Navrat na hlavni stranu
Prvni polocas Torontskeho festivalu
Torontsky festival je vlastne emotivne straslive narocna zalezitost.
I pres veskerou fyzickou a psychickou pripravu, musite pouzivat
doping. Behem filmu to je vetsinou kava, na kterou je jiz ve festivalovych
kinech stojanek. Ze zacatku to vychazelo docela dobre. Kavicka
pomohla a clovek zustaval i po nekolikerem promitani svezi jako
rybicka a ani ocka nezamhouril. To platilo az do patecniho vecera.
Jiz po pameti jsem si sel vzit svoji davku silne kavy, jenze doslo
ke zrade. Kdosi prehodil kavovary a ja si omylem nabral kavu bez
kofeinu. Jeste by to nemusela byt takova tragedie, kdyby potom
nebezel madarsky film Les. Pokud byste ocekavali zabery
z prirody, nedockali byste se jich. Tyto zabery zkratka chybi.
Misto toho se jedna o jakysi les lidi nekde v Budapesti. Mozna,
ze by bylo lepsi to nazvat mravenistem. Z tohoto chaosu, jsou
vybrany dvojice, ktere spolu hovori o ruznych problemech. Vse
je brano rucni digitalni kamerou s detailem na obliceje. Neni
divu, ze kava bez kofeinu, dialogy v madarstine a reziser Benedek
Fliegauf udelali sve a mne se po chvili zacaly klizit oci. Presto
si nemyslim, ze slo o zly experiment, ale nase zbesila doba nas
odnaucila sledovat pomale dialogy a divat se na veci prilis zblizka.
Soucasnost je plna zbesilych pocitacu a reklamy, ale dava nam
iluzi, ze sami rozhodujeme o svem osudu. Presvedcil se o tom i
mistr sveta v sachu Garry Kasparov v kanadskem dokumentu. Zapas
je u konce - Kasparov a stroj. V roce 1997 se v New Yorku
stretl mistr sveta v sachu s pocitacem Deep Blue firmy
IBM. Puvodne pratelska atmosfera se zmenila ve valku nervu, kdy
pravidla prestavaji platit, presneji receno nejsou urcena. Kdy
se nejedna o financni odmenu nekolika set tisic dolaru, ale o
miliony ci miliardy dolaru. Vzdyt den po tomto zapase sly akcie
IBM o patnact procent nahoru. "Jsem clovek, pokud je zde
neco, co je tak vzdaleno memu chapani. Mam z toho strach!"
rika Kasparov, ktery byl presvedcen, ze v druhe partii, kterou
prohral a ktera nakonec rozhodla, nebylo neco v poradku, protoze
pocitac hral zcela jinak - jako clovek. IBM odmita dat Kasparovovi
program, stroj je dan po zapase do muzea a v sachovem vyzkumu
se nepokracuje. Vse bylo podrizeno jedinemu cili porazit Kasparova.
Ten v jedne ze svych horkych vzpominek rika: "Kdyz jsem bojoval
proti Karpovovi znal jsem komunistickou etiku a nehrali jsme si
na pratele. Ted tomu bylo zcela opacne."
O rozdilnem pristupu k mentalne postizenym vypravi belgicko-islandsky
snimek Vetrne pocasi. Mlada psychiatricka Cora prijme v
bruselske lecebne zenu, ktera nekomunikuje, nikdo nevi odkud prisla.
Kdyz se ji konecne podari vytvorit nejake pozadi teto pacientky,
pacientka zmizi. Zjistilo se totiz, ze se pacientka jmenuje Loa
a pochazi z islandskeho ostrova Vestmannaeyar (jihovychodne od
Reykjaviku). Cora jako lekarka je presvedcena, ze se ji nedostane
stejne lekarske pece a proto se vypravi na Island. Kdyz se na
ni zepta v mistni nemocnici, kde by pacientka mela byt hospitalizovana,
dovi se, ze vubec neni v nemocnici, ale ze zije v rodine s manzelem,
ma dite a s nimi bydli matka. Rodina nechape, ze by se Loa mela
lecit. V male nemocnici nechapou, ze by tam meli mit psychiatricke
oddeleni. V tomto prostredi se chova spise nenormalne Cora. Islandsky
reziser Solveg Aspach, se narodil na Vestmannaeyar a dobre zna
toto prostredi a vi, ze problemy jsou castokrat skryty za mlcenlivosti
a uzavrenosti Ostrovanu. Manzel Loy resi tizivou situaci alkoholem
a Loa samotna ma i zde agresivni nalady.
Problem lidske identity v menici se spolecnosti je nametem nemeckeho
filmu Sörena Voigta Identity Kills. Hlavni postavou
je nenapadna divka Karen lecici se rovnez v psychiatricke lecebne.
Jedinym unikem z bludneho kruhu je zmena identity a utek nekam
do Dominikanske republiky, ktery je vsak provazen zlocinem. Voigt
vybral pro svuj film neherce a nechal jim velice casto, aby se
sami projevovali.
Zmena prostredi v Berline v roce 1989 a 1990 je zachycena v parodii
Sbohem Lenine Wolfganga Beckera. Pribeh rodiny, kdy otec
emigroval na Zapad a matka po jeho odchodu se stane socialni pracovnici,
ktera chce pomahat lidem, ale je loajalni rezimu a podle toho
vychovava sve deti. V predvecer padu Berlinske zdi upadne do bezvedomi,
z ktereho se probere az po nekolika mesicich. Zmena rezimu vsak
ma za nasledek, ze se zcela zmenil i zivot spolecnosti. Zmenilo
se i zbozi v obchodech a chovani lidi. Protoze matka nesmi utrpet
dalsi sok, snazi se deti udrzet kolem ni socialisticke klima.
Shaneji stare zbozi, mistnost znovu zaridily socialistickym nabytkem.
Dokonce pro ni pripravuji i nadale vychodonemecke televizni zpravy.
Jestlize v Nemecku doslo k vyraznym socialnim zmenam, tak skutecnym
paradoxem nove doby je, ze zcela zmizel z torontskeho festivalu
vychodoevropsky film a pokud existuje, pak se do znacne miry zameril
na postkomunisticky realismus. Plati to i o jedinem polskem zastupci
reziseru Marku Lechkem s filmem Moje mesto. Pribeh se odehrava
ve Slezsku, kde je vysoka nezamestnanost. Lide odchazeji, protoze
nemaji budoucnost. Plati to i o petadvacetiletem Gozdzykovi, ktery
nema praci, ale ani devce a jediny pritel spacha sebevrazdu. Ve
volnych chvilich hraje hokej. Hra, ktera nema take v Polsku mnoho
budoucnosti.
Podobne je ladeny i rusky film Koktebel. Pribeh otce a
syna, kteri v Moskve ztrati vse a cestuji na jih na Krym do Koktebelu,
kde zije otcova sestra. Otec, ktery je vdovcem ma vsak cestou
zcela jine zajmy nez syn. Film svym zpracovanim spise pripomina
mozaiku, kdy mnozstvi kratkych pribehu dava dohromady poetickou
story.
Cesta, snaha odejit odnekud, nalezt novou identitu to jsou hlavni
motivy letosniho torontskeho festivalu, na kterem bude promitnuto
254 celovecernich a 85 kratkych filmu, z toho ma 69 svetovou premieru,
14 mezinarodni a 111 severoamerickou. Vice nez polovina (58%)
je v jine reci nez anglictine. Je nutne si vsak uvedomit, ze se
jedna jen asi o desetinu filmu, z celkoveho poctu 3193, ktere
byly na festival prihlaseny. Jediny cesky film Pupendo ma
bezet na festivalu tuto stredu a ctvrtek.
Ales Brezina