Sumavske zaostreni
Sumava, pro nekoho synonymum rekreace v horske prirode, nekomu
se napoprve vybavi rozsahle uzemi lesu, luk a slasti relativne
neporusene prirody, nekomu, v jine souvislosti, treba zase jen
druhy vyraz pro zeleznou oponu, pevnou to hraz socialismu. Kazdopadne
pohranici. Do posledni revoluce z velke casti nepristupne, nepratelske,
byt na domaci pude, z druhe casti sice pristupne, lec zanedbane,
trvale povalecne.
At tak ci tak, Sumava je mistem, ktere promlouva skrze historii,
zvlaste intenzivne pak skrze historii po roce 1945. Staci se jen
pozorneji divat, pozorneji naslouchat, juknout malinko pod povrch
veci a spolecenske atmosfery. Avsak ani predchazejici dejinna
obdobi nejsou pro dnesek nezajimava.
Tak treba prvnim znamym obyvatelem Sumavy, tedy podle jmena, byl
benediktinsky mnich Vintir z hesenskeho panovnickeho rodu. Dnes
vyzdvihovan do role jakehosi prostrednika mezi Cechy a Nemci,
v minulosti podeziran historiky z vyzvedacstvi. Se jmenem tohoto
poustevnika je spojena pout ke studance s lecivou vodou v Dobre
Vode a ke kostelu nesouci jeho jmeno tamtez, a take naucna turisticka
stezka. Jinym dokladem znovuobjevovanim minulosti, alespon pro
turisty, je pamatnik mistniho zidovskeho historika a rabina Simona
Adlera, a zaroven muzeum zidovske mensiny ze zapadoceskeho pohranici.
Nakolik je tato minulost pritazliva pro soucasne domorode obyvatelstvo
zustava, stejne jako hloubka jeho zakoreneni, otazkou. Po povalecnem
vyhnani nemeckeho obyvatelstva prichazeji na Sumavu dosidlenci
z vnitrozemi, reemigranti z Rumunska, volynsti Cesi a Slovaci.
Na nejvetsiho dosidlence se vsak jednoznacne pasovala Ceskoslovenska
lidova armada se svymi VVP /vojenske vycvikove prostory/. Stopy
po jejim pusobeni nelze dodnes prehlednout. Jeden priklad za vsechny
skryva mistni cesky nazev Stodulky. Kdysi obec s vice jak osmnacti
sty obyvateli, po Velke Praze svym katastralnim uzemim druha nejvetsi
v republice, poslouzila vojenskym ostrostrelcum jako realny terc.
Dokonce i v dobe, kdy jiz neexistovala, tvrdily socialisticke
mapy, snad aby matli imperialisty a reakcionare, naprosty opak.
Jinou zcela originalni pripominkou pritomnosti komunisticke branne
moci jsou desitky, mozna stovky opryskanych varovnych tabuli lemujicich
asfaltove silnicky v rozsahlych prostorach byvalych strelnic:
"Vstup zakazan, nebezpeci zivota". Nakolik je toto nebezpeci
realne, lze jenom spekulovat. A tak jedini, kdo jej neberou ani
trochu vazne, jsou spokojena stada pasoucich se krav za elektrickymi
ohradniky.
Ani nove civilni obyvatelstvo prikladnym vztahem k lehce ziskanemu
majetku, k historickym pamatkam a ke kolonizovane krajine zrovna
neoplyvalo. Zda se, ze tomu napovida i kuriozni priklad zameny
nazvu dvou sousednich obci v Hornim Pootavi nekdy v padesatych
letech: Stepanice versus Kundratice. Teprve po revoluci se nazvy
opravily a obyvatele, aniz by prestehovali jedinou kupku sena,
ziskali razem nove adresy.
Muzejni expozici zivota puvodniho nemeckeho obyvatelstva, najdeme
primo pod sirym nebem. Sumava, tot vlastne stale jeden veliky
skanzen. Mnohe budovy a statky, i kdyz silne poznamenane zubem
casu, si zachovaly svuj raz, casto lze narazit i na zbytky staveb,
zaklady, ktere jeste nepohltila priroda. Zredukovani poctu obyvatel,
a tim i mnozstvi staveni bylo enormni. Tam kde kdysi stalo desitky
dvoru, zbylo treba jen osamele staveni, nebo koprivami, cernym
bezem a bylim zarostle podivne pahorky. Po zboznych domorodcich
zustala v krajine rozeseta cetna bozi muka opatrena latinskymi
laudate. Na byvalych i soucasnych krizovatkach lesnich a polnich
cest, na mistech dalekych vyhledu a na dalsich zastavenich vybizeji
take dnes poutnika k pokore, a zaroven i k duverivemu a nadejnemu
pohledu vzhuru.
Kdejaka zdejsi vesnicka by se mohla pysnit, a nektere se vskutku
i pysni, zamecky a tvrzemi takzvanych ovesnych baronu. Po sklarich
zase zustaly hute a diry do zeme, takrecene snezne jamy. Po stredovekych
zlatokopech hromadky nazyvane sejpy. A co teprve zdejsi specialita
- umrlci prkna, na ktere se neboztik ukladal do doby, nez zima
dovolila, aby byl radne pohrben. Novodobou "pamatku",
presto pamatku, na kterou bychom nemeli zapominat, najdeme v osade
Keply. Ukazuje nazorne, jak si soudruzi predstavovali vzorovou
socialistickou vesnice: jeden jediny mohutny cinzovni dum, spolecne
to bydlo pro vsechny kolchozniky a vrchol venkovskeho kolektivismu.
Nastesti pro Sumavu, nastesti pro nas, zustal tento experiment
vyjimkou.
Krome materialnich hodnot vytvoril onen podivuhodny horsky lid
Sumavy rovnez nemale bohatstvi ukryte do slov, pribehu, zvyku
a obyceju. Zkratka do zivotniho stylu, jez byl prizpusoben tvrdym
prirodnim podminkam. Radu z toho pro nas zachytil napriklad znamy
spisovatel Karel Klostermann, sumavsky Nemec pisici sva zrala
dila cesky. Mnohe vsak, receno ponekud eufemisticky, uz odval
cas.
Ano, mnohe odval cas, ale Sumava zustala. Proto neni naskodu maly
exkurs do jeji bohate minulosti. Vzdyt bez poznani souvislosti,
bez onoho juknuti pod povrch veci bychom nikdy nemohli lepe pochopit
nasi soucasnost, a tim ostatne ani sami sebe.
Miroslav Petr