Babi leto jiz na jare v Plzni
Hlavni cenu Lednacka na festivalu Finale v Plzni dostal posledni
film s Vlastimilem Brodskym Babi leto. Cela udalost byla
jaksi poznamenana jeho odchodem a tak ani udeleni teto ceny neudivilo,
ackoliv dle meho nazoru by stejne oceneni zaslouzily nejmene dalsi
dva snimky a to Rok dabla od Petra Zelenky a Vylet
od Alice Nellis.
Spolu s Vlastimilem Brodskym hraje ve filmu Babi leto Stella
Zazvorkova. Ta je presnym protikladem divokeho recesistickeho
duchodce, ktery se svym kumpanem Edou (Stanislav Zindulka) provadi
ruzne ekonomicky nevyhodne taskarice a rozpocet urceny na pohreb
manzelu se jaksi ztencuje. Kdyz uz to stara pani nemuze vydrzet,
pozada o rozvod. Pri smircim rizeni dojde k naprave, ale ani to
neni resenim. Nyni usedly duchodce je nudny a nezazivny a tak
se dvojice rozhodne o posledni recesistickou akci - spolecne odjedou
jako milionari kupovat zamek na severni Moravu, na ktery nemaji
penize. Obleknou se do milionarskeho obleku. Na zamek jedou v
drahe limuzine. Ale tam se ani nezastavi a okamzite jedou zpatky,
protoze pry zamek je maly a neudrzovany. V symbolickem zaveru
filmu se herec louci s divaky, kdyz odleta v balonu neznamo kam.
Finale 2002
Letosni plzensky filmovy festival se skutecne tesil pozornosti
medii i divaku. Program festivalu se objevil i v prazskem metru,
na dalnici mezi Prahou a Plzni byly obrovske reklamni tabule.
Plzen zila festivalem. Tentokrat jsem prijel tesne pred zahajenim
festivalu a nutno rici, ze i na takovy festival je nutna aklimatizace.
V prvnich dnech se prece jen casovy posun na mne projevil a tak
se mi podarilo pri krasnem Trnkove filmu Sen noci svatojanske
prozit i sen noci plzenske. Oci se pri zhasnuti prece jen klizily
a nebylo obrany. Jinak prave Jirimu Trnkovi a loutkam Spejbla
a Hurvinka byla venovana sekce Bajecni muzi s klikou. Uvodni odpoledne
vsak patrilo filmu reziserek Very Simkove-Plivove a Drahuse Kralove
Kruh. Pribeh mlade gymnastky, ktera po padu z kruhu ochrne,
je zajimavy svym nametem, ale nemel jsem pocit, ze deti hraji
prirozene. Pri tom si myslim, ze dialogy zachycuji skutecne to,
jak deti hovori. Pripadalo mi to, jako kdyby nekdo si odposlechl
rec deti, zapsal ji a opet chtel aby se takove dialogy deti naucily
a odehraly je, coz nefungovalo. Otazkou vsak je, jak by tento
film hodnotily deti a navic, dnes se skutecne natoci minimalni
mnozstvi filmu pro ne, takze v tomto smeru lze film hodnotit skutecne
pozitivne.
Formanovy filmy
Letosni Finale bylo venovano filmum Milose Formana. Bylo
zajimave, ze v nahodne vybrane ankete zvitezily mezi mladymi lidmi
filmy, ktere Forman natocil az v Americe, zatimco ja jsem daval
prednost jeho prvnim filmum. V roce 1958 napsal Forman scenar
k filmu Stenata, ktery reziroval Ivo Novak. Uz zde je znat
Formanuv kriticky pohled na svet kolem nej a svym zpusobem se
jedna o dokument, ktery pravdive zachycuje dobu. Dnes zni dosti
neuveritelne situace, kdy absolventky Zdravotni skoly musi na
venkov, kam maji umistenky. Nesou to tezce. Jedna se pokusi o
sebevrazdu. Dve se vdaji. Ale situace se tim neresi. Je zapotrebi
mit byt. Ani svatebni noc nelze prozit v hotelu, protoze nocleh
je jen pro toho, kdo neni z Prahy. Nakonec mladi manzele konci
na Sumave. Nostalgicky krasne pusobi situace, kdy se Otto dokaze
dostat taxikem z Hlavniho nadrazi na Smichov rychleji nez vlak
a pri tom se staci jeste zastavit doma pro veci a sbalit si je.
Taxik totiz projizdi prazdnymi ulicemi, kde u chodniku nic nestoji.
V Stenatech je mozne videt take nastup nove herecke generace:
Jana Brejchova, Vladimir Mensik
Dalsim filmem z tohoto obdobi je Konkurs. Zde je zachycena
atmosfera Semaforu, kam se pokousi dostat stovky mladych uchazecek.
Film se sklada ze dvou casti. Jedna popisuje situaci v dvou dodelavajicich
dechovych kapelach, z nichz kazda ma jednoho mladeho clena. Kdyz
se nezucastni celostatni souteze Kmochuv Kolin, jsou oba vyhozeni,
ale vzapeti opet prijati, kazdy do konkurencni kapely. O angazma
v Semaforu je naproti tomu nepredstavitelne jiny zajem. Forman
zachytil dva svety. Jeden, ktery bezi setrvacnosti stare generace,
druhy svet generace, ktera kasle na ideologii. V Konkursu
se take objevuji herci, s kterymi se pak setkavame v dalsich Formanovych
filmech: Vladimir Pucholt, Ladislav Jakim, Jan Vostrcil
Do teto serie filmu pak take patri i film Cerny Petr (1963)
a Lasky jedne plavovlasky (1965), kde jiz zcela jasne muzeme
videt Formanuv rukopis. Pokrytecky svet dospelych sleduje Petr
svym pohledem. Ma byt prodavacem, ale ve skutecnosti ho vedouci
chce vyskolit za fizla, ktery sleduje lidi. Tuto ulohu se prodavacskemu
ucnovi nedari hrat a jeho rodice nechapou, ze se nemuze smirit
s pokrytectvim. Svet ucnovskeho zednika Cenka (Vladimir Pucholt)
je proto jednodussi a proto i primejsi, i kdyz se k urcitym akcim
musi i on nalezite osmelit. Nekdy je to alkohol, jindy potrebuje
doping publika, ktere se pokousi ziskat slovy: "Sleduj!"
Nezapomenutelne jsou jeho lingvisticke rozbory mezi "Ahoj!"
a "Ahooooj!"
Zid Suess
Jednou ze sekci, ktera je pravidelne na festivalu je pohled do
minulosti. Tentokrat to bylo obdobi druhe svetove valky a holokaustu.
Poprve v zivote jsem mel moznost videt hrany propagandisticky
film z druhe svetove valky. Bylo pouzito tematu, ktery jiz drive
zpracoval Lion Feuchtwanger. Hlavni postavou je Josef Suess Openheimer,
poradce wuertenberskeho vevody Karla Alexandra z poloviny 18.
stoleti. Tento film slouzil jako propagandisticky film, po kterem
se obzvlast zesilovaly protizidovske nalady. Pri tomto filmu jsem
mel take snad jediny spatny zazitek z festivalu. Jelikoz film
byl vyprodan, sedel jsem v prvni rade a vedle mne byl mladik se
svou pritelkyni. Vypadal celkem normalne. Pravda, posilnil se
trochu alkoholem, ale to zrejme nemelo prilis velky vliv na jeho
pristup k teto problematice. Otazal se: "Pane, vy jste Zid?"
Aniz by mne doslo kam miril, odpovedel jsem, ze ne. "ze tak
vypadate!" "Nemate nahodou v tasce jarmulku?" snazil
se dal provokovat. Behem promitani si pak se svou pritelkyni stale
neco spital. A na konci byl jedinym, ktery tleskal. U vychodu
jsem pak videl, ze nebyl osamoceny, ale ze mel na predstaveni
i sve kumpany.
Jelikoz prselo, zastavili jsme se po predstaveni v mistnim bistru
a tak jak jiz to byva na takovemto festivalu, pokouseli jsme se
zhodnotit toto "umelecke" dilo. Otazka, kdy se dostava
umelec do sluzby ideologie je daleko slozitejsi. Vzdyt neni to
tak davno, co cesti reziseri tocili filmy jako Lide z metra,
Kdo hleda zlate dno ci dokonce Majora Zemana. Vznesl
jsem otazku, do jake miry my samotni se dnes podilime na necem,
co z pohledu roku 2020 bude nemoralni a za co nas budouci generace
bude soudit tak, jako se dnes divame na rezisera, ktery vytvoril
film Zid Suess,Veita Harlana.
Problem nastupu kazde totality je v tom, ze je nenapadna a vzdy
slibuje radikalne skoncovat se "zlem". "Zlo"
je vsak silnejsi nez se puvodne zdalo, proto je nutne posilit
moc. Analyzovat totalitu vsak lze pouze tim, ze dokonale pochopime
atmosferu, v ktere vznikla a v tom nam pomuze, kdyz vidime i produkty
totality a nikoliv to, ze pred ni budeme zavirat oci. Ze zakazeme
o ni mluvit. Je proto dobre, ze film Zid Suess bezel na plzenskem
Finale, i kdyz se na promitani objevil tento priblbly mladik.
Tim, ze se zakazou tyto filmy a pousteji se jen ukazky, dokaze
se jen to, ze vznikne mytus o tom, ze se jednalo o "umelecke
dilo". Nedavno byl odsouzen v Praze vydavatel Hitlerova Mein
Kampf pan Zitko. Skutecnosti je, ze o knihu nebyl puvodne
skoro zadny zajem. Teprve tim, ze bylo zahajeno trestni stihani,
se zajem o knihu probudil.
Pristi generace budou soudit nas. Budou se ptat, jak je mozne,
ze jsme my dnes tak snadno pritakali vecem, ktere se ukazaly
jako nosne pro totalitu a mozna, ze jsme se zabyvali vecmi, ktere
uz davno byly mrtve. Je take mozne, ze v budoucnosti k nicemu
takovemu nedojde a ze vsechny obavy jsou paranoidnimi obavami,
ale optimismus po prvni i druhe svetove valce je nebezpecne podobny
nasemu optimismu dnes.
Nachove plachty
Druhy den jsme meli moznost videt poeticky dokument o prestavbe
sedmdesatimetroveho ricniho clunu na divadlo, ktere ma jeviste
s malou tocnou. Reziseru Miroslavu Jankovi se podarilo udelat
pribeh nikoliv o hre Alexandra Grina, ale o tom, jak tato inscenace
vznikala. Vidime zde prestavbu lodi i to, jak se cizi herci uci
cesky text. Coz je samostatny novy pribeh.
Jedna se o experiment, ktery pripomina podobne filmy obzvlaste
z konce let sedesatych a prvni poloviny sedmdesatych. Na rozdil
od ostatnich filmu je pribeh samotny vedlejsi, ale jedna se zde
o vztah hercu k tomuto pribehu, o zachyceni divadelniho prostredi.
O vztah mezi herci, o vztah mezi herci a kapitanem ricniho clunu.
Jak jiz to byva, je tento film neobvykle roztristeny a nekdy je
tezke sledovat dej, ale to patri k tomuto druhu filmu. Nakonec
behem nataceni mnozi z hercu ani poradne nevedi, o cem vlastne
Grinova hra je. Trochu zklamanim byl pro mne povidkovy film Radhost.
Ani jedna ze tri povidek Zahradka raje, Otevrena krajina svobodneho
muze ci Radhost mne nezaujala natolik, ze bych o ni
s nekym diskutoval.
Zajimavym koprodukcnim snimkem ctyr zemi, Estonska, Ruska, Ceske
republiky a Nemecka, je film Karu Sueda - Medvedi srdce.
Pribeh estonskeho chlapce Nika, ktery z mesta odejde na Sibir,
kde se chce stat lovcem. Tvrda priroda ho uci novemu pohledu na
svet. Setkani s divokou domorodou zenou, ktera spise pripomina
medvedici, pusobi jednou jako sen, jindy je to pribeh nesmirne
realny. V divokem prostredi Sibire je i navrat do nejblizsi vesnice,
kde zije Nikova zena - ucitelka Guita - civilizacnim sokem. Film
byl natocen v extremnich podminkach a ma neuveritelne peknou kameru.
Spise k tem horsim lze zaradit film s drogovou tematikou Pernikova
vez. Jakub, obcasny prekupnik s drogami se dozvi, ze jeho
divka je zavrazdena. Smrt se snazi pomstit, ale v zaveru zjisti,
ze vrahem je on sam. Na filmu jsou nekdy zajimave dialogy, ale
nejsou zase vzdy natolik presvedcive, abychom meli pocit, ze jsou
skutecne ze zivota.
Vylet
Presnym opakem je vsak film Alice Nellis Vylet. Na pomerne
jednoduchem pribehu, kdy rodina v nesourodem slozeni (babicka,
matka, dve dcery, zet a vnuk) vezou otcovu urnu do male vesnicky
na Slovensku. Behem cesty vsak se ukazuje, ze vsichni ziji ve
svem vlastnim svete. Tyto svety se navzajem prolinaji, ale ve
skutecnosti zde neexistuje komunikace. Alici Nellis se podarilo
vytvorit s Ivou Janzurovou a jejimi dvema dcerami tym, ktery klape
jako hodinky. Nemame pocit nasilneho dialogu. Prestoze se jedna
o pribeh, ktery mnoho neslibuje, najednou jsme vtazeni do deje.
Jedna z dcer se pohybuje mezi hodnym manzelem a prilis nezavislym
milencem. Druha je naopak utahanou tehotnou zenou v domacnosti.
Ve svem svete zije i vnuk Leon. Primo neskutecne pravdive pusobi
scena na cesko-slovenskych hranicich, kdy najednou navrat urny
do rodinneho hrobu je nepredstavitelnym problemem.
Intimni atmosfera plzenskeho Finale nabizi i moznost pohovorit
s herci a tvurci filmu. Tentokrat jsem mel moznost promluvit si
s autorkou filmu Alici Nellis.
ABE: Nejprve bych vam chtel pogratulovat k tomuto filmu. Videl
jsem zatim oba vase celovecerni filmy Ene bene i Vylet
a tento druhy se mi libil jeste vic prave pro svoji prirozenost.
Navic vloni, kdyz jsme vezli s manzelkou vystavu z Kanady na Slovensko,
tak jsme na hranicich zazili neco podobneho.
AN: V tomto pripade nejde pochopitelne o slovenske celniky.
Jde o nesmyslne rozdeleni, kterym vznikaji problemy. Kdykoliv
neco delam nebo pisi, tak se snazim na veci podivat i z druhe
strany.
ABE: Nemate problem s tim, kdyz se divate na vec take z druhe
strany?
AN: Nekdy, kdyz mi nekdo neco provede, tak se nemohu spravedlive
rozcilovat. Protoze se na to vzdycky snazim podivat nejen ze sveho
pohledu.
ABE: Muzete se pak divat na nejake sportovni utkani?
AN: Kdyz sleduji nejakou hru, tak vzdycky nekomu fandim. Tomu
se neubranim. Ale kdyz souper moc prohrava, tak je mne ho lito.
Pri hokeji vsak fandim vzdycky nasim.
ABE: Mate pocit, ze cestovat s urnou je originalni myslenka?
AN: Tohle je strasne stare schema - cesta s mrtvym. Pochazi
snad z antiky, ale objevuje se i ve filmu. Neslo mne o originalitu
zapletky. Ta zapletka je jen jakousi podlozkou pod neco a na ni
se da povidat o vztazich, pocitech atd.
ABE: Postupovala jste metodou, ze byste se snazila zachytit
dialogy ze zivota a aplikovat je ve filmu?
AN: Ne, dialogy vznikaji velice organicky a byla by to pouze
nahoda, kdyby do toho pasovalo neco, co jsem zaslechla. Spis se
snazim si ty lidi predstavit. Vim, co chteji rici.
ABE: Do jake miry jsou dialogy pevne napsane a kdy herci improvizuji?
AN: Nemohu si dovolit mnoho improvizovat, protoze jakmile
bych nekde ujela od pevneho scenare, pak se mi to nekde nesejde.
Pak by se mohlo stat, ze by slova zacala znamenat neco jineho
nez co jsem puvodne chtela. Improvizovat mohou v pohybu, ve vyrazu.
ABE: Jak se tedy rodil scenar?
AN: Na zacatku jsem znala hlavni body: rodina jede na Slovensko,
auto se vyboura a pak jsem znala povahy jednotlivych lidi. Znala
jsem povahu matky, ktera chce uchranit sve dcery i treba lzi.
ABE: Jak je mozne, ze se tak casto hovori ve filmu o lzi, ale
malokdy o pravde?
AN: Neverim moc na jedinou pravdu. Ta se casto meni. Verim
spis v komunikaci. Clovek si mysli casto, ze veri v pravdu, ale
vlastne ji casto nerika. Nebo naopak si neco vymysli a ono se
to pravdou stane. Pokus komunikovat o necem a primo, to je pro
mne urcita pravdivost. Diky tomu se mohou vztahy nekam posunout.
ABE: Myslite si, ze se Vam podarilo posunout vztahy ve vasem
filmu?
AN: V tomto filmu se fakticky tyto vztahy nikam nepohnuly.
Ale posunulo se chapani techto lidi, chapani vlastni rodiny. Nic
se nezmenilo, ale rodina se dostala do situace, kdy by se neco
mohlo zmenit.
ABE: Mate svoji originalni, velice zralou koncepci. Jak jste
se vlastne dostala k filmu?
AN: S filmem jsem zacala velice pozde az po petadvaceti.
Studovala jsem na konzervatori a na filosofii (anglistiku-amerikanistiku).
Mela jsem pratele na FAMU a tak jsem se tam prihlasila. Bylo to
poprve, kdy jsem neco napsala. Nejprve par povidek a v prvnim
rocniku jsem napsala scenar k Ene bene, coz jsem pozdeji natocila.
ABE: Jedna se o politickou satiru, v tom je to asi unikatni
AN: Mne ani politika v aktivni poloze nezajima. Spise mne
to zajimalo jako princip. Ten byl dan dobou. Take na mne pusobila
urcita deziluze po listopadove euforii. V te dobe, kdyz jsem
to psala, jsem vlastne ani nevedela, jestli se to nekdy natoci.
Bylo to priznacne pro tu dobu. Vsichni se v tom motame a nikdo
vlastne nevi co s tim. Kdybych mela delat konkretni politiku,
tak nevim jak a nedovedu se v ni orientovat.
ABE: Co delate krome filmu?
AN: Pisu scenare, ale mam to stesti, ze mimo film reziruji
v divadle a ted mne ceka opera.
ABE: Nechci chodit do soukromeho zivota, ale mate treba zazemi
ve svem manzelovi, ktery je Americanem zijicim v Cechach?
AN: Muj manzel je ekonom-analytik v bance.
ABE: Hovorite o techto vecech spolu?
AN: Ne, moc se o tom nebavime. On vidi moje filmy, kdyz jsou
hotove. O filmech hovorim s prateli, kteri jsou zaroven moji kritici.
Tech vsak neni mnoho. Tri, ctyri. Nesmeji to byt lidi, kteri vse
pochvali, ani lidi, kteri vse zatrati.
ABE: Hodnotit film je zalezitost take kritiku
AN: Kdyz je promitani pro kritiky, tak oni maji vetsinou kamenne
obliceje. Nedaji se precist. Nedaji na sobe znat, co si mysli.
Tentokrat vsak straslive dlouho tleskali, coz mne udelalo obrovskou
radost.
ABE: V teto zemi i reziseri biji kritiky
AN: Asi bych nekdy byla v pozici kritiku opatrna. Uz jen proto,
ze nekdo se s necim delal treba dva roky a on kritiku pise pouze
deset minut. Vse je pak ovlivnene pouze tim, jestli maji dobry
nebo spatny den.
ABE: Ve vytvarnem umeni je uz uspechem, kdyz se kritik dostavi.
Spolupracujete vy nejak s nejakym vytvarnikem?
AN: V divadle se hodne orientuji na vytvarniky. Vic nez ve
filmu. Umeni je mi blizke, muj otec k nemu mel hlubsi vztah. Dokonce
jsem to zkousela se dostat na Akademii, ale pak mne odradilo,
ze bych treba pul roku musela malovat zatisi s cibulemi. Nebyla
bych dobrym malirem. Ulevou je, ze mohu vytvarne umeni vnimat
bez jakekoliv osobni ambice.
ABE: A co se Alice Nellis chysta natocit?
AN: Otazkou je, jak to bude s ceskou kinematografii vypadat
a co si vlastne budu moci dovolit.
Divoke vcely
Film, na kterem jsme se s Petrem Chudozilovem, ktery byl rovnez
na festivalu, neshodli. Zatimco mne se libil, jemu se nelibil.
Vytykal mu schematicnost a mnozstvi klise. Mne se pro zmenu libilo,
ze to byl jediny film udelany jako klasicky film, s kamerou citlivou
pro detail, s dlouhymi zabery, cili ne prilis vhodny pro televizi
ci video. Jeden den na festivalu jsem si odskocil do Prahy a cestou
zpatky jsem jel s Vandou Hybnerovou, ktera hrala v tomto filmu
jednu z hlavnich roli. Vypravela o tom, jak bylo treba obtizne
se s mistnimi lidmi seznamit, aby skutecne doslo k porozumeni.
Ve filmu pak je velice tezke rozeznat herce a neherce. Asi bych
vynechal osobu otce byvaleho disidenta, ktery v soucasnosti nezvlada
situaci a venkovskou tombolu, ktera prilis pripomina Formana.
Proti teto namitce jsem musel prijmout i argument, ze fotografie
Havla je beznou fotografii v urednich mistnostech a ze tombola
je na kazde venkovske zabave. Tatiana Vilhelmova za roli prodavacky
Bozky, pracujici v kiosku, dostala hlavni oceneni ctenaru casopisu
Cinema za zenskou roli. Horka komedie, situovana nekam na Bruntalsko,
dokaze popsat i beznadej mlade generace. Otazkou je, jestli mlada
generace vubec nekdy v nejake dobe mela nadeji, az na vyjimecne
revolucni okamziky, z kterych rychle vystrizlivela.
Rok dabla
Ve festivalovem programu je o Zelenkove filmu: Pribeh o setkani
se zazrakem, andelem a alkoholem. Jan Holman prijizdi z Holandska
do Cech tocit dokumentarni film o alkoholicke lecebne. Tam se
setkava s Jaromirem Nohavicou a jeho "straznym andelem"
Karlem Plihalem. Plihal inscenuje na zkousku svuj vlastni pohreb.
Smutecni pruvod doprovazi hudba kapely Cechomor. Jejich energie
Plihalovi ucaruje. Doporuci Cechomor jako doprovodnou kapelu Nohavicovi.
Karel Holas, houslista Cechomoru, pracuje jako najemny hudebnik
k obveseleni hostu ve vytazich luxusnich hotelu. Behem jedne sve
jizdy se setkava s Jazem Colemanem, ex-zpevakem britske skupiny
Killing Joke a dirigentem Sydneyske opery. Jaz nabidne Cechomoru
turne se symfonickym orchestrem. Cechomor se ale rozhodne pro
Nohavicu. Holman je zaujat vylecenym Nohavicou natolik, ze opousti
sve puvodni plany a vydava se s nimi na turne
Nejkrasnejsi na celem pribehu je, ze je udelan jako dokument a
ani v jednom okamziku nemame pocit, ze se jedna o pribeh smysleny.
Navic zde probiha odborna diskuse, jestli Jarek Nohavica nosi
trenyrky nebo slipy. Svedectvi jsou protichudna a skupina Cechomor
dospiva k zaveru, ze ve skutecnosti vlastne Nohavicu nikdo nezna.
Videt tento film je skutecne zazitkem, navic k umocneni existencialniho
proziti celeho filmu prijela skupina Cechomor do Plzne
a vystoupila behem festivalu, coz patrilo ke spickovym zazitkum.
Reziser Petr Zelenka rika, ze samotne nataceni filmu bylo pomerne
rychle a ze vzajemne hecovani se mezi Nohavicou a Plihalem melo
dobry dopad na vysledek filmu. "Nohavica mel pred Plihalem
naskok, protoze se s jeho natacenim zacalo drive. Na druhou stranu,
Plihal ma manzelku herecku, takze spousta veci neni pro neho nova."
Zajimave sceny z devastovane krajiny, kde skutecne radil dabel,
se odehravaji na Mostecku. Zde je rovnez i rozpadly kostel, v
kterem Plihal proziva sva mysticka vytrzeni.
S Ivanem Jachimem
Tesne pred odjezdem jsem poprosil o rozhovor reditele festivalu
Ivana Jachima.
ABE: Proc nazev Finale?
IJ: Jedna se o zkratku. V sedesatych letech mel nazev FIlmy
NAsich LEt. V roce 1968 mel tehdejsi reditel Spravy kin potrebu
predstavit zdejsim divakum ceske filmy, ktere sklizely uspechy
po svete, zatimco v Ceskoslovensku i tady v Plzni byla divacka
odezva miziva. Takovou zajimavosti je, ze hlavni cena Lednacek
symbolizuje Leden 1968.
ABE: Jak jsi se dostal k filmum ze sedesatych let?
IJ: V dobe, kdy jsem vyrustal chybely informace. Pokud clovek
nezil v prostredi uplne prolhanosti, ktere snad uz neexistovalo
(na prelomu sedmdesatych a osmdesatych let) ani v nomenklaturnich
rodinach, tak o spouste veci nesmel mluvit a kdyz o nich nesmis
mluvit, tak te to samozrejme zacne zajimat, proc o tom nesmis
mluvit. Pak zjistis, ze urcite veci nesmis cist. Urcite veci nesmis
poslouchat. Tehdy to bylo vlastne strasne jednoduchy. Bylo to
vlastne o tom, ze jsme MY a ONI. Cim vic se clovek chtel o to
zajimat, tim vic se o tom dovidal. Ze zacatku jsem nevedel, ze
existuji zakazane filmy, zakazana literatura. Nejprve mne zajimala
ta zakazanost. Pozdeji jsem v tom zacal hledat teprve tu kvalitu.
Zajimave je, ze jsme se dostali pod jakousi sklenici. Poslouchali
jsme nezavislou hudbu, nejen Plastic People, ale stovky kapel
a nezajimali jsme se o to, co je venku. S odstupem doby vidim,
ze ne vse bylo tehdy kvalitni.
ABE: Jaka je dalsi historie Finale?
IJ: Trval tri roky. Prvni dva roky se jeste udelovaly ceny.
Tretim rokem uz zadny z filmu cenu nedostal, protoze nesplnoval
ideove pozadavky, aby tu cenu mohl dostat. K opacne situaci doslo
v roce 1990, kdy pan Zenisek festival obnovil a ocenily se vsechny
filmy, protoze byla revolucni doba. Pak doslo k dobe, kdy film
prestal lidi zcela zajimat. Nastoupili nezavisli producenti, mizela
kina. V Plzni bylo sveho casu 15 kin. Dnes jsou tu dve. Podobne
jak se vyvijela kinematografie, tak se vyvijel festival. Zacinalo
vznikat opet vice filmu, az do dnesni doby.
ABE: Mnohdy vsak zalezi i na urcitych okolnostech. Vloni vam
z technickych duvodu nevysla predprodej. Letos vam neznami pachatele
ukradli pocitace. Jak to ovlivnilo festival?
IJ: Myslim si, ze to festival nijak neovlivnilo. Nejsou to
problemy, ktere by se nedaly prekonat. Vsichni jedou na doraz,
tecou nervy, obcas na sebe vyjedem, ale myslim, si, ze se to da
ustat. Festival musi byt hlavne prijemny pro divaky, pro hosty
a pro tvurce.
ABE: Jak to delate, ze atmosfera je zde vzdy neuveritelne prijemna?
IJ: Delaji to vzdycky mladi lide a snazi se to delat s usmevem.
ABE: Nebude Finale expandovat?
IJ: Ceka nas spousta zakladnich rozhodnuti. Kdy a kde budeme
festival delat. Budeme se snazit nalezt optimalni reseni. Urcite
to reseni nebude v tom, ze bychom expandovali. Uz letos jsme skrtli
jeden kinosal, protoze toho bylo na Plzen moc. Pokud by melo dojit
k rozsireni, tak bychom zde chteli mit vic profesnich zalezitosti,
vic seminaru, moznosti setkani ci prezentaci filmu.
ABE: Kdy budeme znat hrubou kostru celeho festivalu?
IJ: Nechceme to delat prilis pozde. Chteli bychom to stacit
do leta. V navaznosti na to vybrat ucastniky a v listopadu uz
by bylo mozne vedet, na co se pristi festival soustredi.
Ales Brezina
***