Mikulas, cert, andel a ja... Mikulas je tvor v techto koncinach velice neobvykly. Dalo by se rici, ze je jich tu asi tolik jako v Cechach myvalu pohybujicich se na svobode, protoze prepluli nepozorovane ocean v nejakem tom kontejneru a pri tom, jak pravi novinova zprava, zahaneli zizen pivem. Zde si pletou muze dobreho a svateho - Mikulase se svatym Klausem, coz je kardinalni omyl. Pamatuji se, ze k takovemu omylu doslo jednou i v mem detstvi. Otec pri nedelnim obede predhodil pribeh z denniho tisku, ze dva banditi prevleceni za Mikulase vyloupili v Americe banku. Moralisticky, ale i s trochou obdivu dodal: ãTo se muze stat jen v AmericeÉÒ Muj starsi bratr okamzite kontroval: ãTo u nas by je pro jistotu zavreli hned, jak by se na ulici objevili prevleceni za Mikulase.Ò Jelikoz jsem mel to stesti patrit do teto na tomto kontinente zridkave lidske celedi a jelikoz se 5. prosinec, kdy Mikulas navstevuje na svatek Jitky (v predvecer sveho svatku) deti, dovoluji si nekolik faktografickych poznamek o ruznych obdobich meho vztahu k teto myticke bytosti. Mikulas, jak vseobecne znamo, chodi vetsinou s postavou nikoliv dobrotivou, ale zcela negativni - certem. K nim se velice casto pripojuje jedno ci vice andelskych stvoreni. Videl jsem vsak i jina seskupeni: Mikulas - andel, Mikulas - dva certi, dva Mikulasi bez certa a andela. Tato seskupeni jsou vsak netradicni a neobvykla. Kdyz jsem byl jeste maly, prisla k nam domu zakladni dvojice (Mikulas a cert) a ja coby trilete dite jsem se pozitivisticky ucil rozlisovat mezi dobrem a zlem. Pri tomto poznavani jsem certovi opatrne osahaval rohy a napominal ho: ãCelte, nepotlkej mne!Ò Nepotrkal a tak jsem po dlouha leta nemel respekt ani z certa ani Mikulase. Oni k nam take moc nechodili, ale nadelovali do puncochy. Prisli az kdyz jsem chodil do treti obecne. Na jejich prichod jsem se peclive pripravoval. Dokonce jsem se naucil i dlouhou basnicku do skoly. Jenze tentokrat pri prichodu dabelske bytosti jsem se tak vydesil, ze misto basne od Vrchlickeho jsem odrikal Hrubinovo ctyrversi o zime. Mikulas se ukazal jako skutecny dzentleman a odevzdal mne puncochu s nedostatkovymi pomeranci, ac cert navrhoval, ze bych nemel nic dostat, nanejvys uhli. Tim skoncilo obdobi detstvi, kdy jsem byl v roli obdarovaneho ditka, z ktereho jsem si odnesl i nejake to trauma. Nebyl jsem zrejme sam. Spousta mych vrstevniku se jiz o rok pozdeji poustela 5. prosince na hon na Mikulase. Vyzbrojeni skobickami, praky, petardami a prskavkami jsme vyrazeli v tlupach do ulic a zneprijemnovali zivot teto trojici sveraznych pedagogu. Andele byli vetsinou sanovani. Mikulas dostal obcas nejaky ten zasah skobickou z praku a s certy to byl tvrdy boj, ktery vsak koncil vetsinou nasi prohrou a utekem. Kdyz byla dabelska bytost rychlejsi nez my, nasledovalo prehnuti pres zabradli a dnes politicky nekorektni metla. Jednou jsme vsak prece jen triumfovali. Mikulas s certem a andelem sli do jedne ateisticke rodiny v rohaku, ktera bydlela v patem patre. Show to bylo dobre. Jako starsi deti jsme si posmakli na utrpeni tech mladsich. Jenze, jak to bylo v dobe pocinajicich vytahu, jezdili tehdy zdvize s pasazery pouze nahoru. Trojice M.C.A. se rozhodla pouzit pri sestupu dolu vytahu, aby se nemusela prodirat davem. Po zmacknuti knofliku oznacujiciho prizemi vsak vytahova klec pouze poskocila, ujela pul patra a zastavila se. Nastalo zdeseni. Jednak uvnitr vytahove klece, jednak mezi obyvateli cinzovniho domu. Bylo jasne, ze ted budou nejmene pul roku chodit pesky nejen dolu, ale i nahoru. Jak jiz to byva, zacali najemnici obetem v kleci nadavat. Nemohli vsak na ne, protoze bylo mezi nimi a uveznenou trojici pletivo vytahove sachty. Mikulas prestal byt svatym a nevybiravymi slovy odvracel verbalni utoky najemniku domu. K nim se pridali i obyvatele nizsich pater, kteri vytah nepouzivali. Ke vsemu trojici, ktera byla namackana v kleci zacalo byt horko. Tak jeden za druhym odkladali sva roucha podobne jako striptyzova baletka. Pocitili jsme konecne zadostiucineni za vsechny ty vyprasky metlou a pokoreni, ktera nam byla zpusobena. Je zajimave, ze pozitivni motivace zpusobena darky byla v te dobe zcela potlacena a zapomenuta. Odvazuji se tvrdit, ze tato drobna prikori, nikoliv samotni komuniste a jejich favorit Deda Mraz, zpusobila to, ze mikulassky obycej na prelomu padesatych a sedesatych let temer zcela vymizel. K renesanci doslo az v pamatnem roce 1968. Navrat Mikulase s doprovodem byl stejne nenapadny jako prichod Prazskeho jara. Oboji bylo v zime. Ponekud jsem povyrostl a tentokrat jsem byl na druhe strany barikady. O rok pozdeji v prosinci roku 1969 jsem vzal na sebe roli a masku certa. Dobre jsem udelal. Mikulase zastupoval Raguel Pipal. Ten byl dva dny pred tim spatren pro muze v nedustojne roli. Misto toho, aby sledoval pamatny zapas Ceskoslovensko-Madarsko v Marseilli, sel po Narodni tride s cernovlasou Marii L. Tentokrat, aby napravil reputaci muze, stal se starcem. Jelikoz mu falesne bile vousy nedrzely, namazal ho nekdo kanagonem, coz bylo lepidlo na umele hmoty. Opity moci jsem s pychou videl, jak deti prede mnou prchaji, vyskakuji na stul, zalezaji pod postel, unikaji do skrineÉ Mikulasi Raguelovi nespadl ani fousek. Horsi bylo, ze mu nespadl ani kdyz se chtel odmaskovat. Umele vousy drzely pevne i kdyz sel pod sprchu. Nepomahal ani aceton, odlakovac na nehty. Raguel pouzival nuzky, holici strojek, chemikalie. 5. prosince 1969 se na Narodni tridu ke schuzce s Marii L. nedostavil. Nasledky byly tragicke. Raguel se dal na alkohol, predcasne ukoncil nejen znamost s Marii L., ale i studia a stal se ridicem tramvaje. Nemikulassky se nechaval castokrat slyset, ze kdyz se mu nekdo postavi s nejakym vozidlem na koleje, tak ze ho smete, protoze tam nema co delat. Jednou timto zpusobem vsak smetl tramvaj, ktera tam zastavila pred nim. Svoji karieru u Dopravnich podniku hlavniho mesta Prahy zakoncil jako pilot lanovky na Petrin. Tam jiz, podle nazoru odborniku Dopravniho podniku mesta Prahy, nemel co smest. Dosahnout nejvyssi mety Mikulase se mi podarilo az zde v exilu. V Damskem odboru prisel kdosi s myslenkou, ze i Mikulasi potrebuji cerstvou krev a tak jsem se stal jednim z nejmladsich. Tehdy moje tmave vousy vypadaly vsak neverohodne. Proto je Erica Vieznerova nasprejovala bilou barvou. Vydrzelo mne to az do vanoc. Je zacatek prosince, opet se zde objevuji svati Klausove, ale mezi nimi i obcas pravi Mikulasove. V Toronte je jich mene nez prstu na jedne ruce. Proto si jich povazujte! Mikulas Ales ***