Domacnost Dvorskych znela
hudbou
aneb Kolik ze stoji talent?
Dnes uz nikdo presne nevi, jak to s temi sudickami tenkrat vlastne
bylo, ale faktem je, ze prejicne byly. Jako by k rodine Dvorskych
mely neobycejne vrely vztah. Anebo ze by mezi sebou soutezily
o to, ktera z nich nadeli kteremu chlapci talentu vice? Kdo vi.
Faktem vsak je, ze se jim v domacnosti Dvorskych muselo libit
natolik, ze se tam proste zabydlely na dobu pomerne delsi, aby
tam zasely nadheru soloveho zpevu.
Krasnym hlasem obdarovaly hned pet chlapcu v Horne Vsi na Prievidzsku
a v Partizanskem, kde se jeden po druhem narodili - v roce 1947
Venda, pak Peter v r. 1951, Palo o pet let pozdeji a nakonec dvojcata
Jaroslav a Miroslav (anebo opacne) v roce 1960. Jakoby je bavilo
dokazovat si, ze delat zazraky je pro ne zabava.
"Kdyz jsem skoncil zakladni skolu, " povidam si s Mirkem
Dvorskym, jednim z dvojcat, "hodne jsem touzil zpivat. Tehdy
jsem navstivil pani profesorku Idu Cerneckou, u ktere se jiz take
ucil zpevu nejstarsi Vendo, aby mi rekla svuj nazor. Muj hlas
jeste nebyl zraly, takze mi doporucila pockat jeste rok dva"
vzpomina. Pak uz to slo jako ve scenari - prumyslova skola strojnicka,
maturita a skoro jako dvacetilety nastoupil na konzervator. Po
rozdilovych zkouskach hned do druheho rocniku: "Studovalo
se mi krasne konecne jsem delal to, po cem jsem touzil,"
usmal se jako by ve snu svetoznamy tenorista Miro, jeden z tech
tri stejneho prijmeni Dvorsky, kteri prekrocili vymezeny rajon
prostrednosti, aby vstupovali do dveri svetoznamych opernich palacu.
Setkala jsem se s nim kratce po obnovene lednove premiere Janackovy
Jenufy v Toronte, v niz obdivuhodne ztvarnil roli Steva
Buryji. Ostatne, nebyva zvykem, aby velke operni domy zvaly pevce
opakovane. Snad dvakrat trikrat, ale petkrat Bohema,
Rigoletto, Jenufa, Prodana nevesta a znova Jenufa -,
jak je tomu prave u Miroslava? To uz musi mit velky duvod.
Po konzervatori nasledovala akademie muzickych umeni." Po
prvnim rocniku mi nabidli jako jednomu z mala moznost studovat
v zahranici, a jako zpevak jsem si vybral Italii kdybych
chtel byt malirem, byla by to Pariz," rika s lehkou samozrejmosti
tenorista. Pohovor jsem udelal a dostal jsem se na konkurs do
milanske Scaly, kde jsem zahajil studium "na vylepseni
(zperfektizovani) mladych opernich pevcu", probira se minulosti.
A musel to byt pro italske cinovniky opravdovy talent, protoze
ze 160 jich tam zustalo jen osm. Vysoka skola ve Scale
nevsedni zkusenost. "Stipendium jsem dostal od Italu
na dva roky. Tehdejsi CSSR to nestalo ani korunu. Bohuzel, moje
radost netrvala dlouho. Po prvnim semestru jsem navstivil domovinu,
a tehdy mi na ministerstvu skolstvi jeden soudruh rekl, ze uz
jsem si uzil zahranici dost, ted ze vycestuje nekdo jiny"
citim z vypraveni jeste dnes doznivajici krivdu. "Pokracoval
jsem tedy na akademii v Bratislave obor solovy zpev, ctylete
studium jsem udelal za tri roky." Jiz po dobu studii se stal
Miro neoficialnim solistou opery Slovenskeho narodniho divadla,"
od ukonceni studia tam pusobim dodnes." Debutoval roku 1983
kouzelnou roli Nemorina v italske opere Gaetana Donizettiho Napoj
lasky.
Ano, Miro, jak mu vsichni jeho obdivovatele a milovnici opery
familiarne rikaji, je vlastne stastny clovek. Jeho vysledky jenom
potvrzuji, ze zivot je take o tom kousku stesti, a jeho potkalo
merou vrchovatou, jak sam bez velkych slov priznava: "Mnohy
sni velke sny a splni se mu z nich jen zlomek, ja jsem snil velky
sen a uz se mi vyplnil docela: studoval jsem to, po cem jsem jako
chlapec touzil, zpivam tam, kde jsem jako student vzhlizel s ukrytou
touhou v srdci v Slovenskem narodnim divadle." O svem
talentu hovori jako o vzacnem Bozim daru, ktery si nema pravo
clovek nechavat pro sebe, ale ma jim obstastnovat ostatni. "Ale
talent je jen predpoklad k tomu, aby clovek dosahl neceho vice
nez ti, kteri talentem obdarovani nebyli," dodava.
Presne tak, jak se odvijel umelecky zivot starsich bratru Vendy
a Petera, odvijel se i zivot Miruv. Prichazely nabidky ze zahranici
a s nimi i moznosti angazovat se na svetovych opernich scenach,
"... takze vlastne moje pevecka kariera pokracovala jiz od
tretiho roku profesionalniho pusobeni na vysoce profesionalnim
opernim jevisti. Letos tomu bude dvacet let, co zpivam na jevisti."
Jake meli chlapci Dvorskych detstvi?
"Moje detstvi bylo velmi pekne. Vesele. Vsichni jsme byli
obdareni hudebnim talentem vsichni jsme slyseli hudbu a
meli vynikajici hudebni pamet starsi Vendo a Peter hrali
jako chlapci na kytaru slagry Gottovy, Matuskovy, byla era Beatles...,
pak na klavir, pozdeji se pridal i Palo, a nakonec i ja jsem chodil
na klavir do hudebni skoly vsichni jsme se nejakym zpusobem
venovali hudbe. Klavir znel stale. U nas doma se hodne muzicirovalo.
Nasi rodice byli hudebnimi amatery mamicka si porad zpivala
- rada a pekne, mela pekny hlas i dobry hudebni sluch, jeji otec
nas dedko - mel velice krasny mekky baryton a muj otec se
jako dite ucil hrat na housle, takze jako amater na ne hral docela
slusne. Nemyslim si, ze rodice hned pomysleli na nasi profesionalni
drahu. Jen nas k lasce k hudbe vlastni cestou vedli. Peter se
pozdeji zacal jevit jako vysoce talentovany, hral velice dobre
na klavir u pana ucitele Hrice, takze bylo pro vsechny prekvapenim,
ze se nakonec venoval zpevu. Otec vzdycky odnekud privezl nove
desky a ruzne nahravky symfonickym orchestrem pocinaje,
pres vokalni hudbu, operami konce," vzpomina na leta detstvi
pevec.
Ale i tady se projevuje autorita jeho uspesneho starsiho bratra
Petera, ktereho ve svem rozhovoru Luciano Pavarotti pro denik
New York Times oznacil za sveho nastupce. Miro, at chce
ci nechce, zustava neustale u sveho bratra, zminuje se o nem rad
a casto. Je to projev jeho uprimneho vztahu k cloveku, ktery dosahl
zavratnych vysin, ci je to nadale trvajici autorita starsiho bratra
nebo je to hluboky vztah k cloveku, s nimz ma tolik spolecneho
a v jehoz slepejich prirozene kraci i jeho talent?
Talent si najde cestu sam, rika se, a Peter je toho dukazem, souhlasi
Miro, mladsi Peteruv bratr ten, ktereho si lide nejcasteji
za Petera - a opacne zamenuji: "Peter byl odvazny,
prubojny, hlas mel uz jako mlady kluk krasne rozezpivany, takze
jeho kariera zacala v jeho patnacti letech. A protoze byl tak
velky talent, i jeho kariera mela take rychly vzestup," komentuje
mladsi bez speticky zavisti. Z jeho slov citim uctu a prejicnost.
Otevrenost, pohodu a vyrovnanost. "Jestli je nekdo z nas
bratri vetsi nebo mensi talent, to musi rici nekdo jiny, to nemohu
posoudit sam, ale Petera jsem vnimal vzdycky jako vyjimecny talent.
Kazdy jsme trosicku jiny, i kdyz mame mnoho spolecneho,"
klidnym hlasem konstatuje.
V cem jsou jini?
"Kdybych mel charakterizovat nase hlasy, pak ten Peteruv
byl dobre posazeny s velkym rozsahem. Od Petera mladsi Palo, mimochodem
jsou si velice blizci, ma hlubsi, pekne posazeny a jasny baryton.
A ja jsem opet tenor, i kdyz i v tenorech jsou rozdily, napr.
svou hlasitosti, pohyblivosti, lehkosti, lyricnosti (napr. opery
Rossiniho), kovovym tonem, dramaticnosti apod.", pokousi
se me Miro zasvetit. "Nejsem dramaticky tenor, muj hlas je
lyricky, mozna typ lyrico spinto, v nemz jsou zpivane role napr.
Verdiho a Pucciniho oper. V tomtez hlasovem charakteru jako Peter.
Ostatne, on byl kdysi lyrico spinto take, a dlouho zpival velke
operni role. Sam vidim, ze se priblizuji jeho typu, ze jsme si
profesionalnim vyvojem podobni: dnes zpivam ja hodne roli, ktere
kdysi mel na repertoaru on, a je jenom malo tech, ktere zpival
on a ja jeste ne. A urcite bych si je zazpivat chtel. Nakonec
muj hlas k tomu speje," rika uvazlive Miro Dvorsky, jemuz
za vzor byli take mj. nemecky pevec Fritz Wunderlich, ktery zpival
s uzasnou lehkosti a Giuseppe di Stefano dale si vazim Franca
Corelliho a Placida Dominga, s nimiz jsem mel take spolecnou produkci,
tedy se celkem dobre zname. Pavarotti je jednim z velkych pevcu
s uzasnou technikou, leta fantasticky zpival a patril mezi absolutni
jednicky," dodava pan Dvorsky.
Citil jste nekdy mezi bratry rivalitu?
Vim, otazka to neni zrovna z nejhezcich... usmivame se jeden na
druheho. Miro pusobi absolutne bezelstnym dojmem. Po celou tu
dvouhodinovku otazek a odpovedi, ktere na zaver ukonci pozvankou
na podomacku uhnetene a vyuzene klobasy, je muz, narozeny ve znameni
berana, klidny, vyrovnany a jevi se mi jako vzdycky `nad veci`:
"Lidi toho hodne namluvi ... nikdy v zivote jsem bratra nepovazoval
za konkurenta. Snad to bylo dano uz tim, ze je mym starsim bratrem,
ktereho jsem mel vzdycky velmi rad, ze byl mym vzorem. Obdivoval
jsem jej jako pevce, konecne byl mi vzorem po vicero strankach.
V clancich se o nas pise mnohe, ale pravda je takova, jakou vam
rikam ja. Mate to z prvni ruky," ukoncil opet s usmevem na
rtech Miro..
Dovolte mi, abych odbocila a citovala i druhou stranu, tedy slova
starsiho bratra Petera z rozhovoru k jeho padesatym narozeninam
s Jurajem Pokornym: Niekedy sa vyrabaju zbytocne bubliny okolo
veci, ktore sa rychlo vysvetlia. Pokial ide o moje vztahy s bratmi,
su kamaratske, uprimne a mozem nahlas povedat, ze ziadna zavist
medzi nami nikdy nebola. Ved sme spolu nie raz ucinkovali
doma i v cudzine. Okrem toho, kazdy sa venuje niecomu inemu. Miroslav
spieva lyricky fach, ktory som ja robil roky, a pohybuje sa v
nom vyborne. Niektore opery a operety interpretuje aj v troch
jazykoch napriklad Ciganskeho barona po taliansky i po nemecky,
Predanu nevestu v Prahe v originali a dva dni nato v Berline po
nemecky. V tomto zmysle je fenomen ved prejst z jedneho
jazyka do druheho v tom istom diele a zo dna na den je nesmierne
narocne. Miro je navyse schopny rychlo a dobre nastudovat novy
repertoar. Tu istu vlastnost ma Jaro, hoci ten sa venoval viac
vytvarnemu umeniu a spieva vacsinou charakterove alebo mensie
tenorove postavy. Ja som presiel do dramatickejsej, hrdinskejsej
polohy. Aj keby sme robili ten isty repertoar, kazdy z nas ma
vo svojom hlase nieco specificke. A ked aj zavse preleti medzi
nami iskra, nikdy nejde o zavist.
Na umelecke draze si pry clovek musi vybrat bud karieru,
nebo rodinu. Jaky je Vas nazor?
"Uprimne rikam, ze bez rodiny bych tuto praci delat nemohl.
Ozenil jsem se ve svych triadvaceti letech. Rodina je mi velkym
zazemim. A prave proto, ze jsem rodinu mel, mohl jsem se rozvijet.
Se svoji zenou Katarinou jsme se poznali na studiich na konzervatori,
ona studovala housle. Hraje v Symfonickem orchestru Slovenskeho
rozhlasu v Bratislave, takze velice dobre vi, o cem mluvim, kdyz
hostuji na svetovych scenach. Vi, co znamena turne. Vi, ze delat
praci na vyssi urovni vyzaduje velikou namahu a usilovnou drinu.
Nasi dcerce Dorotce je dnes devatenact, synovi Miskovi sestnact
let. Oba jsou narozeni v dubnu, jsou zlati, moc si rozumime, vzajemne
se milujeme, a kdyz to jen trosku jde, tak je beru s sebou na
turne.
Relaxujete, a jak?
"Ruzne. Ctu oddechove knizky, rad se prochazim galeriemi
a prohlizim si obrazy, kdyz jsem zase jednou doma, tak se jen
tak rad prochazim prirodou, ale rad jsem i doma na zahrade, kde
tam neco rad delam rad si zasportuju jen tak pro oddech. Ale rad
posloucham i hudbu. Jakoukoliv, ale dobrou. Vaznou hudbu posloucham
jako profesional ne jako dekoraci nebo kulisu, kdyz ji nekde jen
nahodou slysim. Ovsem posloucham i jazz a dobrou popularni hudbu.
A take tancuji rad. Vsechno moderni tance, polky, valciky,
slovenske narodni. Zrejme bych nezvladl cisty narodopisny styl,
ale nebranim se tomu. Doma jsem rad, a cim dele tam jsem, tim
hure se mi pak zase vyjizdi ven," doznava umelec. "Muj
zivot je proste na jevisti, ve svete z roku stravim osm mesicu."
"Minulosti se nezabyvam, pro me je dulezita pritomnost a
divam se do budoucnosti. Snad jsem nastudoval na petatricet roli,
a dnes jich aktivne zpivam dvanact, coz znamena, ze mohu byt okamzite
obsazen ve dvanacti operach, a v ruznych jazycich: napr. Falstaffa
zpivam ve francouzstine, v italstine Rodolfa v Boheme,
Jenika v Prodane neveste cesky, slovensky, ale i nemecky.
Zpivam i v rustine. Nejlepe se mi zpiva opera v originale tak,
jak byla napsana. Nejcasteji zpivam italsky, casto i cesky
i to `r` jsem se naucil...", odpovida pan Dvorsky na otazku,
ktery z jazyku mu pripada na zpivani nejtezsi.
Za dobu pobytu v Toronte se Miroslav Dvorsky stal predmetem obdivu
nejednoho fandy umeni operniho. A co si to nepriznat, ziskal si
naklonnost a vrele sympatie te jemnejsi casti obecenstva. Mozna
take proto, ze jeho role jsou spojeny s romantismem a romantikou,
ze maji vnimavou dusi a vetsinou se pohybuji v ruznych citovych
polohach. Napr. Rodolfo v Boheme, Pincarton v Madam
Butterfly, Alfredo v Traviatte aj. "Mam rad obdobi
18. a 19. stoleti snad proto, ze v techto operach je vice toho
`legata a cantabile`...," doznava pevec, i kdyz se nebrani
novejsim, napr. Cikkerovi, Suchonovi. "Mam rad Leose Janacka,
jeho Vec Makropulos, Kata Kabanova, Z mrtveho domu i Jeji
pastorkyna jsou uzasne. Ovsem mnohe role na me jeste cekaji.
Rad bych si zazpival napr. v Maskarnim plese, v Tosce,
Aide ci v Carmen..."
Urcite cekaji, ale nejprve se musi odehrat v Italii Prodana
nevesta v cestine, pak v Janove italsky Bohema, taz
ve Vidni, pak nejaka predstaveni na scene Slovenskeho narodniho
divadla, posleze bude nasledovat americke Cincinnatti s italskou
Traviatou, v zari Tokio s koncerty pro japonskeho cisare
a jeho rodinu ve vehlasne NHK hale, dale se poleti do Monte Carla
s Aidou cesty, cesty, cesty.
Bez konce. To je ta dan, kterou plati kazdy preferovany umelec
nejen za svuj talent, ale take za svou slavu. Za potlesk na otevrene
scene, za zazrak, s nimz si uz ani sudicky nevedely rady. A hned
v patero vyhotoveni, aby si to ani ony nepletly
Vera Kohoutova