Paralela s rokem 1926 ...
Tezko si umim predstavit jak by dneska svet vypadal bez vlivu
a pomoci Spojenych statu ve 2. svetove valce a po ni. Je to otazka
ponekud zapeklita, na kterou se ani nebudu snazit odpovedet.
To ostatne ale neni podstata tohoto textu.
Rise Sovetskeho svazu se rozpadla a nebylo bezduvodne doufat,
ze ve svetovych pomerech nastane zlepseni, uvolneni napeti. V
mnohych zemich byla obnovena svoboda a demokracie. A k tomu uvolneni
nakonec take doslo.
Rozvoj sofistikovane technologie a pocitacove techniky v poslednich
dvaceti letech zacal ovlnivnovat a utvaret svetove deni nove.
Nastala era globalizace. Odbornici jsou presvedceni o jejim kladu,
jini zasvecenci jsou v te veci skeptictejsi. Myslim, ze jedna
vec je jista: tato globalizace ma mnoho spolecneho s amerikanizaci.
A tu me napada, aniz bych se mohl svym nazorem rozhodne priklonit
na tu ci onu stranu, esej K. Capka z roku 1926 O amerikanismu
(z knihy O vecech obecnych). Capek psal onu stat vydavateli
listu New York Times na jeho zadost. .
Zajimave, jak stale platne jsou autorovy uvahy dodnes! Jak mnoho
se zmenilo, krome toho, ze vse v jeho textu zminene je dneska
mozna jeste zrejmejsi a platnejsi!
K. Capek mimo jine napsal: V Evrope az dosud vznikaji veci
pomalu; mozna, ze americky krejci usije tri kabaty, zatimco nas
krejci usije jenom jeden; stejne je mozno, ze americky krejsi
vydela trikrat tolik co nas; ale tazi se , stravi-li take trikrat
vetsi porci zivota, je-li trikat tak silne zamilovan jako nas
krejcovsky tovarys, piska-li si pri praci trkrat tolik pisnicek
a ma-li trikrat tolik deti. Pokud vim, americka "efficiency"
se tyka zmnozeni vykonu a nikoli zmnozeni zivota. Je pravda, ze
clovek pracuje, aby zil; ale, jak se zda, zije i v te dobe, kdy
pracuje. Je mozno rici, ze evropsky clovek je velmi spatny pracovni
stroj; ale je to proto, ze vubec neni strojem. Je-li zednikem,
neni jim jen proto, aby kladl cihly, nybrz aby pritom povidal
o politice nebo o vcerejsim dnu, aby pil pivo a slavil modre pondeli
a vubec siroce po zednicku zil. Mam zato, ze by velmi vynadal
cloveku, ktery by mu chtel dokazovat, ze nejvyssi ucel zednika
je spech.
Spech, rychlost! To je nove evangelium, ktere se na nas
porad vola s druhe strany oceanu. Chcete-li byt bohati, zvyste
svou rychlost a vykonnost! Nechte zbytecnych reci a odpocinku
a spechejte se svou praci! Clovek se nemeri nicim jinym nez cislem,
udavajicim jeho vykon! ... Nevim, zije-li skutecne Amerika pod
bicem tohoto hesla; ale je to heslo, ktere nam podavaji amerikanisovani
Evropane jako program pokroku a rekonstrukce Evropy. Avsak je
otazka, je-li spech a kvantita opravdu jedinym meritkem aktivity.
Jsou veci - a zrova tahle stara Evropa jimi dnes oplyva - ktere
muzeme velmi tezko merit jedotkami prace. Myslenky filosofa nezmerime
tim, kolik se jich nadela za hodinu. Umeni se nepocita casem,
jehoz je treba k udelani sochy nebo basne. Naopak, bylo nutno
mit velmi malo naspech, aby clovek vubec zacal produkovat takoveto
veci. Evropa mela velmi malo naspech, nez udelala sve katedraly
nebo filosoficke systemy. Clovek, ktery chce neco vymyslet, nepospicha
s hodinkami v ruce, nybrz podoba se cloveku, ktery zahali a mari
svuj cas. Toulame-li se po Evrope, uzasneme, jak malo spechaji
lide, kteri tu vsude nechali po sobe velike stopy. Muzove, kteri
delali revoluce, nemeli svuj cas odmeren. Nektere nejvetsi aktivity
lidskeho ducha se vyvinuly jenom za neslychaeho mrhani casem.
Evropa mrhala casem po mnoho tisic let; v tom je jeji nevycerpatelost
a plodnost. Slysel jsem o jednom velkem americkem muzi, ktery
mel v Evrope mnoho co delat. Ve vlaku diktoval sekretari dopisy;
v aute vyrizoval sve konference; pri obede konal sve porady. My,
primitivni Evropane, pri obede obycejne jime, tak jako pri hudbe
obycejne poslouchame; obojim snad utracime svuj cas, ale veru
neutracime svuj zivot Clovek, ktery tuze specha, dojde jiste k
cili, ale jen za tu cenu, ze se nepodival na tisicere veci, ktere
cestou minul....
Co se od roku 1926 zmenilo v tomto ohledu? Snad jenom to,
ze dnes i v Evrope, tedy hlavne one zapadni, nabyva spech bezmala
stejne dulezitosti jakou ma v Americe. Snad ze strachu o vlastni
prosperitu a mozna i solidni existenci Evropa nevidi jine cesty,
nez co nejverneji nasledovat Ameriku v jeji rychlosti a efektivnosti.
Nejsem si jist, zda na tomto trendu cokoli valne zmeni jakkoli
velika Evropska unie.
Dale vsak K. Capek pise: Druhe heslo, jez nova Amerika vyvazi
do ubohe Evropy, je velike slovo Uspech. Zacni jako liftboy
a stan se ocelarskym nebo bavlnarskym kralem! Mysli kazdy den
na to, abys to privedl dal! Uspech je cil a smysl zivota! - Je
opravdu povazlive, jak toto heslo zacina demoralizovat Evropu.
Tenhle stary dil sveta ma totiz jistou heroickou tradici; lide
tu zili a umirali pro viru nebo pro pravdu nebo pro jine ponekud
irracionalni veci, ale nikoliv pro uspech. Svetci a hrdinove nejsou
lide, kteri to chteji privest dal.; jsou nektere ciny a ukoly,
kterym je nutno predem obetovat uspech. Je jednou z predosti Evropy,
ze Shakespeare nemel uspech a nestal se napriklad velikym rejdarem;
nebo ze Beethoven emel uspech a nestal se nejvetsim vyrobcem spatnych
bavlnenych latek. Balzac se marne pokousel stat se bohatym muzem;
nastesti pro svet nemel uspech a nikdy nevysel z dluhu. Ta posetila
Evropa se dokazala starat o tisice jinych veci, nez o uspechy;
tyto veci pak zustaly, zatimco vsechny uspechy, co jich v dejinach
bylo, vzal cert. Jak mnoho veci by zustalo nevykonano, kdyby ti,
kdo je vykonali, byli mysleli na uspech!
Mnoho vody uplynulo od roku 1926. Katastrofa druhe svetove valky,
nastoleni totality v casti Evropy, ktera si svou historii a urovni
zaslouzila lepsi osud. Zasluhou pracovitosti a pilnosti, stejne
tak financni pomoci Spojenych statu na obnove valkou zdevastovane
Evropy muze se zdat, ze onen K. Capkem zmineny americky spech
a zlate tele uspechu, nabyvaji jisteho logickeho opravneni. Je
prece lepe vybabrat se z neblahych nasledku valky rychle nez pomalu.
To je ale jenom jedna strana mince. To se muze tykat casove omezeneho
obdobi, nikoli trvaleho trendu.
Nakonec zpet ke Karlu Capkovi:
Treti heslo, ktere nas ohrozuje, je Kvantita.
Lide z Ameriky k nam prinaseji podivnou a fantastickou viru,
ze jen to nejvetsi je dosti velike. Ma-li se postavit hotel, ma
to byt ten Nejvetsi Hotel na svete. Ma-li stat neco za podivanou,
musi to byt to nejvetsi ve svem oboru. Stvoritel sveta, jak se
zda, nebyl dotcen touto manii velikosti, nebot nestvoril tento
svet jako nejvetsi ze vsech nebeskych teles. Stvoritel Evropy
ji udelal malou a jeste ji rozdelil na male dily, aby se nase
srdce netesilo z velikosti, nybrz z rozmanitosti. Amerika nas
korumpuje svou zalibou ve velikostech. Evropa ztrati sebe samu,
jakmile si osvoji fanatism rozmeru. Jeji merou neni kvantita.
nybrz dokonalost.... Avsak dost; mohl bych uvest jeste tucet idealu,
ktere my, evropsti domorodci, nazyvame americkymi, - dvacacty
z nich by se jmenoval Dollar. Avsak to uz by byla jina
kapitola a misto, ktere jste mi slibil, je vycerpano; koncim tedy
tim, cim by snad lide proziravejsi a politictejsi nez ja zacali.
Sedmdesatsedm let je dlouha doba. Obzvlaste dnes, kdy kazda hodina
jakoby mela jen padesat nebo i mene minut. V tech letech svet
prosel nekolika smutnymi katastrofami. Pouceni z nich trvalo jistou
dobu, ale ne vecne. Nez jsme se nadali, doslo k devalvaci onech
nejzakladnejsich hodnot, pro zivot cloveka dulezitych a rozhodujicich.
Pohled do historie jakkoli laicky, treba jen zalistovani svazky
encyklopedii, sdeli, ze posetilost cloveka neni fenomen dvacateho
nebo jednadvacateho stoleti.
Lec uvodem byla zminka o globalizaci, onom heslu dneska a jejim
vztahu s tim, co K. Capek nazyva amerikanismem. Ac leccos
je vyvojem doby pozmeneno, nemohu se zbavit velice silneho pocitu,
ze tento obdivuhodny cesky literat a clovek, autor eseji a romanu,
divadelnich her, lidumil a demokrat do morku kosti, vzdelanec,
ktery na rozdil od mnohych svou moudrost dokazal sdelovat svym
ctearum ci divakum v obdivuhodne srozumitelnosti, popsal stav
dnesniho sveta uz pred onemi sedmdesati lety vice nezli vystizne.
A pokud by vas, vazeni ctenari, zminene citace malinko deprimovaly,
chopte se povidek z Jedne nebo s Druhe kapsy ...
Vladimir Cicha - Vancouver
***