Navrat na hlavni stranu
a paty jezdec je strach
V techto dnech prinesla Cinematheque Ontario prehlidku ceskych
filmovych hororu. Mohli jsme videt upiry, Svankmajerovy kratke
filmy, ci jeho Maleho Otika nebo-li Otesanka. Film,
kde se fanaticka touha rodicu po diteti vysmekne z rukou a da
vzniknout monstru, nad kterym ztrati kontrolu. Na programu byl
nezny pohadkovy horor Jaromila Jirese Valerie a tyden divu
spolu s Herzovymi filmy Spalovac mrtvol a Morgiana.
Nektere filmy patrily do kategorie tech, ktere jsme znali
a videli i nekolikrat, jine bylo mozno videt poprve a zrejme meli
i severoamerickou premieru. Do teto kategorie bych zaradil filmy
Jiriho Barty Krysar, Posledni lup a Golem. Uplnou
novinkou vsak pro mne byl ceskoslovensky film Prokleti domu
Hajnu z roku 1988. Silenstvi prichazi nepozorovane skrze pomateneho
stryce mysliciho si, ze je neviditelny, ktereho hraje vynikajicim
zpusobem Petr Cepek.
Skutecnym hororem vsak byly filmy, ktere se blizily realite. Mezi
ne patril snimek rezisera Zbynka Brynycha a paty jezdec je
strach z roku 1964. Odstup temer ctyriceti let nic nemeni
na aktualnosti. Nekteri zapadni kritici se snazili atmosferu filmu
zaradit do obdobi druhe svetove valky, cemuz by mohly slouzit
ruzne nemecke vyhlasky, ale film se odehrava v Praze uprostred
let sedesatych (muzeme videt letensky tunel, budovu URO, strechy
s televiznimi antenami, policie pouziva jiz tehdy prvni mobilni
telefony). Horor je (podobne jako u Orwella) v tom, ze je zakazano
myslet. Krome profesionalniho udavace, ktery se za to ani nestydi
a kterym lidi v baraku opovrhuji, jsou zde i lide spolecensky
uspesni, kteri vypadaji jako ze vzdoruji systemu, ale ze se jim
vse dari, protoze jsou to odbornici na svem miste. V dome
zije zidovsky lekar, ktery nemuze vykonavat sve povolani a misto
toho dela jakehosi bezvyznamneho urednika, ktery sepisuje seznam
zkonfiskovaneho majetku. V pripade potreby se vsak s nasazenim
vlastniho zivota stane opet lekarem a operuje raneneho cloveka.
Jiny lekar ze stejneho domu nema problemy s vykonem povolani.
Vi presne, co si muze dovolit a kde jiz nesmi dojit za hranice
poznane nutnosti, aby neztratil nejen svobodu, ale i privilegia,
ktera ma v totalitni spolecnosti.
Skutecnym hororem nejsou ani upiri ci otesanci nebo silenstvi.
Skutecnym hororem je strach, ktery prochazi spolecnosti. Strach,
ktery je o to horsi, o co vic je nepropocitatelnejsi. Policie
muze zatknout zrovna tak udavace jako odpurce systemu. Vsichni
maji totiz maslo na hlave. Nikdo si neni nicim jisty. Strach prichazi
nejen z nemeckych vyhlasek, ale i ze schodu, ktere vedly ke Stalinovu
pomniku. Strach zde ma byt hlavne proto, aby zastrasil zlocince,
ve skutecnosti je zde proto, aby manipuloval lidmi ve spolecnosti.
Prave v nedavne dobe jsme mohli byt svedky, jak nepojizdna obrnena
auta stala u muzea na Vaclavskem namesti. V okamziku, kdy nastaly
povodne jich uz nebylo zapotrebi, jako kdyby v dobe povodni pominulo
nebezpeci terorismu. Ackoliv v Toronte nikdy nebyl zadny teroristicky
utok, zacaly se kontrolovat obsahy tasek pri vstupu do nekterych
budov a dokonce i nekteri kandidati na starostu si dali jako
predvolebni heslo, ze udelaji Toronto opet bezpecne, ackoliv se
jedna o jedno z nejbezpecnejsich mest v severni Americe.
A co na to Hollywood? Toci dale horory, ktere nemaji nic spolecneho
s realitou.
Vzpomnel jsem si na jiny film. Film z mnichovske olympiady, kdy
po atentatu na izraelske sportovce, odpovedel britsky maratonec,
ze pro nej to znamena pouze to, ze pobezi maraton o den pozdeji.
Byl to cynismus cloveka, ktereho se netyka smrt lidi kolem anebo
postoj, ktery je zapotrebi zaujmout, aby terorismus nad nami opravdu
nezvitezil?
Doba, kdy se filmy (dokonce i horory) zabyvaly temito otazkami
vsak je davno pryc a Hollywood se klidne muze venovat komerci.
Diky globalizaci se svet tomuto trendu prizpusobuje.
Ales Brezina