28. rijen 1918 a francouzsti
mistri
Je malo znamou skutecnosti, ze jednou z prvnich investici mlade
Ceskoslovenske republiky po jejim vzniku v roce 1918 byl nakup
obrazu tehdy jeste ne prilis drahych francouzskych impresionistu.
Dnes se temito skvosty pysni Narodni galerie v Praze. Bylo to
moudre rozhodnuti i moudra investice. Odpovidalo to vsak take
dobe, kdy umeni melo vahu, kdy se nikdo nad touto investici nepozastavoval.
Ukazovalo to take dobu, kdy pro lidi bylo umeni soucasti zivota,
zivotni potrebou. Pri vzniku Ceske republiky v roce 1993 bylo
umeni oznaceno jako neco nadbytecneho, Vaclav Klaus ho prirovnal
ke slehacce na dortu a Pavel Tigrid byl pro zruseni ministerstva
kultury. Oba pristupy zrcadlily svou dobu.
V dobe prvni republiky se totiz uzaviralo obdobi velkych maliru
z prelomu stoleti, (i kdyz Henri Matisse zemrel az v roce 1954
a Picasso dokonce v roce 1973,) zatimco v roce 1993 zacina obdobi
rozmachu pocitacu, ktere maji nahradit soucasnemu cloveku umeni.
Dnesni clovek jako kdyby nepotreboval galerie a knihovny. Vystaci
si s pocitacem. Dokonce obrazy velkych mistru z prelomu stoleti
maji mnohdy slouzit jen jako historicke dokumenty a doklady toho,
jak se clovek na prelomu 19. a 20. stoleti vyjadroval. Maji byt
stejnou minulosti zrovna tak jako doba Ceskoslovenske republiky.
Zkratka necim, co se prezilo. Jako kdyby dnesni clovek ztratil
potrebu vyjadreni se, ale naopak mel pouze potrebu prijimat a
konzumovat.
Je az zajimave, jak ruzne krestanske, zidovske ci islamske fundamentalisticke
proudy maji spolecny znak v tom, ze zduraznuji dulezitost toho,
co clovek prijima - co ji, pije a jak se obleka. V tomto ohledu
jim dnesni doba nahrava. Prave proto je dnes takovy rozmach fundamentalismu
v kteremkoliv nabozenstvi. Dokonce se objevil i jakysi konzumni
sekularizovany fundamentalismus, ktery neni nicim jinym nez jinou
formou nabozenstvi. Vzdy muzeme nalezt spolecny jmenovatel: Budes-li
zachovavat urcity predpis a spravne konzumovat, dostane se ti
spaseni.
Na impresionistech je prave zajimave to, ze se jaksi snazili osvobodit
od vseho, co je svazovalo, jit svou vlastni cestou. Komunikovat
se svetem a pretvaret to, co jim okolni svet daval do noveho tvoreni
a zobrazit to v novem vyjadreni.
Sbirka v Narodni galerii v Praze je jiste jeji chloubou, zrovna
tak jako obrazy impresionistu v Ermitazi v Petrohrade, ktere muzeme
videt v techto dnech v Art Gallery of Ontario.
Jejich osud byl vsak ponekud jiny. Pochazeji ze sbirky ruskych
sberatelu umeni Sergeje Scukina (1854-1936) a Ivana Morozova (1871-1921).
Ackoliv Scukin po tragickych udalostech v roce 1909, kdy zemrela
jeho zena, bratr a dva syni, zmenil svuj zivotni styl a rozhodl
se venovat sbirku po sve smrti mestu Moskva, byla jeho sbirka
znarodnena jiz po VRSR. Totez se stalo i s Morozovovou sbirkou,
ktera obsahovala hlavne Guaguina Cezanna, zatimco Scukin se prevazne
zabyval Picassem a Matissem. Neni bez zajimavosti, ze obrovsky
triptych od Pierra Bonarda Ze stredomori (1911) byl namalovan
na zakazku prave Ivana Morozova. K ironii patri, ze Morozov po
revoluci pusobil kratkou dobu jako asistenta kuratora umeni a
ze zemrel v roce 1921 v nemeckem exilu. Jejich sbirky vsak prezily
dobu a nachazeji se jednak v Puskinove muzeu v Moskve, jednak
v Ermitazi v Petrohrade.
Sedmdesat pet obrazu z Ermitaze pak muzeme videt v techto dnech
v Toronte v AGO (Dundas St. W.) Vystava Gauguin to Matisse: French
Masterpiece from Russia's Hermitage Museum je otevrena sedm dnu
v tydnu a vstupne je 16 dolaru.
Podobne jako obrazy v Praze, tak i obrazy z Ermitaze v Toronte
nas nuti k zamysleni, k dialogu i k urcitemu vyjadreni nikoliv
pouze k tomu, abychom umeni konzumovali, jako slehacku na dortu.
Ales Brezina