Kdyz se ten samopal pekne
v ruce hazi...
(Cast sedma)
V minulem cisle se objevily dva prispevky na tema vojenskych kaplanu.
Abych celou zalezitost upresnil, dostal jsem od Mikulase Vymetala
jeste obsahlou studii Evangelium v uniforme.
Chci byt v techto svych odpovedich nadmiru strucny, proto
se nebudu zabyvat vecmi nepodstatnymi, ktere by byly na dlouhe
hodiny. Mikulas Vymetal se s hrdosti prihlasil k tomu proc je
NATista. Inu, kazdy ma pravo na svuj nazor i Mikulas Vymetal.
Po jednom boxerskem utkani v sedesatych letech, kdy zemrel rohovnik
si kdosi polozil otazku. "Vse bylo v poradku a podle pravidel,
presto je tu mrtvy clovek, kde je tedy chyba." Kdyz je tedy
vse v poradku a hrde se k necemu hlasime, kde je chyba, ze zahynulo
neco mezi 700-3000 civilisty pri bombardovani Jugoslavie nepocitaje
armadni ztraty a obeti na lidskych zivotech v dusledku ekologickeho
zpustoseni zeme. Je krestanstvi cestou, kdy i jeden nevinny clovek
je zabit? Jiste takove veci se mohou stat, ale hrde se k tomu
jeste hlasit.
K jeho citovanym pravidlum: I Ceska republika podepsala Helsinske
dohody. Jenze platily pouze na papire. Az mi ukaze jeden pripad,
kdy vojak NATO z duvodu svedomi odmitl bombardovat civilni cil
a dostal se kvuli tomu do rozporu s nadrizenym, budu to brat jako
argument. Zatim vsak opak je pravdou a jak ukazuji zvukove zaznamy,
bylo letci, ktery upozornoval na to, ze se jedna o civilni objekt
receno: "Plnte rozkaz!" A on ho splnil.
Primo ironii je bod dve, kde Mikulas Vymetal pise, ze se ma snizit
pocet ztrat civilistu a vojaku na minimum. Mysli se tim
vlastnich vojaku ci nepratelskych? V prvem pripade je to nesmyslna
redundance, protoze kazda armada se snazi o co nejmensi vlastni
ztraty. V druhem pripade mne to pripada jako ze zijeme kazdy na
jine planete. Copak denne necteme zpravy z tisku, ci slysime v
rozhlase nebo v televizi, kolik nepratelskych vojaku se podarilo
znicit... A to nechci mluvit o muzi, ktery ma nastenku s teroristy
a kdyz se nekoho podari zabit, tak ho preskrtne jako na baseballu.
Nyni se dostavam k obsahle praci Evangelium v uniforme. Musim
priznat, ze je i pro mne v mnohem poucna. Mimo jine jsem pochopil,
proc je po roce 1989 cirkev v utlumu. Teologum se podarilo ji
zvlastnim zpusobem vykastrovat o jeden z nejvetsich dynamickych
elementu a udelat z ni ztrnulou instituci, ktera dba na to, aby
verici meli misto, kde by ukajeli sve nabozenske potreby. Tyto
instituce by meli mit verici pokud mozno vsude, tedy i v armade.
Autor studie hned v uvodu sahl po zname 13. kapitole Rimanum,
ktera byla oporou fakultnich teologu v dobe normalizacniho procesu
a dale pise: Realitou biblickeho sveta je totiz hrich, zlo,
ktere tvori soucast lidske identity. Proti tomuto zlu je treba
vystupovat, v pripade potreby i nasilim. Jako axiom vyresil
autor v jedne vete nebo v jednom odstavci velke drama teologie,
literatury a umeni dvacateho stoleti.
To, co krestanstvi zavideli existencialiste jako Camus, to se
jednoduse bez diskuse vyhodi do popelnice. Tam skonci i Capkuv
zapas od Bile nemoci k Matce. Od pacifistickeho
dr. Gallena az ke gestu, kdy Matka posila sveho posledniho syna
do valky. Ci opacny proces u otce vodikove pumy Andreje Sacharova
k nenasilnemu odporu. To vse autor a bohuzel i cirkev devadesatych
let vyresila velice rychle a bez problemu.
Prace je psana v roce 1999 a tak se autor zminuje i o Jugoslavii,
kdy odpor k bombardovani zeme pry zaradi CR do cela zbabelych
narodu. Nechci o tomto jednostrannem pohledu diskutovat.
Ve 3. kapitole se autor zabyva pacifismem. Zde jiz jsem nemohl
uverit svym ocim (jak se zde rika): Pozoruhodne je, ze leckdy
v osobnim nasazeni a ve spojeni s vhodnou medialni propagandou
dosahoval tento radikalni pacifismus uspechu i proti militarismu
demokratickych mocnosti. Bez valky a nasili nad svymi soky vitezil,
jak Mahatma Gandhi, tak i Martin Luther-King. Nenasilny pristup
ovsem vyzaduje protivnika na urovni, nad kterym se da moralne
zvitezit. Pres veskerou uctu, ktere tyto pevne moralni postoje
budi u mnoha lidi, je nase (20. stoleti pozn. redakce) stoleti
take zjistenim, ze proti diktature je tento pacifismus takrka
bezmocny. Kdyby nekdo napsal tyto radky v 24. stoleti, tak
si reknu, ze nezna historii, ale deset let (v roce 1999) po padu
komunismu, ktery byl porazen vsude (s vyjimkou Rumunska) nenasilnou
cestou, mne pripada neskutecne, ze mentor Jiri Weinfurter tuto
kapitolu bez problemu prijal.
Nejde o nepresnost, ale opak je pravdou: Tam, kde doslo k vojenskemu
pokusu o svrzeni komunistickeho rezimu (severni Korea, Vietnam,
Kubu), tam se komunismus drzi stale u moci. Plati to nejen o komunismu,
ale i o nenasilne ceste Nelsona Mandely v JAR a dokonce se zda,
ze i treba takove zeme jako Iran se ze svych problemu vylizaji
evolucni cestou (aspon skutecnost, ze tato zeme v soucasnosti
produkuje nejkvalitnejsi filmy na svete tomu nasvedcuje), zatimco
vedlejsimu Iraku to jeste chvili potrva, obzvlaste, kdyz ho obcas
zbombardujeme.
Jako pozitivni v praci Mikulase Vymetala vsak beru analyzu, kdy
si uvedomuje i uskali Duchovni sluzby v armade. Jsou to skutecnosti,
ze duchovni se stane soucasti donucovaciho systemu armady ci ze
duchovni sluzba se identifikuje s armadou natolik, ze prestane
reflektovat celkovy kontext jejiho pusobeni. Zde je i podle mne
podstata veci.
Podstatne zajimavejsi mne ovsem pripadaji namitky Zdenka Sorma.
Argument, ktery stoji za zamysleni a ktery si take castokrat kladu
je postoj k nekomu, kdo mlati nekoho jineho. Je aktivni pacifismus
nezasahovat do takoveho konfliktu? Jak vime z historie napr. Premysl
Pitter zachranil za valky desitky zidovskych deti. Po valce pomahal
zase nemeckym detem. Kvekri v Americe vynikli tim, ze pomahali
cernochum pri jejich ceste za svobodou. I Zdenek Sorm vsak priznava,
ze nasili prevazuje spise ve Starem zakone nez v Novem. Krome
okrajovych zalezitosti (vrchnost ma spravovat poddane mecem, ci
Jezis vymlatil kupce z chramu) nema nasili v Novem zakone misto.
Jezisova cesta, alespon jak ja tomu rozumim, vybizi, abychom "vzdy"
hledali cestu nenasili. Nemusi se nam to podarit, ale nemeli bychom
prijmout nasili jako princip pro reseni konfliktu. Pokud ho pouzijeme,
je to osobni selhani.
Trochu mne zarazil Zdenek Sorm, kdyz tvrdi, ze si Pavel Ruml otazky
klade a ze to vi z osobnich rozhovoru. To skutecne nemohu prijmout.
Tech otazniku nad jeho pusobenim v armade jsem mnoho nevidel,
at v jeho clancich, v rozhlasovych vystoupenich nebo v reportazi
MFD.
Elektronicka posta je velkou vymozenosti a tak se objevil dokonce
jeden otaznik navic v mem clanku. Pri prenosu dat se zmenily tri
tecky za nadpisem na otaznik a z nazvu Okamziky, ktere berou
viru vznikl nazev Okamziky, ktere berou viru? Prisel
jsem na to, kdyz se to objevilo v nekolika novinach. Jelikoz zadny
korektor tuto chybu nezachytil, lze soudit, ze i muj clanek vyznel
spise jako otazka.
Rovnez jako zajimava mne pripada namitka, co by se stalo, kdyby
se Hitlerovi nepostavil nikdo se zbrani v ruce. I zde musim pripomenout,
ze zde byli takovi lide jako napriklad otec nemeckeho prezidenta
Richarda von Weizsackera, kteri byli v opozici proti Hitlerovi
a pokud by se temto lidem vyslovila vetsi podpora a nespolehalo
se lampasacky na vlastni sily a neobdivovala se vojenska disciplina
v Nemecku, nemuselo dojit k tragedii druhe svetove valky.
Rekl jsem, ze nejsem pacifista - dogmatik. Priznam se, ze jsou
mne obcas sympaticka gesta, kdy jedinec se vzbouri proti teroru
mocnych, jako treba, kdyz Sacharov se porval s KGB u moskevskeho
soudu nebo kdyz Jan Simsa poslal estebaka Batu do perin u nich
v loznici pri domovni prohlidce Uznam, ze i nasili muze slavit
moralni vitezstvi jako treba v pripade Rodneyho Kinga v Los Angeles.
Tyto pripady jsou vsak, jak spravne rika Mikulas Vymetal, marginalni.
Ales Brezina
***