Z filmu Julie se vraci
Ohlednuti za Torontskym mezinarodnim
filmovym festivalem
Ararat na zahajeni
Nebyva zrovna obvykle, aby film s malym rozpoctem zahajil jeden
z nejvetsich filmovych festivalu na svete (celkem 345 filmu z
50 zemi se zde predstavilo v 194 premierach, z toho v 69 svetovych,
14 mezinarodnich a 111 severoamerickych). Letos se tento husarsky
kousek podaril kanadskemu reziseru Atomu Egoyanovi s filmem Ararat,
jenz se prekvapive odehrava prevazne v Toronte na letisti,
kde je osmnactilety Raffi pri navratu z Turecka zastaven celnikem,
ktery u nej objevi filmy z Turecka, dokumentujici pozadi genocidy
Armenu v roce 1915. Raffi se mu snazi vysvetlit, ze se film nemohl
natacet v Turecku legalne, protoze turecka vlada doposud odmita
priznat, ze k armenske genocide vubec doslo. Negativy, ktere veze
jsou pry nevyvolane, proto mu Raffi ukazuje snimky, ktere poridil
malou digitalni kamerou. V druhe rovine probiha filmova rekonstrukce
teto udalosti. Film nepredstira, ze k udalostem doslo presne tak,
jak to vidi reziser, ci scenarista, pouze ukazuje, jak je tezke
se dobrat historicke pravdy a jak jiny pohled v kulturne rozdilnem
Torontu maji prislusnici turecke mensiny a jiny Armeni. Jak je
nekdy velice nezretelna linie mezi "bojovniky za svobodu"
a "teroristy". Egoyan, ktery se narodil v Egypte a jeho
rodice jsou Armeni obsadil do jedne z hlavnich roli svou manzelku
rovnez Armenku Arsinee Khanjian a do dalsi hlavni role studenta
Raffiho neherce Davida Alpaye.
Digitalni technologie do znacne miry ovlivnila i tento festival.
Obzvlaste zeme, ktere nejsou ekonomicky silne mohou vytvorit nekomercni
filmy. Jednim z nich byl rumunsky film rezisera Sinisy Dragina
podle romanu Ioana Carmazana Buh nas liba na usta kazdy den.
Cernobily film o propustenem vezni Dumitrovi ukazuje dva aspekty
zivota. Jeden nesmirne brutalni, ktery vede opet k zlocinu. Proti
nemu je vsak lidska dimenze touha po Bohu, v ktereho vsak Dumitru
neveri, ale jaksi citi jeho pritomnost, snaha zakotvit v lasce
a vernosti, coz ve filmu symbolizuje bila husa, kterou Dumitru
nosi stale s sebou.
Z postkomunistickych zemi bylo nejvice zastoupeno Rusko - peti
filmy, ktere reprezentuji ruzne smery v ruske kinematografii.
Pribeh soucasne ruske mafie, jeji vzestup i boj o moc, nejen ekonomickou,
ale i politickou ukazuje film Pavla Lounguina Magnat (Oligarch).
Reziser pres to vse zduraznil pred promitanim, ze veri ve
svobodu v Rusku. Film Kukacka (Kukuska) Alexandra Rogozkina
zachycuje druhou svetovou valku a hlavne obdobi v zari 1944 na
pribehu tri vojaku: Rusa, Fina a Laponce. Jakoby navratem k ruskym
klasikum je snimek Valerije Todorovskeho Milenec (Lubovnik).
Pribeh Miti a a Vani - manzela a milence mrtve zeny. Jejich
nenavist a zaroven zvlastni vztah zavislosti pripomina nejen ruskou
literaturu 19. stoleti, ale i klasika ruskeho filmu Andreje Tarkovskeho.
Alexandr Sochurov zastupuje ruskou avantgardu a jeho film Rusky
oblouk (Russkij kovceg) se odehrava cely v petrohradske Ermitazi,
kde ukazuje historii od Petra Velikeho k carskemu balu v roce
1913 za Mikulase II. Pruvodcem je francouzsky diplomat z 19. stoleti.
V posledni dobe je vetsina ruskych filmu delana v koprodukci s
Nemeckem (Rusky oblouk) nebo Francii (Magnat). Opakem
byl film Alexeje Muradova Drak (Zmej) o katu v dobe perestrojky.
Neni oslavou neceho velkeho, ale pusobi depresivne a beznadejne.
Ani pristi generace nema mnoho nadeje. Kat zada o prodlouzeni
kontraktu a deti pohybujici se po ulici maji nadeji opet jen v
kriminale.
Ceskou kinematografii reprezentoval oficialne film Vladimira Michalka
Babi leto, ktery byl velice pozitivne prijat hlavne u distributoru
a je pravdepodobne, ze se objevi v severoamerickych kinech. Jiri
Menzel a jeho esej o Rudolfu Hrusinskem je soucasti nemecke kolaze
O deset minut starsi - Cello. V deseti minutach se snazi
zamyslet nad casem krome Menzla i Bertolucci, Figgis, Szabo, Denis,
Schlöndorf, Radford a Godard.
Par slov s reziserem Vladimirem Michalkem
V den odjezdu jsme meli moznost jeste pohovorit s reziserem Vladimirem
Michalkem, od ktereho jsme meli moznost videt v kanadske televizi
filmy Zapomenute svetlo a Andel exit. Film Je
treba zabit Sekala mnozi z nas videli na videokazetach. Babi
leto je jeho sestym celovecernim filmem. Je to zaroven posledni
film Vlastimila Brodskeho. Jeho se tykala i nase prvni otazka.
ABE: Spolu s Vlastimilem Brodskym hrala ve filmu Stella Zazvorkova,
jake to bylo s nimi pri nataceni?
VM: Jsem zvykly a tady se to obzvlaste podarilo, spolupracovat
s herci na filmu dlouho dopredu. Hodne jsme prepisovali scenar,
kterym jsme pozorne prosli. Takze behem nataceni se uz nic nemuselo
delat a pouze jsem se dival, jak si to Vlastimil Brodsky a Stella
Zazvorkova uzivaji.
ABE: Delaly se presto nejake zmeny?
VM: Hlavne jsme dbali na to, aby v tom nebyl zadny sentiment.
To byl nas hlavni cil. Samotne herectvi to uz bylo jen jemne tahani
nitkami. Hlidani malickosti.
ABE: Jak byl tento film prijat zde v Toronte?
VM: Kritici to videli a prijali to velmi priznive. Stejne
to prijalo i obecenstvo. Lide tleskali i behem predstaveni, nekteri
i vstavali, coz bylo pro mne velkym prekvapenim. Brodsky si ziskal
divaky od prvniho okamziku, kdy se objevil ve filmu. Trochu mne
to prekvapilo, protoze nikdo ho nemohl znat. Ohledne distribuce
neni jeste zcela rozhodnuto, ale o film je velky zajem a pan Friedmen
je pouze pred rozhodnutim komu ho proda. Je to urcita satisfakce,
ze tento film zalozeny na ceskych hereckych oblicejich je takto
priznive prijat na tomto kontinentu.
ABE: Jak to vypadalo po predstaveni?
VM: Na konci filmu byl dlouhy potlesk, takze mi hucelo v hlave
a cas na diskusi byl limitovany, takze nevim ani presne o cem
byla. Dotazy se tykaly hlavne hercu. Divaci chteli vedet vic.
Jedina nespokojenost snad byla s tim, ze film skoncil.
ABE: Vedeli lide, ze to byl Brodskeho posledni film?
VM: Ptali se na nej, tak jsem jim musel rici, co se stalo.
To bylo pro lidi v sale obrovske zklamani a zpusobilo to i hodne
emoci.
ABE: Jak jinak zapusobil na vas tento festival?
VM: Vzhledem k tomu, jak je to prestizni festival, je zajimave,
ze vsechno zde pusobi lehce bez velkych problemu a formalit. Lide,
kteri ovladaji filmovy prumysl se zde mohou pohybovat zcela nekonvencne.
Prevlada zajem o festival a filmy, nikoliv o to promenovat se
na ruznych spolecenskych udalostech.
ABE: Je film jeste zivym mediem, neni vytlacovan televizi,
DVD a pocitaci?
VM: Kdyz jsem osobne videl, co vsechno tento film prinasi,
kolik emoci a ze lidi byli stastni, ze mohli stravit 95 minut
s timto filmem, tak jsem se utvrdil v presvedceni, ze stale ma
smysl delat filmy. Je to medium, ktere clovek potrebuje. Potrebuje
zastaveni. Je to neco jako dobra hudba, nebo malba obrazu. Obrazy
jsou tu miliony let. Lide malovali na skalach a potrebovali se
vyjadrit. Zrovna tak je to s filmem. Jen je smutne, ze si nekdo
mysli, ze to neni nutne. Bohuzel penize z filmu nepujdou opet
na film, ale pujdou do Ceske televize. Smutne je, ze kdyz nekdo
ziska venku nejake oceneni, tak uz nedostane penize na dalsi tvorbu,
ale naopak se to bere jako ze uz dotycny ma vystarano a ze nic
nepotrebuje a je na tom mnohdy hure nez jak na tom byl pred tim.
ABE: Neni zde nebezpeci pocitacu, ze odvedou cloveka od kreativni
tvorby?
VM: V tomhle jsem optimista. Ti, kteri maji touhu delat opravdove
umeni, tak pracuji rukama, protoze je to nejprirozenejsi vec a
to plati o malovani i restaurovani. Diky digitalni technologii
je film naopak mensim privilegiem bilych sal a limuzin a je zde
velka sance, ze se muze projevit talent. Pristup k mediu je mnohem
snazsi a skutecne ti co umi, vyniknou. V hudbe Santana je jedinym,
prestoze si dnes muze kazdy koupit kytaru. Zrovna tak to bude
s filmem. Skutecnosti je, ze technologie roztaci kola trochu rychleji,
ale na druhou stranu to otvira nove moznosti. Tim se dostavame
k tomu, z ceho to vychazi k vychove a skolstvi. Je to komplexni
zalezitost Apokalypsu tedy nevidim v pocitacich, ale vetsi nebezpeci
vidim v politicich, kteri jsou vetsinou nevzdelani a hloupi a
sami zacinaji verit ruznym lzim. Tam je podle mne skutecne nebezpeci.
Jezdec na velrybe dostal cenu divaku
v Toronte
Letos se Torontsky mezinarodni filmovy festival konal
jiz po sedmadvacate a zda se, ze ze skromnych zacatku se z nej
stal, jak rika i Vladimir Michalek jeden z nejvyznamnejsich festivalu
na svete. Uspech Mezinarodniho torontskeho festivalu tkvi mimo
jine v kulturni rozlicnosti. Investice do festivalu se pak mestu
vraci nejen v turistickem ruchu, ale i v tom, ze rada filmu zde
uvedenych i v Toronte vznikla. Plati to o vynikajicim snimku polske
reziserky Agnieszky Holland Julie se vraci domu. Agnieszka
Holland vystudovala prazskou FAMU a spolupracovala s velikany
polskeho filmu Andrzejem Wajdou, Krzystofem Zanussim a Krzystofem
Kieslowskim. Pribeh rozpadajiciho se manzelstvi, kdy problemy
jdou stranou v okamziku tezke nemoci ditete. Vztahy v rodine se
zacnou podivnym zpusobem menit, kdyz se Julie rozhodne navstivit
lecitele v Polsku. Pribeh je podle skutecne udalosti a svou citlivosti
pripomina prave nektere Kieslowskeho filmy.
Z filmu Julie se vraci
Magnetem letosniho festivalu byl film Edoarda Pontiho Mezi
cizinci v hlavni roli s Pontiho matkou Sophii Lorenovou. Krome
Gerarda Depardieu zde Ponti pouzil mene zname herce. Jedna se
o pribeh tri zen Olivie, Catherine a Natalie, ktere resi sve problemy.
Na dotaz, proc se Ponti rozhodl natocit film v Torontu rekl, ze
puvodne chtel dej zasadit do New Yorku, ale Toronto ho zaujalo
prave svou kulturni rozdilnosti. Na dotaz, jak se mu spolupracovalo
s jeho matkou, sdelil, ze pro neho bylo nejvetsim prinosem poznani,
ze prestoze je ji sedesat let, stale se snazi neco naucit a stale
se snazi zlepsovat. Behem filmu se pry k sobe chovali jako jako
profesionalove a vedome vymazali veskere rodinne vazby, ktere
by mohly narusit vysledek. Dobre vztahy pri nataceni a skvelou
praci zkusene osobnosti potvrdili i ostatni herci.
Soucasti festivalu je rada dokumentarnich filmu. Jednim z nich
byly pameti Hitlerovy sekretarky Traudi Junge (Mrtvy bod - Hitlerova
sekretarka). Jedenaosmdesatileta sekretarka popisuje situaci na
konci valky. Jeji pamet je velice presna, vypravi udalosti den
po dni, ale po Hitlerove smrti se najednou objevi mrtvy bod, kdy
si nemuze na nic vzpomenout. Traudi Junge zemrela v unoru letosniho
roku v Mnichove stale vice zatizena pocitem viny. Otazkou neonacismu
a jeho zobrazeni jako nabozenskeho kultu se zabyval film Wilfrieda
Bonengela Fürer Ex. Dalsim tematem byla udalost, ktera
se stala presne pred rokem. Krome kolaze svetove znamych filmovych
reziseru 11.09.01, zde byl kriticky pohled na americkou
spolecnost, kde jsou omezovany lidske svobody Reno - rebel
bez prestavky. Jedna se o zaznam kabaretu, ktery se uskutecnil
v prosinci roku 2001.
Stale vetsi pozornost na sebe soustreduje iransky film. Reziserka
Manijeh Hekmatova ukazala ve filmu Zenske vezeni politicke
zmeny, kterymi tento teheransky kriminal prosel i to, jak se zde
rodi a vyrustaji deti, ktere se zpet do kriminalu vraci. Svet
kriminalu je po sedmnacti letech pro Mitru, ktera zabije sveho
otcima, lidstejsi nez teheranska ulice na kterou je propustena.
Letosni divacke oceneni (AGF People's Choice Award) ziskal novozelandsky
snimek Niki Caro Jezdec na velrybe. Cenu tisku (Volkswagen
Discovery Award) dostal britsko-irsky film Petera Mullana Magdaleniny
sestry. Cenu mesta Toronta za nejlepsi kanadsky film dostal
David Cronenberg s filmem Pavouk o predcasne propustenem
schizofreniku.
Ales Brezina-Toronto
***