Finale 2003: Hlavne dokumenty
mely co rici
I letos se Satellite zucastnil jako medialni partner
16. filmoveho festivalu Finale v Plzni. Tento festival je skutecne
unikatni tim, ze zde je mozne behem jednoho tydne videt temer
vse, co se v Cechach (a take i na Slovensku) vytvorilo v poslednim
roce. Navic jiz nekolik let probiha retrospektiva filmu z let
sedesatych. Jsou zde zajimave dokumenty, at jiz v sekci do triceti
minut nebo nad tricet minut. V tomto ohledu je to skutecne jedinecna
zalezitost a plzensky festival nabizi neco, co nenalezneme ani
na festivalu v Karlovych Varech ani na Febio festivalu v Praze.
Presto tento festival zije ze skromnejsich prostredku a je castokrat
i pres svou dulezitost opomijen.
Na pocatku byla smula
Satellite se pravidelne zucastnuje dvou filmovych festivalu.
Na podzim v Torontu a na jare v Plzni. Toronto da dokonaly pohled
na to, co se toci ve svete, zatimco Plzen na to, co v Ceske republice.
Proto se na kazdy festival pripravuji nejmene mesic. Snazim se
zjistit, co bude na festivalech. Presunout jine aktivity tak,
aby nekolidovaly s festivalem. Je i dulezite neco o festivalu
vedet dopredu, rozhodnout se, ktere filmy chci videt, ktere bych
rad videl, ale videt nemusim, ktere filmy jsem videl a chci videt
znovu a ktere filmy rozhodne videt znovu nechci. Urcitou roli
hraje i sance tyto filmy videt v Torontu nebo na kazetach od pana
Mary z Video El Canada. Nutno rici, ze tentokrat celovecerni filmy
nebyly tak dobre jako v minulych letech, aspon tak soudim podle
toho, co jsem videl. Tentokrat prestoze vse bylo dokonale pripravovano
a jelo se podle planu, doslo jeste pred odjezdem k prvnimu maleru.
Kdyz jsem 27. kvetna okolo ctvrte hodiny ranni vse presouval na
staricky Powerbook najednou zacaly na obrazovce mizet ikonky
jedna za druhou, jako kdyz zhasinaji svicky na vanocnim stromecku.
Byl to veru smutny pohled. Vsechny resuscitacni pokusy ozivit
obrazovku byly marne. Nepomohlo ani domlouvani, ani hlazeni, utesovani,
cisteni hardisku a v zapeti opet instalovani programu. Opet zvitezil
stroj nad clovekem. Po probdele noci jsem si bezmocne musel stahnout
to, co jsem potreboval na SyQuestove diskety, ktere dnes
uz nikdo nepouziva, sbalit si svych pet svestek a vyrazit na letiste.
Pred tim pokorne poprosit svou zenu, aby odvezla predchozi cislo
na postu, coz ochotne udelala a jelikoz mestska doprava ted jezdi
az na letiste, vypravit se na treti terminal, odkud letaji CSA.
K nalade neprispelo ani to, ze moje vizualne orientovana zena
zjistila, ze zapomnela bryle. Povzbudil jsem ji slovy trenera
Sborne Tichonova, ze problemy jsou tu od toho aby se resily, coz
ji (k memu prekvapeni) prilis nezmenilo naladu.
Po milem uvitani v letadle CSA a po pohledu na stmivajici se temer
jarni Ontario jsme zaujali sva mista ve stredu letadla. Ocka se
zacala klizit a vidina, ze prostredni sedadlo zustane prazdne
byla realna. V Montrealu zacali prichazet cestujici, letadlo se
pomalu plnilo, ale dve mista vedle nas byla stale prazdna. Po
trech bezesnych nocich to vypadalo jako vysvobozeni. Jenze zazrak
se nekonal. Na posledni chvili se vedle nas posadili dva francouzsti
Kanadane, kterym rec anglosaske vetsiny delala problemy, skoro
jako mne rec obyvatel z dolniho toku Reky sv. Vavrince. I domluvili
se s moji zenou, ktera tento libozvucny jazyk ovlada, ze druha
polovina rodiny sedi vepredu u okna. V ramci akce slucovani rodin,
jsme si s nimi vymenili misto. Ted teprve nastal okamzik k odpocinku.
Nestalo se tak, za nami totiz sedel starsi pan - krajan a ten
mel v planu, ze jako osvetovy pracovnik pouci jinou duchodkyni
o ruznych vyhodach zivota v civilizovane spolecnosti. V okamziku,
kdy se nam oci opet zacaly klizit jsme se dovedeli, ze ma novou
answering-machine nebo-li cesky zaznamnik. Jindy jsme se
dovedeli podrobnosti ze zakulisi soudnich sini. Zajimavosti prichazely
jedna za druhou a hlavne v okamziku, kdy hlava klesala na zapujceny
polstar CSA. Starsi pan za nami dokonale plasil nase sny a my
fungovali diky tomu jako Wagnerovo kladivko nahoru dolu.
V tu chvili jsem pochopil, ze jsou i problemy, ktere se resit
nedaji. Musim rici, ze tentokrat vysvobozenim byla pristavaci
plocha ruzynskeho letiste. Posledni novinku, kterou jsem se dovedel,
od starsiho pana za mnou, ze Novy domov jsou skvele noviny,
s cimz jsem mohl pouze souhlasit. Chtel jsem jen dodat, ze je
tomu uz vice nez dvacet let, ale hruza, ze bych se mohl stat podobnou
obeti jako pani za mnou a ze bych mohl prevzit roli vrby byla
silnejsi nez touha propagovat i nase noviny a tak jsem prisel
o potencialniho ctenare.
***
Nevzdali jsme se Tichonovovy teorie
Prestoze, jak jsme se presvedcili nektere problemy resit nelze,
jsme hned prvni den jine problemy zacali resit a to problem s
brylemi. Ne, ze bychom chteli mit bryle mameni, ale pouhe dioptricke
bryle. Jako temer jisty axiom, jsem povazoval optika v Jungmannove
ulici. Prvni nase kroky tedy vedly do stredu Prahy. S jistotou
jdu k pevnemu bodu, ale i zde se vesmir posunul a na miste, kde
jeste nedavno byl majestatny obchod bojujici s lidskou tupozrakosti
byl bazar. Prosli jsme kolem nekolikrat. Kolo dejin zamlelo i
zde. Pote, co padl hned po revoluci Labuznik, kde meli
ty nejlepsi chlebicky v Praze, to byla dalsi tragedie teto ulice,
ktera se jaksi stale zmensuje. V mem detstvi to totiz byla rusna
tepna, kde jezdily obema smery trolejbusy. Pozdeji autobusy, pak
jiz jen auta. A dnes je to bezvyznamna jednosmerka. Posmutnel
jsem nad dalsi ztratou identity. Ne tak moje zena, ktera spatrila
maly kramek naproti nad nim magicky napis OPTIK. Mirne jsem upravil
pisen Jiriho Sucheho: Neni-li tu ten optik, ktereho mam tak
rad, mam rad optika, ktery je tu a vstoupili jsme dovnitr.
Ba, co vice, byly tam dve opticky. Mile se usmaly, zmerily nam
oci, vyzkousely obroucky a za devatenact minut bylo vyreseno,
co v Toronte u me zeny trvalo tri mesice. A to jeste nekdo vymyslel
bryle, kdy si postizeny nastavuje silu dioptrii sam knoflikem,
ktery je umisten na hokejce. Takove bryle se pry daji koupit v
trafice za pakatel. To pak by asi zmizel i ten maly Optik v Jungmannove
ulici a pribyl by dalsi Second hand s brylemi, nebo-li,
jak se zde rika lidove Sekac. Vyrazili jsme tedy do jarni
Prahy. Bylo kolem dvaceti stupnu a Petrin vital sve milence. Zpochybnili
jsme nasi vybavu a zcela predcasne jsme se zacali zabyvat myslenkou,
jestli jsme si do Cech nevzali prilis teple obleceni.
***
Osmyslneni cesty
Jako kazda cesta, tak i tato musi mit svuj cil. Jinak je to
pouhe bloudeni, Nasim cilem tedy byla Plzen. Nas vpad do mesta
byl tentokrat skutecne bystry. Co se nepodarilo Prokopu Holemu
behem zimy 1433-1434 za nekolik mesicu, to se nam povedlo behem
nekolika minut. Vpadli jsme do tiskoveho strediska v okamziku,
kdy vse kulminovalo k zahajeni. Nase kufry tedy putovaly do satny
a Marie si tentokrat stezovala, ze vyprahla a v cestovnim miri
na Gala vecer. Se slovy "Jsme tu pracovne!" jsme zdolali
posledni festivalovou bastu a usadili se v pate rade na miste
vyhrazenem porote, ac neporotci. Zahajeni bylo svereno Divadlu
Sklep. Nevim, jestli to bylo to nejstastnejsi, vcetne jakesi
parodie na romske udrzbare, asi bych dal prednost prave romske
kapele, ale co bylo skvele behem zahajeni, kratka prehlidka festivalovych
filmu. Svym zpusobem to byl prehled o tom, co nas v nasledujicich
dnech ceka. Po zahajeni jsme sesli dolu, kde se opekalo sele.
Zajem o tuto atrakci byl znacny, o cemz svedci skutecnost, ze
po par minutach zbyly z uboheho tvora jen kuze a kosti. Jelikoz
jsme s Petrem Chudozilovem dali prednost spise otazkam filosofickym,
nedostalo se na nas. Tim nechci rikat, ze jsme trpeli hladem.
Naopak ostatnich veci byl prehrsel.
***
Leta sedesata
Dodnes plati, ze hlavni rozmach filmove tvorby patri do let sedesatych.
Finale se venuje tomuto obdobi jiz radu let. Jak jsem se
vloni dovedel od reditele festivalu Ivana Jachima nazev Finale
pochazi z te doby a znamenal zkratku pro Filmy nasich let.
Film Az prijde kocour byl bohuzel promitnut pred nasim
prijezdem, ale v utery v poledne jsem mel moznost videt Smrt
si rika Engelchen podle Ladislava Mnacka. Dvojice Kadar-Klos
je svym zpusobem zarukou kvality, ktera vyvrcholila v Obchode
na korze. I zde vidime postavy velice rozporuplne. Hrdinny
partyzan Pavel se boji injekce. Jeho atheismus vypada nepresvedcive
proti radove sestre, ktera ma v sobe pokoru. Lekar je krome toho,
ze je chirurg i lecitelem duse a duse nikoliv telo je tim, co
trpelo nejvice za valky. Paralelne s filmy z roku 1963 bezela
i sekce Bajecni lide s klikou, do ktere byl zarazen i film
Juraje Herze a Ladislava Fuchse Spalovac mrtvol. Pritomen
na promitani byl i kameraman Stanislav Milota. Pribeh reditele
krematoria Karla Kopfrkingla, ktery nesmirne miluje svou rodinu,
ale nakonec se ji pod vlivem nacisticke ideologie zbavuje, protoze
matka jeho zeny byla zidovka. Stanislav Milota prozradil, ze skutecny
konec filmu zmizel. Tam totiz Kopfrkingl jde Prahou v roce 1968,
kdyz se vracela opet dalsi znicujici ideologie. Po tomto filmu
nasledovaly nove objevene zabery z Palachova tydne v roce 1969.
Tydne, ktery polozil otazniky, na ktere musime stale hledat odpoved,
protoze dnes (8. dubna), kdy toto pisi se upalil v CR jiz sesty
clovek behem jednoho mesice.
***
Osamely bezec Pavel Juracek
Jednim z reziseru, ktery odstartoval serii skvelych filmu
z let sedesatych je Pavel Juracek a jeho absolventsky film Postava
k podpirani. Presneji receno byl v serii Osameli bezci.
Kdysi jsem o tomto filmu napsal povidku a jestlize si tento
film pamatuji po ctyriceti letech, svedci to o jeho kvalite. Film
se odehrava pocatkem sedesatych let. V podzemi, kterym prochazi
hrdina filmu Jan Herold, jsou zbytky transparentu, plakatu, socialistickych
budovatelskych obrazu. Poutnik zde hleda ztraceneho muze, ktery
vse ridil a ovladal - Josefa (ne nahodou se jmenuje stejne jako
J. V. Stalin) Kiliana. Ten zkratka zmizel. Frustrovany Jan Herold
vychazi do ulic Stareho Mesta. Zde objevuje pujcovnu kocek. Pujcovna
ma svuj vypujcni rad a za nevracenou kocku se plati vysoke penale.
Zda se, ze pujcovna je velice dobre zabehly socialisticky obchod,
ale kdyz se druheho dne snazi Jan Herold Kocku vratit, pujcovna
zmizela. Pri tom nikdo nevi, kam se odstehovala. Pri tom od ostatnich
chodcu dostava jen stupidni odpovedi. Nekdo mu radi, ze ve Vrsovicich
je nejaky utulek. Jindy mu doporuci, aby se obratil na Verejnou
bezpecnost. Kdyz tak ucini je podroben vyslechu. Je uz podezrela
skutecnost, ze si mohl nekdo bezduvodne kocku vypujcit, ze nekdo
nedokaze vysvetlit sve emoce. Jan Herold vi, ze z teto slamastiky
by mu mohl pomoci pouze Josef Kilian, ale toho nelze nalezt. Nakonec
ma pocit, ze ho prece jen objevil a to v jedne prazske hospode.
Misto pana Kiliana se vsak jedna o jineho ubozaka, ktery ma take
svoji kocku z pujcovny. Film konci tim, ze postava k podpirani
jde Prahou a za ni v pozadi je podstavec od Stalinova pomniku.
Stalin podobne jako pan Kilian, ci pujcovna kocek zmizel. Osobne
jsem rad, ze jsou veci, ktere zustavaji napriklad Optik v Jungmannove
ulici, ktery se prestehoval pouze pres ulici. I kdyz prvni pocity
z Prahy byly podobne pocitum Jana Herolda.
Dalsi dva Jurackovy filmy byly z vojenskeho prostredi. Ve filmu
Achilovy paty, muzeme videt mladeho Vaclava Havla. Jedna
se o klasicky pribeh dvou vojaku - mazaka Pavla Landovskeho a
bazanta Ivana Vyskocila. Podobne jako v americkem filmu Utek
v retezech, kdy se jedna o vztah belocha a cernocha, se jedna
o vztah mezi mazakem a bazantem a mezi obema se vytvari
vztah. Predformanovskou komedii je film Kazdy mlady muz, kdy
vojaci sni o krasnych divkach a odmenou za cviceni dostanou tanecni
zabavu. Prestoze je vse perfektne zorganizovano a autobus objizdi
okolni vesnice, aby sehnal divky nejkvalitnejsi. Nakonec na zabavu
prijede jedina divka. Ta vsak vypije pouze limonadu a odejde.
Vojaci zustavaji ve sve samote.
***
Filmy nove
Teprve treti den jsme se dostali k souteznim filmum, kterych
bylo mene nez v minulych letech. Na tomto festivalu prevladaly
dokumenty a prvni soutezni snimek, ktery jsem videl byl rovnez
dokument od hospody/motorestu U deviti krizu, kdy majitele
vzpominaji, stejne pekne na prezidenta Zapotockeho jako na Havla.
Kolobeh na dalnici je podobny kolobehu zivota. I Devet krizu
se meni kazdych sto let.
Teprve film Smradi byl vlastne prvnim hranym filmem a nutno
rici, ze prijemne prekvapil. Jedna se o rodinu, ktera adoptuje
dve romske deti. Idylka, kterou rodina hleda na venkove neprichazi
a napeti vrcholi, kdyz nekdo rozbije sousedovi okno u auta. Podezrely
je hned mladsi Frantisek, ackoliv ho nikdo nevidel. Otce hraje
v soucasne dobe asi nejpopularnejsi herec Ivan Trojan, ktery dostal
oceneni za tuto roli. Oba kluci - smradi jsou docela mili
a tech maleru, ktere udelaji ve filmu je pomerne poskromnu. Kdyby
to tak bylo vzdy.
Srdce publika ziskal obzvlast Frantisek, ktery hral naprosto prirozene.
Reziser Zdenek Tyc tvrdi, ze Jan Sverak, kdyz natacel Kolju, tak
rozslapal Koljovi auticko, aby dosahl toho, ze Kolja brecel. On
pry nepouzival techto drastickych metod. Chtel Frantiska donutit
k placi, tim ze plakal sam. Jenze Frantisek se mu smal. K slzam
ho dohnalo az teprve, kdyz brecel cely stab.
***
Pupendo
Nejnovejsi cesky film se odehrava v obdobi okolo roku 1984,
z doby normalizace, kdy sochar Bedrich Mara (Bolek Polivka) musel
opustit misto vedouciho atelieru na prazske Akademii a zivi se
vyrobou kycu. Jeho pritel reditel skoly Mila Brecka (Jaroslav
Dusek) pluje s rezimem. Veci se zkomplikuji, kdyz somrak, ktereho
Bedrich Mara pohosti je vlastne kouzelny dedecek a zaroven dabel
pokusitel, ktery nabizi za drobne ustupky slavu v cizine. Clanek
uverejneny v odbornem casopisu na Zapade, vsak odvysila Hlas
Ameriky, cimz se zmeni situace. O Maru se zacne zajimat cizina
a reditel Brecka se dostava do pozice osoby nepohodlne, z cehoz
zacina vsak tezit jeho ambiciozni manzelka. Ve filmu se objevuji
hezke sceny, jako kdyz reditel skoly Brecka, spolu s Marou, zazdi
do mozaiky protikomunisticky vzkaz budoucim generacim a pak se
musi mozaika rozdelat kvuli praskle vode a hrozi prusvih, ze vzkaz
objevi jiz tato generace, ale nektere pasaze jsou nadbytecne.
Reditel si rozbije hlavu v bazenu, kdyz se chytne za gumu, ktera
ho katapultuje do vody. Bolek Polivka jako disident brazdi Vltavu
pod Vysehradem. Podvod s pojistovnou take nezni verohodne. Nemel
jsem pocit, ze tento film nejak odpovida obdobi normalizace a
nenavrhl bych ho rozhodne na Lednacka nebo na jakekoliv jine predni
oceneni. Lidem i porote se libil a toto oceneni dostal.
***
Krysar
Tento film byl natocen za pouhych 24 hodin a dostal se tak
do Guinessovy knihy rekordu. Jedna se o zajimavy experiment, kdy
svezest improvizace nahrazuje technickou dokonalost. V pohadce,
kdy se tajemny krysar, ktery ma moc ocistit mesto nejen od krys,
ale i od zla, setkava poprve s velkou laskou Agnes. Rychlost nataceni
umoznila i skutecnost, ze reziser F. A. Brabec si delal sam kameru.
Podarilo se mu zachytit jedinecne momenty. Sam o filmu rika, ze
chteli stravit silvestrovskou noc trochu jinak, coz se jim podarilo.
Pohadka, ktera se prolina se skutecnosti je svym zpusobem i dokumentem.
Herci si nemohli vybrat pocasi, chvilemi snezi, jindy je pliskanice.
Nad Prahou zari neonove srdce z Hradu. Podle rezisera se mnoho
lidi vsak do happeningu nezapojilo. Kratka doba a rytmus nataceni
nedovolily, aby se jednotlive sceny prilis opakovaly. Pulnocni
vrcholna scena se jim pry povedla na poprve az na to, ze zrovna
nebezela kamera a musela se opakovat asi za hodinu. Scena, kdy
Krysar zapasi s Kristianem je uz za ranniho svitani. Jinak se
vsak muselo natacet tak, aby cas ve filmu odpovidal realnemu casu.
Premiera filmu se konala pouhe dva mesice po nataceni 6. brezna
2003. Hudba Daniela Landy pochazi z roku 1995.
***
Andrea Sedlackova a jeji hra s moci a lzi
Skutecne zajimavou postavou je Andrea Sedlackova, ktera pendluje
mezi Parizi a Prahou. Vystudovala strih a rezii, ale jiz v prvnim
celovecernim filmu Obeti a vrazi (na plzenskem festivalu
pred dvema roky) dokazala skvele analyzovat lez a jeji znicujici
silu. Tentokrat dej premistila z Policky na Ceskomoravske vrchovine
a z mesta Bohuslava Martinu do Prahy. Ve svem filmu Musim te
svest dokaze z postavy suverenni politicky, ktera manipuluje
a ovlada lidi udelat nejen zenu ovladanou, ale dokonce bezmocnou
obet manipulace, ktera nema nejmensi moznost a pravo se branit.
Martina dela po roce 1989 zavratnou karieru. Dotahne to az na
ministryni, ale svemu cili obetuje vse, vcetne manzelstvi, ktere
nefunguje. Odmita se vsak rozvest, protoze by ji to branilo v
jeji kariere. Jeji manzel Karel (Ivan Trojan) by se rad rozvedl,
ale nemuze svou zenu k rozvodu prinutit. Nakonec pozada sveho
pritele Otu (Jan Kraus), aby mu pomohl a svedl Martinu (Ivana
Chylkova). Celou zalezitost chce dokumentovat na video-kamere.
Jenze cely experiment nevyjde. Ota si splete svedeni s nasilnenim
a kdyz mu Martina vyhrozuje, ze to na nej rekne manzelovi, tak
vyzradi jeho ukryt. Nakonec se prece jen bezmocna Martina vraci
zpatky, ale jeji jistota je otresena a zustava i otaznik nad dalsim
vztahem.
***
Dokumenty kratke i dlouhe
Behem festivalu jsme meli moznost videt radu dokumentu. Proto
byly take rozdeleny do dvou sekci. V prvni sekci byly filmy do
triceti minut, v druhe nad tricet minut. Mezi kratsimi filmy bylo
nekolik zajimavych snimku. Napriklad film o lichve mezi Romy Uzera.
Za zminku stoji i snimek Domov muj, jak bezdomovci
jeli do jiznich Cech hrat divadlo lidem, ktere postihla lonska
povoden. Skutecne zajimavym snimkem, byl film Mame NATO,
kde bylo ukazano, jak za hesly o demokracii se skryva zakulisni
jednani politiku. Do velkeho salu, kde pracuje snad nekolik tisic
novinaru, jsou predavany jen "zarucene" proverene informace.
Jak lidi jsou odvadeni z mesta, kde se konference deje na predmesti,
kde se davaji zadarmo propisovacky a tricka. Z tohoto pohledu
vypada cela zalezitost jako fraska.
V dokumentech nad tricet minut stoji za zminku nekolik filmu,
ktere vypovidaji o nedavne minulosti.
Ve filmu Heleny Trestikove Hitler, Stalin a ja vzpomina
Helena Blochova na sveho manzela Rudolfa Margoliuse. Sama prosla,
sbernym taborem v Lodzi a koncentracnim taborem v Osvetimi, z
ktereho se ji podarilo utect. Po navratu se opet sesla se svym
manzelem. Varovala ho pred tim, kam se Ceskoslovensko po roce
1948 ubira. Nakonec byl jeji manzel popraven spolu se Slanskym.
V roce 1968 emigrovala, ale do CR se vratila po roce 1989. Jeji
vypraveni se prolina s dokumenty z valky i z padesatych let. Tematicky
podobny byl i film Kristiny Vlachove Vez smrti. Zabyva
se jak zivotem veznu v Jachymove, tak i soucasnym zivotem prislusnika
SNB Bohumira Vlacihy, ktery strelil do obliceje unikajiciho vezne
Lukese. Byl sice odsouzen, ale odvolaci soud v Plzni rozsudek
zrusil jako promlceny.
Dalsim zajimavym dokumentem byl snimek Roberta Sedlacka a Radima
Prochazky Husakovo ticho. Autori kladou otazky svym rodicum,
o tom jak zili za normalizace, proc chodili k volbam, jaky byl
jejich pohled na Chartu 77, na Antichartu, na prvomajove pruvody
Film je doplnen opet archivnimi zabery. Tyto dokumenty patri do
serialu Tenkrat.
Sedesatymi lety se zabyval Igor Chaun ve filmu Uzasny rokenrol
v Cechach. Na jedne strane stari rockeri po hospodach, na
druhe osamoceny uspesny Karel Gott v Lucerne uprostred prazdneho
salu, ktery si stezuje, ze ho ta parta nechce brat mezi sebe.
***
Nocni hovory s matkou
Reziser Jan Nemec patri k rozhnevanym muzum, kteri se neustale
snazi dobrat pravdy. Jeho filmy Mucednici lasky nebo O
slavnosti a hostech patri k tomu nejlepsimu, co bylo v sedesatych
letech natoceno. V polovine osmdesatych let byla uvedena retrospektiva
jeho filmu v Toronte. Na festivalu se promital jeho, jak on tvrdi
hrany film Nocni hovory s matkou. Film se odehrava v Praze
na Vinohradech mezi sochou svateho Vaclava a krematoriem s malou
odbockou do Kalifornie (jak se pravi v katalogu k festivalu).
Nemec, ktery se pomalu blizi k sedmdesatce, reflektuje svuj zivot
pohledem sve matky.
***