Navrat na hlavni stranu
A kral odpovedel
Konecne jsem vypnul pocitac a chtel se vydat na cestu. Clovek
si obcas potrebuje vycistit mozek. Vlastne to melo neco do sebe,
kdyz clovek jezdil stopem. Byl cas premyslet. Nekdy se cekalo
hezky dlouho. V Nebrasce a to byl rekord, dokonce dvanact hodin.
A pak dalsi rekord. Z Nebrasky az do Sacramenta - 2000 km.
Jednou jsem se takhle vracel z Bratislavy do Prahy pres Brno a
zastavil mi uspesny mlady umelec. Myslim, ze predesel dobu, byl
jiz tehdy v sedmdesatych letech umeleckym navrharem. Nemeli jsme
radi system, v kterem jsme zili. Oba asi z jineho duvodu. Snazil
jsem se zit svobodne v nesvobodnem systemu. Nechytnout se na
nekterou z nachystanych udicek, kde byly byly jako trpytky tu
zajezdy do zahranici, tu podnikove premie. Vychutnaval jsem to,
ze jsem nic nemel a mel jsem za to svobodu.
Muj dobrodinec vsak mel na vec jiny nazor: "Jdes spatnou
cestou," vysvetlil mne. "Ja naopak chci vydelat, co
nejvic penez, abych na nejakym bolsevikovi nebyl zavisly, aby
mi nezalezelo na tom, jestli mam nekde o padesat korun vic nebo
min, abych se kvuli kazde petce nemusel pred nekym plazit, to
me prinasi svobodu." Na dukaz, jak mu nezalezi na penezich,
zastavil a koupil pro sebe i pro mne desetkrat drazsi Coca-Colu
misto korunove kofoly. Byl svym zpusobem svobodny a zrejme skutecne
vydelaval dost slusne penize. Tehdy jsem pochopil, jak je to vlastne
s tim nabozenstvim. Spise projde velbloud uchem jehly nez bohaty
se dostane do kralovstvi nebeskeho. Proc by ale velbloud mel chodit
uchem jehly, kdyz ji muze s klidem obejit? A po pravde receno
vetsina velbloudu tak cini.
Pochopil jsem, ze chudi, vlastne nemusi byt chudi. A to jsem byl
teprve na pocatku sveho poznavani. Pozdeji jsem se dovedel take
neco o relativite odpusteni. Na Petruv dotaz, jestli staci odpustit
sedmkrat, odpovedel Jezis, sedmdesatkrat sedmkrat. Nikdy mi nebylo
jasne jestli se jedna o cislo 490 (70x7) nebo jestli se tim nemysli
proste cislo 77. Kazdopadne je to cislo dosti vysoke. Tato matematicka
zahada vsak neni jasna i jinym krestanskym poslancum, kteri toto
cislo vysvetluji pozadavkem na zavedeni zakona trikrat a dost.
Behem doby jsem take pochopil dalsi dialektiku teologie. Jezisovo
uceni o nenasili ve skutecnosti neznamena nenasili v praxi, ale
ma se interpretovat, jak nastinuje lidova moudrost, ze na hruby
pytel patri hruba zaplata. Cili Jezisuv vyrok o udereni do praveho
lice a nasledovnem nastaveni lice druheho se da interpretovat
take tak, ze preventivne nekoho zmlatime, aby nas nemohl uderit
ani do praveho a my pak nemuseli nastavovat lice leve. Kdyz je
preventivni akce dokonala on nas ani nemuze kopnout pod koleno
a my mu nemusime nastavovat nohu druhou.
Pri takovem vykladu pak dospejeme k zaveru, ze vsechna nabozenstvi
jsou si podobna. Ba prakticky stejna. Proto neni zapotrebi slavit
vanoce, ale zavedeme radeji Holiday Season.
Po letech jsem tedy premyslel o tom, ze bych zase vyrazil na cestu.
Mrzlo, jen prastelo. Zjistil jsem vsak, ze ztvrdlo i srdce naroda
tohoto. Jiz dobrych patnact let jsem nikam nejel, nikomu jsem
s autem nezastavil, protoze nikdo u silnice nestal a ja sam jsem
se o podobny kousek ani nepokusil. Jsem zkratka uz stary a nemam
na takove vylomeniny cas. Jak to zni nezvykle, kdyz Simon s Garfunkelem
zpivaji o tom, ze meli pred sebou spoustu casu k zabiti. Dnes
je kazda minuta nesmirne cenna. Snad jen Leonard Cohen se svou
pisni o chladnem New Yorku ve ctyri rano na konci prosince je
stale aktualni.
Prvni Vanoce v Kanade byly tak trochu zvlastni. Na Stedry den
bylo v Ottawe rano kolem nuly a vecer pri ceste z pulnocni minus
sedmatricet. To byl asi nejvetsi mraz, ktery jsem zde zazil. A
jelikoz byly vanoce, jel jsem z nejakeho nepochopitelneho duvodu
do Toronta. Mrzlo, jen prastelo, ale nikdy jsem necekal dlouho.
V teto zemi bylo mnoho milosrdnych Samaritanu.
Ale i tehdy v Cechach a na Slovensku bylo hodne altruistu, kteri
pomohli lidem u cesty. Nevim, jestli to byli vzdy dobraci od kosti.
Jednou v noci mi zastavil ve vanici takovy bodry deda. Od pohledeni
sympatak, klidny, nic ho nerozhazelo a tak zacal vypravet. Jeho
nemohli rozhazet zadne povidacky a zlocincich, uteklych veznich
ci jinych darebacich. On to byl totiz bacharem a pochvaloval si,
jak je to pekne zamestnani. "Zkratka, cista prace!"
dodal.
Jednou jsem jel s jednim fararem, ktery spechal na bohosluzby.
Za zatackou stal stopar. Nestacil uz zastavit a ani nejel daleko,
jen do nejblizsi vesnice. Najednou se podival na sebe a s teologickou
reflexi pro sebe rekl: "Jeste, ze nekazu na podobenstvi o
milosrdnem samaritanovi." Uvedomil jsem si, ze by nejradeji
odcouval zpatky.
Milan Kundera ma povidku o divce, ktera hodnoti lidi podle toho
jestli berou stopare nebo neberou a namita ji, ze se jedna o autostopovy
schematismu. Nechci se dopustit neceho podobneho v teto vanocni
uvaze. Jen chci rici, ze pro Josefa a Marii nebylo misto v hospode.
Jezis v jednom z mnohych podobenstvi vypravi o Krali, ktery soudi
lid. Nesoudi podle politicke prislusnosti, nabozenstvi, podle
toho do jake cirkve patri, ale podle toho, co ucinili jednomu
z techto nejmensich. Nemysli se tim, planovane delani dobrych
skutku, vzdyt ti, co jsou u soudu ani o tom nevedi a ptaji se,
kdy jsme te priodeli, ale jakesi nekdy az nevedome nasledovani
Jezise Krista. Mozna, ze se u takoveho soudu ocitneme i my a budeme
vysvetlovat, ze jsme sedeli cely zivot u pocitace, ze jsme pracovali
na dulezitem projektu. Dnesni doba je nebezpecna prave tim, ze
si treba pocitace pleteme s lidmi a pocitacove hry zamenujeme
za hru s detmi.
K mnoha nabozenstvim pribylo dalsi - zbozsteni techniky. Kolikaty
je to buzek, kolikate nabozenstvi? Po vedeckem svetovem nazoru,
nyni prichazi dalsi svetovy nazor. Ale bud se k necemu muzeme
dostat tim, ze se sami obetujeme, ze budeme nasledovat, byt nevedomky
toho, ktery skoncil na krizi, ze pujdeme cestou lasky a pravdy
nebo toto vanocni zaslibeni neplati. Nemuze platit jedno i druhe.
Neni dulezite, jestli se hlasime ke krestanstvi, ale je dulezite,
jestli nasledujeme Kristovy hodnoty, jestli nasledujeme ziveho
Boha. Jako krestan verim, ze Jezis Kristus tyto hodnoty ve svem
Kazani na hore nejlepe vyjadril a nejdokonaleji stvrdil svou smrti
na krizi. Proto si myslim, ze se maji slavit Vanoce jako pocatek
neceho noveho, neceho, co z tohoto sveta nezmizi, ale co ma trvalou
platnost stvrzenou ve vzkriseni.
To, ze nekterym hodnotam dame nalepku krestanske, neznamena,
ze jsou skutecne krestanskymi. Neni to poprve. co doslo k zmateni
jazyku. Jina cesta, nez cesta absolutni lasky, ktera se
dokaze zaprit k naplneni tohoto zaslibeni skutecne nevede a v
tom je krestanstvi nekompromisni a jedinecne.
Ales Brezina