Navrat na hlavni stranu
Komunista
Slovo jako kdyz praskne bicem. Kazdy pri nem musi zpozornet. Vsichni
totiz maji nejaky ten duvod. Od svych vrstevniku v tehle vesnicke
hospode se nikterak nelisil. Padesatnik, kteremu bych hadal tak
o deset vic. A prece. Prchnul pred prave prichozim a prisedl si
ke mne. Jedna z prvnich veci, kterou jsem se dozvedel, se tykala
jeho komunisticke minulosti. Pritom si na pomery nestezoval, nenadaval,
nevyhrozoval kapitalistickym zaprodancum. Ne, rekl to primo, jak
se na praveho komunistu slusi. "Byl jsem komunista. Byl jsem
komunista, ale nikomu jsem neublizil. Nikomu." To rikaji
vsichni, chce se mi dodat, ale radeji takticky polknu. Nemam nejmensi
chut stravit vecer debatou nad ideologickou mrtvolou. "Nemysli
si kdovico. Delali jsme akce pro lidi. Nahore po nas porad chteli
nejakou tu aktivitu. A pak, taky mi radili, ze jenom schuzema
lidi nepritahnem. Bodejt, sak sem ty politicky aktuality dycky
nejak vosulil. Jo, referaty vo stavu spolecnosti, vo sedmnactym
sjezdu a tak. To ty nepamatujes," podotkl, kdyz se mu zdalo,
ze nejak ztezka lovim v pameti. "A taky jsem prisel s tim,
abysme tady ve vsi postavili majku. Driv se dycky stavela, pak
dlouho nic - Hajnej chtel na pokaceni stromu bumasku. Povoleni,
chapes? Tak sem se vydal na vokres a povidam tam jednomu: soudruhu
potrebuju to a to ... No a dostal sem. Podarilo se." Posledni
slova nafoukl nostalgickou pychou. Jo, to musely byt casy. "To
ty nepamatujes," rekl, jako by cetl me myslenky. "Taky
za mnou jednou prisel znamej, ze ma problem, ze potrebuje nutne
bejvak. Tak sem mu poradil. Povidam, vypln prihlasku do strany,
ja se za tebe zarucim a jeste sezenu jednoho takovyho. - A to
bys nerek, za pul roku, este byl v ty kandidatsky lhute, mel kvartyr.
Jo, kdyz to slo, tak sem dycky pomoh." Ba, to musely byt
casy, zasnil jsem se. "To ty nepamatujes," rekl zase,
jako by cetl me myslenky. Nasledne, bez pripravy, prehodil vyhybku.
Nedelalo mu to zadny problem. "Dej mi na pivo," pronesl
polohlasem mezi reci, ale jinak zprima, jak se na praveho komunistu
slusi. Kdyby tak vedel, ze se stal prvnim sveho druhu, ktereho
jsem takhle obdaroval. Jeste pred hospodou, nez se soudruzsky
rozloucil, vysvetlil mne ochotne cestu. Tezkou rukou mi potrasl
pravici a polohlasem, jakoby mimochodem, ale jinak zprima, jak
se na praveho komunistu slusi, pozadal o dvacet korun za turistickou
informaci. Tak bleskovou promenu v draveho kapitalistu bych od
nej necekal. Cim to je, ze nas tito lide v rozhodnych okamzicich
vzdycky dokazali nejak zaskocit? Kdyz jsem prekvapene zavrtel
hlavou, ani trochu se nezlobil. Odskocil pruzne jako vecny svazak.
Ostatne, vzdyt to rekl jen tak mimochodem. Pritom nejspis ani
netusil, jaky na me udelal dojem. Jo, potkat takoveto komunisty
bylo vzdycky mym nejtajnejsim pranim. Vubec, zda se mi, ze posledni
dobou poznavam komunisty, tedy ty byvale, z te lepsi stranky.
Predtim mi tak mili nikdy nepripadali. Nevim jak vy, ale dospel
jsem k jednoznacnemu presvedceni, a tato nejnovejsi zkusenost
to jenom potvrzuje, ze ona posledni doba jim rozhodne prospela.
Miroslav Petr- Hradec Kralove; duben
2004