Kyticka ucty a obdivu panu
Traxlerovi
Byl to nevsedne zajimavy jazzovy a literarni vecer v tu sobotu
1. cervna na Masaryktownu. Zorganizovaly jej CSSK a casopis Polygon.
A pritahl tolik lidi, ze mnozi z nich museli odejit bez moznosti,
ze se snad dockaji neobsazeneho mista. Bylo beznadejne vyprodano.
Restaurace Praha byla doslova nabita. Ti, kteri se prece jen nedali
odradit, vzali za vdek pristavkem.
Vecer byl venovan panu Jirimu Traxlerovi, jenz v letosnim breznu
oslavil sve nadherne devadesatiny. A sesli se mj. gratulanti s
velkym G: spisovatele Josef a Zdenka Skvorecti a Vaclav Taborsky
a, jak jinak v pripade jazzu, vynikajici swingova skupina Jiriho
Grosmana. Kazdy z nich oslavenci i nam, obycejnym prihlizejicim,
pohladil dusi po svem.
Namisto popisovani prubehu vecera bych se vsak radeji venovala
jen panu Jirimu Traxlerovi. Mozna ze ne vsem je jeho jmeno blizke
natolik, aby dokazal tuto osobnost okamzite zaradit. A priznam
se, ze i ja jsem se shanela po verohodnych informacich. Bohuzel,
knizku Ja nic, ja muzikant, kterou o svem zivote a o velice zajimavem
obdobi ceske jazzove a swingove hudby pan Traxler napsal, nevlastnim
(je beznadejne k nesehnani), takze jsem se pustila do vyhledavani
jinych serioznich zdroju.
Jiri Grosman byl tim nejblizsim a take nejspolehlivejsim: "Jiri
Traxler je renesancni muz. Je zijici kronika ceske predvalecne
hudby, je to clovek, ktery stal u kolebky ceske moderni muziky,
a vlastne byl jednou z porodnich bab (spolu napr. s Jaroslavem
Jezkem, R. A. Dvorskym a E. F. Burianem) ceske popularni hudby,
ceske tanecni hudby, ceskeho jazzu a swingu. Pred temito lidmi
jazz v Cechach neexistoval. Ovsem Traxler je jeste vic: on je
take jedinecny aranzer - ve svych 23 letech byl prvnim a jedinym
aranzerem, kteremu Jaroslav Jezek sveril orchestrace svych skladeb.
Kdo slysel treba Traxlerovu skladbu Noisy serenade (Hlucna serenada),
ten by se Jezkovi nedivil. Pestre a jimave hudebni motivy jsou
aranzovany s vervou a originalitou na urovni George Gershwina.
Traxler je take textar, vyborny pianista, pracoval i jako rozhlasovy
konferencier, a v Kanade se zivil jako technicky ilustrator (a
kdo videl jeho kresby, ten vi, ze je talentovany a sverazny cartoonist)"
Ano, pisne tohoto predniho autora slavne ery ceskeho swingu tricatych
a ctyricatych let kdysi zpivaly legendy, jakymi byly R. A. Dvorsky,
vehlasne Allanovy sestry, Jirina Salacova, Inka Zemankova nebo
Rudolf Cortez
Jiri Traxler v rozhovoru s Petrou Konradovou, uverejnenem pred
ctyrmi lety v popularnim ceskem tydeniku Reflex, mj. uvedl: "
"Muj obor byl jazz a swingova moderni popularni hudba a v
nem jsem se snazil byt profesionalem, tedy odvest praci, ktera
se stane obchodnim artiklem. Bylo to siti na miru. Dvorsky byl
pruzny, zacal brzy provozovat a propagovat novou tanecni hudbu,
kterou psali moji kolegove Kamil Behounek, Polda Korbar, Alfons
Jindra, Petr Kares a Honza Rychlik. Najednou se objevila takova
generacni autorska staj lidi, kteri hudebne mysleli ve stejnem
duchu. Kdyby tenkrat na Jindrove pisnicce bylo moje jmeno a jeho
na me, tak by to tezko nekdo rozlisil. A Dvorsky pochopil, ze
to je "nova vlna", a dovedl to i zpivat. Vybiral si
pisnicky, ktere sedely jeho osobnosti, lyricke a nezne melodie,
ty dovedl bajecne podat. Ostry swing prenechaval Vlachovi. My
autori jsme byli vsichni smluvne zavazani s jeho nakladatelstvim
a velice jsme z toho profitovali, protoze on mohl jako zpevak
a kapelnik pisnicku uvest mezi lidi jeste driv, nez sla do tisku.
Tak si overoval, co je dobre, a potom to hned nahraval. Diky tomu,
ze byl jednim z vetsich podilniku Ultraphonu, byla cesta od autora
na desku hodne kratka."
Utikal jste v devetactyricatem za dobrodruznych okolnosti, ktere
popisujete ve sve knize. Bylo vam tricet sedm let, byl jste uznavany
skladatel, aranzer na vrcholu kariery. Presto se vam pak v Kanade
nepodarilo prosadit. Pocital jste s necim takovym? zeptala
se autorka rozhovoru.
"Par lidi, kteri vedeli, ze pujdu za kopecky, mi rikalo:
"To vis, my nemuzeme, tobe je hej, ty ses muzikant a muzikou
se uzivis vsude na svete. Neni to pravda a ja jsem to vedel od
zacatku. Malir muze namalovat obraz, ukazat ho nekomu a rict:
Tumas, kup si to. V muzice je to jinak. Ruce mate prazdne a nosite
sve dilo v hlave. Na papire hned tak nekoho neoslnite, potrebujete
casto cely orchestr."
Zkousel jste se pak prosadit v Kanade. Byla praxe v kanadskych
nakladatelstvich natolik odlisna od ceskych pomeru?
V Cechach byla v mem zanru dve velka nakladatelstvi: Dvorsky a
Urbanek. Mohl prijit kdokoli, treba Venca z Bezu, a rict: Pane
Dvorsky, nechtel byste se na to podivat? a pan Dvorsky ho uvedl
ke klaviru ve sve kancelari. Kdyz se mu skladba zalibila, vysla
alespon tiskem. Kdyz jsem prisel ja k zastupci velkeho americkeho
nakladatelstvi v Montrealu, Southern Publishing Music,
vesel jsem do male kancelare plne kramu a papiru, nikde zadny
klavir. Ten pan si prohledl moji skladbu a rekl: "Dobre pisete,"
cimz myslel muj krasopis, protoze dodal: "Jako kdyz tiskne."
A pak povida: "Heledte, moje kompanie dostava od neznamych
autoru statisice skladeb tydne a to vsechno jde do stoupy, pac
my mame vlastni staj skladatelu, kteri jsou prokazani a zavedeni.
Vite co, nechte si nahrat desku a prijdte s ni. Ta uz se da prodat.
Chtel mit proste v ruce artikl, ale na to jsem nemel penize."
Samozrejme ze se pokousel najit uplatneni i jinde, ale
"kdyz jsem prisel asi dva mesice po prijezdu do montrealske
centraly rozhlasu CBC s napadem na tematickou suitu o Montrealu
(mel jsem to pekne rozvrzene v hlave a dostal jsem se prostrednictvim
nejake znamosti az k nejvetsimu sefovi), vyslechl me, vzal blok
a tuzku a chvili psal. Pak povida: Tak se podivejte, pane Traxler,
chcete velke jazzove obsazeni plus kompletni sadu smyccu a dve
zkousky. Jedno uvedeni vasi veci by nas podle odborovych sazeb
stalo sest tisic dolaru. Takovou sumu nemuzeme poskytnout ani
kanadskym autorum, a kdybych to dal vam, stalo by me to hlavu.
Tim to vsechno skoncilo."
Vzpomenula jsem knizku pana Traxlera s nazvem Ja nic, ja muzikant.
Jeho pameti vydali roku 1980 v nakladatelstvi Sixty-eight Publishers
s velkym uspechem manzele Skvorecti a ctrnact let nato je u nas
pretiskl ve zkracene verzi Magnet Press. "Maloktera z knih,
co jsme se Zdenou vydali nam udelala takovou radost jako tyhle
poutave a zavazne memoary cloveka, jenz se do dejin ceske kultury
zapsal jako skladatel hudby, ktere se kdysi rikalo lehka,"
napsal Josef Skvorecky. Toto subjektivni svedectvi historickych
udalosti a dobovych nalad je diky autorovu vypravecskemu umeni
strhujici i pro ctenare, kteri se o hudbu prilis nezajimaji,"
upresnuje autorka rozhovoru. Jak vlastne doslo k tomu, ze se Jiri
Traxler odhodlal sepsat svuj zivotni pribeh?
"Pepik Skvorecky se na me obratil s poukazem na to, ze pametniku
swingove ery je cim dal tim mene. Naznacil mi, ze jsem vice mene
posledni. Jenze ja jsem do toho nemel chut, protoze se krome pisnovych
textu za zadneho pismaka nepovazuji. Ale on nalehal, ze je to
vice mene moje povinnost. Rekl jsem, ze napisu prvni kapitolu
a on pak posoudi, jestli to k necemu je. Nakonec jsem do toho
na nasi chalupe spadl na celych devet mesicu. Do Cech se to pak
samozrejme pasovalo prostrednictvim lidi, kteri mohli vyjet do
Nemecka, nekdo to dokonce posilal z Alziru a z jinych exotickych
lokalit," odpovida s otevrenosti autorovi vlastni pan Traxler.
Vzpominkovy vecer se opravdu vydaril. Velice milym ozivenim bylo
predcitani uryvku z vlastnich knih autoru Zdeny a Josefa Skvoreckych
a Vaclava Taborskeho. A jak jsme uz zvykli, vytecny vykon skupiny
Jiriho Grosmana. Clovek pri te spouste prijemnych prozitku ani
nevnimal cas. A to ani tehdy, kdyz se ke slovu dostal pan Traxler,
ktery pritomne provazel vlastnimi hudebnimi vzpominkami. Potlesk
nebral konce. Potlesk, obdiv a ucta, jak se vyjadril i Jirka Grosman:
"K panu Traxlerovi citim uctu a obdiv k jeho talentu, k jeho
rozhledu, k jeho lidskosti. Hrat se svoji kapelou na oslave 90.
narozenin Jiriho Traxlera bylo pro mne poctou a jedinecnym zazitkem.
A doufam a tesim se -, ze budu hrat take na oslavach jeho
dalsich kulatych, stych"
Neni, co bych dodala, protoze sama bych to lepe nevyjadrila. Takze
uz jenom kyticku obdivu a ucty pro Vas, pane Traxlere. To cedecko
Swing Time je opravdu uzasne: zavedl jste me do spolecnosti
dam v lehkych toaletach a gentlemanu ve smokinzich pri hudbe se
nadherne vzpomina.
Vera Kohoutova
***