Pozdrav a zprava od byvaleho
velvyslance
Srdecne zdravim a dovoluji si poslat informaci o vyznamenani,
ktere udelila velvyslankyne Kanady v Praze pani Margaret Huber
memu nekdejsimu nejblizsimu spolupracovnikovi panu Vaclavu Prosecovi:
Za ucasti namestka ministra zahranicnich veci pro bilateralni
vztahy Rudolfa Jindraka velvyslankyne Kanady Margaret Huber udelila
zvlastni vyznamenani Vaclavu Prosecovi, referentu pro Kanadu na
ministerstvu zahranicnich veci. Velvyslankyne tak ocenila Prosecovo
prispeni k vyjimecnemu rozkvetu kanadsko-ceskych vztahu. "Aby
se diplomaticke vztahy mezi dvema zememi prohlubovaly a rozvijely,
je treba vyvinout kazdodenni mravenci usili. Pan Prosec hraje
tuto dulezitou roli jiz mnoho let, nejprve na ceskem velvyslanectvi
v Ottawe a pote na ministerstvu zahranicnich veci, kde pusobi
dodnes. Chteli jsme projevit uznani za jeho obetavost a profesionalitu,"
prohlasila velvyslankyne Huber.
Pro vice informaci kontaktujte Magdalenu Novackovou z velvyslanectvi
Kanady, tel: 7210-1827, e-mail: magdalena.novackova@dfait-maeci.gc.ca>
Vaclav Prosec slouzil se mnou na Velvyslanectvi CR v Ottawe v
letech 1994 az 1997 ve funkci rady velvyslanectvi, a cinil tak
vzdy k me velke spokojenosti. Mel velmi dobre a pratelske kontakty
se vsemi skupinami krajanu v Ottawe a cile a aktivne se ucastnil
zejmena cinnosti Ceskeho kulturniho klubu. Mel velmi dobre vztahy
k nasim kanadskym partnerum a byl dusi klubu velvyslaneckych "dvojek"
Vysegradske skupiny statu. Byl skutecnou oporou velvyslanectvi
a take jeho vyznamenani, ktere mu udelila kanadska velvyslankyne
J. E. Margaret Huber, je vice nez zaslouzene.
Stanislav Chylek, velvyslanec CR v Kanade v letech 1993 - 98.
P.S.: A jeste jednu informaci. 31. kvetna uverejnilo Pravo (mimochodem
posledni denik, ktery je v ceskych rukou) muj clanek, ktery se
tyka nasich krajanu v zahranici, voleb a obcanstvi. Asi mne za
nej nebudou vsichni krajane chvalit, ale napsal jsem tak, jak
opravdu veci vidim.
Krajane, volby a obcanstvi
Krajane a obcane, zdrzujici se za hranicemi republiky, maji po
dlouhych tahanicich poprve moznost volit do Parlamentu na ceskych
zastupitelskych uradech. Zpravy o priprave voleb v zahranici vsak
davaji tusit, ze vysledek bude jiny, nez architekti nove zakonne
upravy cekali. Jednak volby zatizi rozpocet ministerstva zahranici,
ktere je za ne zodpovedne, castkou kolem 57 milionu korun, a to
udajne i pri nejvyssi hospodarnosti. Mnohem zavaznejsi vsak je,
ze ve stanovenem terminu se k volbam zapsalo jen asi 3000 osob.
Ku prikladu v Kanade je to jen neco pres 100 osob z priblizne
40 000 potencialnich volicu. Jinde neni situace lepsi. To by melo
vest k zamysleni nad celou zalezitosti.
Dosud mohli nasi krajane volit jen kdyz se v den voleb dostavili
do republiky. Krajanske organizace se dozadovaly moznosti volit
v miste pobytu. Nova uprava jim vychazi vstric jen castecne, protoze
umoznuje volit pouze na zastupitelskych uradech. To v rozlehlych
zemich jako USA, Kanada ci Australie mnoho neresi. Proto zakonodarci
celi dalsim tlakum, ktere po dnesnich hubenych vysledcich jeste
zesili, aby se zpusob volby zmenil na korespondencni. Jsem presvedcen,
ze ani tato pripadna zmena, ktera bude jiste vzata v potaz, mnoho
nevyresi. Tak treba ve zminene Kanade v pohodlnem dosahu obou
zastupitelskych uradu v Ottawe a v Montrealu zije nekolik tisic
osob, ktere proste nemely zajem se zaregistrovat. Podobne zkusenosti
nam ostatne sdelovali polsti diplomate jiz na pocatku devadesatych
let, kdyz pred nami sklizeli stejne hubene vysledky. Je jiste
mozne hledat dalsi zpusoby voleb, ale soucasne je dobre nezakryvat
realitu: Velka vetsina krajanu proste voli svou vladu v zemi,
kde zije, aby tim ovlivnila pomery podle sve predstavy a v posledku
take nesla dusledky teto volby. Nevidi duvod ovlivnovat pomery
ve stare vlasti, kde mnohemu nemohou do detailu rozumet. Nekteri
maji za neeticke, aby dusledky jejich volby za ne nesli jini.
Proto ani po pripadnych dalsich zmenach zakona nebudeme moci pokladat
malou ucast ve volbach za fiasko. Spise by nas mel zajimat problem
ceskeho obcanstvi krajanu, ktery dosud unika pozornosti zakonodarcu.
Prave na tomto poli by jiz delsi dobu meli registrovat vazne ztraty.
Jde o skutecnost, ze od roku 1993 prijetim ciziho statniho obcanstvi
se automaticky ztraci obcanstvi ceske. Jestli to bylo v prvem
obdobi po rozdeleni Ceskoslovenska nezbytne prave proto, aby rozdeleni
vubec bylo uskutecnitelne (jinak by si vsichni bez rozdilu ponechali
obcanstvi ceske i slovenske), dnes tim silne ztracime. Zejmena
mladi nadani lide, kteri studuji na zahranicnich vysokych skolach
temer ve vsech pripadech bez ceskeho stipendia a musi si na studium
vydelavat, zustavaji po absolvovani skoly v miste, aby mohli splatit
pujcky a ziskali praxi. Jestlize v tu dobu maji jiz rodinu, je
prijeti obcanstvi hostitelske zeme prakticky nezbytne. Tim jsou
pripraveni o ceske obcanstvi, ac si je preji podrzet, a jejich
navrat do vlasti se stava nerealny nebo velmi komplikovany. Tim
ztracime ty, ktere bychom meli podrzet a usnadnit jim navrat.
Vratit obcanstvi tem, kteri si to preji, nevylucovat je z narodni
pospolitosti, by melo byt nasim zajmem s vysokou prioritou, ktery
by zakonodarci nemeli prehlednout. Vsimne si toho novy parlament?
Stanislav Chylek
Autor byl velvyslancem CR v Kanade v letech 1993-98
***