Navrat na hlavni stranu
Pratele
Dosahli jiz oba obdobi, na ktere se v poslednich letech
stale vic tesili. Oba meli vcelku solidni, kvalifikovane zamestnani,
ale navdavkem i radu jinych zajmu. Pracovni povinnost nedovolovala
venovat se jim tak, jak by si prali.
Pracovali tehdy v centru mesta a casto travili spolecne poledni
prestavku v utulne hospode. Bydleli ale na opacnych koncich mesta
a kdyz konecne nemeli jiz pracovnich povinnosti, schazeli se na
stejnem miste uz jen jednou za tri nebo ctyri tydny.
Byl opet jeden z takovych dnu. Usedli u oblibeneho, sveho
stolu. Ten den bylo venku krasne, ac v kalendari jeste zima, den
podobal se jiz jarnimu. Usedli tedy, ocima nedockave sledujice
vrchniho. Ten si hostu povsiml a mirne se u stolu uklonil.
"Pekne opet u nas vitam a bude to, rekl bych, jako vzdycky?"
hlaholil.
"Presne, jako vzdycky," pravil pan Pavel durazne. A
pak se obratil ke svemu kolegovi
"Dneska jsem pri chuti rozbalit tady ten svuj orbis pictus!"
"Copak to? Napinas me," priznal pan Petr. Tu vrchni
jiz kvacil ke stolu s plnymi sklenicemi. "Neni to mile, ze
i vrchni je nasinec?" pravil s usmevem.
"Dlouho te napinat nebudu! Dnes mam chut prekrocit obvyklou
miru!"
"To asi s tebou neudrzim krok," znejistel pan Petr a
spis jako slecinka upil ze svoji sklenice.
"Asi jsem zcvoknul, ale nejak se ted vic divam na bednu a
navic, ano, uz me to taky dobehlo ...poridil jsem si internet!"
pravil kolega a zjevne rozhodnut dodrzet svoje slovo, na jedno
prihnuti vyprazdnil svou sklenici.
"No tohle ... copak se to dneska dozvim?"
"Bude toho dost, pripadam si jako pretopeny kotel!"
pravil pan Pavel dramaticky.
"Posloucham."
"Ty vis, ze jsem byl vzdycky spis optimista. Ale vseho do
casu! Faktum se dal uz nejde vzpirat! A nebo si je jen tak radit
k sobe jako kostky domina! Presne to se mi ted deje, at chci nebo
nechci, at hledam zachranu v zabavny literature nebo ve sportu,
nic naplat ... snad by pomohly zenske, ale casy bujnosti a sily
jsou nechci rict kde!"
"Jde s tebe malinko strach," rekl pan Petr opatrne.
"Hola, to zni pekne, ale ja spis ten strach mam! A hnedle
ti vysvetlim proc."
"Nasli ti neco na rentgenu nebo v krvi snad?"
Pan Pavel neodpovedel a gestem privolal vrchniho. Objednal dalsi
dve piva, nedbaje na zpola plnou sklenici pritele.
"Ja jsem nasel neco! Souvislosti! Pravdepodobnost konvergujici
ke skutecnosti. Staci se v klidu, dukladne zamyslet. Pribrat aspon
minimalni znalost historie, k tomu trendy a ukazy poslednich let
... a mas pred sebou docela neradostnou mozaiku!"
"Mozna zacinam tusit kam miris," pravil pan Petr a dopil
svoje pivo, prave vcas, aby vrchni mohl pred nej a pritele postavit
dalsi rundu. Ten se napil a pokracoval: "Podivej, ono vlastne
skoro staci jenom do lajny sestavit co vime, jen ty fakta co zname
a pak uz jen docela laicky analyzovat"
"Horim nedockavosti," spitnul kolega.
"Ha, to mne se makovice rozhori, nez se vyzpovidam! Dneska
mam proste den, kdy se musim o tu tihu rozdelit. Sundat ruzovy
brejlicky a bez nich pohlednout malinko do budoucnosti, do ktere
se kazdym dnem promenuje pritomnost. Bezdeky si pripominam ty
Leninovy jiskricky ze kterejch se rozhori plamen. Jenze, zda se
mi, ze ono je to vsechno mnohem komplikovanejsi. A nasinec, jenz
ma takovou dvoji zkusenost ted si pripada jako dobehnutej moula!
V podobe politicky spravnosti, ktera jako bumerang ..."
"Nojo ... ale tohle uz je dneska stara vesta, to nas uz popouzi
nejaky rok," poznamenal pan Petr.
"Jenze bude i nadale! Zda se, ze i to zname na vecne casy
se opakuje! Jenze, jako na potvoru, ono je to jeste vsechno mnohem
slozitejsi!"
Pan Pavel se malinko zadychal a dychtive se napil.
"Uklidni se, a pak rekni jak slozitejsi," rekl kolega
starostlive.
"Jsem klidnej! Hola, jak ja sem klidnej! A prave proto se
mi to vsechno zjevuje a radi do souvislosti az je mi z toho ouzko.
Od neprijemnejch, nelogickej prkotin az k tomu nejzavaznejsimu.
Ale abych neodbocil... katastrofa je, ze v posledni dobe ta nase
vyspela a bohata spolecnost a jeji nejvyssi reprezentanti, to
neni o moc vic nez zprofanace, zklamani, podvod, nenasytnost.
Ta krasna slova, kteryma se americka konstituce jenom hemzi, ztraceji
glanc a opravdovost! Zmocnuje se me stale casteji pocit, obava
ba jistota, ze dneska uz se vlastne neda nikomu verit, mozna nejmin
tem, kterym by se melo verit nejvic ...a pritom, kam nejvic lidi
emigruje, kde chteji zit? Do Ju Es Ej! Presne! A ted se do toho
jeste montuje ta Evropska unie, ktera snad ma zajistit jednotu
Evropy ale jsou v tom prvky zmenenych vztahu k Americe! Kam to
asi povede?"
"Pekne receno," poznamenal pan Petr beze znamky sarkasmu
ci ironie. "Ale rikals neco o drobnych vecech a mluvis o
tom nejzavaznejsim"
"Pravda ... jenze ja toho jsem dneska plnej! Malych veci
stejne jako velikych! Jediny den co toho nekdy nabidne k peknymu
rozcileni! Treba jen ta komunikace s uradem, instituci po telefonu.
Cira kafkovina! Automat si s tebou hraje jako kocka s mysi, nekdy
zivyho tvora na drat vubec nedostanes! A nebo internet. Uzasna
vec, genialni, neuveritelna! A soucasne plna zarodku pravdepodobne
budouci kalamity! A kdo propadne touze po informacich, zanedba
literaturu, poezii, muziku ba i sport, pokud se nedovede zletyrovat!
A ten stale vetsi spech a kvalt, napeti a stres, neschopnost obyvatelstva
toho naseho moderniho sveta vystoupit z toboganu zvaneho pokrok,
progres! Uh, ja vidim jediny pokrok v medicine! Az na ty casto
v prubehu casu protichudny vysledky v pruzkumu stejne veci"
"Zda se, ze dneska se moc ke slovu nedostanu," rekl
pan Petr.
"Promluv, az se ti bude zdat, ze placam," pravil pritel.
"Mozna, ze to vsechno vidim cerne, protoze nemam patricne
vzdelani, ale staci co vidim kolem sebe ty poklidny casy, kdy
kazdy mel svoji praci a u podniku mohl vydrzet treba tricet let,
pokud neudelal nejakou velkou blbinu co dnes? Kontrakty na par
tydnu, mesicu a nazdarek! A pritom, co me udivuje, lidi jakoby
si tohle ani neuvedomovali. Zijou na dluh, nad pomery, veliky
domy, auta, komfort. Ty co na to nemaji snazi se vyrovnat tem
co na to maji. Silene bohata vrstva se zvetsuje co do objemu,
ale hlavne vyse majetku a nasinec, ta vypln mezi nima a vrstvou
nejchudsi sotva se, navzdory svoji snazivosti, priblizuje k tomu
vrcholu, naopak. Ma jen jedno jiste: dane. Ty plati s absolutni
samozrejmosti!"
"To mi vykladej!"
"A co korporace! Kazdou chvili se provali jak ten ktery hodnostar
udelal pruser a sel do penze za podminek, ktere jeden ani pochopit
nemuze! A ti co do penze nejdou ty jejich platy, ty jejich bonusy!
Kde jen se v nich bere ta hladovost? A kdo z nich investuje ty
sileny prachy do uzitecnych veci, nadaci treba? Na prstech by
se dali spocitat! A ted do toho jeste fundamentalisti, Ladin a
jeho bratri! A aby to bylo jo pikantni, objevuji se borci co tvrdi,
ze on za to vubec nemoh, za ty mrakodrapy v Novym Yorku! A mozna,
ze skutecne nemoh! No rekni, nejses taky rad, ze uz mas jisty
leta na hrbete?"
"Inu, rad i nerad, jak se to vezme. Jeste zustava rada prijemnosti
na dosah... muzeme si cestovat, hrat bingo, na kytaru, v podstate
co nas napadne," pravil pan Petr.
"To je ten tvuj zatracenej relativismus! Vsechno je relativni!
Kdyz jeden prijde o nohu, muze bejt rad, ze nema zhoubnou metastazi
jako soused v ulici! Ale tohle me neupokoji, kamarade!" pravil
rozhodne pan Pavel.
"To mi zacina byt docela zrejme."
"Zacina se to tady v tom nasem meste podobat Divokymu zapadu.
A ty mordy a loupeze a kradeze ve valny vetsine jsou dilem ochranovany
a preferovany neviditelny mensiny! Jejda, jak ta je neviditelna!
Bravo, bravissimo! WASPove ti ublizujou, a ty se nedas ... dobre
delas! Bilej muz je dekadent a bidak!"
"Je to v podstate jak rikas, ale uklidni se. Nic nenadelame.
Jsme maly pani. Hovinka u cesty. Ale jidlo je tu porad neuveritelne
levny, chlastik uz tolik ne, zato zadny desivy mrazy, snih jen
na horach a leto bez hicu, to prece neni docela nepodstatne, nebo
je?" tazal se pan Petr.
"Je a neni... s tim pocasim se neda nic delat, ale co jinak?
Vidim to vsechno v bidnejch barvach!- pravil prorocky pan Pavel.
"Problem je, ze ja musim dneska vypadnout driv, znas to,
paninka si zase neco vymyslela. Priste to protahnem..."
"Chapu." Pan Pavel privolal vrchniho. Zaplatili a vysli
na ulici. Ale byl v razi a jako drcena oliva, jak poznamenal pan
Hrabal, vydaval plody svych uvah. Pan Petr pozorne poslouchal.
"Watch out, you stupid dummies!- vyrusil oba pratele brutalni
hlas muze z otevreneho okenka automobilu, ktery je minul jen o
vlasek.
"Uf to byla klika nejednou me napadlo, ze politikou se clovek
zabejvat nema! Mam srdce az v krku!" pravil pan Petr na druhe
strane ulice.
"Svet je prelidnenej! I tohle nase mesto, v tom je problem!"
konstatoval pritel, nijak zvlast neotresen skutecnosti, ze prave
unikl zraneni
Vladimir Cicha-Vancouver