Navrat na hlavni stranu
Tem, ktere vital Halifax
V Halifaxu nikdy nezil velky pocet krajanu. Vyjimkou snad bylo
jen kratke udobi po bratrske navsteve armad varsavskeho paktu
v roce 1968 kdy v Halifaxu zilo kolem 400 Cechoslovaku. Dnes se
krajane daji pocitat jen na nekolik desitek. Snad vetsina z nich
prisla na schuzku se skupinou torontskych a s hosty z Ottawy,
velvyslancem Vladimirem Kotzym, jeho pani Michaelu a kulturniho
a tiskovym atase Janem Bubna. Sesli se v patek 24. rijna v krajanske
restauraci (Halifax ma dve a obe vyborne). Setkani ridil predseda
halifaxske odbocky, Miloslav Cerny. Za ustredi Ceskeho a slovenskeho
sdruzeni v Kanade ucastniky pozdravila prvni mistopredsedkyne
Blanka Rohnova. Zvlast ocenila pritomnost hostu z velvyslanectvi:
"Pro nas osmactyricatniky je tato udalost a Pier 21, kde
jsme pred lety zakotvili, velice dulezitou casti naseho zivota.
Vase pritomnost ji dodava zvlastni dustojnosti. Tim jste nas potesili
a jsme Vam za to vdecni. Druhy duvod k memu poteseni je setkani
se s Vami, cleny te 'mysticke', halifaxske odbocky, vedene tajemnym
p. Cernym. A je to prave on, kdo je tretim duvodem, proc jsme
zde radi. Jeho obsahle, informativni dopisy, naplnene pratelskou
pohodou, ochotou pripravit pro nas co nejprijemnejsi pobyt me
opravdu dojaly. Takze bych mu zde, za nas vsechny chtela podekovat.
Posledni dik je pro Honzu Waldaufa, ktery se cele udalosti ujal
a tak jak je u nej samozrejmosti, ji perfektne zorganizoval."
Velvyslanec Kotzy hovoril o nekolika zajimavostech a zodpovedel
otazky Miloslava Cerneho o pasovych problemech sve dcery.
Deska byla odhalena v Pier 21 v sobotu 25. rijna. Jeji anglicky
text byl uverejnen v Novem domove a Satellitu pred
dvema mesici. Oslovuje Kanadu za vsechny Cechy a Slovaky, kteri
nasli v Kanade svobodu od politickeho utlaku a hospodarske tisne,
zacali novy zivot, meli prilezitost prispet k budovani Kanady,
stali se hrdymi Kanadany, kteri si soucasne udrzeli svoje bohate
ceske a slovenske kulturni dedictvi Autory textu jsou Blanka
Rohnova a Jan Waldauf.
Program byl zahajen projevem nynejsi predsedkyne Pier 21 Foundation,
Ruth M. Goldbloom O.C. Pani Goldbloom nacrtla historii Pier
21, dojemne okamziky prichodu imigrantu z celeho sveta, kteri
prosli touto budovou, prvnim zastavenim v jejich nove vlasti.
Po pani Glodbloomove promluvili velvyslanec Ceske republiky v
Kanade, velvyslanec Vladimir Kotzy a Josef Cermak.
Z projevu velvyslance Kotzyho cituji (v ceskem prekladu): "Je
mi cti i potesenim stat na miste, ktere po nekolik desetileti
bylo svedkem vstupu generaci ceskych imigrantu do Kanady. Pier
21 byl prvnim krokem v jejich uspesne integraci do kanadske
spolecnosti a je symbolem pohostinneho privitani a prislibu nove
budoucnosti, kterou jim Kanada nabizela.
Stejne tak mne tesi, ze po tolika letech muzeme konecne vzdat
hold tem tisicum statecnych Cechu, kteri prisli do Kanady ze
sve rodne zeme, aby zacali novy zivot v lakajici nesmirnosti Kanady.
Pier 21 samozrejme nebyl pro ceske imigranty jedinou branou
do Kanady, ale byl nepochybne jednou z nejdulezitejsich
Ceskoslovensko je na sedmnactem miste v celkovem poctu imigrantu,
kteri prisli do Kanady behem udobi, kdy Pier 21 byl v provozu...
Pri rozhodovani o novem domove vetsina tech, kteri prchali pred
komunistickym utlakem, hledala predevsim svobodu.
Chtel bych podekovat za vsechny Cechy kdekoliv, kanadske vlade
a Kanadanum za jejich trvalou podporu behem cele doby komunistickeho
utlaku v Ceskoslovensku.
Od sveho prichodu jako velvyslanec v roce 1998 mi bylo cti setkat
se s ceskymi imigranty v ruznych spolecenskych postavenich. Jsem
hrdy na to, ze se jich tolik stalo uspesnymi a vazenymi obcany
teto velke zeme, a ze vyznamne prispeli vyvoji Kanady v mnoha
odvetvich...
Z projevu Josefa Cermaka cituji (v ceskem prekladu):
"23.dubna 1949 pristala v Halifaxu lod nesouci jmeno General
LeRoy Eltinge s 113 ceskoslovenskymi uprchliky. Ctyri clenove
teto skupiny jsou dnes mezi nami: Jan Waldauf, ktery se spolu
s Miloslavem Cernym tak velice zaslouzil o organizaci tohoto
setkani, Miroslav Pouzar, Jiri Brandys a ja. O sest mesicu pozdeji
pribyl dalsi ucastnik dnesniho setkani, Jerry Kytl.
Pamatuji si velmi malo z naseho prijezdu krome matneho dojmu majestatnich,
fascinujicich a tajemnych lodi v halifaxskem pristavu. Pamatuji
si ale na cestu pres more: lod pro mne navzdy zustane jednim z
nejvelkolepejsich vitezstvi cloveka, hracka vzdorujici i nejzlostnejsimu
besneni oceanu.
Nebyli jsme v Kanade zdaleka prvni. Ta cest pravdepodobne patri
Tomasi Stitnickemu, podle vsech naznaku slovenskeho puvodu. Priplul
jako clen posadky lodi zvane Veverka, ktera 3. srpna 1583 zakotvila
v Newfoundlandu v oblasti, kde dnes je pristav St. John a ztroskotala
v bouri na zpatecni ceste o pet tydnu pozdeji. Stitnicky byl zrejme
znamy basnik, jehoz ukolem bylo popsat vsecko, co cestou videl
a zazil. Zachoval se po nem dopis, dnes dychajici ironii: Je
tu neuveritelne mnozstvi ryb... jen ponoris udici, uz ji muzes
vytahnout s peknou rybou.
Po Stitnickem nasledoval Prince Rupert, syn 'zimniho krale' a
anglicke princezny Alzbety, ktereho malem zapomneli na prazskem
hrade pri uteku ze zeme po bitve na Bile hore.
Rupert, ktery, jak kanadska historicka Edith G. Firth napsala,
do jubilejniho cisla Nasich Hlasu, v clanku nadepsanem
Imigrant, ktery neprisel, dostal od sveho stryce anglickeho krale
Karla II chartu, kterou se Rupert a jeho spolecnost Hudson Bay
Company, stali vlastniky 1,846,000 ctverecnich mili, vice nez
tretiny Kanady. Clanek Edith Firth konci: Prince Rupert nikdy
Kanadu nenavstivil, ale z Londyna ridil podnik obrovskeho kanadskeho
vyznamu.
Dalsi vyznamnou stopu po sobe zanechali Moravsti bratri, misionari
mezi Eskymaky a take cernochy jak v USA tak v Zadni Indii (jejich
potomci v Torontu jeste dnes vyznavaji viru podle uceni, ktere
melo svuj pocatek v Cechach pred temer sesti sty lety).
O nejakych sto let pozdeji prisli zemedelci, kteri se usazovali
v Saskatchewanu a v Alberte, kde casto stravili prvni rok v zemljankach,
hornici, hlavne Slovaci, kteri pracovali v dolech kolem Lethbridge
v Alberte a Fernie v Britske Kolumbii...
A prichazeli dalsi a dalsi: remeslnici, lekari, delnici, spisovatele,
dirigenti a prumyslnici, muzi a zeny zvucnych jmen a muzi a zeny
temer neznami. Vsichni hledali lepsi zivot nebo svobodu ci oboji.
Vetsine z nich se jejich sny splnily, predevsim sen o zivote zitem
ve svobode. Prijali jsme od Kanady hodne. Ale i my hodne dali.
Za nepsanou umluvu, kterou jsme s Kanadou uzavreli, se nemusime
stydet.
Cast kazdeho z nas zustane navzdy v zemi, v niz jsme se narodili:
jeji historie, hudba a poezie je prilis hluboko vepsana do nasich
dusi. Navzdy zustaneme rozdelenym domem. Ale jak cas plyne a nasi
potomci splyvaji s kanadskou spolecnosti, stavame se stale tisi
ozvenou v nasi nove vlasti. A na tom neni nic tragickeho. Nas
velky Komensky napsal pred tremi sty lety ve sve Panergesii: Tataz
zem nese a zivi nas vsechny... totez slunce sviti stridave na
kazdeho z nas.. vsichni jsme obcany jednoho sveta.
Po projevech byl promitnut film, zachycujici imigranty z ruznych
obdobi a zemi, kteri prosli touto vpravde historickou budovou
a torontska skupina (vcetne generalni tajemnice Radmily Locherove)
si budovu prohledla. Pri prohlidce byly do archivu predany ruzne
materialy, vcetne knihy It All Started with Prince Rupert
The Story of Czechs and Slovaks in Canada.
Pro torontske navsteva Halifaxu, ktera pokracovala v nedeli
navstevou Peggy's Cove, zustane dlouho v pameti. Jednak proto,
ze nam slouzilo pocasi, ale jeste vice proto, ze nas provazel,
ci spise provazel Halifaxem clovek, ktery nese mimoradne osobni
bremeno a presto se o nas staral s peci, na kterou nezapomeneme.
Pro mne osobne k teto sbirce zazitku prispelo setkani s davnym
pritelem George Brandysem, ktereho jsem nevidel pres padesat let
a ktery (a jeho inzenyrska firma) pracoval snad na kazde novejsi
vetsi budove moderniho Halifaxu.
Josef Cermak