130 let od narození lékaře a politického vězně Karla Kocha

V letošním roce to bylo 130 let, kdy se 29. června v Náměšti nad Oslavou narodil Karel Koch. Známý lékař, univerzitní pedagog, filantrop, účastník odboje, politický vězeň a exulant. Na 24. ledna 2021 pak připadne 40 let od odchodu této významné osobnosti.

Tuto významnou a nedoceněnou osobnost chce přiblížit veřejnosti grantový projekt „Průmysl a umění: opomíjené regionální osobnosti podnikatelů coby hybatelů hospodářského pokroku Československa, jejich význam a spolupráce s umělci, architekty a designéry“ (program Národní kulturní dědictví, NAKI II), jehož řešitelem je Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Projekt se zaměřuje na čtyři osobnosti (rodiny) a vychází se z projektu Aš po Užhorod z roku 2018, konanému ke 100. výročí Československa). Výstupem projektu bude ve druhé polovině roku 2022 výstava v Bratislavě a katalog, informace budou i na vlastní internetové stránce.

Předmětem výzkumu je vztah architekta Dušana Jurkoviče a Karla Kocha, jejich dílo a životní osudy, které se střetly s oběma totalitami. Letošní situace nám znemožnila vykonat cestu do Toronta, za účelem návštěvy krajanských i kanadských institucí a navázání kontaktu s pamětníky a příbuznými, a tak bychom chtěli touto cestou krajanskou komunitu v Kanadě požádat o spolupráci na zmapování životních osudů Karla Kocha, zejména během jeho pobytu v exilu. Můžete nás kontaktovat na e-mailu (v závěru článku).

Medailon Karla Kocha

Po gymnáziu v Brně chtěl studovat námořní akademii v Pule, ale onemocněl malárií. Rok strávil na Vysokém učení technickém, aby poté, v letech 1911-1917, vystudoval v Praze a ve Vídni medicínu. Během studií byl aktivním sportovcem a rozhodčím v Morendě - klubu Moravská Slavia Brno (fotbal, lední hokej, rychrobruslení).

Ve Vídni sloužil za války v nemocnici jako voják. Po krátkém intermezzu v brněnské nemocnici odešel na výzvu svého pedagoga, prof. Stanislava Kostlivého, do Bratislavy. Zde v letech 1919-1938 působil na Lékařské fakultě Univerzity Komenského jako pedagog (1923 docent, 1927 mimořádný profesor) a zároveň v univerzitní nemocnici. Jako Čech byl z univerzity v prosinci 1938 propuštěn.

Na přelomu 20. a 30. let si nechal vybudovat soukromé sanatorium, které neslo jeho jméno. Podíleli se na něm architekti Dušan Jurkovič a Jindřich Merganc, projektant Otmar Klimeš, stavitel Jozef Berný a zahradník Josef Mišák. Součástí tohoto velmi moderního sanatoria byla i půlhektarová zahrada. V Bratislavě byl členem řady spolků a zasloužil se o vybudování areálu Zemského spolku pro péči o zmrzačené na Slovensku na Patrónce koncem 30. let (školské zařízení je zde doposud).

Byl autorem několika odborných a filozofických knih (např. Příručka úrazového lékařeLékař AnonymusSlovo má lidskost) a dále knihy Justícia o odboji během Slovenského státu, přednášel, publikoval v tisku a vystupoval v rozhlase.

Za 2. světové války byl účastníkem odboje (skupina občanského odboje Justícia byla velmi aktivní na celém Slovensku a spolupracoval ponejvíce se skupinou Flóra; dvakrát na několik týdnů zatčen). Sanatorium bylo zabaveno a lékařská praxe mu byla prakticky znemožněna.

Po válce ve dnech 6.–8. dubna 1945 zvolen starostou Bratislavy (za demokratický odboj, za KSS Ján Rob-Poničan), odstoupil na dalším zasedání a vrátil se obnovit zničené sanatorium.

Roku 1948 bylo Kochovo sanatorium prodáno zdravotní pojišťovně, transakce ale byla anulována a sanatorium zabaveno – stalo se porodnicí pro okres Bratislava – vidiek. „U Kocha“ se rodilo do roku 2008. Tehdy byla budova jako nevyhovující uzavřena a privatizována. Po rekonstrukci roku 2011 slouží opět jako sanatorium. Zahrada je od přelomu 80. a 90. let pro veřejnost uzavřena, od roku 2008 bez jakékoli péče a její dendrologický význam byl velmi znehodnocen. O její záchranu se snaží nezisková organizace Národný trust, která v ní od roku 2007 pořádá prohlídky v rámci Víkendu otvorených parkov a záhrad.

Koch pracoval jako lékař na urologické klinice. Dne 8. ledna 1951 byl zatčen, držen a vyslýchán ve vazbě a vyšetřován v rámci tzv. Akce Monaco (vykonstruovaná špionáž ve prospěch francouzského konzulátu v Bratislavě). Ve dnech 17.–20. června 1951 byl odsouzen Státním soudem v Bratislavě v procesu Juraj Dlouhý a spol. na doživotí za velezradu a špionáž (předseda senátu Karel Bedrna; ten mimochodem pracoval jako soudce i době Slovenského státu). Původně mu byl navržen trest smrti (ten byl 8. listopadu 1951 vykonán na pracovníkovi konzulátu Juraji Dlouhém a někdejším velkostatkáři Vladimíru Veleckém).

V letech 1951–1964 byl vězněn na řadě míst Československa, v pevných věznicích i v táborech pro nesvobodné pracovní síly (Bratislava, Mírov, Ročov, Plzeň, Ostrov, Olomouc, Leopoldov, Ilava, Rtyně v Podkrkonoší), 30. ledna 1964 byl propuštěn podmíněně na zkušební dobu 5 let. Ač měl v době amnestie v květnu 1960 více než polovinu trestu za sebou a bylo mu 70 let, nebyl účastníkem amnestie a netýkala se ho ani amnestie roku 1962. Soudně rehabilitován byl až po roce 1989.

Dne 7. dubna 1968 se účastní v Domě lodníků v Bratislavě ustavující shromáždění organizace politických vězňů 50. let ze Slovenska – Slovenská organizace na ochranu lidských práv (SONOĽP).

Po 21. srpnu 1968 emigruje s druhou manželkou Josefinou a synem Jánem Kellenem a jejich dvěma syny do Kanady, kde na přelomu 60. a 70. let Karel Koch stojí v Torontu v čele spolku bývalých československých politických vězňů. Roku 1971 byl památníkem Jad Vašem oceněn jako Spravedlivý mezi národy.

Josef Hallajhalla@vsup.cz

***