Profesionalni herec Frantisek
Vyrostko: "Dolina mi pripravila nejedno prekvapeni"
Kanadsko-slovenske divadlo Dolina dalo o sobe vedet v roce
1995, kdy se verejnosti predstavilo dvouhodinovym programem pod
rezijnim vedenim Olgy Turokove Pri stlmenom svetle, o rok
pozdeji pak dobre zvladnutou komedii Stefana Krsnaka S brokovnicou
na manzela (v uprave dramaturgyne Brigity Hamvasove), v niz
se predstavil kosicky herec Petr Rasev. Milovnici divadla se s
autorem teto hry mohli setkat dokonce osobne, protoze na pozvani
divadla Dolina Stefan Krsnak i se synem Borisem do Toronta
pricestovali, aby s obnovenou premierou zavitali i do USA. Do
historie cinnosti divadla take nalezi v roce 1998 uvedene pasmo
poezie na pulnocni msi v Toronte. Rok pote nasledovalo uvedeni
dvojaktovky parodie her Janosik a Romeo a Julie
v uprave Brigity Hamvasove, a dodnes urcite mnohym jeste tkvici
v pameti bulvarni komedie Marca Camolettiho v puvodnim nazvu Pyjamas
pour Six, uvedene v uprave Olgy Turokove jako Kto
si co navari, kterou rezirovala Sylvia Stewartova. Na podzim
1999 se jiste divaci pobavili na autorskem veceru slovenske spisovatelky
Daniely Kapitanove, kde herci Doliny predvedli zdramatizovane
predcitani z knizky autorky Julov dvor.
Jedna plus jedna jsou tri, konverzacni komedie anglickeho
autora Raye Cooneyho v rezii Ladislava Salgy a v uprave Olgy Turokove
uvedene v patek 1. listopadu v premiere (a nasledne v sobotu a
v nedeli v celkem trech reprizach) je tedy dalsi sympaticky pocinek
kanadsko-slovenskeho divadla Dolina. Ti, co si nenechaji divadelni
predstaveni at uz ceskoslovenskeho Noveho divadla ci kanadsko-slovenskeho
divadla Dolina ujit, mohli konstatovat, ze se tentokrate
setkali jednak s tvaremi, ktere se uvedly v predchozich hrach
a jednak s novymi, pro nez byla tato konverzacni komedie prvni
hereckou prilezitosti.
Hanka Valusova-Moiseovou (jako Mary Brownova), stejne jako
Ladislav Salga (Bobby Franklyn), Roman Vrba (Stanley Gardner)
a Lubica Kucerova (Barbara Brownova), ktere jsme meli moznost
videt jiz v predchozich komediich a jejichz vykon prinesl opet
prijemny zazitek, svoje herecke zkusenosti nemohli zaprit. Nevim,
jak pro ostatni, ale pro mne byl novou tvari na scene Julius
Sagath (detektiv serzant Troughton), jistojiste novackem byl Milan
Darula (detektiv serz. Porterhouse) a Robert Jarosciak (reporter).
A jako bonbonek na dortu se vyjimala postava Johna Browna,
kterou ztelesnil hostujici profesionalni herec Mgr. Art. Frantisek
Vyrostko, clen Divadla SNP v Martine a pedagog Fakulty dramatickych
umeni v Banske Bystrici.
Hru reziroval Ladislav Salga, jehoz postavu Bobbyho Franklyna
ocenili divaci na patecni premiere potleskem na otevrene scene.
"Kdyz me Olga pozadala o prevzeti rezie, nemeli jsme daleko
k premiere. meli jsme mesic pred premierou. Herci se v predchozi
dobe zkousek soustredili hlavne na znalost textu, ale byli jsme
pred nutnosti dotvorit detaily postav, bez nichz se vlastne zadna
z nich zejmena v komedii neobejde. Museli jsme precizovat
dialogy a nalezat v nich charakter postavy a predevsim je posadit
do spravneho tonu a rytmu. Prace to byla krasna, ale vzhledem
k tomu, ze jsem na zkousky dojizdel 120 km jednu cestu, nastudovavani
to ztizilo. Nakonec mam radost, ze to vyslo a ze obecenstvo v
Montrealu, kde jsme hrali 19. rijna, bylo spokojeno. Verim, ze
i torontskym se to dnes libilo, jde mi hlavne o spokojenost divakovu"
Tato konverzacni komedie byla prvni rezijni praci Ladislava Salgy,
ale jak se sam doznal, pokud by si mel vybrat, zustal by radeji
u hrani." V roli jsem se citil dobre, a vubec se mi hralo
dobre," dodal. Pochopitelne, vzdyt mel divakovy veskere sympatie,
a musim dodat, ze zaslouzene.
Kdyz jsem se od Hanky Valusove-Moiseove chtela dozvedet, jak ji
se na premiere hralo, hovorila presne jako clovek, ktery spise
mysli na druhe nezli na sebe, a ktery radeji mluvi o druhych nezli
o sobe: "Musim rict, ze pracovat s Ferom byla opravdova radost.
Ferko neni totiz jen vynikajici herec, ale predevsim vynikajici
clovek nemeli jsme mnoho casu se sehrat, na scenu jsme se na zkousku
cele hry pred premierou dostali jedinkrat - je to totiz otazka
penez - ale za tu dobu jeho pobytu, kdy prijel az dodnes,
nas toho straslive moc naucil.
A pak je nutne zduraznit, ze bez Olinky by se divadlo rozpadlo
nejmene padesatkrat za jedno zkusebni obdobi. Je to ona, kdo dava
divadlu dusi, cas i penize. Do detailu ma vsechno pripravene,
promyslene, aby vsechno klapalo jako hodiny. Dokaze prekonat proste
vsechno," ustrihla mi otazky jednoduse razna Hanka. Ta Hanka,
kterou jsem si pamatovala jeste z posledni role v komedii Kto
si co navari. V pameti mi zustala lehkost, s jakou roli zvladla,
samozrejmost a jista poddajnost charakteru postavy, zejmena vsak
energie, ktera z ni koneckoncu sala vzdycky. Zamestnana matka
ctyr deti, dojizdejici na zkousky z Bramptonu, by si mohla take
zanarikat, jak to bylo slozite, ale to byste nesmeli znat Hanku.
Skromna, srdecna a s vecnym usmevem: " snazim se dostat do
role, hraji rada, divadlo mam rada. A rada vidim divaky se smat,
tehdy citim satisfakci to vsechno, co jsem do hry vlozila,
melo smysl a nebylo marne," konci nekonvencni rozhovor.
Jak jsem jiz predeslala, postava detektiva serz. Porterhouse byla
pro Milana Darula prvni herecka prilezitost. Snad by si
ani nikdy predtim mlady, telem i dusi dusi hokejista nepomyslil,
ze se vubec kdy postavi na prkna, ktera pro nektere znamenaji
svet. "Ne, tremu jsem nemel," odpovida na otazku primocare
Milan. "Proc take, roli jsem se naucil, a kdyz umis roli,
tak " Rika se, ze trema provazi kazdy uspech. V tomto
pripade je Milan vyjimkou. Jiste mi promine, kdyz reknu, ze si
jeviste jeste musi poradne obslapnout, ale zase jej pohladim faktem,
ze se do role obul energicky. Z detektiva dychal opravdu detektiv.
A jak se k roli dostal? "V letadle, jo v letadle," opakuje,
kdyz vidi moje prekvapeni. "Zrovna jsem letel s cerstvymi
dokumenty poprve jako landed emigrant do Kanady a natrefil jsem
v letadle na Ladislava Salgu. Slovo dalo slovo a obsadil me do
sve hry. Roli jsem vychutnaval, sam jsem se bavil. Mam rad pohyb
a legraci." V Kanade je Milan teprve rok. Pochopitelne
se jeste rozkoukava, ale rady si bude vedet, je jako hokejovy
hrac poradne ostrileny.
Nu a to nejlepsi na konec: Mgr.art. Frantisek Vyrostko. Sympaticky
a vzdelany clovek. Role Johna Browna mu neni nova. Na domaci scene
se dava jiz tri sezony. "Doma ji hrajeme vzdy pro vyprodany
sal. A sehnat na tuto komedii listky nebyva jednoduche. Jenze
doma vypada komedie ponekud jinak. Verze uvedena v Toronte (v
Montrealu 19.10. a ve Windsoru 9.11.) je ochuzena o zhruba
tricet stranek textu. Prepracovana je zejmena druha cast hry,
kdy dej graduuje tim, ze hlavni postava nabaluje dalsi lzi,
v nichz se zapleta tak dokonale, ze se nakonec ke vsemu radeji
priznava tady jsme tuto verzi hrat nemohli, protoze zabrana se
jmenovala "politicka korektnost", ale je to skoda.
Nase obecenstvo pri slovnich hrickach bouri. Ostatne, reakce obou
stran jsou si velice podobne, kanadske obecenstvo bylo velice
prijemne, vnimave a po kratke dobe jsme s nim navazali tolik pro
herce potrebny kontakt." Hrat s amaterskym souborem, ktery
notabene vubec neznam, neni jednoducha zalezitost"Nikdy jsem
s amatery nehral. Neni to jednoduche, ale mnohe situace jsem predpokladal.
Vychazel jsem z vlastnich zkusenosti z akademie. Musim rict, ze
se to Doline podarilo. Pripravila mi sice mnoha prekvapeni, jako
napr. zkraceni textu, takze jsem se musel ucit text nanovo, nebo
zmeny odchodu a prichodu na scenu, ktere mam na domaci scene zafixovane
jinak apod. Ale zvladli jsme to."
Musim potvrdit, ze vice nez zvladli. Vykon Frantiska Vyrostka
ocenili divaci dlouhotrvajicim a opakovanym potleskem. Nakonec
se profesional, ktery se venuje svemu remeslu petadvacet let,
zaprit nemuze. Pan Vyrostko ma za sebou desitky nelehkych roli,
k tem poslednim patri napr. Truffaldino ze Sluhy dvou panu
nebo Tartuffe ze stejnojmenne hry a ceka na nej Molieruv lakomec
v Lakomci. "Text mi strkali s sebou do tasky, abych
se jej ucil, ale copak by to slo?" s lehkosti uzavira pedagog,
o jehoz zaky maji slovenske divadelni sceny trvaly zajem.
A vite, cim tento prijemny muz a vynikajici komunikator pred temi
vice nez dvaceti lety zacinal? Ani byste to neuhadli - Vocilkou
ve Strakonickem dudakovi, a zahral si i padoucha v Limonadovem
Joeovi. To jenom na okraj. jako zajimavost.
A co na to vsechno reditelka Doliny Olga Turokova? Mohla si konecne
v klidu vydechnout, i kdyz ji a jeji kolektiv cekala jeste tri
vystoupeni a ctvrte mimo Toronto. Montrealska , a nakonec i ta
torontska premiera potvrdila, ze upravy "lehkonohe"
komedie, s nimiz vysla na jeviste, byly spravne. "Jsem stastna,
ze premieru mame zdarne za sebou. Herci se uprimne snazili.
Komedii jsem vybrala proto, ze jsem vedela, ze se bude divakum
libit. Jenze v te podobe, v jake ji uvadi slovenska scena, bychom
ji pustit nemohli. Nase obecenstvo je prece jen jine a nektere
sceny by mohlo povazovat uz ne za vesele, ale spise za vulgarni.
Ovsem to je vec nazoru a rozhodnuti dramaturga a rezisera. A dalsim
duvodem, proc jsem sahla do textu, byl fakt, ze jsem musela brat
v potaz moznosti souboru jak technicke, tak i individualni herecke.
Mnohe sceny v puvodni inscenaci vyzaduji jiz herce zkusene se
schopnostmi improvizovat. Ale jsme uprimne radi, ze k nam Ferko
prijel, mnohemu nas naucil, a hlavne jsme meli spolecne s divaky
prijemne chvile. A o to nam vsem slo predevsim."
Kazdemu fandovstvi pro dobrou vec, a divadelnimu tim spise, drzim
palce. Je v nem kus srdce, odvahy, odrikani, obetavosti. A vetsinou
se lidem za jejich pocin nedostane adekvatni odmeny. Samozrejme
ze nemluvim o penezich. Mluvim o moralnim oceneni, ktere by melo
prijit minimalne za to, ze nam divadelnici prinesli svou praci,
darovali svuj cas a um, aby k nam promluvili jazykem, ktery nikdy
neprestaneme milovat. A tady se musim nadechnout ze smutneho konstatovani,
ze na slovenskem predstaveni bylo osmdesat procent ceskych divaku
a jen ten zbytek (jestli) slovenskych. Nejak tomu nerozumim, vzdyt
kultura a umeni je jen jedno a rodny jazyk take jen jeden - v
cem tedy ten problem vezi?
Vera Kohoutova
***