Navrat na hlavni stranu
Na okraj
Kyticka nasim nejmladsim
Jde vlastne o nase nejstarsi, ale ponevadz jsou vsichni tak prekvapive
mladi, pouzivam hraveho titulu. Jsou do toho zapleteni i sotkove
a skritkove. Tech je porad vice. Jeden mi schoval klice, druhy
hodinky, treti rukavice. Nejhorsi je ten, ktery se mi stracha
v pameti. To je opravdu nerad. Nejen, ze mi nepripomene, co mam
delat, ale skryva prede mnou data narozenin a umrti a vubec. Tak
napriklad mi nepripomenul, ze loni v lete se dozil cele stovky
Ing. Otakar Havelka, potomek starobyleho rodu, ktery stal u kolebky
prumysloveho rozvoje v Cechach. Dilna zalozena v roce 1771 Josefem
Ringhofferem vyrostla v podnik, ktery se stal hlavnim dodavatelem
zarizeni pro cukrovary a lihovary v rakousko-uherskem mocnarstvi
a pozdeji vyrabel pracky Perun. Ing. Havelka nebyl jen
podnikatelem. Krajanska verejnost v Torontu ho zna jako predsedu
Kampelicky i z jeho prace v Osade sv. Vaclava, kde mimo jine patril
k nejlepsim zpevakum. Jeho zivot byl zachycen nejen v cele rade
novinovych clanku, ale byl o nem natocen dokumentarni film ceskoslovenskou
televizni skupinou Okno (Milo Kubik a Josef Cermak). K
oslave jeho stych narozenin pobliz Orillie se za nim vypravila
kolonka aut s cleny Osady sv. Vaclava. Nasla oslavence v znamenite
nalade a ve vyborne kondici.
Sotkove jsou zodpovedni i za to, ze v nedavnem clanku o udeleni
odznaku Miroslava Tyrse zaslouzilym clenum a clenkam Sokola Toronto
bylo opomenuto jmeno Emilie Koukolove, ktere byl odznak rovnez
udelen. Emilie Koukolova je autorkou cele rady knih a je znama
v CR i v Kanade svoji cinnosti jako folkloristka, ktera se zvlast
zaslouzila o uchovani kroju. Sotkove i ja se ji omlouvame. A mimochodem
letos v kvetnu se Emilie Koukolova, tez znama jako E. Jarosova,
dozije devadesati tri let. Predem blahoprejeme!
Musim ale sotkum priznat, ze mne upozornili na nadchazejici narozeniny
lekare a vedce nemaleho vehlasu dr. Premysla Pelnare. Ale o nem
se doctete na jinem miste. Ja jenom chci smeknout pred jeho zivotem
a dilem. 15. ledna se doziva devadesatych narozenin.
K ponekud mladsi generaci patri Jiri Skoda. Narodil se bud 24.
ci 25. prosince (o presne narozeni se vedou spory) 1943 a patri
mezi nejoblibenejsi herce Noveho divadla. Naposledy se s nim vydovadel
ve hre Jezinky bezinky, kde jako americky prezident Theodore
Roosevelt obsazoval Panamsky kanal a do umdleni troubil k utoku.
Jeho rodina je jednou vetvi Skodu, kteri vybudovali slavnou automobilku.
Ale Jiri se nemusi opirat o zasluhu predku. Svuj pomnicek (jehoz
dokonceni se ocekava priblizne za tricet let) si stavi sam.
***
Za Svatoplukem (Steve) Tomankem
Prijeli jsme spolu do Kanady na stejne lodi, ale me
nejzivejsi vzpominky na Svatu spadaji do doby trochu pozdejsi.
To Svata uz studoval na Torontske univerzite zubni chirurgii
a ja jsem pracoval v mestske knihovne na College Street, jednu
ulici na vychod od Spadina Ave. A u te knihovny jsme se obcas
docela nahodne - setkali. Obcas s nim byla i jeho pozdejsi
zena Edita. Vyborne se k sobe hodili. Vzali se jeste pred tim
nez Svata dokoncil studie, v roce 1951.
Svata se narodil 2. listopadu 1922 v Uherskem Hradisti na Morave,
vystudoval gymnazium, ale musel cekat na konec valky, nez-li mohl
zacit studovat medicinu na Masarykove univerzite v Brne. A jako
tak mnohym z jeho generace, komunisticky puc v unoru 1948 predcasne
ukoncil jeho studie pul roku pred promoci. Utek do Zapadniho Nemecka,
uprchlicky tabor, emigrace do Kanady, jeden rok prace na farme
a nazpet na univerzitu tentokrat v Torontu. V roce 1954
Svata promuje na Royal College of Dental Surgeons of Ontario.
V temze roku si otevira ordinanci v Medical Building na Bloor
Street v Torontu, kde pracoval az do sveho 72. roku s vyjimkou
nekolika roku v sedmdesatych letech, ktere stravil v USA, kde
v r. 1978 mu byla udelena licence provozovat praxi ve state Texas.
Snad nejvetsi zadostiucineni mu dalo udeleni doktoratu vseobecneho
lekarstvi Masarykovou univerzitou v Brne v roce 1991.
Svata nebyl jen zubnim lekarem. Nad jine byl milovnikem prirody.
V mladi skautoval, v Kanade si prisel na sve jako rybar a lovec
a zajel si i na safari do Afriky. Pestoval vodni sporty a v roce
1960 ziskal pilotni licenci, rad a s elanem tancoval.
Svata zemrel 4. prosince 2003. Zadusni msi slouzil Rev. Libor
Svorcik a rozloucili se s nim Jan Waldauf, jehoz projevu jsem
pouzil pri psani tohoto clanku a jeho lovecky druh Stanislav Viezner
. Svatopluk Tomanek byl predevsim cestny clovek ze stare skoly.
Na schuzce uprchliku, kteri prijeli do Halifaxu v dubnu 1949,
kterou po padesati letech od jejich prijezdu zorganizoval Jan
Waldauf, Svata popsal svuj zivot nadhernou zkratkou: "Splnil
jsem svoji povinnost k rodine, narodu a svemu povolani."
Jeho rodine vyslovujeme uprimnou soustrast.
***
A jeste k vanocum
Vecer koled v Ceskoslovenskem baptistickem kostele
se stal peknou tradici. Nejak jim zacinaji krajanske vanoce v
Torontu. Sejdou se pri nem lide, kteri se jinak nevidi cely rok
a i kdyz jen vymeni vanocni prani a nekdy jen usmev, odnasi si
z kostela hrejivy pocit setkani se svym mladim a duchovnim odkazem
davnych generaci.
Bylo tomu tak i letos. Program byl kouzelnym zaposlouchanim se
do tajemstvi nadeje, ktera se zrodila v betlemskem chleve. Nebyly
to pouze koledy a zamysleni nad smyslem vanoc, kterym nas obdaroval
kazatel Jan Banko. Ten vecer byl hlavne vecerem deti, tech na
podiu i tech, ktere meli tichounce sedet vedle svych maminek,
ale ktere to ani nenapadlo. A diky za to. Nemyslim, ze je mnoho
hercu, ktere bych pozoroval radeji nez prave tyto deti, pocinaje
ovsem mou starou laskou, ktera sice letos nezpivala tak falesne
a s takovym elanem jako loni, ale zato rozehrala skalu pohybu
a vyrazu, kterymi se budu bavit jeste peknych par dni. Frana Sramek
zakoncil sve Leto: "Leto budiz pozdraveno!" Jiste.
Ale ja bych spis rekl:" Mladi budiz pozdraveno."
Na Stedry den rano jsem zapnul radio a na CBC slysim hlas, ktery
mi byl povedomy. Zensky hlas, kultivovany, elegantni jen mirne
s prizvukem (i ten prizvuk se mi zdal povedomy) prave hovoril
o kaprovi - ze pry ma nejvice kosti ze vsech ryb na svete (ten
muj skutecne mel). Hlas ovsem nemluvil jen o kostech. Bylo to
zasvecene a okouzlujici povidani o ceskych vanocich. Zahadu hlasu
rozlustil hlasatel na konci poradu. Patril pani Anete Machove,
kterou zname jako ucitelku ceske skoly a autorku knizek, clanku
a mnoha rozhlasovych relaci.
V Slovenskem luteranskem kostele sv. Pavla v Torontu vedl bohosluzby
rev. Ladislav Kozak. Porad obohatili Katarina Kozakova a Branislav
Rybnikar recitaci pasma o Jezisovi a Katarina Kozakova s Jaroslavou
Malincikovou zpevem za doprovodu varhanika Andreje Pevneho. Pan
Pevny rovnez doprovazel pristi den pri bohosluzbach na Bozi hod
houslistku Jolantu Bieniekovou. Tento rok, snad poprve, se nezucastnil
dlouhodoby varhanik a laicky kazatel dr. Bohus Derer. Farnost
se s nim rozloucila pred nekolika tydny udelenim cestneho predsednictvi.
Dr. Derer, ktery radu let byl sefem knihoven v East Yorku, se
odstehoval do Calgary, kde jeho syn je vyznamnym pravnikem.
Osada sv. Vaclava privitala vanoce koncertem skupiny Small
Chamber Harmony ve slozeni Milan Brunner, Jaroslav Jarosil
a Kevin Manaugh se solistkou sopranistkou Zdenou Jarosovou. Program
byl predevsim zameren na mariansky motiv: slyseli jsme Ave
Maria v zpracovani G. Caccini/Mercuria, W. A. Mozarta a J.
S. Bacha/Gounoda. Mimoradne pekny koncert byl velmi slusne navstiveny.
Dobre navstivena byla i pulnocni mse o jedenacte, kterou slouzil
rev. Libor Svorcik a vsichni (vcetne nezpevaku) si zazpivali
koledy s citem, ktery dovede vykouzlit jen pulnocni mse.
Art Deco
V Ontarijskem kralovskem muzeu prave skoncila vystava dekorativniho
umeni pod nazvem Art Deco. Hnuti Art Deco navazuje
na Art Nouveau, ovlivnilo nejen umeni, ale i zivotni styl
v obdobi 1910-1939. Pro mne byl prekvapenim znacny pocet umeleckych
predmetu, ale take stavebnich navrhu ceskoslovenskych tvurcu:
Josef Gocar, Vlastislav Hofman, Jaroslav Horejc, Pavel Janak,
Josef Chochol, Frantisek Drtikol, Frantisek Kysela Mnohe predmety
byly z doby mnohem starsi. Napriklad pohary z roku 1850 nebo novejsi,
napriklad figurka pod jmenem Doktor vytvorena v Zeleznem
Brode v roce 1967. Stejne mne prekvapila jmena darcu techto predmetu:
s vyjimkou pani W. Bieniewski vsechna jmena byla anglosaska. Ceske
jmeno jsem mezi darci nenasel. A jeste jedna zajimavost. Predmet
nazvany Dve sirnikove kulicky z roku 1850 je oznacen jako
American or Bohemian.
Josef Cermak