Dva clanky, ktere zaujaly
Krome jiz zmineneho clanku v Americkych listech mne zaujal i clanek
Lanny Rosickeho Technologie - Quo Vadis? v Novem domove
z 10. 7. 2004. Honorarni konzul se vraci k nedavne navsteve ministra
Dostala a jeho teorii, ze informacni technologie zabiji umeni
vseobecne a cteni specificky. Lanny Rosicky se opira o statistiku,
ze knihkupectvi v lonskem roce prosperovala a ze prodej knih byl
vetsi nez predloni. Nechci se poustet do diskuse na toto tema.
Zalezi take na tom, jake knihy se prodaly. O kvalite literatury
se da tezko hovorit na zaklade statistiky.
Lanny Rosicky zastava nazor, ze technologie pouze mechanicky zjednodusila
psani a totez ze plati i o jinych nastrojich umeni.
Jenze ono to neni tak jednoduche. Pamatuji se, jak malir Jan Zrzavy
pocatkem sedmdesatych let hajil teorii, ze fotografie neni umenim.
Tehdy jsem staromodnimu starci nerozumel a jeho zatvrzelost mne
popouzela. Dnes mu rozumim snad o trochu vice
Po leta jsem nemel rad fotoaparat a nebral jsem si ho na zadnou
cestu. Privedl me k tomu John Steinbeck, ktery tvrdil, ze lide
s fotoaparatem jen nekam prijedou, zmacknou spoust a tim se vyporadaji
s tim, co vidi. Uz to nemusi ulozit do pameti, uz o tom nemusi
premyslet. Vec je tim pro ne ukoncena, protoze se stali "majiteli"
krajiny, mesta, kvetiny, zatisi, zatmeni slunce ci nocni oblohy.
Jestlize prvni prukopnici s fotoaparatem si v noci pripravovali
fotograficke desky a cekali na prilezitost treba nekolik dni,
pak meli v hlave, co chteji vyfotit, jak to ma byt osvetlene,
znali hru svetel a stinu. Pak prislo foceni na format 6x9. To
uz se nemuselo tolik nad veci premyslet. Presto se jeste tolik
necvakalo na prazdno. Nasledoval kinofilm a nyni digitalni fotografie.
Je zname, ze spickovy fotograf udela za den az tisic snimku. Z
toho se mozna dva nebo tri povedou. O tom ani nemusi rozhodovat
on. O tom rozhoduji redaktori v casopisech. Pri fotbalovem utkani
nemusi znat filozofii hry. Nemusi predvidat okamzik, kdy prijde
zajimava situace, je tam od toho, aby mackal spoust a pokud mozno
co nejcasteji.
Abych nedelal z nouze ctnost; hlavnim duvodem meho cestovani bez
fotoaparatu nebyla zadna uslechtila myslenka, ale skutecnost,
ze jsem zadny fotak nikdy v Cechach nemel. Jednou jsem si vzal
obycejne fixy a velke ctvrtky a odjel jsem do Budapesti. Bylo
to v prosinci a ackoliv jsem mel v prvni tride ctyrku z kresleni,
pokusil jsem se neco na ten papir dostat. Skutecnosti je, ze si
dodnes nektere casti Budapesti pamatuji, pamatuji si cestu i jake
bylo pocasi. Zkratka jsem si tu Budapest uzil, vychutnal. Kde
ty kresby skoncily neni podstatne, jako neni podstatne jestli
digitalni fotografie mam na harddisku nebo ne. Dulezity je ten
vztah, ktery clovek muze navazat k mistu, k predmetu, k cloveku.
Problem spociva v tom, ze v budoucnu jiz clovek nebude mit ani
potrebu, aby navazal dialog s tim, co zobrazuje a dokonce si bude
myslet, ze je to jedina mozna cesta, jak se "umeni"
da delat. Uvadeni novych technologii, ktere valcuji ty stare na
umeleckych skolach tomu nasvedcuje.
Lanny Rosicky dale obhajuje vymozenosti soucasnosti a pripomina,
ze nase deti budou vzpominat na dnesni postu se stejnou nostalgii,
s jakou nasi predkove vzpominali na postovni holuby.
Nevim vsak, jestli clovek bude stastnejsi. K nejvetsimu rozvoji
posty doslo pred prvni svetovou valkou. Tehdy bylo bezne, ze rano
vhozeny korespondencni listek dosel ve stejnem meste odpoledne.
Dal bych prednost dvema ci trem korespondakum nez se probirat
denne tri az ctyri hodiny zbytecnymi e-maily. Navic dopisy, a
zde budu argumentovat ne slovy ministra Dostala, ale Karla Capka
z Postacke pohadky, mely svou hodnotu. Nektere byly studene,
jine vlazne a ty zamilovane, ty byly zhave, to byla esa, kdyz
postovni skritci s nimi hrali karty. Je skoda, ze zamilovane
dopisy nahradily zamilovane SMS s maximalnim rozsahem triceti
znaku, ktere maji jepici zivot, zrovna tak pak mohou mit jepici
zivot i vztahy, ktere z nich vznikaji. Jiste pres videofony budeme
moci videt sva vnoucata, ale budeme mit pak potrebu je videt ve
skutecnosti? Trochu fantasticka mne pripada predpoved Lanny Rosickeho
o letadlech, ktera budou za hodinu v Evrope a za hodinu deset
v Japonsku. Zkusenost s Concordem svedci o opaku.
Pan Rosicky svuj clanek konci vetou: Muzeme se, jako pan ministr
zlobit, ze to jsou vsechno osklive, kseftove zalezitosti a nebo
se muzeme tesit na to, ze se jednou vecer na Georgian Bay podivame
na primy holograficky prenos z milanske opery La Scala
a o prestavce se o tom pobavime s nasimi prateli v Australii.
Ja k tomu pouze dodavam, ze uz vlastne nebudeme mit duvod ani
jezdit k Georgian Bay
Ales Brezina