Vaclav Havel a Amnesty (Inter)National
Prezidentska kariera Vaclava Havla zacala skvelym novorocnim projevem
1. ledna roku 1990 o tom, jak nase zeme nevzkveta. Jeho kariera,
ktera mela trvat pouze nekolik mesicu (do prvnich svobodnych voleb),
se prakticky skoncila po trinacti letech rovnez zajimavym projevem
o tom, jak nase zeme vzkveta. Mezi tim je obdobi, kdy z jedne
zeme se staly zeme dve. Pres problemy, ktere v Ceske republice
jsou, ma Vaclav Havel pravdu. Jeho vize je optimisticka; demokraticky
proces v nasi zemi je nezvratny. Ve stejnou dobu jiny intelektual,
Havluv vrstevnik, ktery se vsak nestal prezidentem, Günter
Grass vidi situaci ponekud jinak. Nahlizi na ni z perspektivy
irackeho konfliktu, o kterem se Vaclav Havel, jako snad jediny
statnik ve svem novorocnim projevu nezminil. Günter Grass
ma spise pocit, ze svetovy mir je ohrozen a tim, ze je ohrozena
i demokracie.
Mel jsem nedavno diskusi s ceskymi senatory, kteri tvrdili, ze
demokracie bud je nebo neni a proto, ze nemaji radi, kdyz Vaclav
Havel tvrdi, ze demokracie je nezrala. Namitl jsem, ze se jedna
naopak o sedivou zonu a uvedl jsem jako priklady amalgamaci Toronta,
kdy se 80 procent zucastnenych v neoficialnim referendu vyjadrilo
proti a presto se uskutecnila, ci posledni americke volby, kdy
o vitezi rozhodlo vsechno jine nez hlasy volicu. Presto si myslim,
ze jak Kanada tak Spojene staty jsou demokraticke zeme. Na druhe
strane i nektere totalitni systemy si ponechavaji urcite demokraticke
prvky, popripade mohou zde vyklicit a nekdy jsou tyto skutecnosti
mnohem dulezitejsi nez je ochotno toto cernobile videni priznat.
Vzpomenme jen Prazske jaro z roku 1968 a podle cernobileho videni
se o nic nejednalo, protoze nebyly v te dobe v Ceskoslovensku
svobodne volby.
Günter Grass je levicovy intelektual a v osmdesatych letech
kritizoval ruskeho spisovatele - disidenta Andreje Sinavskeho
za to, ze publikuje v ultrapravicovych nemeckych novinach. Sinavsky
se branil, ze by publikoval i treba v Pravde, kdyby ta
byla ochotna ho tisknout. Bylo to obdobi, kdy ne kazdy politik
ci podnikatel se s disidenty z Vychodu stykal a ne kazde noviny
je chtely tisknout. Maloktera univerzita pak prispechala s udilenim
cestnych doktoratu nepohodlnym lidem. Vaclavu Havlovi ho, pokud
vim, tehdy udelila pouze Yorska univerzita v Toronte spolu s jazzovym
klaviristou Oscarem Petersonem.
Casy se meni a po revoluci zacal cesky prezident sbirat doktoraty
a oceneni jako na bezicim pasu a ve sbirce cen mu snad chybi jiz
jen Nobelovka, kterou mu vyfoukl lisak Walesa.
S koncicim prezidentskym obdobim ubude i jeho kritiku a dokonce
snad i uhlavni sok Vaclav Klaus oceni jeho zasluhy. Jeste za tepla
v zaveru roku prisla se svou troskou do mlyna i Amnesty International,
presneji receno ceska odbocka cili neco jako Amnesty National.
Svoje prvni oceneni dala tedy Vaclavu Havlovi za celozivotni boj
za lidska prava.
Jenze cela vec ma nekolik hacku. Amnesty International, jak
nazev napovida, je organizace mezinarodni a nebyva zvykem, ze
se udeluje oceneni uvnitr vlastni zeme, pokud se nejedna o nekoho,
kdo je zrovna pronasledovan.
Tato organizace mela svoji vahu, prave proto, ze nezaseda s mocnymi
za jednim stolem, nehledi nalevo ci napravo. Proto se zastavala
Vaclava Havla zrovna tak jako chilskych veznu za Pinocheta. Kritizovala
stejne popravovani v Texasu, kdy byl guvernerem soucasny americky
prezident G. W. Bush, jako v Cine. Proto mela tu uzasnou duveryhodnost,
protoze nebyla poplatna politikum. Byt se Vaclav Havel tvari jako
ze je nepoliticky prezident, je to politicka figura a prestoupil
z klubu "MOC BEZMOCNYCH" do klubu "MOCNYCH".
Je pravdou, ze se nekamaradi s Grebenickovou Komunistickou stranou
Cech a Moravy, ktera mela v minulosti na svedomi potlacovani lidskych
prav v Ceskoslovensku. Sladkovym republikanum byl vskutku trnem
v oku. Castrove Kube se Havel ani nepriblizil, jak to ucinil Petr
Pithart v dobre vuli zachranit trosecniky Pilipa a Bubenika. Do
Ciny na Velkou zed se nepodival a Vietnam je pro nej spis zemi,
odkud utikaji boat people nez zeme, kam mohou plynout nase
investice, jak to tem blbeckum novinarum vysvetlil Milos Zeman
a misto s cinskymi papalasi se radeji schazi s Dalajlamou. Nutno
rici, ze Vaclav Havel patri mezi statniky se slusnym vychovanim
a za to sklizi obdiv.
Ale vse ma sve hranice. Jako politik je v jednom klubu s lidmi,
kterym se jaksi porusovani lidskych prav toleruje. Tu zasedne
s Georgem W. Bushem za jeden stul, ackoliv je tato postava kritizovana
Amnesty International za to, ze se v Texasu popravovalo
a popravuje jako na dratku. Obcas i zeny, nezletili, ci mentalne
postizeni. Proti vsem mezinarodnim zvyklostem jel pred volbami
na Floridu podporit Bushova bratra pri predvolebni kampani. (Pry
tam jel pozdravit kubanske emigranty.) Pri kosovskem konfliktu
se zcela spravne zastal albanskych utecencu, ale jaksi zapomnel
na srbske bezence, kteri se narozdil od tech albanskych jiz do
svych domovu nevratili. Kdyz jsem se ho pri posledni navsteve
Kanady zeptal, jestli by se misto "humanitarniho bombardovani"
nemela podporit srbska opozice (skupina, ktera nakonec sesadila
Milosevice), nechapal o co jde a rekl, ze prece tam mohou hrat
jeho hry. Jeho pristup byl presne opacny nez pristup prave Amnesty
International v dobe kosovskeho konfliktu.
Vaclav Havel po dobu prezidentskeho obdobi byl politikem a i jeho
vztah k lidskym pravum byl bohuzel politicky. Na tom neni nic
spatneho, jenze proto jsou zde nevladni organizace prave jako
Amnesty International, ktere tyto politiky kontroluji,
aby lidska prava dodrzovali i tam, kde se jim to nehodi do kramu.
Pokud tedy chtela ceska Amnesty International udelit nekomu
cenu, tak to mohli byt lide vezneni rezimem, kteri nebyli rehabilitovani.
Myslim tim treba "vytrzniky" z roku 1956 pri madarskych
udalostech - jednalo se skutecne o politicke vezne a nikoliv vytrzniky.
Mam na mysli svedky Jehovovy, kteri si odsedeli leta v kriminalu
za sve presvedceni. Mam na mysli cinske ci kubanske disidenty.
Cleny opozice v Iranu. Krestany v islamskem svete Mozna i americkeho
televizniho komika, ktery prisel o zamestnani diky tomu, ze se
vyjadril podle sveho svedomi.
Mocni nebudou mit radost z toho, ze ceska Amnesty International
chce rozjet kampan za svobodu slova v Rusku. Je to spravne, ale
nejen v Rusku je svoboda slova ohrozena a cernobile videni, ze
demokracie bud je nebo neni nas muze privest jednoho krasneho
dne k rozpoznani, ze uz tu demokracie neni. Pak najednou zjistime,
ze uz neni take Amnesty International nebo ze je tu od
toho, aby udelovala ruznym potentatum medaile za zasluhy. I kdyz
to zacalo prave cenou nekomu, kdo se o lidska prava skutecne zaslouzil.
Ales Brezina
***