Marketa se pod vodou neboji
Krasna mlada zena s usmevem, ktery kazdeho prijemne naladi. Mohla
by si vydelavat treba i reklamou na zdravy chrup anebo na krasne
oci, jejiz modr jako by pochazela primo ze Stredozemniho more.
Kdyz s ni mluvite, mate pocit, ze uprenost zraku vase myslenky
primo cte. Na dotazy odpovida rychle, ale uvazlive. Ani pro ceske
slovo nejde prilis daleko. Kdyz jej nemuze nalezt, pak hleda pomoc
v ji dnes mnohem blizsi anglictine, kterou zacala nabirat ve svych
ctyrech letech, kdy se s rodici Pavlem a Kvetou Semikovymi a o
dva roky starsim bratrem Pavlem do Kanady pricestovala.
V cervenci letosniho roku prozila Marketa Semikova svuj velky
den, jak to ostatne probehlo i vsemi kanadskymi medii. A s ni
i rodice a pratele, kteri ji pri vsech tech velkych rozhodovanich
podporovali. Jako clen kanadskeho namornictva absolvovala
s vynikajicim vysledkem rocni kurs, ktery ji opravnuje pracovat
jako pruzkumny potapec. Vysledek je o to cennejsi, ze se tak se
svou kolegyni Hayley John staly vubec prvnimi a jedinymi zenami
v tomto oboru v NATO a jedinymi zenami v padesatilete tradici
oboru potapeni (Fleet Unit Diving) kanadskeho namornictva,
ktery spolupracuje take s jinymi zememi, napr. s Anglii, Australii,
Novym Zelandem. Ale tam zeny nejsou.
Maly zazrak matkou prirodou dobre namichaneho koktejlu vysoke
inteligence a potrebnych charakterovych vlastnosti. Tato skromna
a svym vystupovanim spise umirnena mlada dama ve fyzickem a mentalnim
zapoleni predcila muze, od nichz by se spise ocekavalo, ze v tomto
jedinecnem a pomerne mladem vojenskem oboru namornictva prorazi.
Ale pojdme si o tom vsem popovidat od zacatku.
"Marketka rika, ze za to, ze ji ucarovalo potapeni, muzeme
vlastne my," vzpomina s usmevem jeji maminka Kveta. "Sveho
casu, kdyz ji bylo asi dvanact, jsme zavitali na Floridu a detem
jsme zaplatili kurs potapeni. Marketka byla potapenim nadsena.
Do dnesniho dne ji to nepustilo." " a kdyz jsem byla
v 11. tride, chtela jsem si po skole otevrit skolu potapeni nekde
v karibske oblasti. Jenze kluci, co se tim jiz zabyvali, me odradili,
protoze rikali, ze to chce kazdy a ze me to po par letech prestane
bavit. Jenze ja jsem chtela pracovat pod vodou po cely zivot.
Az jednou jsem cetla v casopise clanek o clearence divers
a rekla jsem si, proc zrovna nezkusit tohleto?" bere si
slovo Marketka.
"A to jsem take udelala. Ve vojenske naborove kancelari
v Hamiltonu mi vsak rekli, ze na kurs pruzkumneho potapeni se
mohu dostat az po absolvovani zakladniho vojenskeho vycviku a
odpracovani ctyr let na vojenske namorni lodi. Tak jsem tedy absolvovala
zakladni vycvik a byla jsem pridelena na HMCS Montreal v Halifaxu.
Pracovala jsem na palube a stala jsem se potapeckou na lodi. Tu
specializaci jsem musela mit, abych mohla pokracovat dale,"
vecne informuje Marketa o svem rozhodnuti. Dosahnout profese clearence
diver se ji stalo doslova vyzvou. "Po nejakem case jsem
byla pridelena na jinou lod - HMCS Vancouver. "
Jako potapecka pusobila snad po celem svete. Po utoku na New York
11. zari 2001 stravila sedm mesicu na kanadske lodi HMCS Vancouver
(jen pro informaci - je to jedna ze dvanacti halifaxskych znamenitych
fregat a jedna z nejmodernejsich valecnych lodi na svete) v Perskem
zalivu -79 dnu na vode bez pristani v pristavu s posadkou citajici
238 lidi, mezi nimiz byly 52 zeny. "Tenkrat Kanadu o tuto
sluzbu pozadaly Spojene staty, Kanada vyhovela a my jsme pracovali
pod vedenim americkeho velitelstvi," vypravi o sve zkusenosti
mlada namornice.
"To bylo pro nas velice tezke. Bojis se, nevis, co vsechno
se muze stat, krome dopisu jsme s dcerou nemeli kvuli bezpecnosti
zadne spojeni. Nevis proste, co se deje. Jsme v neustalem napeti,"
shoduji se oba jeji rodice.
Zajimalo by me, jestli mas strach a jestli jsi jej vubec nekdy
pocitila, obratila jsem se na Marketu s primou otazkou. Dostalo
se mi primeho: "Pod vodou ne." Jsi si natolik jista,
ze nemuzes udelat chybu, nebo jsi tak koncentrovana, ze tu chybu
skutecne neudelas? "Jednou jsme se potapeli," zacala
s vypravenim Marketka. "Helma, ktera je zamknuta, takze si
ji nemuzes pod vodou sejmout, se mi zacinala plnit vodou. Stalo
se mi to na dvoutydennim kursu. Byla to soucast testu - nikdy
predtim bych si nepomyslela, ze by zkouseli i tuto moznost, jak
jsem se pozdeji dozvedela: vypnou ti vzduch a pod vodou si musis
sama zapnout nouzovy privod vzduchu. Navic mam tu nevyhodu, ze
jsem do vseho toho obleceni mala, takze mi rekli - kdyz tam mas
trosku vody, tak to nic neni. Fajn tak ted tady mam trosku
vody a ted uz mam o trosku vice - rikam si pro sebe, ale to uz
si take rikam, ze to uz neni normalni. Zacinala jsem kaslat, protoze
vzduchu rapidne ubylo, a az tam nebyl temer docela a vodu jsem
mela az u nosu, tak mi doslo, jak jsem pitoma, ze mam jeste nouzovy
privod vzduchu, tak jsem jej zapnula. Instruktor se me ptal, kdy
ze jsem si uvedomila, ze se mohu utopit? No, az jsem mela
vodu u nosu, tak jsem si uvedomila, ze to mohu nejak ovlivnit.
Nepropadla jsem panice, zustala jsem klidna a rikala si, ze neco
nebylo v poradku, ale prisla jsem na to a ptala jsem se, proc
tomu tak je? Jsi devadesat metru pod vodou, jsi sama - tam se
muze stat strasne moc veci -, je tam tma, zima a najednou prestane
vsechno pracovat a ty se musis dostat zpatky nahoru, ale vis,
ze k tomu potrebujes nejaky cas... aby ses zachranila. A pak dalsich
sedm minut, aby te dostali do pretlakove komory, ale jsi tak vytrenovana,
ze kdyz se neco stane, musis si umet poradit."
Zarazeni do vycviku predchazeji testy. Uchazecu se ptaji na vsechno
- testuji mentalni vyzralost. "Potom musis udelat talentovy
test. To sedis dve tri hodiny a jenom pises. Na predbeznem dvoutydennim
vyberovem rizeni ti davaji zabrat, az padnes. Az padnes, zopakovala
si jeste jednou Marketa jako by sama pro sebe a jako by si chtela
vybavit tehdejsi zkusenost. Zapadni zakladna Fleet Clearance
Divers Unit je na Vancouverskem ostrove, od namorni zakladny
jsou potapeci separovani. Zkousky se delaji ve Victorii nebo v
Halifaxu jednou za 18 mesicu. Mene nez polovina zajemcu je uspesna
natolik, aby se dostala k talentovemu testu. Pouze 22 jich ale
proslo zdravotnimi naroky a pouze jedenact kandidatu bylo ze zapadni
i vychodni zakladny vybrano.
"Je to tvrdy vycvik, je to tough, jinak se to popsat
neda," hleda spravne slovo Marketa. A tam chteji s jistotou
vedet, ze to dokazes. V treninku dochazi k tak namahavym ukonum,
s nimiz se vetsina lidi nikdy v zivote nesetka. Vycvik zacina
brzo rano dvouhodinovym fyzickym cvicenim. Vetsina dni zacina
behem o delce 8-12 km. Po navratu z rozbehu maji studenti tri
minuty na to, aby se prevlekli do potapecskeho obleku. Kdyz to
jeden nestacil, bylo potrestano cele muzstvo klikami, shyby,
pritahovanim na hrazde apod., vzpomina na dosavadni zivotni zkousku
potapecka.
Vsichni neustale pracuji jako tym - jestlize jeden nesplni ukol,
plati za to cele muzstvo - pravidlo, ktere je bude v pozdejsi
dobe jako profesionaly provazet po celou jejich cinnost. Nacvicuje
se schopnost pracovat jako tym, selektivni proces vybere ty nejlepsi
z nejlepsich. Vsechno, co se dela, dela tym, nikoliv jednotlivec.
K nejtezsim disciplinam patri (jakesi) lezeni po lane ve vysce
pritahovanim se z kazde strane proti sobe se sejdou dva
potapeci a museji si umet vyhnout tak, aniz by jeden druheho shodil
nebo sam spadl do vody, a aby mohl pokracovat v lezeni po lane.
Obvyklym zaverem disciplin je zdanlive jednoduche uplavat 75 metru
k mete. Teplota oceanu se pohybuje k osmi stupnum Celsia. V potapecskem
vycviku neni nikdo pozadu, a tomu je podrizeno vse. Instruktori
totiz potrebuji zjistit, jak blizko maji posluchaci k nejzazsim
limitum.
"Marketka nam mj. vypravela, ze na pripravnem kursu museli
prerezavat kovovou trubku malou pilkou a ze to delala pres hodinu...
pry ji zima nebyla. Ale jsou ve vode i 6-7 hodin, a kdyz je jim
v temer stometrove hloubce uz zima, napousteji do potapecskeho
obleceni teplou vodu. Take seskakovali z lodi do more z desetimetrove
vysky, .... proste se tam jede na doraz, az do krajnosti,"
posune dal povedomi o narocnosti kursu opet Kveta.
O nebezpecnosti tohoto povolani ma vetsina z nas jen slabe povedomi.
Ve skutecnosti je jeste nebezpecnejsi nez se zda. pruzkumni potapeci
jsou jednemi z nejunikatnejsich bojovych jednotek, museji vedet,
kam sahnout, ceho se dotknout a na co naopak sahnout nesmeji.
Museji byt presni a jisti sami sebou. Pracuji pri katastrofach
a pri opravach skod zpusobenych nehodami, zabyvaji se vyprostovanim
tel, opravuji skody po bojich. Ovsem jejich hlavnim poslanim je
zneskodnit miny.
"Ale nejradeji bychom tu bombu dostali z more ne jen proto,
aby nevybouchla, ale hlavne proto, abychom ji pritahli do pracoven
a ucili se na ni. Zname jich jiz hodne, ale ne vsechny. Bomby
jsou urcene k zabijeni potapecu. Musis se vypracovat do absolutni
spolehlivosti..." popisuje sve pracovni ukoly vynikajici
pruzkumna potapecka. Uz 150 kilogramu vybusnin je dostatecne mnozstvi
k tomu, aby potopilo valecnou lod. V kanadskem namornictvu pusobi
kolem 50 000 lidi, z cehoz jich je asi 1000 kvalifikovano jako
potapeci, a z tohoto tisice jich je jen 160 v oboru pruzkumneho
potapeni.
Neumim si predstavit, nakolik si petadvacetilety clovek dokaze
uvedomit nebezpeci, s nimz se kazdodenne prakticky na kazdem tempu
pod vodou setkava - co ti pripada na te praci nejnebezpecnejsi?
dotiram svou zvidavosti.
"Vsechno je to nebezpecne. Potapime se hloubky az 100 metru
podivej se, v cem jsme obleceni - nabizi fotografii Marketa.
Tady s tim se potapime do 90 metru, boty vazi 12, obleceni a helma
40 vzduchove bomby 30 - celkova vaha jenom obleceni cini
temer 80 kilogramu. Rozdily mezi vybavenim urcuje hloubka, do
ktere se potapis, "nechavam si vyplnovat sve znalostni mezery.
Je to fascinujici, protoze tolik nezname, a protoze se to clovek
dozvida z ust krasne a zdanlive krehke divky, ktera je v kanadskem
namornictvu od roku 1997.
Jestlipak se matcino srdce uklidni, kdyz vidi, ze si jeji vyjimecna
dcera vede skutecne dobre? Nevim, jak ktera mama, ale ve mne by
mnoho klidu stejne nebylo. "Clovek se nauci s tim vedomim
zit. Moje dcera tam jela s presvedcenim o bezpeci. Rikavala, ze
vsechno tam maji bezpecne. Ne ze by se nemohlo neco stat, ale
jela se sebeduverou v sebe samu. Vlastne ona sama presvedcuje
me, ze se nemusim bat. V 25 letech treba ani nemuze dohlednout
hloubky nebezpeci, ale oni jsou na takove pripady trenovani,"
ukolebava Kveta svoji starostlivost. Na ocich ji sice vidim, ze
se naucila tomu, co nyni rika, i verit. To je dobre. Ale soucasne
ji vidim az na dno jejiho materskeho srdce...
Cloveka v souvislosti s tak krasnym a uspesnym mladim napada hodne
otazek, jako treba Nevadi ti, ze mas kolem sebe jenom same
chlapce, nebyla bys sama radeji chlapcem, mas vubec normalni civilni
zivot, jake mas konicky? Je patrne, ze Marketka je na ne zvykla,
odpovidala se zrejmou lehkosti.
"Nevadi mi, ze mam kolem sebe jenom muze, ani nevim, jak
to je pracovat s zenami, nikdy jsem to totiz nezkusila. Ale nekdy
mi i chybeji napr. jsem si doma zapomnela krem na rty a
chlapci jej pochopitelne u sebe nemeli. Kdyby byla v blizkosti
divka, bylo by po problemu. Ve Victorii chodim do prace od osmi
do ctyr a ziji jako kdokoliv jiny. Jednou za cas jsem ve ctyriadvacetihodinove
sluzbe, jako kazdy z nas. Ale nikdy jsem nemela pocit, ze jsem
neco zmeskala treba schuzky s chlapci, particky, diskoteky
apod. Mam spoustu pratel a spoustu zajmu. Ted se napr. venuji
jizde na motorkach a vazne delam kick boxing. Motorky jsou muj
konicek, mam sportovni Suzuki 750 a terenni kolo, na kterem rada
jezdim lesni teren, skacu pres kopecky apod. A jo, abys vedela,
ja jsem radeji holka nezli kluk..."
"... vzdycky vedela, co chce a umela za tim jit. Jeji cile
jsou ve shode s jeji osobnosti. Ukoly bere vazne a seriozne. Nedavno
udelala kurs pruzkumneho potapeni (anglicky nazev je clearence
diving) presne tak, jak si pred nedavnem predsevzala. A zacala
delat kick boxing kurs. Uz ma zluty pas. Kdyz jsem se ji
ptala, proc se zase dala na novou aktivitu, odpovedela: Vis, ja
jsem dosahla toho, ceho jsem chtela, a potrebuji zase neco jineho.
Ona proste nemuze nic nedelat..." charakterizovala cilevedomou
povahu sve dcery Kveta. A pochopitelne bych si jako matka prala,
aby mela i normalni zivot. Ma spoustu kamaradu, ale pokud se jedna
o znamost, chlapce ze sveho obru nechce. Nas syn, jeji sedmadvacetilety
bratr Pavel, ji je velkou oporou a vzajemne maji velice dobry
vztah. A kdyz prijede na Vanoce? Ty ona velice miluje. Chce si
s nami povidat, jist ceska jidla svickovou i rajskou, knedliky,
bramborovy salat a rizky... uvedomuje si silu rodinne pospolitosti.
Miluje kvetiny, ktere si rada take sama pestuje. Na rozdil od
drivejska, ma ted rada obleceni svetlejsich barev. Dokonce ani
makeupem nepohrdne. Rada si oblekne kratke sukne, halenky
s vystrihy, svoje dlouhe vlasy nacese do pekneho ucesu, obuje
lodicky..."
Jednoduse je moderni a stastna divka. Tak stastna, jak jen umi
byt krasny a uspesny clovek, v jehoz blizkosti je radost byt.
Vera Kohoutova