Jeden cesky intelektual
"Jeden cesky intelektual v 15. stoleti" Tak zacinal
svuj projev Karel Kosik na sjezdu spisovatelu v roce 1967. Prave
na tom sjezdu spisovatelu, jenz dal do pohybu zmeny, ktere nasledovaly
oznacovane jako Prazske jaro a ktere se skoncily 21. srpnem 1968.
Par dnu po prepadeni Ceskoslovenska vojsky Varsavske smlouvy,
pobliz Curychu jina vyznamna ceska osobnost Premysl Pitter behem
svycarskeho narodniho svatku zminil stejneho ceskeho intelektuala
a jeho duraz na pravdu. Sklidil potlesk nejen pritomnych Svycaru,
ale i rady Cechu a Slovaku, kteri se v tu chvili rozhodovali,
jestli zvoli exil nebo navrat domu.
Prvni uder pravde pod pas zaznamenal prezident Svoboda
v Moskve, kdyz pred zraky televiznich kamer celeho sveta se po
priletu do Moskvy zacal s Breznevem libat. Narod doma tomu nemohl
uverit, proto vznikla legenda, jak tento general hrde Brezneva
odmitl a statecne si zachoval tvar. Pry ruska televize pouzila
stare zaznamy z Bratislavy. Zacalo se normalizovat nebo-li lhat.
Kdyz se v sedmdesatych letech opravoval Husuv dum v Kostnici,
restaurator vyzdobil mistnost Husovymi citaty o pravde. Prislusny
urednik z ministerstva kultury, ktery mel tuto akci na starosti
to vzal jako provokaci a nechal zdi zabilit. Hus byl nepohodlny
i tomuto rezimu.
Prevladl nazor, ze vlastne na pravde nezalezi a ze se da
sikovne spolecnosti proklickovat. Tragikomicke na lzi je to, ze
ten, ktery ji vyslovi ji velice casto i skutecne uveri. V knize
Strom bez korene popisuje islamsky spisovatel Saru Valulah,
jak do zapomenute vesnice prijde podvodnik, ktery se vydava za
kneze, a ten obvini vesnicany, ze zanedbali hrob proroka a ze
maji cinit pokani. Prorok vsak nikdy neexistoval. Knez vsak pomyslny
hrob obnovi a ve vesnicanech vzbudi uctu k posvatnemu mistu. Jenze,
jak jiz to chodi v oblasti Bangladese, kde se dej odehrava, jsou
tam i povodne a voda zacne stoupat a vesnicane prchaji pryc, aby
zachranili zivot. Nakonec falesny hrob proroka strezi osamoceny
falesny knez.
Rozdil mezi Husem a falesnym knezem z Valulahova pribehu je prave
v te malickosti jako je pravda. Jiste muzeme si polozit pilatovskou
otazku: "Co jest pravda?" Otazka je to jiste dulezita
a nelze na ni odpovedet nejakym dogmatem, ci nad ni mavnout rukou.
Pravda je totiz dynamicka a proto ji nemuzeme uchopit, ale stale
ji hledat. Falesny knez setrval na hrobu neexistujiciho proroka.
Fanaticky, a jeho stanovisko bylo nemenne, zatimco Hus tvrdil,
pokud mne presvedcite, jsem ochoten zmenit sve stanovisko.
Neustale pochybnosti o tom, zda koname spravne maji sve misto.
Jistota, ze jsme majitele pravdy vede k fanatismu. Prave v dnesni
dobe slychame velice casto vyroky: "My jsme ti dobri hosi,
oni jsou ti zli." Vzpomenme jen, kolik lzi se vyrojilo kolem
posledni valky v Iraku a jak se jim na obou stranach verilo.
Nechci zustavat jen u politiku a sdelovacich prostredku. Nakonec
i dnes muzeme slysel, ze nezalezi na tom, jak se umelec chova
v osobnim zivote, ale ze zalezi na tom, co vytvoril. Timto argumentem
se hajili mnozi tvurci v dobach totality. Bylo zajimave pak sledovat,
jak poklona lzi mela destruktivni vliv na jejich tvorbu a je zajimave,
jak malo z nich si to prizna.
Vyznam ceskeho intelektuala z patnacteho stoleti spociva prave
v tom, ze dokazal stat za tim, co hlasal a ze to, co hlasal dokazal
existencialne rucit. Kdyby se spolehl na to, ze jeho uceni se
jaksi od nej oddeli a poputuje samo o sobe svetem, asi by se ho
o nekolik set let pozdeji nedovolavali filosofove jako autority
a zrejme by asi nebyl ani nebezpecny systemu, ktery byl postaven
na lzi.
Otazkou je, jestli 6. cervenec je dnem, kdy si uvedomujeme, ze
pravdu je zapotrebi hledat anebo dnem, kdy se placame po ramenou,
jaci jsme stramaci a kdy se ztotoznime s Husem jako trpitele pro
pravdu, ackoliv jsme ani nic pro ni nemuseli vytrpet. Vzdyt prece
chytrost nejsou zadne cary.
Ales Brezina
***