Navrat na hlavni stranu
Libor Budinsky - Deset prezidentu
Prezident general
Dalsi tragickou postavou v nasich dejinach je general Ludvik Svoboda.
Narodil se v roce 1895 v Hroznetine u Velkeho Mezirici. Byl mu
pouze rok, kdyz prisel o otce, ktereho smrtelne zranil kun. V
dobe prvni svetove valky presel k legiim a v pesim pluku Jana
Zizky z Trocnova se zucastnil bitvy u Zborova. Po ceste kolem
sveta se vratil do Ceskoslovenska az v roce 1920. Puvodne nechtel
v armade slouzit, ale pri mobilizaci v roce 1921, kdy se Habsburkove
vratili na uhersky trun, byl do armady znovu povolan a tentokrat
jiz v armade zustal. Se svou zenou, dcerou zamozneho mlynare,
Irenou Stratilovou se potkal na plese v Kromerizi. Kratce po svatbe
dostal vyhodnou nabidku na Podkarpatskou Rus, kde odslouzil dlouhych
osm let. Zde se take Svobodovym narodily dve deti, Mirek a Zoe.
Svobodovi milovali pesi a lyzarske tury, kde travili vsechen volny
cas. Jelikoz se na Podkarpatske Rusi mluvilo nekolika jazyky,
naucil se zde Svoboda i dobre madarsky. Madarstinu pak ucil po
preveleni na vojenskou akademii v Hranicich na Morave. Po Mnichovu
odesel pres Polsko do SSSR. Zde byl ze zacatku prijat velice kladne.
Jednoho dne byl vsak obvinen ze spionaze a odsouzen k trestu smrti.
V den popravy si ho vsak zavolali a na stole byla pro zmenu flaska
vodky a Svoboda byl propusten. Cely pripad je dodnes zahalen rouskou
tajemstvi.
Svoboda formoval ceskoslovenskou armadu a po napadeni Sovetskeho
svazu chtel Berja jeho vojaky shodit jako parasutisty na nemecke
uzemi. Nakonec od tohoto planu ustoupil a v Buzuluku za Uralem
vznikla Ceskoslovenska armada. Zde take doslo k dohode mezi Svobodou
a Gottwaldem o spolecnem postupu. Teprve vsak po krveproliti na
Dukle se stal Svoboda velitelem celeho armadniho sboru. Po valce
se setkal se svou rodinou. Zena Irena s dcerou Zoe se schovavala
v ilegalite a syn Mirek zahynul v Mauthausenu.
Svoboda mel po valce obrovsky kredit. Od dubna 1945 byl nekompromisnim
ministrem narodni obrany. Jako vitezny general byl pro odsun Nemcu.
V roce 1948 na Gottwalduv dotaz s kym je, odpovedel: "Jdu
s lidem!" Diky tomu byl take v pounorove vlade a na podzim
roku 1948 vstoupil do KSC. Udajne intervenoval u Gottwalda, aby
zachranil generala Piku. V roce 1950 na primy zasah z Moskvy byl
nahrazen Gottwaldovym zetem Alexejem Cepickou. V listopadu 1952
byl zatcen na hlavnim nadrazi a prevezen do Ruzyne, kde ho navstivil
ministr vnitra Bacilek, ktery mu dal jako darek britvu, aby si
aspon zachranil cest. Po prosebnem dopisu Gottwaldovi byl nakonec
propusten a vratil se do Hroznetina, kde pracoval v druzstvu.
V roce 1954 navstivil Prahu Chruscov a vzpomnel si na stareho
pritele. Svobodovi narychlo usili generalskou uniformu a stal
se nacelnikem Gottwaldovy vojenske akademie. Po ctyrech letech
pak nacelnikem Historickeho vojenskeho ustavu a v roce 1960 vydal
vzpominkovou knizku Z Buzuluku do Prahy.
Za prazskeho jara se stal pres namitky studentu, kteri chteli
Cestmira Cisare prezidentem. Hlavnim duvodem bylo zrejme, ze byl
prijatelny i pro Moskvu. Zacal velice nadejne a rozhodl se polozit
vence na hroby svych predchudcu. Zvolil si nasledujici poradi:
Masaryk, Benes, Gottwald a Zapotocky. Bylo mu vsak doporuceno,
aby nejdrive odjel k mauzoleu na Vitkove. Jeho manzelka Irena
stala u zrodu SOS vesnicky v Dubi u Karlovych Varu a nechala renovovat
Masarykuv nabytek na prazskem Hradu.
Po srpnu 1968 se general vypravil do Moskvy. Jedineho uspechu
vsak dosahl v tom, ze si vynutil, aby pri jednani sedeli s nim
uneseni politici. Jinak rychle kapituloval a pro svet sehral divadlo,
kdyz se libal s Breznevem. Pred jakymkoliv odporem okupantum
varoval nedozirnymi nasledky a svoji osobnosti pomohl zastitit
Husakovu normalizaci.
O tomto obdobi Libor Budinsky pise: Hlavni naplni Svobodovy prace
se staly pameti. Pracoval na nich uz od poloviny sedesatych let.
Nyni si vytvoril skupinu spolupracovniku-historiku, kteri jeho
vzpominky zasazovali do historickeho kontextu.
Prvni dil pameti mel velky uspech. Cely naklad byl rozprodan,
kniha byla prelozena do rady jazyku a vydana v zahranici. Doma
uz byl vydan druhy dil a pripravoval se i dotisk prvniho. Pak
se ale situace zasadne zmenila.
Politbyro pozadalo nekolik prednich marxistickych historiku o
vedecky rozbor. Zaver byl jasny: kniha se rozchazi s oficialnimi
stanovisky. Chyb je cela rada - od idealizace Masaryka a Benese
po nepripustne citaty z Capka. Husak rozkazal Svobodovym spolupracovnikum,
aby mu vydali vsechny poznamky ke knize. Okamzite je zabavila
StB. Kdyz se to Svoboda dozvedel, zrudl zlosti a ponizenim. Podle
svedku pry kricel: "Sycaci. Ani s poslednim kocim by nejednali
jako se mnou," a dodaval, ze si zjedna poradek. Sel si stezovat
k Husakovi, ale ten se vykroutil, ze slo o kolektivni rozhodnuti
ustredniho vyboru. V lednu 1972 sel cely naklad do stoupy. Politbyro,
jehoz byl Svoboda clenem, prijalo dodatecne usneseni, ze napriste
uz nikdo z nejvyssiho vedeni nesmi psat a vydavat sve pameti bez
kolektivniho schvaleni. Prezident ani nikdo jiny.
Presto byl v roce 1973 znovu zvolen prezidentem, ale vzapeti prisla
mozkova prihoda, ktera ho trvale upoutala na luzko. Odmital se
vsak vzdat sve funkce a tak ho Husak rafinovane sesadil tim, ze
zmenil ustavu. Zemrel v zari roku 1979. Jeho zena o rok pozdeji.
Oba jsou pohrbeni ve spolecnem hrobe v Kromerizi.
abe