Jeste k osmdesatinam Josefa
Cermaka
Kdyz v nedavne minulosti nekdo dosahl veku 80 let, byl nazyvan
uctyhodnym kmetem. Nasemu oslavenci tento titul nepatri, ne snad
proto, ze byl nebyl uctyhodnym, ale protoze kmet je starec a nas
pritel Cermak rozhodne starcem neni. Stale oplyva pracovni energii,
kterou by mu mohl mnohy ctyricatnik zavidet. A take proto, ze
je zde mezi pritomnymi nekolik pratel, proti kterym je zase i
poctem let stale jeste mladikem. Tak napriklad je mezi nami statny
devadesatnik, pan Premysl Pelnar, jemuz pri teto prilezitosti
dodatecne k dosazeni vzacneho zivotniho jubilea blahoprejeme,
a jsou zde jeste dalsi, kteri ho vekem take jiz predcili; nevim
to o vsech, ale za vsechny se zminim alespon o dvou o nichz to
vim. Je zde pani Vlasta Troblova, ktera nedavno, 29. rijna, oslavila
92 let a jeden clen z nasi skupiny z lodi Eltinge, Josef Krejsa
z Montrealu, ktery pred sesti dny oslavil sve 86. narozeniny.
Pepicek, jak mu rikame a jak mu snad take rikali rodice, se narodil
v obci Skury na Kladensku, do obecne skoly chodil v nedalekych
Hobsovicich, ve svych studiich pokracoval na gymnaziu ve Slanem.
Za valky byl totalne nasazen v kladenske Poldovce, kde za nedovolene
opusteni tabora mel co delat s Gestapem, na konci valky se zucastnil
obrany sve rodne obce pred prchajicimi nemeckymi vojaky. Po valce
studoval na pravnicke fakulte Univerzity Karlovy v Praze, pusobil
v hnuti demokratickych studentu, v unoru 1948 se ucastnil pruvodu
studentu na Hrad, jedine verejne manifestace na obranu demokracie
v dobe tehdejsiho komunistickeho puce, v zari 1948 byl pri ucasti
na pohrbu prezidenta Benese na cas zatcen. Zahy po svem propusteni
odesel do exilu a po nekolikamesicnim pobytu v uprchlickych taborech
v Nemecku prisel pred 55 lety, v dubnu 1949, na lodi Eltinge do
Kanady. Pracoval na farme, pak postupne jako uklizec v tuberkulosnim
sanatoriu, a jako posluha ve vlaku, pricemz poznal znacny kus
Kanady. Pak vystudoval prava, stal se advokatem a spolecnikem
velke advokatni firmy v Torontu.
Ihned po prichodu do Toronta se zapojil do krajanskeho zivota.
Pusobil v Klubu Milady Horakove, v Masarykove hale, kde pripravil
radu kulturnich programu a take hral divadlo, k nemuz se pak pozdeji
opet vratil, kdyz zde vzniklo Nove divadlo. Byl prvnim jednatelem
krajanskeho penezniho ustavu Kampelicky, pusobil ve Spolecnosti
pro vedy a umeni, napsal nescetne mnozstvi clanku a uvah do exilovych
a krajanskych casopisu, do kanadskych a americkych novin, pusobil
v redakcni rade Noveho domova, Kanadskych listu a Nasich hlasu,
kde redigoval mj. zvlastni cislo k stoleti Kanady v roce 1967,
prispival do Tigridova "Svedectvi" v Parizi, do casopisu
Spolecnosti pro vedy a umeni, a prispiva i nadale do Noveho domova
a Satellitu 1-416. Pri tom vsem si take jeste nasel cas k psani
basni a knih, vcetne romanu z exulantskeho prostredi "Going
home".
Vypracoval mnoha prohlaseni k vyznamnym vyrocim, cetna podani
ke kanadske vlade, k vladam dalsich statu a mezinarodnim institucim,
byl clenem delegace, ktera se nekolik hodin po sovetske invazi
v srpnu 1968 intervenci u kanadske vlady zaslouzila o prijeti
velkeho poctu Cechoslovaku do Kanady.
Byl recnikem a uvadel porady na mnoha oslavach, vzpominkovych,
protestnich a jinych shromazdenich, vcetne dnes jiz pamatne navstevy
prezidenta Vaclava Havla v Torontu v lednu 1990. Organizoval nekolik
vysoce hodnotnych koncertu ceske a slovenske hudby, v televizni
skupine Okno se zaslouzil o zaznamenani prinosu nasich krajanu
Kanade a o zachovani svedectvi o dulezitych udalostech v nasi
vlasti. Spolupracoval take se skupinou ceske televize pri nataceni
poradu o Kanade, ktery byl vysilan v Ceske republice.
Vykonal mnoho prace pro Ceskoslovenske, nyni Ceske a Slovenske
sdruzeni v Kanade, radu let bez jakekoliv funkce, pozdeji jako
generalni tajemnik a predseda. Od sveho prichodu do Toronta je
clenem Sokola, pusobil v nekolika funkcich vcetne jednatele, cvicil
s nami na sokolskych sletech v Kanade, ve Spojenych statech a
v Evrope, vcetne VII. sletu v Parizi v roce 1990 a vsesokolskych
sletu v Praze v roce 1994 a 2000.
Nas pritel Josef Cermak, znam svou podporou hudby, umeni a vzdelani,
spolupracuje nekolik desitek let s torontskou univerzitou, kde
se zaslouzil o zrizeni stolice cestiny, o ustaveni oddeleni slavistiky,
ceske a slovenske literatury, a nadace pro pravniky z Ceske republiky.
V roce 1990 byl ustavujicim clenem a jednatelem Kanadskeho fondu
pro podporu ceskych a slovenskych univerzit.
Nas jubilant prokazuje velike sluzby cetnym krajanum take svou
cinnosti socialni, mj. navstevami nemocnych, financni podporou
potrebnych a bezplatnou pravni sluzbou. Tuto lidumilnou sluzbu
kona v tichosti a neokazale, takze o ni vedi jen ti, jimz ji prokazuje.
Tento strucny prehled by nebyl uplny bez zminky o knize "It
all started with Prince Rupert", ktera je encyklopedickym
prehledem prinosu nasi krajanske spolecnosti Kanade a jejiz druhe
vydani by melo byt k dostani pristi mesic, vcas pred vanocemi.
V tomto neuplnem nastinu cinnosti naseho jubilanta jsem mnohe
vynechal, opominul, nebo take neuvedl proto, ze i pri nasem dlouholetem
pratelstvi o nem prece jen vsechno nevim. Tak na priklad vam nemohu
nic povedet o jeho laskach, jedine snad to, ze byl velkym ctitelem
sve male kocicky Cicky ktera ho letos, bohuzel, navzdy opustila.
Zcela bez nadsazky vsak muzeme konstatovat, ze svou dlouholetou
neunavnou vytrvalou cinnosti nase spolecenstvi podstatne obohatil
a vyznamne prispel k dobremu jmenu Cechu a Slovaku v Kanade.
Blahoprejeme Ti, Pepicku, k tvym osmdesatinam s nasim uprimnym
pranim staleho zdravi a vseho nejlepsiho ve vsem do mnoha dalsich
let!
(Zkraceno redakci - Zasluhy Josefa Cermaka vyzvedl v dopise na
rozloucenou i byvaly velvyslanec ing. Kotzy).
***
Podekovani
Uz zase dekuji. 13. listopadu byla na mne spachana Prekvapenka.
Ne uplne prekvapiva datem a mistem konani, ale rozhodne obsahem.
Zorganizoval ji Jan Waldauf (je vubec neco, co v Torontu - s vyjimkou
Masarykova ustavu neorganizuje?) nepochybne s pomoci zeny
Vlasty, Blanky Rohnove, Radmily Jerabkove, Anicky Otypkove a
jinych. Program byl plny krasnych a laskavych slov a jak se rozvijel,
citil jsem se (mluve reci Jiriho Wolkera) "mensim a mensim,
az jsem byl nejmensim na celem svete.." Proste jsem zpokornel
a zjihl az k slzam. Vsem, torontskym i prespolnim (zvlast jsem
byl dojat pritomnosti a zdravici Dr. Horneho z Montrealu
byla to nahoda nebo opravdu "vsedni a obycejna slova"
byla citatem z me basnicky? Jestlize to druhe, pak to povazuji
za ridkou poctu), ale take pritomnosti kitchenerskych pratel Koristky
a Kargra a vubec vsech tech nadhernych lidi, kteri obetovali svuj
cas, aby mi prisli pogratulovat k me osmdesatce nebo tak ucinili
telefonicky, dopisy a e-mailem. Moc, moc dekuji.
Josef Cermak