Navrat na hlavni stranu

Ejhle clovek ......(2002/4)
Verejna knihovna poskytuje a nabizi mimo jine i radu nahravek klasicke, popularni a jazzove hudby na CD zaznamech. Neni mi ale jasne, proc dobra tretina z tech, ktere jsem si pujcil ma poskozena ona plastikova pouzdra, v nichz je CD ulozen. K takovemu poskozeni je treba znacne miry neopatrnosti. Pujcuji si ty nahravky lide nebo opicaci, napada me
***
Ralph Waldo Emerson napsal vetu, ktera leccos vystihuje: Zivot Cloveka se sklada z toho, na co mysli po cely den!
***
Z Prahy jsem si privezl CD nahravky s Vlastou Pruchovou. Jsou to zaznamy z let 1954 a 1964 (z tohoto roku jsou jen dve posledni skladby). Pripomnel jsem si, ze uz tenkrat, navzdory totalite, hral se v Praze znamenity swing a jazz. A tento CD zaznam uvadi navic ve valne vetsine skladby ceskych autoru, prevazne tedy dr. Jana Hammra, manzela V. Pruchove. Vetsinou zpev doprovazi znamenity orchestr K. Krautgartnera (po kratkem pobytu v Nemecku po invazi zemrel). Ony posledni dve skladby z roku 1964 pak hraje Junior trio ... J. Hammr ml. a bratri Vitousove. Vsichni tri kratce pote vymenili CSSR za USA
***
Nevim, proc tak dobry herec jako pan Hopkins hraje v tak spatnych filmech! (Oceneni nekterych z nich na veci nic nemeni, jsou beznadejne zrudne a pitome). A tu si znovu pripominam obdobi komunisticke vlady v moji domovine, kdy kazdy zahranicni film, ktery jsme v kinech mohli shlednout byl kvalitni tedy ze zemi zapadnich.
***
Na Severnim pobrezi rozmohl se zvlastni jev: za ucelem popularity, pripadne ziskani financni podpory, nechavaji se jiste skupiny mladych zen (na poslednim zaberu jedna je doprovazena jednim i dvema muzi) fotografovat bez odevu. Trapne na tom je, ze slecny si sva nadra zakryvaji obema rukama, takze z nich neni pranic videt. A tak cela akce meni se jen v trapne fiasko ...
***
Nijak se nestydim za to, ze jsem nekdy na mekko, kdyz z autoradia zazni Dean Martin nebo Ella Fitzgeraldova, swing a nadherne melodie, ktere zaznivaly v tancirnach a v rozhlase i v dobe tuheho pseudokomunismu. Je to nevysvetlitelny fenomen, ale nebranim se tomu, naopak ...
***
Znam cloveka, jehoz zivot je poznamenan cimsi, co by se dalo nazvat syndrom neuspokojiveho bydleni. Pred odchodem na Zapad bytova krize zpusobila, ze jeho zena s ditetem bydleli u pribuzne osoby. Tato bytova neutesenost byla jednou z pohnutek pro opusteni vlasti v roce 1968. Kdyz se v Kanade diky pilnosti sve a svoji zeny zmohli na slusny pronajem v hezkem dome, v pribytku nad nimi chodila drobna zena v podpatcich a choti toho cloveka nicila spani. Oba manzele setrili pilne a koupili si posleze vlastni dum (s hypotekou, ale soukromou a vyhodnejsi nez jakou nabizela banka). Nedlouho po nastehovani jeden ze sousedu projevil se jako podivin, jenz casto dlouho do noci opravoval a turoval vraky kdysi dobrych automobilu. Chot rozhodla, ze s tim blbem nelze jednat a ze se radeji prestehuji. A tak ucinili.
Rovnou o 2000 km na zapad, do Vancouveru a se znacnou financni ztratou. Pokoj ale nemel dlouheho trvani. Brzy shledali, ze soused, otec deti a manzel obrovske zeny nemel nikterak v umyslu mirnit hlucnost svych spratku.
A nas clovek znovu zmenil bydliste.
Brzy bylo zjevne, ze novy dum naleza se prilis blizko hlavni ulice se znacnym provozem. Cas plynul a nakonec ten nebozak, zlomen, svolil k dalsi zmene. Koupili dum v peknem miste, v sousedstvi jinych peknych domu.
Par let nato hezky sousedni bungalov ocitl se na prodeji. K tomu doslo rychle a kratce, pote pekny bungalov byl drasticky likvidovan. Nejdrive interier, pak ostatni az po zaklady. Nespocet nakladnich automobilu den co den odvazelo vybagrovanou zeminu. Bylo zrejme, ze na miste hezkeho bungalovu bude stat ohromny dum, monster house, jak o tom svedcily ty nekonecne naklady odvazene zeminy.
Kdyz jsem s tim clovekem mluvil naposledy v hostinci (pubu) u piva, sdelil, ze v suterenu domu zavrtal do tramu bytelnou skobu a v Canadian Tire zakoupil silnou snuru
"Hadej co?" zeptal se.
"Nevim."-
"Nekdy s litosti vzpominam na tu socialistickou bytovou krizi a tisen," rekl smutne a dlouze se napil napoje, jenz zdaleka nedosahoval kvality Staropramenu nebo plzenskeho Prazdroje ...
Vladimir Cicha

Navrat na hlavni stranu