Olympijske povidani
S olympiadami je to jako s islandskymi gejziry. Prichazeji
pravidelne, vzdy jsou mohutne. Ociti svedci tvrdi, ze jsou nejvetsi
a nejkrasnejsi. Vetsinou je predchazi nejaky ten skandal. Obycejne
pak pri zahajovacim ceremonialu rozhodci a zavodnici slibi na
svou cest, ze budou rozhodovat a zavodit poctive a ze nepouziji
dopingu. Pak se hodne diskutuje o tom, proc tomu tak nebylo, ale
ze jiz priste to bude jine a nejakeho zavodnika ci rozhodciho
poslou pro vystrahu domu. Nakonec si prece jen poplacame po ramennou,
ze jsme to zvladli, ze zvitezili ti nejlepsi, ale ze nebylo dulezite
zvitezit, ale zucastnit se. Rozdeli se medaile, olympijsky ohen
zhasne a mame zase na klid narok az do pristi olympiady.
Spokojeni jsou zavodnici, poradatele, televizni spolecnosti, firma
Coca-Cola, banky, ktere vydavaji kreditni karty i televizni divaci,
kteri kreditni karty nemuseli vytahnout z penezenky a v teple
domova meli vse jako na dlani. Spokojenost je na vsech stranach.
Pro jistotu bych zavedl nekolik dalsich disciplin jako nejdelsi
interview s nejmene vyznamnym funkcionarem (velkou sanci by mela
CBC). Zde by se krome casu (jak dlouho trvalo interview), hodnotilo
i to jak dlouho je dotycny funkcionar mimo sluzbu. Dalsi disciplinou
by mohlo byt, ktera televizni spolecnost dokaze udrzet sve vysilani
etnicky nejcistsi (CTV). Zde by se davaly trestne body za kazdeho
ciziho borce, ktery se jen na zlomek vteriny mihne na obrazovce.
Mezi narody by se mohlo take soutezit v tom, kolik ktera zeme
vysle na OH novinaru, kteri jsou poprve na stadionu a pisi o sportu,
ktery jeste nikdy nevideli.
Zvlastni kategorii bych pridelil v soutezi tzv. medialniho krasobrusleni:
Jednotlive novinarske asociace by soutezily o to, komu se podari
dostat nejaky ten krasobruslarsky skandal na prvni stranu. V pripade
rovnosti bodu by rozhodoval, pocet clanku na strane dve, ci tri.
Ledacos se totiz ve svete sportu stane a clovek, jak cas bezi
se pomalu stava pametnikem. Na vlastni oci jsem videl, jak maly
Maradona vyhral souboji o vysoky mic s anglickym brankarem Shiltonem.
Jenom jsem nepostrehl, ze Maradona pri tom jaksi pouzil ruku.
Nevidel to ani rozhodci. Marne se anglicky golman rozciloval.
Branka platila, prestoze zaznam jasne ukazal, ze Shilton mel pravdu.
Zbytecne chtel Dominik Hasek ve finale Stanley Cupu, aby se rozhodci
podivali na videozaznam. Nepodivali se a Stanley Cup v roce 1999
putoval do Dallasu. Opet jsem si tohoto nedopatreni nevsiml, ale
z televizniho zaznamu to bylo jasne. Vysledek platil.
Na olympiade a v krasobrusleni tomu vsak muze byt zcela jinak.
Rozhodcich je zde nekolik a ti mezi sebou jeste pred zahajenim
souteze dohaduji strategii: "Kdyz vy nam prihodite nejaky
ten bodik, my zase primhourime oci nad nejakou tou chybickou."
Jenze i to ma svuj limit. Nechci rici, ze rozhodci jsou neuplatna
nevinatka, ale mozna ze slo pri letosnim "krasobruslarskem
skandalu" ciste o rozdilne pojeti dvou kultur. Zatimco rozhodcim,
pochazejicim ze Zapadu pripadala umelecky nejhodnotnejsi jizda
kanadske dvojice Sale-Pelletier, rozhodcim z Vychodu se libila
vice ruska dvojice Bereznaja-Sicharulidze. Z tohoto schematu vsak
vybocila francouzska rozhodci Marie-Rene Le Gougne. Ta se priklonila
na ruskou stranu. (Kdo zna trochu kulturni zazemi, tak ho to neprekvapi.
Toci se pomerne hodne filmu ve francouzsko-ruske koprodukci.)
Sobotni Toronto Star ukazuje, ze hlasovali stejne rusky, ukrajinsky
a francouzska rozhodci. Dale ukazuje, ze "podobne" hlasovali
i cinsky a polsky rozhodci. Zatimco rozhodci hlasujici pro kanadsky
par nebyli pod zadnym tlakem. Jenze, kdyz se podivame presneji,
zjistime, ze americky rozhodci hlasoval stejne jako japonsky a
kanadsky "podobne" jako nemecky. Co z toho vyplyva,
ze spise nez o nepoctivou francouzskou rozhodci se jedna o souboj
nekolika skupin rozhodcich. Do jake miry je to souboj mafii, lobby
nebo dokonce jen tech, kteri pochazeji z ruznych kulturnich prostredi
si netroufam rici. Nakonec doslo k potrestani francouzske rozhodci
a zlatou medaili dostali, jak Rusove, tak Kanadane. Nerozumim
krasobrusleni, ale kdyby se timto zpusobem postupovalo v kopane
tak by Anglii byl pridelen v roce 1986 jeste jeden titul mistru
sveta. A Dominik Hasek spolu s Richardem Smehlikem, Michalem Groskem,
Vaclavem Varadou a Miroslavem Satanem by byli v roce 1999 nositele
druheho Stanley Cupu. Melo by to vice logiky nez dve zlate medaile
v krasobrusleni. Za tento skandal by bylo dobre pridelit jeste
jednu zlatou medaili olympijskemu vyboru a stribrnou medaili krasobruslarske
asociaci.
Zlatou medaili take dostal jiz pred olympiadou rusky brankar Chabibulin,
kteremu ji ukradl pred deseti lety jeho trener Tichonov. Kdo by
vsak ocekaval, ze Tichonov musel nepoctive ziskanou trofej vratit
je na omylu.
V mnozstvi skandalu zcela zanika pocinani hokejove federace, ktera
vykoumala zvlastni postupovy klic, ze prakticky dosadila sest
tymu do ctvrtfinale turnaje, zatimco dalsich osm tymu muselo bojovat
v kvalifikaci. Kuriozni na tom bylo, ze se tohoto turnaje nemohla
zucastnit rada hracu z NHL. Navic nekteri z techto hracu (Slovaci
Palffy, Chara) byli pritomni na stadionu, ale nesmeli nastoupit.
Slovensko pak nastoupilo proti Rakousku pouze s jedenacti hraci
(plus brankarem). Je zname, ze v padesatych letech se v takovem
poctu hrala anglo-kanadska liga, ale nepamatuji se, ze by nekdy
v takovem poctu nastoupilo nektere muzstvo na Mistrovstvi sveta
nebo Olympijskych hrach.
Rozum zustava stat a pri tom stacilo, kdyby se misto ve dvou skupinach,
kde se nejedna o nic a dalsich dvou skupin, z kterych postupovalo
pouze jedno muzstvo. Hralo ve ctyrech skupinach, z kterych by
postupovala prvni dve muzstva. Jenze pak by se take mohlo stat,
ze by Kanada prohrala nejen se Svedskem, ale i treba se Slovenskem
a nebylo by to ani to ctvrtfinale. Vzdyt vzpomenme, jak poklesla
sledovanost televize na tomto kontinente, kdyz se v Naganu hralo
finale Cesko-Rusko. Jenze o tom, ze vsechna muzstva nebyla na
stejne startovaci care se hovori velice malo. Penize jsou penize
a muzstva si v techto "pratelskych" zapasech alespon
vyladi formu.
Politika je jiz v pridelovani Olympijskych her. Vzpomenme jen
na Olympijske hry v roce 1936 v Berline, ci v roce 1980 v Moskve.
Dalsi zarucene nezkorumpovane budou v roce 2008 do Pekingu.
Jedna vec je vsak pozitivni. Zatim nejdou skandaly na vrub zavodnikum,
ale hlavne na ukor tem, kteri z Olympijskych her udelali byznys.
Svym zpusobem je to zrcadlo nasi doby, kdy penize, administrativa
a byrokracie maji stale vice moci.
Ales Brezina
***