Navrat na hlavni stranu
I slusni lide se maji ceho
bat
Muj pritel Jan Kozlik (ironie zivota tomu chtela, ze se stal
poslednim ceskoslovenskym policejnim prefektem) castokrat vypravel
pribeh o tom, jak se v padesatych letech pomalu znarodnovala zemedelska
puda. U nich ve Msene vse zacalo s kulakem, ktery mel nad sto
hektaru zemedelske pudy. Jelikoz tento velkostatkar byl velice
neoblibeny a pole mel velke, kazdy mu to pral. Navic prosty lid
ziskal nejakou tu pudu, kterou mohl obhospodarovat. Lid sedici
v jedne z sestnacti hospod v mestecku nedaleko Melnika pochvalne
prikyvoval a mel radost ze socialni spravedlnosti, ktera nastala
v obci. O par tydnu pozdeji prisel dalsi obeznik. Tentokrat se
znarodnovali kulaci nad padesat hektaru. Ti byli v obci dva. Nebyli
tolik nepopularni, majetku bylo stejne jako kdyz se znarodnoval
kulak prvni. Pracujicim zemedelcum se to opet libilo. Meli vice
pudy. Nasledovaly usedlosti s dvaceti hektary, deseti, az najednou
museli do druzstva vsichni. To jiz se lidu nelibilo, ale musel
drzet hubu a chodit pracovat na druzstevni.
Pamatuji si celkem dobre tu atmosferu sveho detstvi, kdy strycek
Dzugasvili mel pomnik ve meste. Znakem senility je, ze si pamatujeme
veci z detstvi a mladi narozdil od veci mnohem cerstvejsich.
Pamatuji se tedy take dobre na dobu normalizace. Vlastne se celkem
nic nestalo. Dokonce po srpnovem soku se lidi zacali osmelovat.
Noviny si dovolovaly vic a vice. Pouze "soudruh" Kriegel
nemohl byt v nove vlade. Vysvetleni bylo dvoji. Jednak nepodepsal
v Moskve hanebne protokoly, za druhe znamy Breznevuv antisemitismus
sehral svou roli. Kdyz doslo k prvnim demonstracim 28. rijna,
tak rano jeste policajti salutovali. Demonstranti chodili jako
bludni Holandane, kazdou chvili se nekde u pametniho mista zastavili
a zazpivali "Kde domov muj?" K veceru se citily obe
strany, jak policie, tak demonstranti, frustrovany tak, ze doslo
k prvnim potyckam. Par demonstrantu sebrali, nalozili do autobusu
a odvezli za Prahu. Ti se pak vratili do Prahy a tim se skoncil
28. rijen L.P. 1968. Upozornuji, ze lid byl s timto resenim spokojeny.
Prekvapive i vetsina demonstrantu. Jeden mi to dokonce vysvetlil:
"My tady udelame trochu bordel, nase vlada vysvetli Rusum,
ze si s tim umi poradit a oni nam daji pokoj a my si budeme moci
delat co budeme chtit.
O par dnu pozdeji se psal 7. listopad a bylo padesate vyroci VRSR.
Aby se vlk nazral a koza zustala cela, cili abychom zachovali
svoji svobodu a okupanti byli take spokojeni, objevily se na statnich
budovach poprve sovetske vlajky. Nekteri extremiste to
vsak vzali jako bojovy ukol a diky neuveritelnym akrobatickym
vykonum, kdy lezli po shnilych rimsach, likvidovali vse, co bylo
rude. Jenze Verejna bezpecnost tu byla od toho, aby nas pred timto
"extremismem" chranila a vysledkem toho bylo, ze doslo
k prvnim bitkam. Lid extremisty odsuzoval. Ja, ac ne extremista
ale pouhy cumil, jsem byl zatcen nadstrazmistrem Zamecnikem (rocnik
1919 - jinak pry to byl dobrak od kosti, jak jsem se dovedel pozdeji).
Ackoliv tehdy mu bylo necelych padesat, byl zrejme nedoslychavy
a misto me prosby: "Pustte ho!" Slysel bojove zvolani:
"Gestapo!" Na policejni stanici jsem sedel az do rana.
Nastvany, ze mi propadne vecere v menze, jsem nechapal, ze jsem
vstoupil do dejin jako jedna z prvnich obeti normalizace. Po case
jsem obdrzel predvolani k soudu. Dostal jsem vynadano doma. Mnozi
spoluzaci, pozdejsi signatari Charty 77, se mnou nemluvili. "Ty
chces zkazit zbytek svobody, kterou tu mame!" Na dotaz: "V
cem tato svoboda spociva?" Odpovidali: "Ne v kriklounstvi
na ulici, ale v tom, ze Vaculik muze psat do Literarek!"
(Na vysvetlenou: Literarni Listy, ktere nahradily Literarni
noviny, byly po srpnu zakazany, ale temer okamzite zacaly
vychazet ve stejnem formatu Listy, kde v hlavicce novin
bylo jedno L zcenzurovano.) Po case jsem dostal predvolani k
soudu. Jenze soudy byly tehdy nezavisle a ja to tehdy nad Zamecnikem
vyhral.
"Tak vidis, ze se nic nedeje!" tvrdili moji spoluzaci.
Ale delo se. Uz bylo po Palachove tydnu a uz nevychazely Listy.
Za par mesicu jiz mel obsilku k soudu i farar Ctirad Novak, za
to, ze vezl prohlaseni synodu a nejake noviny do Holandska. Nezavreli
ho, ale dostal pouze podminku a nemohl delat farare. Ti, co prisli
po nem uz sli do kriminalu. Nektere studenty bohoslovi vyhodili
a jako prvni byl vyloucen Jan Kozlik - docasne na ctyri roky.
Ti, co nasledovali, tak pro ne uz to bylo dozivotne. Slo to pomalu,
ale jiste. Pritel Rafaj tehdy tvrdil: "Je to jako kleste,
ktere nas sviraji stale vic a vic."
Spojene staty zavedly v techto dnech snimani otisku prstu pro
obcany cestujici ze zemi, ktere maji vizovou povinnost. Mezi nimi
jsou navstevnici i z CR a Slovenska. Pry se tim bojuje proti terorismu.
Cesti ministri toto opatreni obhajuji. "Musime prece naseho
nejsilnejsiho spojence chapat." Ja narozdil od nich tvrdim:
"Nemuzeme ho chapat, ba primo nesmime." Toto opatreni
je totiz z hlediska zdraveho rozumu nesmyslne. V Ceske republice
totiz, nepocitame-li pomateneho duchodce-zamecnika (tentokrat
s malym "z"), ktery hanobil pomniky a nicil kolejnice,
zadni teroriste nejsou. Zrovna tak nejsou zadni teroriste ani
na Slovensku.
Ministr vnitra Stanislav Gros, ktery si mysli, ze Bibli napsal
Jezis Kristus kolem roku nula, nam napovedel, ze v budoucnu se
pocita s tim, ze biometricke parametry bude mit Bezpecnostni informacni
sluzba k dispozici u kazdeho obcana. Takze se nad tim netreba
rozcilovat a mozna, ze ani cesti obcane s platnym pasem nebudou
muset davat otisky prstu, protoze uz budou stejnak v patricne
databazi. A mluvci BISu pan Subrt pro Cesky rozhlas upresnuje:
"Obcane se prece nemaji ceho obavat, protoze ziji v demokratickem
state." I volajici do rozhlasu si takove opatreni pochvaluji:
"Konecne neco ucinneho proti tem zlocincum, pas se da falsovat.
Otisky prstu nikoliv!" telefonuje jeden spokojeny posluchac.
Dovidame se, ze terorismus v Cechach sice neni, ale teroristi
by mohli CR pouzit jako tranzitni zemi. Vzhledem k tomu, ze se
na ceske obcanstvi ceka pekne dlouho, tak je to skutecne logicky
argument. A pokud by chtel zlocinec po kratsim pobytu v Praze,
posilnen plzenskym pivem, pokracovat do Spojenych statu, tak nebude
mit cesky pas, s kterym by vstoupil do Spojenych statu. Jedine,
ze by ho nasel nebo ukradl U Fleku nebo v jinem lokalu.
Navic hovorit cesky ci slovensky bez prizvuku je pro vsechny teroristy
malickosti.
Pouze nejaci blouznivci melou neco o lidskych pravech. Pochopitelne,
ze vsechny bezpecnostni sluzby by chtely takovou databazi. Brzy
se totiz zjisti, ze terorista muze prijit spis z Kanady nez z
CR a zavede se podobne opatreni i pro Kanadany. Pak se zjisti,
ze terorista muze pochazet i ze samotnych Spojenych statu a obcane
v ramci boje proti terorismu budou davat otisky prstu jiz pri
narozeni.
Ono se totiz z biometrickych dat da vycist ledacos. Treba sexualni
orientace ci zdravotni stav. Mozna i inteligence. A tak nekteri
lide se spravnym DNA budou moci pracovat ve statni sprave a jini
nikoliv. Ti obzvlaste vyvoleni pak budou moci pracovat i s utajovanymi
daty. Zkratka bude to novy bajecny svet, jak o tom psali v minulem
stoleti Aldous Huxley, Ray Bradbury nebo Karel Capek. Kanada zatim
pristoupila k tomu, ze mame mit nove bezpecnostni pasy. Na fotografii,
aby byla dobre citelna pro identifikacni zarizeni se nesmime smat
ani plakat. (Passport holders are also not allowed to have expression
on their face when this picture is taken to make machine-assisted
photo recognition easier.) Vybavil se mi rusky film ze sedmdesatych
let Afonovo zmoudreni. Hrdinu zastavi na letisti milicionar
a tvrdi mu pri kontrole obcanskeho prukazu, ze to neni on. Nepomaha
presvedcovani ani jakekoliv vysvetlovani. Nakonec se Afona zakreni
a v ten okamzik mu milicionar vrati pas se slovy: "Jste to
vy!" Ono to plati i obracene. Pamatuji se, ze jsme nesmeli
nosit plnovous nebo dlouhe vlasy, pokud jsme je nemely v obcanskem
prukazu. Pamatuji si i zbesile honicky policajtu na manicky (zarostle
mladiky).
Abych nebyl odtrzen prilis od reality, tak nedavno pobliz New
Yorku zastavili policajti meho znameho s kanadskymi doklady. Kdyz
zjistili, ze je umelec zavolali posily, protoze jako umelec dokaze
snadneji falsovat doklady. "Vite v jake dobe zijeme"
rekl mu podeziravy serif. Stejnou vetu jsem slysel od policajta,
kdyz mi kontroloval obcansky prukaz na podzim roku 1968. Byla
zima a ja, abych se zahral, jsem poskakoval na stanici autobusu.
Cela veta znela: "Vite v jake dobe zijeme a vy si dovolujete
tu takhle poskakovat." Jeste krasnejsi vetu jsem slysel od
jednoho prislusnika VB o par let pozdeji v Bratislave, kdyz perlustroval
Jana Sedala, ktery nemel razitko zamestnavatele v obcanskem prukazu,
kvuli tomu, ze se jeho pritelkyne pokousela v parku udelat stojku.
"Nerobit je horsi ako robit stojky v parku."
Zacal jsem padesatymi lety. Chtel bych jen ministrovi Grosovi,
ktery neni zrejme silny v dejepisu, pripomenout, ze otisky prstu
v obcanskem prukazu jsme jiz jednou meli, lepe receno nasi predkove.
Prave v padesatych letech. Tehdy se take slusni lide nemeli ceho
obavat, pouze tridni nepratele, spioni a diverzanti.
Ales Brezina