prednesl usneseni, ke kteremu jsme
byli vyzvani diskutovat a nasledne odsouhlasit. Tomuto usneseni
se nyni rika Anticharta.
Misto diskuze nastalo dlouhe a huste ticho. Zacal jsem se stydet
za to, ze jsem se dostal do takove bezvychodne situace. Chtel
jsem byt pryc, daleko, prinejmensim u meho pracovniho stolu s
problemovym krizenim kanalizace a vysokeho napeti. Tak jako ostatni
jsem ani nedychal, snazil se byt co nejmensi, neviditelny. Hledel
jsem do zeme a chtel jsem jen tak nejak prezit tu nesnesitelne
trapne dlouhou dobu.
A najednou jsem to nevydrzel.
"Ja teda nevim, ale ja nemuzu hlasovat proti necemu co
jsem nevidel a co neznam. Cela tato akce mi pripomina padesaty
leta a ja nechci dat muj podpis pod neco, co by mohlo slouzit
jako nastroj persekuce vuci jinym osobam"
To byl muj nejdelsi verejny projev od studentskych let. Ta
padesata leta jsem tam pridal bez jakehokoliv premysleni, jako
bych chtel zustat na jevisti co nejdele. Ale bylo docela prijemny
zase stat na svych a dychat.
V zneklidnelem tichu se nikdo jiny nevyslovil a tak se zacalo
hlasovat. Pro Antichartu nikdo, proti jeden(ja) a ostatni nic.
Ani nezvedli ruce, ze se zdrzuji hlasovani. Proste vsichni hrali
tu starou hru na mrtvyho broucka. Tu fatalni snahu prezit s hlavou
v pisku bouri, ktera se na nas ritila. Verit, ze to nebudu ja,
ale muj soudsed, verit ,ze necinnosti nic nezkazim. V zoufalem
tichu se ozval hlas, nabizejici kratky odklad. Pry mozna by mohl
byt text Charty 77 v dennim tisku. Zachrana. Odlozeni popravy.
Tak vsichni delali, jako ze hledaji text CH77 v Rudem pravu.
K smichu. K placi. K pobliti. Ani Mlada fronta. Zemedelske
noviny taky ne.
Pro vedeni podniku byla fraska priliz dlouha. Ostra vyzva k diskuzi.
Nikdo nic.
Nove hlasovani. Nikdo pro, jeden proti (zase ja) a ostatni se
zdrzeli hlasovani. Tentokrat aspon zvedli ruce, ze se zdrzuji
hlasovani. Ten kompromis byl jako vzpoura. Z frasky se stavala
tragedie. Predseda se zacal potit. Zacalo byt skutecne horko.
Citil jsem, ze pomalu ztracim puvodni sympatie ostatnich a ze
nikdo nevi, jak pokracovat a jak to uhrat do autu.
"Dvakrat to snad staci, prace neceka" prohlasil
jsem polohlasne a odesel jsem ze zasedacky Druhy den jsem si precetl
v severoceskem Pruboji, ze jsme jako podnik jednomyslne souhlasili
s Antichartou. Tyz den byl zalozen svazek "Kuryr" ve
kterem jsem byl rozpracovan pro sabotaz, a ktery byl uzavren az
po te, co jsem byl pravoplatne odsouzen za podvraceni republiky
a mel za sebou rok vysetrovaci vazby a par dni vykonu trestu.
V zalobe cteme: "Nenavist k socialistickemu systemu
a statni moci projevil obzalovany svym vystoupenim pri svolani
schuze odboroveho useku v lednu 77, kde projevil nesouhlas s odsouzenim
CH77 a ze schuze odesel, ackoliv kratce potom jednomu ze svych
spolupracovniku tento pamflet (CH77) dal k precteni"
Poslouchejte jeste jednou: ackoliv kratce potom jednomu
ze svych spolupracovniku tento pamflet dal k precteni. A v mych
jinak dochovanych spisech neni nikdo, kdo by byl oznacen za tajneho
spolupracovnika StB! Ale kadrovi pracovnici v ruku v ruce s cleny
KSC meli na starosti psani posudku na kazdeho.
Ales Machacek