Tahle prehrada
Cesko nejen dohnalo, ale i predehnalo Evropu, ba dokonce dostihlo
i samotnou Ameriku a jeste presneji, samotnou Kalifornii. To byla
prvni myslenka, ktera me napadla ve chvili, kdy jsem cetl nejnovejsi
zpravy z Cech a z nich se dozvedel, ze jsou v te pocasim zkousene
zemi jednotlivci, ano, i cele kolektivy, kteri (a ktere) uvazuji,
ze budou soudit kohokoliv, kdo by mohl mit cokoliv spolecneho
s nicivymi zatopami, ktere postihly srdce Evropy. Navstevam soudu
se podle techto spravedlivych nevyhnou ani firmy ani stat, a to
i presto, ze maji skvelou omluvu: i pres vice nez 40 let usili
vlady jedne strany se dosud nikomu nepodarilo porucit ani vetru,
ani desti.
Kdyby to vsechno nebylo tak tragicke, bylo by to k smichu stejne,
jako byla kdysi k smichu zaloba na MacDonaldovu rychlovyvarovnu,
podle niz tataz muze za to, ze kava, jiz si koupila jakasi zakaznice,
byla varici. Pro uplnost dodam, ze ona zaloba byla k smichu pouze
do chvile, kdy rychlovyvarovna prohrala, a to i presto, ze soud
vyssi instance dal nakonec nezbednikum, kteri pouzivaji k vareni
kavy varici vodu, za pravdu.
Dovolim si poslouzit nekolika priklady z Kanady, ktera se take
snazi dohnat a predehnat Ameriku, alespon co se zhovadilych zalob
tyka. Cinim tak v nadeji, ze se potencialni cesti zalobnicci zamysli.
Treba i nad sebou. Kdyz Kanada prijala pred bezmala dvema desetiletimi
novou chartu lidskych prav, roztrhl se se silenymi soudnimi premi
pytel. Napriklad: jakysi stavitel rekl jakemusi sikhovi, ktery
se uchazel o misto pridavace na stavbe, ze bude muset nosit helmu
a naucit se anglicky. Sikh ho zaloval, protoze ho pripravil o
moznost vydelku. V prvni rade ho zamestnavatel diskriminoval nabozensky,
nebot nabozenstvi uchazeci o misto pridavace narizuje, ze ma mit
na hlave turban, a na nem uz nic. A krome toho, vubec mu neni
jasne, proc by mel umet anglicky. Tenkrat zamestnavatel vyhral,
nebot se hajil tim, ze kdyz spadne sikhovi na hlavu nechranenou
helmou cihla, bude milemu sikhovi uz uplne jedno, zda byl vinou
okolnosti vlazny ve vire cili nic. Navic, rekl onen stavitel,
kdyz nekdo zarve, bacha, leti cihla, a sikh nebude vedet, co se
to na nej vola, bude ho to bolet jeste vic nez to, ze nemuze dostat
misto pridavace na stavbe. Mam neprijemny pocit, ze kdyby k necemu
podobnemu melo v Kanade dojit dnes, bude se stavitel omlouvat
a jeste sikhovi platit priserne penize za to, ze urazil jeho city
nejsvetejsi.
Pak tu take byl dopravni pilot, ktereho jeho letecka spolecnost
chtela poslat v petasedesati do duchodu, ale jemu se to ani dost
malo nelibilo, protoze rad letal a nevedel, proc by se toho mel
vzdat. Letecka spolecnost u soudu operovala s udaji pojistoven,
ktere tvrdily, ze je statisticky dokazano, ze nektere z lidskych
schopnosti, z nichz vetsinu pilot takoveho jumbo-jetu potrebuje
jako sul, se s postupem let zhorsuji a - v prumeru - prave kolem
te petasedesatky zacinaji klesat pod prijatelnou miru. Pilot operoval
s tim, ze prave on je ale nadprumerny, lec tenkrat u soudu neuspel.
Dnes by uspel, a jeste by letecka spolecnost platila jako mourovata,
nebot mu zpusobila psychicke utrpeni. Letecka spolecnost by si
pak ochladila zahu na cestujicich, kterym by zvedla ceny za letenky,
aby mela cim uklidnit urazene city prestarleho pilota, a cestujici,
kterym do toho vlastne vubec nic neni, by platili jak sileni za
to, ze je vozi v desetikilometrove vysce starec nad hrobem.
Navrhoval jsem tenkrat, ze bych se prihlasil do souteze o reklamni
mluvci vyrobcu damskych vlozek. Misto bych patrne nedostal, procez
bych obratem zaloval, ze me vyloucila ze souteze okolnost, ze
jsem chlap a nikoliv zenska. Tez jsem jednomu kamaradovi, takto
mluvcimu sazkoveho podniku, rekl, ze uvazuji o tom, ze bych jeho
podnik zaloval, protoze jsem dosud nevyhral ani halir. Pritel
se ptal, zda jsem si vsadil. I ujistil jsem ho, ze ne, protoze
to by bylo pod moji ctihodnou dustojnost. "No jo," rekl,
ale to nemuzes vyhrat, kdyz si nevsadis." "Prave, odtusil
jsem, a to je diskriminace, zalozena na tom, ze vylucuje ze souteze
ty, kteri si nevsadi. "Smarjajosefe", zvolal kamarad-mluvci,
"prosim te, rekni mi, ze to nemyslis vazne!" Uklidnil
jsem ho, ze jenom zertuji, nebot byl blizko nervovemu zhrouceni.
Kdyz se probral z mrakot, rekl mi, ze nejvic ho vzrusila myslenka,
ze kdybych tu zalobu podal, mel bych asi radnou sanci, ze bych
to vyhral. Na rozdil od potencialnich zalobnicku v Cechach, kteri
to se svymi premi mysli tak vazne, ze s nimi jdou do novin driv
nez sepsali zaloby, k mym navrhum doslo pri prijemnych posezenich
v hospodach.
Ale zcela vazne: proboha vas prosim, lidicky, nechte toho. Kdyby
se protrhla tahle prehrada, uz ji v zivote neopravite.
Petr Adler, Edmonton
***