Plzenske Finale 2003
Jednou se mi dostaly do ruky noviny z roku 1952. Byla to zrejme
strasna doba, protoze v kinech se hraly jen sovetske filmy. Obcas
nejaky ten ceskoslovensky a pak asi tri filmy cinske. Nebyla jeste
televize a v rozhlase to znelo jen castuskami. Tehdy mne byly
ctyri roky a do kina jsem nesmel. Takze prvni filmy jsem videl
az jako dite skolou povinne. V nasem okoli byla ctyri kina. Podle
nazvu jedno lepsi nez druhe: Mir, Prace, Vzlet a Vesna.
Tam jsme chodili na skolni predstaveni. Seznamovali se s hrdiny
Cukem a Gegem, Vaskou Trubacovem ci podporovali jsme Timura a
jeho partu v souboji s Kvakinovci. I Jana Zizku s paskou na oku
a palcatem v ruce jsem videl na vlastni oci v slavnem Vavrove
filmu Proti vsem.
Jenze, jak cas bezel prisla sedesata leta, ja povyrostl a v kinech
se zacaly hrat filmy, na ktere se staly fronty. Po americkych,
italskych a francouzskych se najednou nebylo mozne dostat ani
na filmy ceskoslovenske. Psal se rok 1963 a najednou do kin prisel
film o kocourovi, ktery odhaloval povahu lidi. Kdyz se na nekoho
podival, ten clovek se podle toho zbarvil. Kocour odhaloval zlodeje,
lidi neverne i zamilovane. Kocour odhaloval chameleony.
Vlastne to bylo typicke pro dobu, nejen kocour, ale cesky a slovensky
film sedesatych let zacal pravdive nahlizet na cloveka. Skoncila
se era trapnych vojenskych hrdinu a partyzanu a zacala se doba,
kdy se filmova kamera zacala divat na cloveka v jeho komplexnosti
a celistvosti. Film se snazil vysledovat a nalezt okamzik, kdy
se clovek rozhoduje, kdy ziskava i v mezni situaci svoji dustojnost
anebo naopak, kdy tuto svoji dustojnost ztraci. Clovek odepsany
a na okraji spolecnosti (Perlicky na dne) mel najednou kvalitu,
zatimco lidi, kteri to nekam dotahli se podrobovali nemilosrdnemu
striptyzu.
To, co je pokladano v beznem zivote za normalni je na filmovem
platne neobycejne komicke a naopak to, co je v nasem zivote smesne
se transformuje do tragedie. Tato smes se objevuje treba ve Formanovych
filmech, v Cernem Petru nebo v Laskach jedne plavovlasky,
ktere jsme prave mohli videt na plzenskem filmovem festivalu vloni.
Letos se na festivalu objevi nejen filmy Juraje Jakubiska (meli
jsme moznost videt nedavno v Torontu), ale i mene zname filmy
z roku 1963.
Za zminku stoji i sekce Pivo v ceskem filmu, ktera se odehrava
v navstevnickem centru Plzenskeho prazdroje. Zde jiz v prvni den
festivalu pobezi film Jiriho Menzla Vesnicko ma strediskova.
V Bezejmenne cajovne Stahlavice je prvni den v sekci Basnici
samoty snimek Heleny Papirnikove Ivan Martin Jirous (23
zaberu)
Plzenske Finale je unikatni tim, ze zde muzete videt
radu dokumentarnich filmu. Jsou rozdeleny do dvou sekci podle
delky. A to do triceti minut a nad tricet minut.
Kazdorocne se na festivalu kona i rada koncertu. Pred dvema roky
to byli Plastici, vloni Plzen navstivili Michal Prokop
a skupina Cechomor.
Krome novych celovecernich filmu se objevi na festivalu i
prace studentu z ruznych filmovych skol, cili nejmladsi generace.
Generace, ktere bychom meli naslouchat, s kterou bychom meli vest
dialog. Otazkou je, jestli ta o to bude stat. My jsme o to v tech
sedesatych letech nestali, ale oslovovaly nas filmy tech starsich
a jestlize si je dodnes pamatuji, tak asi mely co rici.
Vzdyt prave treba letos v Plzni pobezi Jurackuv film z roku 1963
Postava k podpirani o pujcovne kocek, ktera pres noc zmizi
neznamo kam, tak jako doba stalinismu, o ktere take nikdo nic
nevi, coz symbolizuje Stalinuv pomnik bez hlavy v zaveru filmu.
Nebudeme se my za deset let vymlouvat, ze jsme nic nevedeli? Nepodlehneme
i my dnes nejakemu vymyvani mozku? Budeme mit za deset let neco
takoveho, co bude reflexi teto doby jako film v sedesatych letech?
V minulych letech plzenske Finale tyto otazky polozilo
Polozilo otazky, jak se mohli intelektualove zprostituovat v totalitnich
systemech. Nedelame totez i my dnes?
Doufejme, ze i letosni plzenske Finale polozi tyto otazky. V minulych
letech to delal tento nenapadny festival s herci v dzinsech lepe
nez festivaly s limuzinami a s celebritami ve fraku.
Ales Brezina