Muj dum, muj hrad
Kdo z nas by nechtel byt i dnes, v case internetu a mobilnich
telefonu, majitelem stredovekeho hradu na vrcholu kopce s sirokym
vyhledem do kouzelne stredoceske krajiny? Vzdyt kus romanticke
duse je snad v kazdem modernim cloveku. Kdo vsak by dokazal dlouhych
predlouhych sedmnact let /!/ ten svuj hrad v potu tvare dobyvat?
To uz je, no reknete, primo stredoveka trpelivost. A co teprve,
kdyz zjistite, ze s takovym Karlstejnem ma nas Berstejn spolecnou
akorat tu slovni koncovku? - To uz je na povazenou. Kdo z nas
by obetoval pekny kus sveho zivota jedne jedine zricenine, kterych
je v ceskych zemich na desitky?
A prece se takovy podivin najde. Sotva se k nemu pod hradby doskrabete,
pratelsky vas otukne, aby pak vypustil neobvyklou obchodni nabidku.
"Kdyz me z podhradi doneses ctyri polena toho narezanyho
dreva, muzes se podivat na vez." Beru to. Takovy vstupny
by me nemelo cinit vetsi potize: Jedna naruc spalku neni pro chlapa
jako jsem ja tak moc, a take transportni vzdalenost me prilis
netrapi. - Ale ovej. Vsechno to bohate nahrazuje strmy teren,
chybejici cesta a mazlava hlina. Nastesti nejakou tu oporu pro
nohu obcas skyta obnazeny koren nebo vycnivajici kamen. S odstupem,
stejnou necestou, za mnou splha dalsi akter dejstvi. "To
je moje pani," hrde oznamuje hradni pan. - Tak tedy zadny
poustevnik. "Pro zensky to tu je tezky - dlouho nevydrzi."
Kdyz rozpoznam v jejich vytahnutych pazich dva kanystry s vodou,
vubec se nedivim. "Nada je dobra. Uz je tu se mnou dva roky,"
doda pysne. Snad by se v tuto chvili hodilo hbite vystartovat,
a pomoci dame s tezkym bremenem. Snad. Ale jsem preci jen na cizim
uzemi, a jeste k tomu stredovekem. Kdo vi, zda-li by mi nebylo
odmenou za dzentlmenske gesto noseni polen s zeleznou kouli na
noze, nebo dokonce hladomorna. Ale obchod pokracuje. Za dalsi
naruc polen jsem, hola hej, propusten pres skutecne fungujici
padaci most. Pak uz nic nebrani tomu, aby me mila hradni pani
uvitala ve sve stylove kuchyni a loznici zaroven. Vrcholnou lahudkou
pro nejstastnejsi poutniky ma byt laskave dovoleni k nahlednuti
do planu opevneni a do dokumentace rekonstrukce stavby z pocatku
15. stoleti. Ze zdvorilosti neodmitam, nicmene fesna a krestansky
pohostinna zemanka by me lakala preci jen vic. Nastesti se mi
opet v cas pripomene kruty stredovek - nerad bych byl po takove
avantyre o neco duleziteho kratsi. Kazdemu co jeho jest, rikali
nasi moudri predkove. Hradnim obyvatelum skladam tedy nejen svoji
poklonu, ale u neho, toho zatvrzeleho podivina, bych se primlouval
i za nejaky ten slechticky titul. Nevim sice, jestli po cela ta
dlouha leta nehledal predevsim zakopany poklad, ale podle toho,
co jsem na vlastni oci videl, tak ho urcite nasel.
Z Machova kraje pro Satellite Mirek Petr