Na okraj
Zlata svatba Maureen a Jana Morawetzovych
I kdyz Maureen a Jan si nutne nasbirali hezkou radku roku, 50.
vyroci jejich svatby zlatym svatebcanum predstavilo dosud krasnou
nevestu (kazde obdobi zivota zrcadli jiny druh krasy) a elegantniho
(i kdyz ponekud mene svizneho) zenicha. A jaka to byla svatba!
Jak mi bylo tradovano, zenich i nevesta byli obleceni do obleku,
v nichz si pred peti desitkami roku vymenili prsteny lasky. Tak
vitali desitky pratel v Gravenhurstu, kde nasedli na lod, ktera
mnohym z nas pripomina prvni kanadsky vylet. Projeli jezery obklopenymi
letnimi rezidencemi, take rezidenci manzelu Morawetzovych. Hyckani
laskou pratel a krasou tohoto elitniho kusu zeme, Maureen a Jan
prozili podruhe nenavratny okamzik, kterym zacali svuj spolecny
zivot. Jak stastni to lide! Zlata svatba, na kterou zadny z ucastniku
nezapomene. Skoda, ze jsem nebyl jednim z nich.
***
Zastaveni u hrobu
6. listopadu, myslim, ze uz poctvrte, skupina torontskych
Sokolu (Vlasta Waldaufova, Hana Juraskova, Anna Janousova, Jan
Waldauf, Al Forest a Josef Cermak) navstivila hroby nekterych
clenu torontske sokolske jednoty a dobrych pratel nas vsech. Iniciatorem
teto melancholicky krasne akce byl Jan Waldauf, ktery take vybira
hroby, ktere navstevujeme. Letos jsme navstivili 5 hrbitovu a
hroby Rudiho a Marus Bustikovych, sestry Havlove, Josefa Jonaka
(kde jsme se setkali s jeho vdovou Danou a jejich synem), Stanislava
Kelnara, Frantiska Loudila, Evy a Ladislava Vavrovych a Jaroslava
a Marie Smajzlovych-Forestovych. U kazdeho hrobu Jan Waldauf precetl
strucnou zivotopisnou crtu, pomodlili jsme se a polozili venecek
se stuhami v narodnich barvach a stuhou s jmenem torontske jednoty.
Bylo mi, a myslim, ze jsme to citili vsichni, jako kdybychom nenavstivili
hroby, ale pobesedovali si s zivymi prateli, ktere jsme nejakou
dobu nevideli...
***
Za dr. Irenou Zatkovou
Kdyz jsem slysel, ze v Praze nahle zemrela dr. Irena
Zatkova, bylo mi jako by mne nekdo prastil palici. Pocit, ktery,
jak jsem zjistil, se mnou sdileli vsichni jeji pratele. Tato vitalni,
usmevava zena, graduantka Karlovy univerzity a profesorka spanelstiny
na Dalhousie University a pozdeji na Sheridan College v Oakvillu,
vzhledem i chovanim mnohem mladsi, nez jeji krestni list naznacoval,
prece nemohla jen tak zemrit... Bohuzel, byla to pravda. Irena
Zatkova, v jejiz pritomnosti jsme citili laskavy mir, odesla a
v nasich zivotech po ni zustala velika jizva. Za sebe a za vsechny,
kteri ji znali a jako ja byli jejimi obdivovateli, ale nemohli
se zucastnit vzpominkovych obradu 22. listopadu v Oakville, jejimu
manzelu dr. Vladimiru Zatkovi a cele rodine vyslovuji hlubokou
soustrast
***
Torontske setkani moreplavcu na USAT General Leroy Etlinge
V sobotu 13. listopadu se v Toronte seslo devet vyslouzilych
uprchliku, kteri prepadli Kanadu na zaslouzile lodi, jejiz jmeno
najdete v titulu a ktera nejen prezila nas vpad do Kanady, ale
slouzi dosud. Pro vecnou pamet necht jsou zaznamenana jmena onech
neznicitelnych deviti: Josef Krejza (ktery 8. listopadu oslavil
86 let sveho pobytu na teto planete a ktery po mem soudu promarnil
svoji hrivnu, tim, ze se nevenoval herectvi je totiz fantasticky
komik), Jan Marr (ktery take vyborne hral-kazil jsem mu to v Svandovi
Dudakovi a jinych hrach), Zdena Pickardova (jedina ale take
mozna jedna ze dvou-zena ve skupine), ktera nas vsechny popletla
nejen pokud jde o pocet zen ve skupine, ale take svym jmenem.
Ono totiz...ale do toho se radeji nepustim, je to na osmdesatileteho
starce prilis komplikovane, Miroslav Pouzar (to je ten pan, co
velmi uspesne pekaril a take se velmi zajimave ozenil), elegantni
Jiri Seidl, rtutovy a velmi mladistvy sportovec Standa Skala,
ktery podal prehled o setkanich, ktere od dubna 1964 v petiletych
intervalech organizoval a svuj vyklad doplnil fotografiemi, rozhlasovy
odbornik Milan Vitek, ktery si nebyl jist, zda nemel zustat v
Montrealu, Jan Waldauf (ktery i toto setkani organizoval a vedl,
a ja (zrejme nesu zodpovednost za nezrizeny posledni vecer na
lodi (pri kterem nekdo byl to Krejza?- dojil kravu a ja
hral farmare). Take jsme se podivovali pri promitani videozaznamu
z posledniho setkani pred peti lety, jaci jsme jeste tenkrat byli
hezci (nerku-li krasni), vzpomneli na mrtve druhy a dobre se bavili.
Velmi pekne setkani.
***
Janacek, Maratka, Smetana, Dvorak (a
Toronto Symphony Orchestra s houslistkou Sarah Chang-dirigent
Peter Ounjian)
11. a 12. listopadu si krajane mohli prijit na sve.
Koncert v Roy Thomson Hall byl holdem ceskemu hudebnimu geniu.
Ale, pokud jsem mohl soudit, na koncertu 12. listopadu nasich
lidi bylo poskrovnu (Helly Heidelmayerova se synem a jeden nebo
dva dalsi). Ne ze by to nejak vadilo bylo vyprodano a byl
to velky uspech. Slyseli jsme suitu z Janackovy Lisky Bystrousky,
Smetanovu Sarku, Dvorakuv Houslovy koncert a kanadskou
premieru Otisku mladeho ceskeho skladatele Krystofa Maratky.
Sarah Chang sklidila bourlivy potlesk, Otisk byl exoticky
zajimavy, brilantne originalni, zrejme dilo mimoradneho talentu.
Skladatel sam je velmi sympaticky, skromny clovek, s kterym se
hezky povida (Heidelmayerovi jim byli nadseni) a ktery pres sve
mladi ma zavideni hodnou svetovou reputaci.
Josef Cermak