Navrat na hlavni stranu
Vanoce prichazeji
Nekteri starici s postupujicim vekem mirne detinsti (tedy ne vsichni),
rozpominaji se mnohem lepe na udalosti padesat nebo vice let stare,
zatimco vzpomenout si na to, co chteli udelat prede dvema dny
je pro ne problemem.
Zvolna zacinam se radit mezi ty v zavorce neuvedene. V techto
dnech ale, zda se mi, to zase tak velika nevyhoda neni. Nebot
to se mi vybavuji ony magicke casy blizicich se Vanoc a pak jejich
prubeh. Bezmala znovu citim opojnou vuni linouci se z kuchyne,
kde mati po nekolik dni starala se o to, aby na stole v tech dnech
bylo vse co vyzaduje tradice a co je schopen nabidnout trh nedavno
zrozeneho systemu. Priznam, ze diky otcove neuveritelne pracovitosti
(nasledky se patrne projevily infarktem v devetactyriceti letech)
netrpeli jsme financni nouzi a tak Vanoce byly vzdy ve znameni
chutnych a hojnych jidel, vcetne kapra, husy, kruty, ci uzeneho.
Snadno zjevuje se mi nevelky pokoj ze znacne casti zaplneny vanocnim
stromeckem, ktery jsem od onoho veku, kdy Jezisek promenil se
jen v pohadkovou, milou bytost, jehoz podobu spojoval jsem casto
s obrazem Jezise visiciho v loznici rodicu nad posteli, sam a
s velikou chuti strojil, vetsinou 23. prosince. Mnohe ozdoby pripominam
si jeste v prekvapivych podrobnostech, stejne jako davno jiz neuzivane
papirove retezy, vyrabene z barevnych prouzku leskleho papiru.
A pokud v tech dnech Praha se oblekla do belostneho rubase prasanu
a na nedalekem namesti vecer co vecer zaril do noci ohromny vanocni
strom republiky, pripadal jsem si jako v pohadce.
I pozdeji, vyrostly jiz z detskych botek a s promenujicimi se
zajmy Vanoce jeste nepozbyvaly onu atmosferu klidu, pohody, casu
k rozjimani, navstevam, poslechu hudby, mirnemu popijeni lahodnych
napoju. Ale pozvolna zacala me znepokojovat horecnata aktivita
moji zeny, shanejici darky nejen nejblizsim, ale celemu svemu
vcelku hojnemu pribuzenstvu. Vnimal jsem to jinak, nez kdyz pred
lety podobne si pocinala mati, nejednou tak unavena, ze pri Stedrovecerni
veceri nalada byla poklesla. Jeji snaha zdala se ji nedocenena,
a mnohdy tomu tak i bylo. Mnohe Vanoce poznamenaly mrzutosti,
rozcarovani.
Zacaly se dostavovat obavy, ze v moji domacnosti nebude tomu jinak
. . .
Zacal jsem se na svatky vanocni nejak mene a mene tesit.
-Nemej obavy, letos z toho nebudu delat zadnou vedu!- slibovala
zena rok od roku. Vedu z Vanoc sice nedelala, ale zmatku a vycerpani
bylo nejednou dost. A nejen to.
Pamatuji jeste nekolik prvnich Vanoc v Kanade pred triceti a mene
lety. A pokud mne pamet nemyli, stale silneji vytracela se v letech
nasledujicich ona tajemna a velebna nalada z onech svatecnich
dnu. Nakupovani potrebnych veci, k jejichz predani jsou
Vanoce vhodnou dobou, promenily se a nadale se promenuji v komercni
kolotoc, v nakupni orgie mnohdy veci zcela nepotrebnych. O tom
svedci v nasledujicich povanocnich dnech obchody plne zakazniku
vracejicich nechtene, nepotrebne, neocenene dary a darky. A na
Stepana, doma to den navstev a prochazek zasnezenymi (ale i snehuprostymi
ulicemi) svatecniho mesta, v Americe je tento den, zvany prihodne
Boxing Day, dnem horecnatych nakupu dalsich nepotrebnosti, tentokrat
za vyhodne ceny, kdy nekteri obetuji i kus Hodobozove noci na
vcasne zaujmuti predni linie v nekterem z mallu a supermarketu.
Nechapu to jinak nez znesvecovani techto svatku, znehodnoceni
jejich spiritu a podstaty. V ten den je mi z toho smutno a paradoxy
vyspele, zapadni konzumni spolecnosti zjevuji se v obludne nahote.
Stari a detstvi, tato dve obdobi zivota, pocatecni a konecne,
maji mnohe spolecne rysy, ac nektere poznamenany jsou, obrazne
receno, opacnymi znamenky. Diteti teprve zvolna pribyva sil, starci
ubyva. Obe obdobi jsou ale obdobimi jiste bezbrannosti, zavislosti.
Mozna, ze coby prislusnik te prvni kategorie, mel bych kazde pozdejsi
Vanoce vnimat ocima sveho detstvi. Ale moderni ruch a shon tento
kyzeny proces mocne narusuje. Jakoby ona chimericka vazba mezi
starcem a ditetem byla narusena.
Tohle povidani mozna se promenilo v blabol. Je to ale snad jen
neschopnosti dokonaleho vyjadreni.
Nicmene i letos, stejne jako v detstvi a vsech letech nasledujicich
schovam si tri supiny z kapra. Abych mel penize, jak to zduvodnuje
pranostika. Samozrejme, ze jen roztomila a nejspis neucinkujici.
Ac, diky Bohu, zatim si na nouzi narikat nemusim. A ty supinky
se mi nepromeni v penize a budu tedy usetren pokuseni vmisit se
do nakupujicich mas v den Sv. Stepana
Vladimir Cicha-Vancouver