Desate remeslo
Jelikoz jsem vystridal v mladi devatero remesel, nepatrim zrovna
k tem, kteri by oplyvali hmotnymi statky. Svym zpusobem jsem setrilek,
ac moje zena tvrdi opak, kdyz mam ve zvyku nechavat rozsvicene
svetlo ve sklepe ci v koupelne. Kdyz platime dvakrat tolik za
plyn nez nasi sousede ci znami. Dojidam sporadane jidlo na taliri,
ac diky tomu pribyvam na vaze. Nevyhazuji stare boty, i kdyz v
podrazkach jsou diry. Kdyz mi praskne reminek na hodinkach, neumele
ho opravim, prestoze nove hodinky stoji mene nez pekny novy reminek.
Nic se tim neusetri, ale patrim k fetisistum. K lidem, kteri si
vzdy vybuduji k vecem vztah. Ale k plynu ci elektrine si tento
vztah pri nejlepsi vuli vybudovat nedovedu.
Kdyz se mi nedavno rozbila digitalni kamera, jel jsem na kole
pres cele Toronto, abych ji nechal opravit. Za opravu jsem zaplatil
tolik jako za novou moderni s dvakrat vetsi rozlisovaci schopnosti.
Takze vlastne ani takovym setrilkem nejsem. Nedavno mi zase upadlo
tranzistorove kratkovlnne radio Sony. Prestalo hrat. Rozbil se
reproduktor, ale na sluchatka lze stale poslouchat. Uz davno neposloucham
evropske stanice na kratkych vlnach. Nahradil je internet. Presto
jsem chtel ze sveho vrozeneho fetisismu tuto hracku zachranit.
Pred lety stalo ctyricet dolaru. Zasel jsem tedy do zarucni opravny
Sony. Sdelili mi, ze za odhad, zaplatim 25 dolaru. I stalo se.
V pripade, ze by oprava stala vice nez 90 dolaru, ze mi zavolaji.
I zavolali mne, ze za spravku zaplatim dolaru 115. Naivne jsem
se zeptal, jestli k tomu zaplatim take dan. "Ano PST i GST."
Odpovedel jsem: "Chcete rici, ze oprava bude stat 132 dolaru
a 25 centu." Schizofrenie setrilka a fetisisty ve mne pracovala
na plne obratky. "Ja si to rozmyslim," rekl jsem, "mohu
zavolat zitra." Jakmile jsem polozil sluchatko, uvedomil
jsem si, ze jsem idiot. A abych uz dale neupadl v pokuseni vec
zachranit, vyrazil jsem do prislusneho obchodu. Zanechal jsem
tam dvacet pet dolaru za odhad plus GST a PST. Oni mne odpovedeli
at si pockam, protoze moje radio bylo rozdelane a za deset minut
jsem si sveho talismana byt nehrajiciho nesl v patnactistupnovem
mazu domu. Nemel jsem ani pocit, ze jsem vhodil 28,75 jako. ze
jsem usetril 103,75. A jak tak zevluji a divam se po nejake hospudce,
kde bych mohl utratit castku presahujici usetrenych sto dolaru,
vidim, ze nejaky zoufaly korejsky Ferda Mravenec si otevrel na
uplne nemoznem miste obchod s televizemi a pri tom provadi prace
vseho druhu. Po vzoru Brouka Pytlika jsem vstoupil dovnitr a ukazal
jsem mu vyplod techniky z osmdesatych let minuleho stoleti. Zakroutil
hlavou a rekl, ze to bude drahe, protoze na opravu je potreba
maly reproduktor a ten bude stat pres dvacet dolaru. Souhlasil
jsem, najednou jsem ucitil zvlastni harmonii dvou svych prirozenosti
- setrilka i fetisisty.
V minulem stoleti, jeste v devadesatych letech, bylo techto elektroopravaru,
sevcu, krejcich v techto mistech cela rada; pokud se pamatuji,
byli z Kypru, Recka, Syrie i z vychodni Evropy. Dnes jiz vyhynuli
nebo vymiraji. Tohle byl takovy osamely sirotek, jeden z poslednich
mohykanu.
Minuly tyden meli stavkovat zeleznicari na Slovensku. Ma se rusit
dvacet pet procent mistnich trati. Pry se nevyplaceji. Mala kompanie
vsak byla schopna udrzet mistni lokalku pri zivote. Kdosi poznamenal,
ze je to proto, ze spolecnost vedela, co lidi v tomto zapomenutem
kraji potrebuji, zatimco ti, co sedi na uradu v Bratislave, to
nevedi. Jenze doba neni prizniva pro male podniky, ci lokalky
a nejak se mi nechce verit, ze az se vse bude ridit z Bruselu,
ze to bude lepsi. Desata bida postihne bohuzel i male podnikatele,
kteri nevystridali devet zamestnani pred tim. V 21. stoleti jiz
nebude platit prislovi o devateru remesel. Skoda jen, ze jsem
se nenarodil o padesat let pozdeji.
Ales Brezina
***