At zije kral
Krale jsme sice nepopravili, protoze jsme ho ani nemeli, zato
mame opet prezidenta. Vaclav II. nahradil sveho soka Vaclava I.
Prezidentska zastava opet zavlala. Nasledovala vselidova veselice,
nebo-li pohoda. Pokud by doslo k vselidovemu hlasovani, zrejme
by to dopadlo stejne. Pruzkumy verejneho mineni favorizovaly Klause
2:1. Nepatrim k tem, kteri by Vaclava Klause obdivovali. Dokonce
jsem byl jednim z tech, kteri ho kritizovali i na zacatku, kdyz
prisel do politiky. A kdyz mel svuj pamatny projev na Torontske
univerzite, nepovstal jsem a netleskal. Priznam se, ze jsem ani
netleskal, kdyz Vaclav Havel vystoupil v kanadskem parlamentu
a hovoril o "humanitarnim bombardovani". Dospel jsem
tedy po volbach k zaveru, ze nejvetsim kladem asi bylo, ze Jan
Sokol zustane slusnym clovekem a nezkazi se moci. Coz bych si
nebyl jisty, kdyby se stal zazrak a tim prezidentem se stal. V
soucasnem svete by to bylo jiste vyjimkou. Inteligentni a cestny
politik je skutecne bilou vranou.
Presto bylo zajimave sledovat volby. Jan Sokol skutecne nenalezl
porozumeni u komunistu a ti mu nezapomneli jeho disidentskou minulost,
i to ze je katolickym zpatecnikem a ze dokonce pochybuje o odsunu
Nemcu. Vaclav Klaus ma povest euroskeptika, coz komunistum
take vyhovovalo a proto mu dali svuj hlas. Ma tedy povest
cloveka, ktery nepospicha do Evropske unie. Nenechejme se klamat.
Jan Kavan delal tak dlouho karieru proti NATO, az CR do NATO privedl.
Totez bude s Vaclavem Klausem; ten nas zase privede do EU. Jenze
lid bude mit pocit, ze pri tom vybojoval nejlepsi podminky, ktere
nam ostatni zeme jen mohou zavidet.
To, ze se Vaclav Klaus stal prezidentem neni zadnou tragedii,
jako nebylo tragedii, ze ve volbach jiz dvakrat zvitezili socialni
demokrati. Ceska republika se nezhroutila, jak predpovidali novinari.
Neco se zlepsilo, neco take nevyslo. Co je vsak tragedii je skutecnost,
ze skupina poslancu se verejne dohodne na tom, ze bude volit Jana
Sokola, dokonce to stvrdi svym podpisem, a pak v zakulisi, lepe
receno za plentou, udelaji neco jineho s oduvodnenim, ze se jedna
prece o tajne volby. Jsou to lide, kterym tedy nelze nic verit.
A mit parlament z poslancu, kterym nelze verit, kteri nedrzi slovo,
to je skutecne smutne.
Jenze jsou zde i jine smutne veci: napriklad , kdyz nejmocnejsi
muz sveta neni schopen behem dvou hodin odpovedet na jedinou otazku
a nikdo se nad tim nepozastavi, ale v zapeti se objevi "prekladatele",
kteri vysvetluji posluchacum, co vlastne chtel rici. O den pozdeji
se v Ceskem rozhlasu ozve takovyto expert "prekladatel-komentator"
a je predstaven jako reditel nejakeho politologickeho uradu z
Hamburku. Skoda jen, ze jsem za celou dobu emigrace o nem neslysel.
Jeho analyza byla naprosto tendencni. Nemam nic proti jednostrannym
a tendencnim analyzam. Kazdy ma pravo na svuj nazor, jenze v takovem
pripade se vzdy ukaze druha strana mince a ta tentokrate chybela.
Na obranu Ceskeho rozhlasu vsak nutno dodat, ze o dva dny pozdeji,
to jest v nedeli, vysilal i kriticky hlas k americke politice
od byvaleho ceskoslovenskeho ministra zahranicnich veci Jiriho
Dienstbiera.
Nejen ceska media vsak podlehaji tlaku a propagande. Podle nedelniho
Toronto Star chce BBC "editovat" video Dona McLeana
The Grave, protoze cellista ma tricko s napisem No War.
Blair out! Pry by to ohrozilo nestrannost BBC. Inu, i za komunismu
se pouze "editovalo".
Je smutne, ze se v Praze den pred inauguraci noveho prezidenta,
upalil na Vaclavskem namesti osmnactilety student. Podle dopisu,
ktery zanechal je otresen stavem sveta, v kterem zijeme. Pry patril
do skupiny "darkeru" - jakychsi anarchistu, kteri se
ve velkem snazili znemoznit prisun elektricke energie do mest.
Nerozumim temto lidem, ale svedci to o tom, ze nova generace odkazana
na virtualni realitu je s touto zivotni alternativou nespokojena,
ze se citi zrazena a odsouzena pouze ke komunikaci s pocitaci
misto s lidmi. Mladi lide revoltuji a vypinaji svetlo. Jako kdyby
se rozpomneli na znamou legendu o tom, ze kdyz v New Yorku v sedmdesatych
letech doslo k vypadku elektriny, za devet mesicu doslo k populacni
explozi. Lide se ve tme zastavili a zacali opet milovat.
Je smutne, ze v prazskem metru byl napaden cizinec jen proto,
ze byl cerne pleti. A rovnez je smutne, ze mu s vyjimkou jednoho
cloveka nikdo nepomohl, vcetne straznika mestske policie. To neni
skutecne dobra znamka civilizovane spolecnosti.
Co je vsak dobre, ze touto vyjimkou, tim clovekem, ktery prisel
cizinci na pomoc, byl vladni zmocnenec pro lidska prava Jan Jarab.
Cili nekdo, kdo se lidskymi pravy nezabyva jen v teorii, ale i
v dulezitem okamziku dokazal, ze je muzem na svem miste.
Takovych povzbudivych momentu je skutecne v dnesnim svete malo.
Nedavno mi znamy ze Svycarska rikal, jak poklesl pocet vericich
v jednotlivych cirkvich v CR po roce 1989. Nesmazatelnou zasluhu
na teto destrukci maji ruzne krestanske strany ci cirkevni instituce.
Jenom se podivejme, jak treba lidovecky ministr zahranicnich veci
Cyril Svoboda je aktivni v soucasne iracke krizi, jak pekne lesti
kliky ve Washingtonu. Povzbudive vsak je, ze ve stejnou dobu prijeli
do Bileho domu i jini poslove. Poselstvi starnouciho a tolikrat
odepisovaneho papeze Jana Pavla II., ktery odmita nadchazejici
valku, je pro mne mnohem silnejsi nez doktriny politicke korektnosti
a mozna, ze dokaze prinest vice smireni do tohoto sveta nez jsme
ochotni si priznat.
Ales Brezina
***